Svoboda, Josef (Tanec)

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 16. 2. 2017, 14:32; Klara.kadlecova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Josef Svoboda
* 10. 5. 1920 Čáslav
8. 4. 2002 Praha
scénograf


Absolvoval mistrovskou školu pro truhláře v Praze 1940, speciální školu pro vnitřní architekturu v Praze 1943, VŠUP v Praze u P. Smetany 1951. Byl šéfem výpravy Divadla 5. května v Praze 1946–48. Po fúzi s ND Praha zde do 1992 působil v řadě funkcí (zástupce šéfa výpravy, šéf umělecko-technického provozu, hlavní scénograf, umělecký šéf výzkumné scény ND Praha – Laterny magiky). 1992 se stal ředitelem samostatného souboru Laterny magiky, na jejímž principu polyekranu se podstatně podílel už v době jejího vzniku (Expo 58). 1969–89 byl vedoucím speciálního ateliéru architektury na VŠUP. Je autorem mnoha vynálezů z oblasti divadelní techniky, ceněných ve světovém měřítku. S přesností architekta budoval dynamický scénografický systém, v němž zdůrazňoval základní dramatické faktory (prostor, čas, pohyb a světlo). Vytvořil desítky významných scénografií činoher a oper doma i v zahraničí. Výrazně proměnil a uvolnil scénu pro velkoplošné dramatické balety: Othello (ND Praha 1959), Juan V. Kašlíka (ND Praha, 1959), Romeo a Julie (ND Praha, 1971), Profesor Neřád M. Constanta (Deutsche Oper v Berlíně, 1985), Malý pan Friedemann a Psycho (ND Praha, 1993). Laureát Státní ceny 1954, Řád práce 1963, zasloužilý umělec 1966, národní umělec 1968. Otec kostýmní výtvarnice Šárky Hejnové.


Literatura

Marešová S.: Josef Svoboda a balet, Taneční listy 1979, č. 8/příloha • Ptáčková, V.: Česká scénografie XX. století, Praha, Odeon 1982 • V. Ji.–H. A.: Svoboda Josef in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988

Životní události

  • 10. 5. 1920: narození, Čáslav
  • 8. 4. 2002: úmrtí, Praha


Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 309–310