Bertalan, Carl Joseph von: Porovnání verzí

Od sezony 1867/68 byl '''B.''' ředitelem spojených městských divadel v Klagenfurtu a Marburgu (Maribor, Slovinsko), přičemž se podržel svou soukromou letní scénu v Bad Gleichenberg. Novou budovu divadla Klagenfurtu spravoval do konce sezony 1873/74. V té době byl již znám jako dramatický autor (vydal tragédii ''Purpur und Trauer,'' v rukopise zůstaly např. veselohra ''Der Gesandte'', lidová hra ''Liederliches Tuch'', dále hry ''Der Liebesanwalt'', ''Im Tal'', ''Die Abendglocke von Waltenstein''), měl dobře vybavenou knihovnu a bohatý divadelní fundus. Divadlo hrálo pouze v zimě, v letních měsících zaměstnával '''B.''' svůj soubor v Mariboru a v Bad Gleichenberg. Podle divadelní ročenky z roku 1868 měl pro Klagenfurt a Maribor samostatného vrchního režiséra a dva orchestry o 58 angažovaných členech, doplňované podle potřeby vojenskou hudbou. Někteří členové činoherního souboru (24 pánů a 26 dam) vystupovali současně v podstatně slabším hudebním provozu (6 pánů as 5 dam) a někteří z herců byli povinni zpívat i ve sboru. Pro obě scény pracoval jeden malíř a dekoratér. Slabou pozici měla i '''B.''' manželka Clara, jejíž výkony v opeře a operetě byly kritizovány už v padesátých a na začátku šedesátých let, kdy vystupovala v Olomouci. Na třech paralelně působících scénách se '''B.''' nevyhnul problémům, ale udržel solidní provoz. Poučen vlastními zkušenostmi, zabýval se všeobecnými provozními podmínkami menších rakouských divadel a v roce 1870 o nich napsal studii ''Das Provinztheater.'' Za hlavní viníky krizového stavu označil nástup operety s nákladnými výpravami a nedostatečnou legislativu, jež umožňuje činnost příliš mnoha provozovatelům. Od sezony 1874/75 si chtěl '''B.''' pronajmout městské divadlo v Olomouci. Do konkurzu se hlásil jako bývalý knihkupecký úředník se zkušeností sekretáře a účetního v městském divadle v Pešti. Svůj fundus ocenil na 10.759 zl., divadlo v Bad Gleichenbergu na 35.388 zl. Podle poznámek na dochovaném obrazovém materiálu lze soudit, že měl dobré osobní kontakty v pražském uměleckém světě a patrně mohl doplňovat soubor prostřednictvím tamního spolku Schlaraffia, který založil 1859 ředitel Stavovského divadla Franz Thomé s uměleckými a dobročinnými záměry. Jeho manželka Clara po návratu do Olomouce již nevystupovala.

Od sezony 1867/68 byl '''B.''' ředitelem spojených městských divadel v Klagenfurtu a Marburgu (Maribor, Slovinsko), přičemž se podržel svou soukromou letní scénu v Bad Gleichenberg. Novou budovu divadla Klagenfurtu spravoval do konce sezony 1873/74. V té době byl již znám jako dramatický autor (vydal tragédii ''Purpur und Trauer,'' v rukopise zůstaly např. veselohra ''Der Gesandte'', lidová hra ''Liederliches Tuch'', dále hry ''Der Liebesanwalt'', ''Im Tal'', ''Die Abendglocke von Waltenstein''), měl dobře vybavenou knihovnu a bohatý divadelní fundus. Divadlo hrálo pouze v zimě, v letních měsících zaměstnával '''B.''' svůj soubor v Mariboru a v Bad Gleichenberg. Podle divadelní ročenky z roku 1868 měl pro Klagenfurt a Maribor samostatného vrchního režiséra a dva orchestry o 58 angažovaných členech, doplňované podle potřeby vojenskou hudbou. Někteří členové činoherního souboru (24 pánů a 26 dam) vystupovali současně v podstatně slabším hudebním provozu (6 pánů as 5 dam) a někteří z herců byli povinni zpívat i ve sboru. Pro obě scény pracoval jeden malíř a dekoratér. Slabou pozici měla i '''B.''' manželka Clara, jejíž výkony v opeře a operetě byly kritizovány už v padesátých a na začátku šedesátých let, kdy vystupovala v Olomouci. Na třech paralelně působících scénách se '''B.''' nevyhnul problémům, ale udržel solidní provoz. Poučen vlastními zkušenostmi, zabýval se všeobecnými provozními podmínkami menších rakouských divadel a v roce 1870 o nich napsal studii ''Das Provinztheater.'' Za hlavní viníky krizového stavu označil nástup operety s nákladnými výpravami a nedostatečnou legislativu, jež umožňuje činnost příliš mnoha provozovatelům. Od sezony 1874/75 si chtěl '''B.''' pronajmout městské divadlo v Olomouci. Do konkurzu se hlásil jako bývalý knihkupecký úředník se zkušeností sekretáře a účetního v městském divadle v Pešti. Svůj fundus ocenil na 10.759 zl., divadlo v Bad Gleichenbergu na 35.388 zl. Podle poznámek na dochovaném obrazovém materiálu lze soudit, že měl dobré osobní kontakty v pražském uměleckém světě a patrně mohl doplňovat soubor prostřednictvím tamního spolku Schlaraffia, který založil 1859 ředitel Stavovského divadla Franz Thomé s uměleckými a dobročinnými záměry. Jeho manželka Clara po návratu do Olomouce již nevystupovala.

'''B.''' nájemní smlouva se nedochovala, lze však předpokládat, že mu pronajímala divadlo a přidruženou Redutu na obvyklých šest let. Divadlo neodpovídalo moderním bezpečnostním ani inscenačním nárokům. Opotřebované dekorace patřily městu, ale zastupitelé doufali, že B. uhradí jejich obnovu a městu je přenechá. Ředitel zvýšil počet sedadel o dvanáct a usiloval o zřízení dalších dvou lóží (včetně přestavby orchestřiště), k čemuž však nedošlo. Městská rada nedovolila zvýšit ceny abonmá a vstupného (povolila vyšší ceny pouze při premiérách). Napjaté vztahy mezi '''B.'''  a městem vyústily v ukončení smlouvy už 9. 1. 1878; až do června trvaly debaty o vyrovnání vratné kauce.

'''B.''' nájemní smlouva se nedochovala, lze však předpokládat, že mu pronajímala divadlo a přidruženou Redutu na obvyklých šest let. Divadlo neodpovídalo moderním bezpečnostním ani inscenačním nárokům. Opotřebované dekorace patřily městu, ale zastupitelé doufali, že B. uhradí jejich obnovu a městu je přenechá. Ředitel zvýšil počet sedadel o dvanáct a usiloval o zřízení dalších dvou lóží (včetně přestavby orchestřiště), k čemuž však nedošlo. Městská rada nedovolila zvýšit ceny abonmá a vstupného (povolila vyšší ceny pouze při premiérách). Napjaté vztahy mezi '''B.'''  a městem vyústily v ukončení smlouvy už 9. 1. 1878; až do června trvaly debaty o vyrovnání vratné kauce.