Jílek, Vlastimil
nahoru...
Žák I. V. Psoty, u kterého nastoupil v Brně již 1939 do angažmá, po uzavření českého divadla tančil jako sólista 1941–44 v brněnském Städtische Bühnen. Po osvobození 1945 byl krátce v Divadle 5. května a 1945–78 byl sólistou a choreografem v ND Praha (1951–53 šéf baletu). Bravurní techniku spojoval s osobitou expresivitou a citem pro jevištní nadsázku. Celkem vytvořil na 50 rolí v širokém stylovém i žánrovém rozptylu od prvního oboru (Franz v Coppélii, 1943; Otrok v Šeherezádě, 1946) až po záporné charaktery (Černoboh v Noci na Lysé hoře, 1947; Li-šan-fu v Rudém máku, 1947; Šándor v Jánošíkovi, 1953; Dorcon v Dafnidovi a Chloe, 1960). V řadě inscenací tančil zcela protikladné figury (Prince i Šaška v Popelce, 1948; Romea i Tybalta v Romeovi a Julii, 1950; Rudovouse i Šaška v Labutím jezeře, 1951 a 1955; Václava i Nuraliho v Bachčisarajské fontáně, 1954; Harlekýna i Pierota v Karnevalu, 1957). Nejpůsobivější byly jeho jiskrné komediální postavy, v nichž plně využil svou hravost, dynamičnost, pohybové brio i dar humoru (tit. role v Petruškovi, 1948 a 1962; Truffaldino ve Sluhovi dvou pánů, 1958; Botos v Ludasi Matyiovi 1961; Krejčík a Petrovský ve Z pohádky do pohádky, 1968). Jako choreograf vycházel z klasického základu, ale nad formu stavěl výraz; k choreografické práci se dostával jen příležitostně. V ND Praha uvedl pp. Jánošíka (1953, Drážďany 1955) a Švandu dudáka (1953), Moravské taneční fantazie (1964), Juana V. Kašlíka (1959, Amsterodam 1964), Z pohádky do pohádky (1968) a Enšpíglova šibalství (1972). Jako choreograf spolupracoval s činohrami v Příbrami, Kladně a Laterně magice; spolu s V. Harapesem připravil v ND Praha choreografii Popelky (1994). Zasloužilý umělec 1966. Manžel 1. Jiřiny Knížkové, 2. Marie Šestákové.
Literatura
V. V.: Jílek Vlastimil in Postavy brněnského jeviště I., Státní divadlo v Brně 1984 • V. V.: Jílek Vlastimil in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988
Životní události
- 2. 9. 1925: narození, Jihlava
- 16. 4. 1996: úmrtí, Praha
Vznik: 2001
