Boschetti, Theresia
nahoru...
Česky psána Tereza Boschettiová, Boschettová. Jejím otcem byl herec Andreas B. (22. 12. 1816 Praha–Malá Strana–19. 8. 1905 Vídeň), syn pražského barvíře hedvábí Josefa B. Matkou byla Elisabeth Soukupová [v matrice Sokup], dcera brněnského tkalce. Otec legitimoval dceru sňatkem s matkou v Praze 1865. Je možné, že Andreas B. byl příbuzný s rodinou italského tanečníka Giuseppa/Josefa B. (nar. v Parmě), který se společností G. Molinariho 1763/64 působil v divadle v Kotcích spolu s manželkou Rosou (roz. Růženou Černou), s níž se oženil 1763 v Olomouci. Blíže neznámá slečna B. vystupovala 1824–30 v souboru StD v menších rolích českých a německých operních i činoherních představení.
Andreas B. cestoval s divadelními společnostmi po Čechách a cizině. Hrál hrdiny středního věku, otce a intrikány. Na jaře 1862 se vrátil do Prahy. Hovořil částečně česky a byl angažován ve StD pro český i německý soubor. V českém představení poprvé vystoupil 21. 4. 1862, později nastudoval vedle německých asi 25 českých rolí, včetně shakespearovských, v nichž však byla jeho čeština kritizována. Česky hrál naposledy v listopadu 1862, po Velikonocích 1863 ukončil hereckou dráhu.
Theresia žila pouze s otcem, vyrůstala ve společnostech, s nimiž cestoval, a hrála dětské role (prokazatelně v Plzni 1851, 1852 a 1856, kdy bydleli v bývalém Tylově bytě). 1860 začala studovat zpěv v Salcburku. 1862 získala současně s otcem místo v StD; v českém představení poprvé hrála 3. 5. 1862 (fraška se zpěvy a tanci Okolo světa). V německém souboru, kde byly vedle ní další čtyři sopranistky, měla v šestnácti letech nejméně zkušeností a pokračovala v pěveckém školení. 1862/63, během separace samostatného českého PD, byla pro ně angažována. Již v srpnu 1864 však odešla do dvorního divadla ve Wiesbadenu, kde strávila pět let. Od prosince 1869 do konce listopadu 1872 byla členkou dvorní opery ve Vídni, poté městského divadla v Lipsku. V srpnu 1871 se jí ve Frankfurtu n. M. narodil nemanželský syn Viktor. V létě 1874 se vrátila do Prahy a od listopadu ji ředitel PD Maýr znovu přijal jako operetní subretu a koloraturní sopranistku. V době prvního otevření ND 1881 nebyla její smlouva prodloužena. V červenci 1883 měla být údajně angažována do ND místo odcházející I. Reichové, informace tisku se ale nepotvrdila. Od podzimu 1881 do 1883 vystupovala jako členka Švandovy společnosti v jeho divadle na Smíchově, od ledna 1884 byla Švandovým stálým hostem v plzeňské opeře, kde působila i jako učitelka (její žákyní byla mj. plzeňská zpěvačka M. Chlostíková). V lednu 1885 vystoupila v ND, spolupráce však nepokračovala a B. se odstěhovala za synem, zřejmě i s otcem.
Během svého prvního angažmá ve StD a PD opouštěla B. dětské činoherní role a přebírala operní; např. v červenci 1862 spoluúčinkovala v roli Anniny v Novoměstském divadle s hostujícím italským souborem v italském představení Verdiho Traviaty. Ač vládla češtinou omezeně, byla do PD přijata i pro mluvené role. Od konce roku 1863 jí byly ukládány úkoly lokální zpěvačky, vystupovala však i v baletech, např. v červnu 1864 v mimované roli s hostující francouzskou společností v baletu Život ve snách. Již v této době se začala profilovat jako operetní subreta (Eurydika v české premiéře Offenbachovy operety Orfeus v podsvětí). Během následujícího devítiletého angažmá v Německu a ve Vídni obsáhla italský a francouzský sopránový operní repertoár s řadou koloraturních rolí v dílech Meyerbeerových a Mozartových. Ač se její čeština nezlepšila, pomohla jí pověst zpěvačky vídeňské dvorní opery 1874 k angažmá v PD a byla přijata i do české vlastenecké společnosti; přátelila se např. s V. Náprstkem. Rolí Ireny v Offenbachově operetě Vévodkyně z Gerolsteinu se ihned „vrátila do oboru, v němž mezi námi od počátku vyrůstala“ (Hudební listy 1874). Vyhraněný operetní profil (vedle špatné češtiny) by vysvětloval, proč vedení ND 1881 neprodloužilo její smlouvu. V koloraturním oboru jí konkurovala E. z Ehrenbergů, které ředitel Maýr dával přednost, a B. se mohla uplatnit především v českých premiérách populárních zahraničních operet. Omezený počet jejích nových rolí souvisel zřejmě se značným počtem operetních repríz. Pomohla k dobrému přijetí i několika českým dílům (Karolina, Smetana: Dvě vdovy, Princezna Dželma, Bendl: Indická princezna ad.). Roli Karoliny si ponechala trvale v repertoáru a zpívala ji i v Plzni. I ve Švandově divadle v Praze zpívala v operetách (Rosalinda, Joh. Strauss: Netopýr, Giroflé-Girofla, Lecocq: Giroflé-Girofla), zatímco při hostování v Plzni uplatnila své operní postavy a publikum ocenilo kvality jejího hlasu, zastiňované v Praze konkurencí (Lucrezie, Donizetti: Lukrezie Borgia, Lucie, Donizetti: Lucie z Lammermooru, Nancy, Flotow: Marta, Leonora, Verdi: Troubadour). Navzdory jazykovým problémům byla výraznou postavou českého hudebního divadla v éře PD a její pěvecké kvality pomáhaly udržovat dobrou úroveň scény.
Syn Viktor (23. 8. 1871 Frankfurt n. M. 12. 4. 1933 Vídeň) žil od 1874 s matkou v Praze. Hudebně se vzdělával u V. Libenského, pak vystudoval ve Vídni konzervatoř a od 1888 byl varhaníkem ve vídeňských chrámech. 1900–10 a 1913–32 pracoval jako korepetitor sólistů vídeňské dvorní (státní) opery. Kromě desítek rozsáhlých církevních skladeb napsal tři neprovedené opery a několik singspielů.
Role (PD a Novoměstské divadlo)
1862: Elora (J. Rosen: Okolo světa), Marie (Louis Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka), Pasačka (Meyerbeer: Dinorah); 1863: Marie (Lortzing: Car a tesař), Markýta (Told, úpr. Tyl–Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Eurydika (Offenbach: Orfeus v podsvětí); 1864: Alice (Donizetti: Lucie z Lammermooru), Klotilda (Bellini: Norma), První génius a Papagena (Mozart: Kouzelná flétna), Kačenka (Tyl: Jiříkovo vidění); 1874: Markéta (Gounod: Faust a Markéta, j. h., i v angažmá), Marie (Donizetti: Marie, dcera pluku, j. h.), Irena (Offenbach: Vévodkyně z Gerolsteinu, j. h.), Fiorella (Offenbach: Bandité, j. h.), Fleuretta (Gevaert: Kapitán Henriot); 1875: Jenny (Boieldieu: Bílá paní), Zélide (Adam: Kdybych byl králem), Giroflé-Girofla (Lecocq: Giroflé-Girofla), Helena (Offenbach: Sličná [Krásná] Helena), Dona Elvíra (Mozart: Don Juan), Rosalinda (Joh. Strauss: Netopýr), Zerlina (Auber: Fra Diavolo), Marietta (Offenbach: Paní vévoda); 1876: Růžena (F. Škroup: Dráteník), Kněžna (Suppé: Fatinica); 1877: Isabella (Meyerbeer: Robert ďábel), Háta (Smetana: Prodaná nevěsta), Princezna Dželma (Bendl: Indická princezna, prem.), Angela (Auber: Černé domino), Královna portugalská (Genée: Námořní kadet), Inez (Meyerbeer: Afričanka), Markéta z Valois (Meyerbeer: Hugenoti), Kunhuta (Rozkošný: Záviš z Falkenštejna, prem.), Matilda (Rossini: Vilém Tell), Graciella (Lecocq: Graciella), Mlle Lange (Lecocq: Angot), Olga (Offenbach: Sněhulák); 1878: Kněžna (Dvořák: Šelma sedlák), Karolina (Smetana: Dvě vdovy, prem.), Zuzanka (Mozart: Figarova svatba); 1879: Riccarda (Halévy: Quido a Ginevra), První dáma (Mozart: Kouzelná flétna), Drahomíra (Bradský: Jarmila, prem.), Beatrice (Suppé: Boccaccio); 1885 v ND j. h.: Ortruda (Wagner: Lohengrin), Dona Elvíra (Mozart: Don Juan), Inez (Meyerbeer: Afričanka).
Prameny a literatura
Měst. archiv Olomouc, matrika oddaných II, 30. 1. 1763 [Giuseppe B.]. – Datum narození Theresie B. ověřil Stát. ob. archiv v Litoměřicích v matrice narozených řím.-kat. církve Jablonné v Podještědí, L 52/7, f. 239, byla pokřtěna 9. 3. 1846. – Na Centrálním hřbitově ve Vídni je náhrobek Viktora B. (odd. 46 F, řada 5, č. 1), zde je pohřbena Theresia, Andreas a též Andreasova (patrně druhá) manželka Franziska (zemř. 20. 4. 1893, 66 let). – Cedule StD 1824–30, 1862, NMd. • Theater-Journal der in Pilsen […] unter der Direktion A. Miller im J. 1851 gegebenen Vorstellungen [sez.: září až zač. prosince], Pilsen 1851, nestr.; [sezona: konec prosince 1851 až zač. října 1852], Pilsen 1852, nestr.; Allgemeiner deutscher Bühnenalmanach auf das Jahr 1853, s. 265; Národní listy 24. 11. 1861 [Andreas, angažmá ve StD], 6. 9. 1862, 9. 1. 1863 [Andreas, konec div. činnosti], 23. 12. 1863, 1. 6. 1864, 20. 3. a 16. 8. 1874, 17. 3. 1878; Dalibor 5, 1862, s. 103 [Andreas]; Lumír 13. 1. 1863, s. 69 [Andreas]; Bohemia 22. 6. 1862, 2. 8. 1864; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1863, s. 10, 11, 12, 57, 58; Hudební listy 5, 1874, s. 116; Divadelní listy 1, 1880, s. 29, 2, 1881, s. 213; Teuber III, s. 547, 565; Deutsch-österreichisches Künstler- und Schriftsteller-Lexikon, I, 1902 [Viktor]; J. Herman: Poslední byt Tylův v Plzni, Český deník [Plzeň] 1. 1. 1912; B. Šantrůčková-Náprstková: Upomínky z dětství […], rkp. 1928, archiv A. Scherla; Bartoš: PD opera [Theresia]; Javorin, s. 71 [Andreas], 75, 87; A. Špelda: Plzeňská opera ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ [Theresia]; H. Beetz: Das Wiener Opernhaus, Zürich 1955, s. 75, 100 [Theresia], 113 [Viktor]; Laiske: Dramaturgie; B. Brodská: Balet v Kotcích, Divadlo v Kotcích, sb., 1992 [Giuseppe B.]; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. II, s. 332 [Theresia, koncerty]; Šulc: Opereta; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • Eisenberg [s chybnými daty]; ODS; Pazdírek [s chybným nar.]; ČHS [s chybným nar.]; NDp [lit.]; Kutsch 1997; ND po 1883.
Životní události
- 8. 3. 1846: narození, Jablonné v Podještědí
- 8. 11. 1919: úmrtí, Vídeň, Rakousko
Další jména
Boschettiová Tereza, Boschettová Tereza
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 71–73
Autor: Jitka Ludvová
