Tříkrálová hra z Rosic

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 23. 1. 2017, 10:09; Conversion script (diskuse)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

TŘÍKRÁLOVÁ HRA Z ROSIC
anonymní dramatický text - první polovina 19. stol.


Dramatický text z pera neznámého českého vzdělance, dochovaný v pozdní variantě obchůzkové hry z Rosic u Brna. Hra je ovlivněna znalostí evangelií i ohlasy školského dramatu, barokní anakreontikou i symbolikou, ale také tradicí vánočních písní a kantorských pastorel 18. stol. a známými konvencemi folklorního divadelnictví, např. v pojetí čertovských výstupů.

Po úvodním výstupu chóru a Proroka následuje obřadný výstup tří králů, za nějž je zařazena epizoda pastýřská, členěná slavnostním vystoupením anděla. Následuje další sbor pastýřů, jehož vyvrcholením je scéna klanění pastýřů u jesliček. Po závěrečné sborové písni tří pastýřů přichází znovu chór, který už v dalším ději nevystupuje. Epizodu královskou zahajuje ukolébavka A. Michny z Otradovic Chtíc aby spal v podání Panny Marie, Josefa a anděla. Děj pokračuje scénou obřadného přijetí tří králů u krále Heroda, jemuž poté přivolaní židovští učenci ze svých knih předčítají zprávu o narození Ježíše. Po setkání tří králů s židovskými učenci následuje putování do Betléma a klanění králů u jesliček. Epizodu uzavírá výstup anděla, varujícího krále před návratem k Herodovi. Poměrně obsáhlý epilog tříkrálové hry zahajuje výstup Heroda a čertů-našeptavačů, radících k vraždění neviňátek. Následuje útěk svaté rodiny do Egypta, vraždění betlémských dětí, výstup alegorické postavy Smrti a čertů, kteří táhnou krále Heroda pryč. Hru uzavírá obřadný výstup Proroka.

Dějová a motivická výstavba zahrnula tradiční realistické či sociálně kritické prvky a motivy lidových vánočních či pastýřských her; v užití hudby, výstupech chóru a postavy Proroka, v typizaci děje a jednotlivých postav vykazuje autorovu znalost vyšší dobové divadelní kultury a starší tradice vánoční poezie. Tradiční je hierarchizace postav Panny Marie, rozmlouvající s králi, a sv. Josefa, který vítá pastýře a děkuje jim za dárky. Naopak neobvyklá je absence obvyklé naturalistické charakterové či jazykové komiky v postavách pastýřů, kteří zbožně, důstojně a uměřeně vystupují v idylických scénách s andělem či ve scéně klanění u jesliček. Rovněž jazyk židovských učenců je prost obhroublých výrazů, často se vyskytujících v těchto pasážích lidových her, jemně je použita řečová komika (tzv. maušlování). Hra využívá strofického členění dramatického textu, je psána nepravidelným šesti- až osmislabičným veršem se sdruženým rýmem, přičemž při výběru jazykových a stylistických prostředků dramatik využívá převážně hovorového jazyka a knižních výrazů, mezi nimiž se výjimečně objevují dialektismy (včil, stránit, latovat aj.). Poměrně hojná hudební čísla zvýrazňují slavnostní ráz jednotlivých scén. V epizodě pastýřské se střídá deklamace se zpěvními vložkami, je zde zařazena koleda Já bych rád k Betlému a „árie“ s incipitem Dobrý pastor se narodil. Epizoda královská je zahájena Michnovou písní. Ve scéně klanění tří králů však překvapivě jakákoli zpěvní čísla chybí. Šlo buď o nedopatření písaře, anebo zde funkci zpěvních vložek nahrazovala závěrečná sborová deklamace tří králů k poctě Panně Marii.

Hra mohla být inscenována ve světnici či ve školní místnosti. Jevištní prostor vyžadoval pouze jednoduché rekvizity: jesličky a židli, představující Herodův trůn. Zápis inscenace obsahuje podrobnosti o kostýmech, např. Panna Maria měla čepeček s mnoha mašlemi a taftový živůtek, Prorok držel hůl-španělku, Herodes byl oblečen do fraku, úzkých kalhot a polobotek, anděl měl štólu přes rameno apod. Kostýmování postav světců, andělů, Smrti a čertů se pravděpodobně řídilo tradiční církevní ikonografií, příp. i folklorní tradicí.


Edice

J. Feifalik: Volksschauspiele aus Mähren, Olmütz 1864, s. 40–73; České baroko, ed. Z. Kalista, Praha 1941, s. 248n.; Lidové hry z Moravy, ed. J. Kolár, Praha 1986, s. (24n.), 84–112, (251–257).

Literatura

F. Menčík: Prostonárodní hry divadelní I (Vánoční hry), Holešov 1894, s. XIII–XXVI; F. Levý: Vánoční hra žáků (studentů) staročeských, Český lid 4, 1895, s. 308–312; S. Souček: Rakovnická vánoční hra, Brno 1929, s. 14, 31, 145, 149, 193, 208 + Ke Komedii vánoční o narození Syna Božího, pocházející z Vlachova Březí, Strahovská knihovna 12, 1977, s. 122–156; J. Kopecký: O staré divadlo, DR 2,1990, č. 2, s. 3–23; viz Edice.



Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 618–619
Autor: Ludmila Sochorová