Herold, Eduard

Eduard Herold

* 16. 9. 1820 Praha

† 5. 8. 1895 Praha

malíř divadelních dekorací, kreslíř, kritik, spisovatel

Syn herce StD Jana Christiana H., po jehož časné smrti se dostal do učení k rukavičkáři a marionetáři, poté k malíři pokojů. Před nástu­pem do učení vychodil piaristickou školu. 1836–44 studoval na malířské akademii v Pra­ze u F. Tkadlíka, A. Mánesa (v Osvětě 1872 o něm uveřejnil historické pojednání) a Ch. Ru­bena. 1845–47 spolupracoval s listem Ost und West. Brzy se však začal hlásit k české kultuře (byl členem Jednoty umělců výtvarných), ač nevládl dokonale češtinou. Od svých studií působil jako učitel kreslení v rodině hrabat Chotků na zámku Kačina. 1852 podnikl studij­ní cestu do Německa (Düsseldorf aj.). 1861 se stal redaktorem novin Prager Fremdenblatt. Svůj zájem o českou historii a historickou architekturu projektoval do výtvarné činnosti: maloval a kreslil archeologické památky, staré hrady a zříceniny, kostely, chrámy, topografic­ké veduty. Množství akvarelů a kreseb s touto tematikou otiskoval v časopisech Světozor, Květy, Zlatá Praha, Český jih, Čechy až do konce 80. let. Výtvarné zájmy ovlivnily také je­ho tvorbu literární (historické povídky, cesto­pisné črty) i dramatickou (veselohra Petr Vok, poslední z Rožmberkův, a jeho veselý dvůr vTřeboni, 1866). Na sklonku života učil kresle­ní v ženském výrobním spolku v Praze. Malo­val také dekorace pro české ochotnické soubo­ry (jsou doloženy v Jaroměři, v Praze-Karlíně, Mladé Boleslavi).

Své zkušenosti ze studia historické architek­tury uplatnil i ve výpravách PD (resp. Novo­městského divadla), nejdříve 1864–74 jako externista, poté ve funkci šéfa dekorační dílny (do 1876). Svou činnost zde zahajoval v obdo­bí, kdy B. Smetana ve funkci šéfa opery usilo­val o zvýraznění výtvarné složky v rámci hu­debního díla a o její autentičnost. Vedle činoher a operet se podílel na čtyřech premiérách čes­kých oper. Začal spolupracoval s B. Smetanou jako kapelníkem. Pro premiéru jeho Dalibora (1868) v Novoměstském divadle navrhl de­koraci dvora úřadovny purkrabího a Pražský hrad. Pro Šeborovu Nevěstu husitskou (1868), též v Novoměstském divadle, navrhl vozovou hradbu. 1876 vybavil dekoracemi premiéru Dvořákovy Vandy (PD) a 1877 spolu s Ullikem vypravil Rozkošného operu Záviš z Falkenštej­na (PD). Jeho operní výpravy charakterizuje snaha o co možná největší historickou věrnost době libreta a zároveň lehkost a vzdušnost mal­by, která koresponduje s romantickým duchem uváděných hudebních děl. Jeho práce předsta­vují mezičlánek mezi typem kulisového dekoračního systému a modernějším pojetím deko­rační tvorby, které scénický prostor chápe jako trojrozměrný.

Dekorace (hry s hudbou v PD a Novoměstském divadle)

1868: Moniuszko: Halka (Mořské oko v Tatrách), Smetana: Dalibor (prem., královský dvůr ve slohu gotickém, dvůr úřadovny purkrabího, Praž­ský hrad, též Jos. Macourek), Šebor: Nevěsta husit­ská (prem., Husitský tábor, zámecká zahrada, vozová hradba), Verdi: Nabuchodonosor (mj. Šalomounův chrám v Jerusalémě, též Jos. Macourek); 1875: Le­cocq: Angot, dítě pařížské tržnice (tržnice v Paříži, velký sál u Mlle Lange); 1876: Dvořák: Vanda (nové dekorace), Suppé: Fatinica aneb Rusové v harému (nová výprava); 1877: Rozkošný: Záviš z Falkenštej­na (hodovní síň v paláci královny Kunhuty na Vyše­hradě).

Prameny a literatura

Sdělení o studiu Archiv Akademie výtvarných umění. • Nekrology: Literární listy 1. 9. 1895; Světozor 24, 1895, s. 465; Zlatá Praha 12, 1895, s. 476, 480; J. Turnovský: No­vé rovy české, Osvěta 26, 1896, č. 2, s. 188n. – Z. Wirth: Praha v obraze pěti století, 1934, s. 56; J. Bartoš: PD opera; E. Ročáková: Česká krajina '19. stol., katalog výstavy, 1951, s. 7; L. Klosová: K inscenačním otázkám opery a činohry Prozatím­ního divadla, ČNM 135, 1966, s. 212; DČD III; E. Reitharová, in: Praha národního probuzení, 1980, s. 335, 338; B. Srba: Vývojové proměny systému kulisové dekorace v Prozatímním divadle a na jeho filiálních scénách 1862–1883, Sborník prací fil. fak. brněnské univerzity, Q 3, 2000, s. 9–75; Dějiny čes­kého výtvarného umění 1780–1890, III/2, 2001, s. 235; Trávníčková: PD. • Rieger; Wurzbach [lit.]; Toman; NDp; LČL [zde soupis lit. díla]; české vý­tvarné umění.

Životní události

• 16. 9. 1820: narození, Praha
  
• 5. 8. 1895: úmrtí, Praha
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 191
Autor: Jiří Hilmera, Věra Velemanová