Muck, Karl

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Karl Muck
* 22. 10. 1859 Darmstadt, Německo
4. 3. 1940 Stuttgart, Německo
dirigent


Syn bavorského státního úředníka Antona M., který si 1858/59 vzal roční dovolenou, aby spravoval brněnskou operní scénu a s velkými vlastními finančními náklady odvrátil její roz­klad. M. studoval hudbu na Královské hudeb­ní škole ve Würzburgu, klasickou filologii v Heidelbergu a Lipsku (PhDr.). V Lipsku ab­solvoval i klavír na konzervatoři a debutoval 19. 2. 1880 jako pianista v Gewandhausu. Po krátkém dirigentském působení v Curychu a Salcburku byl 1882 angažován na jednu se­zonu na místo prvního kapelníka v nově otví­raném městském německém divadle v Brně. Nastudoval standardní repertoár s vyrovna­ným zastoupením německých a románských oper a jeho odborná zdatnost ihned zlepšila profesionální kvalitu orchestru. V létě 1886, po třech sezonách ve Štýrském Hradci, ho angažoval ředitel A. Neumann do funkce prv­ního kapelníka do StD v Praze jako nástupce G. Mahlera. Pražské angažmá ukončil M. v červnu 1892, poté byl po 20 let prvním ka­pelníkem Královské opery v Berlíně, kam 1898 angažoval E. Destinnovou, kterou velmi obdivoval a podporoval. (Destinnová ho po­zději zachytila s ironií ve svém německy psa­ném románu Doktor Casanova, česky jako Pan doktor Casanova, 1988.) 1912–14 dirigo­val Boston Symphony Orchestra a upozornil na sebe německými nacionalistickými proje­vy, jež během první světové války vedly v USA k jeho internaci. Po návratu do Evropy přijal 1922 vedení Hamburské filharmonie, 1933 odešel do soukromí. Po celou dobu své dirigentské kariéry, s výjimkou válečných let, hostoval na velkých evropských scénách. Už od přelomu 19. a 20. stol. byl stálým hostem bayreuthských festivalů, kde platil za nositele původního inscenačního wagnerovského stylu (zejména u Parsifala).

Do pražského angažmá nastupoval M. jako vyhraněná osobnost. Na rozdíl od starší generace divadelních kapelníků a některých svých vrstevníků neměl skladatelské ambice a zcela se soustředil na interpretační úkoly. Jeho přes­ně definovaný ideál spočíval v důsledném res­pektování partitury. Nesahal k úpravám notové­ho textu, jak hojně činili romantičtí dirigenti (např. Mahler), a trval na přesném provedení zápisu. Vybíral repertoár též podle jednoznač­nosti skladatelského záznamu, aby předešel svévolným interpretacím. Měl dokonalý sluch, v intonačním i barevném smyslu, s jehož po­mocí upevnil v orchestru hráčskou kázeň. Ra­cionálně zdůvodněné požadavky prosazoval s nekompromisní tvrdostí a jeho pracovitost, přísnost a osobní nepřístupnost z něho udělaly obávaného šéfa. Jeho největším výkonem ve StD bylo první pražské kompletní provedení Wagnerovy tetralogie Ring des Nibelungen  (9. 2.–13. 2. 1887), jejíž první dvě části uvedl v prosinci 1885 G. Mahler; další dvě připravil M. sám. Dále se podílel na řízení cyklu Mozar­tových oper uspořádaném ve StD v říjnu 1887 ke 100. výročí premiéry opery Don Giovanni. Po otevření budovy Nového německého diva­dla 5. 1. 1888 se mu díky ukázněnému orchest­ru podařilo bez větších problémů přestěhovat operní provoz (dirigoval zahajovací představení opery Die Meistersinger von Nürnberg) a pro­storově separovat operu a operetu, jejíž část zů­stala ve StD. V březnu a dubnu 1889 absolvoval s ředitelem Neumannem zájezd pražského sou­boru do Petrohradu a Moskvy. V Petrohradě pracoval déle než měsíc předem s místním or­chestrem a řídil celkem pětkrát Wagnerovu tet­ralogii Ring des Nibelungen. V červenci 1891 hostoval s Neumannovým souborem po tři týd­ny v Berlíně (zvl. Mascagni: Cavalleria rus­ticana a Rossini: Der Barbier von Bagdad). Cavalleria rusticana (režie J. Elmblad) byla nejúspěšnější operou jeho angažmá, v Praze ji dirigoval 32krát, v červenci 1891 při zájezdu v Berlíně asi 30krát.

V dějinách pražské německé opery patřil M. k velkým osobnostem. V období na přelo­mu století, kdy se ustalovala v orchestrech iv divadlech novodobá profesionální kritéria, je vyžadoval i v Praze. Z Berlína přivezl do pražského německého divadla 1. 4. 1895 celý orchestr Berliner Philharmonie, jehož vynika­jící výkon povzbudil zájem pražského publika o symfonickou hudbu a přispěl ke stabilizaci filharmonických koncertů německého divadla. Také v M. kariéře hrálo pražské divadlo mimo­řádnou roli; jeho dirgentské výkony při berlín­ském zájezdu 1891, obdivované tiskem i publi­kem, mu spolu s ohlasem Neumannova ruského turné pomohly k angažmá v berlínské Králov­ské opeře. 


Dirigent

Brno: 1882/83: Lortzing: Zar und Zim­mermann, Der Wildschütz; Mozart: Don Juan, Weber: Der Freischütz, Flotow: Martha, Rossini: Wilhelm Tell, Verdi: Ein Maskenball, Rigoletto, Der Trouba­dour; Donizetti: Lucia von Lammermoor, Lucrezia Borgia; Gounod: Margarethe; Meyerbeer: Dinorah, Die Hugenotten; Wagner: Tannhäuser; Halévy: Die Jüdin.  •  Praha: 1887: Wagner: Siegfried, Götterdäm­merung, Mozart: Idomeneo, Titus; 1888: Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg, Tannhäuser, Sieg­fried, Reznicek: Satanella (prem.), Cornelius: Der Barbier von Bagdad; 1889: Wallnöfer: Eddystone (prem.), Reznicek: Emerich Fortunat (prem.); 1890: Litolff: Die Tempelherren, Solovjev: Cordelia, Meyer­beer: Der Nordstern; 1891: Ant. Rubinštejn: Die Kinder der Haide, Wöber: Der vierjahrige Posten (prem.), Mascagni: Cavalleria rusticana, Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg; 1892: Mannhei­mer: Maritana (prem.), Goldmark: Königin von Sa­ba, Beer: Friedl mit der leeren Tasche, Joh. Strauss: Ritter Pásmán, Enna: Die Hexe. 

Prameny a literatura

A. Rille: Die Ge­schichte des Brünner Stadttheaters 1734–1884, Brünn 1885, s. 159; Teuber III, s. 814, 815, 825, 847; V. Joss, Neue musikalische Presse 4, 1895, č. 14, s. 4–5 [Berlín. filharm. v Praze]; Bondi 1907; A. Einstein: K. M. 70 Jahre alt, Der Auftakt 9, 1929, s. 248–249; Rosenheim, s. 58–59 a mezi s. 91 a 130; J.-H. Lederer: Verismo auf der deutschsprachigen Bühne, Wien 1992; J. Ludvová: Betty Franková, praž­ská přítelkyně G. Mahlera, Gustav Mahler a Praha, 1996, zvl. s. 21–22 [souběžně něm.].  •  MGG 1961; Grove 1980, 2001; Grove-opera; Piper, sv. Register. 

Životní události

  • 22. 10. 1859: narození, Darmstadt, Německo
  • 4. 3. 1940: úmrtí, Stuttgart, Německo


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 343–344
Autor: Jitka Ludvová