Bertalan, Carl Joseph von: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(Automatická aktualizace šablony)
(fulltextové odkazy)
Řádka 1: Řádka 1:
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
<span id="PageFillProgress">
+
<span id="PageFillProgress">4</span>
4
+
</span>
+
 
</ee:progress>
 
</ee:progress>
 
<cshow logged="1">{{Infobox Osoba
 
<cshow logged="1">{{Infobox Osoba
Řádka 31: Řádka 29:
 
Od sezony 1867/68 byl '''B.''' ředitelem spojených městských divadel v Klagenfurtu a Marburgu (Maribor, Slovinsko), přičemž se podržel svou soukromou letní scénu v Bad Gleichenberg. Novou budovu divadla Klagenfurtu spravoval do konce sezony 1873/74. V té době byl již znám jako dramatický autor (vydal tragédii ''Purpur und Trauer,'' v rukopise zůstaly např. veselohra ''Der Gesandte'', lidová hra ''Liederliches Tuch'', dále hry ''Der Liebesanwalt'', ''Im Tal'', ''Die Abendglocke von Waltenstein''), měl dobře vybavenou knihovnu a bohatý divadelní fundus. Divadlo hrálo pouze v zimě, v letních měsících zaměstnával '''B.''' svůj soubor v Mariboru a v Bad Gleichenberg. Podle divadelní ročenky z roku 1868 měl pro Klagenfurt a Maribor samostatného vrchního režiséra a dva orchestry o 58 angažovaných členech, doplňované podle potřeby vojenskou hudbou. Někteří členové činoherního souboru (24 pánů a 26 dam) vystupovali současně v podstatně slabším hudebním provozu (6 pánů as 5 dam) a někteří z herců byli povinni zpívat i ve sboru. Pro obě scény pracoval jeden malíř a dekoratér. Slabou pozici měla i '''B.''' manželka Clara, jejíž výkony v opeře a operetě byly kritizovány už v padesátých a na začátku šedesátých let, kdy vystupovala v Olomouci. Na třech paralelně působících scénách se '''B.''' nevyhnul problémům, ale udržel solidní provoz. Poučen vlastními zkušenostmi, zabýval se všeobecnými provozními podmínkami menších rakouských divadel a v roce 1870 o nich napsal studii ''Das Provinztheater.'' Za hlavní viníky krizového stavu označil nástup operety s nákladnými výpravami a nedostatečnou legislativu, jež umožňuje činnost příliš mnoha provozovatelům. Od sezony 1874/75 si chtěl '''B.''' pronajmout městské divadlo v Olomouci. Do konkurzu se hlásil jako bývalý knihkupecký úředník se zkušeností sekretáře a účetního v městském divadle v Pešti. Svůj fundus ocenil na 10.759 zl., divadlo v Bad Gleichenbergu na 35.388 zl. Podle poznámek na dochovaném obrazovém materiálu lze soudit, že měl dobré osobní kontakty v pražském uměleckém světě a patrně mohl doplňovat soubor prostřednictvím tamního spolku Schlaraffia, který založil 1859 ředitel Stavovského divadla Franz Thomé s uměleckými a dobročinnými záměry. Jeho manželka Clara po návratu do Olomouce již nevystupovala.
 
Od sezony 1867/68 byl '''B.''' ředitelem spojených městských divadel v Klagenfurtu a Marburgu (Maribor, Slovinsko), přičemž se podržel svou soukromou letní scénu v Bad Gleichenberg. Novou budovu divadla Klagenfurtu spravoval do konce sezony 1873/74. V té době byl již znám jako dramatický autor (vydal tragédii ''Purpur und Trauer,'' v rukopise zůstaly např. veselohra ''Der Gesandte'', lidová hra ''Liederliches Tuch'', dále hry ''Der Liebesanwalt'', ''Im Tal'', ''Die Abendglocke von Waltenstein''), měl dobře vybavenou knihovnu a bohatý divadelní fundus. Divadlo hrálo pouze v zimě, v letních měsících zaměstnával '''B.''' svůj soubor v Mariboru a v Bad Gleichenberg. Podle divadelní ročenky z roku 1868 měl pro Klagenfurt a Maribor samostatného vrchního režiséra a dva orchestry o 58 angažovaných členech, doplňované podle potřeby vojenskou hudbou. Někteří členové činoherního souboru (24 pánů a 26 dam) vystupovali současně v podstatně slabším hudebním provozu (6 pánů as 5 dam) a někteří z herců byli povinni zpívat i ve sboru. Pro obě scény pracoval jeden malíř a dekoratér. Slabou pozici měla i '''B.''' manželka Clara, jejíž výkony v opeře a operetě byly kritizovány už v padesátých a na začátku šedesátých let, kdy vystupovala v Olomouci. Na třech paralelně působících scénách se '''B.''' nevyhnul problémům, ale udržel solidní provoz. Poučen vlastními zkušenostmi, zabýval se všeobecnými provozními podmínkami menších rakouských divadel a v roce 1870 o nich napsal studii ''Das Provinztheater.'' Za hlavní viníky krizového stavu označil nástup operety s nákladnými výpravami a nedostatečnou legislativu, jež umožňuje činnost příliš mnoha provozovatelům. Od sezony 1874/75 si chtěl '''B.''' pronajmout městské divadlo v Olomouci. Do konkurzu se hlásil jako bývalý knihkupecký úředník se zkušeností sekretáře a účetního v městském divadle v Pešti. Svůj fundus ocenil na 10.759 zl., divadlo v Bad Gleichenbergu na 35.388 zl. Podle poznámek na dochovaném obrazovém materiálu lze soudit, že měl dobré osobní kontakty v pražském uměleckém světě a patrně mohl doplňovat soubor prostřednictvím tamního spolku Schlaraffia, který založil 1859 ředitel Stavovského divadla Franz Thomé s uměleckými a dobročinnými záměry. Jeho manželka Clara po návratu do Olomouce již nevystupovala.
  
Olomoucký předchůdce '''B.''', málo aktivní Julius Schwabe, musel odstoupit a  městská rada očekávala, že'''B.''' uspořádá poměry. Bylo třeba čelit i konkurenci českého divadla, jehož výsledky už dosahovaly úctyhodné profesionality: v hudbě přesahovala město i region osobnost českého dómského kapelníka Pavla Křížkovského, o divadlo se zajímala společnost Elišky Zöllnerové. Kvůli plánovaným opravám budovy nedovolilo městské kolegium česká představení, přesto ve dnech 3. 5. – 2. 6. 1876 Zöllnerová se svou společností poprvé v Olomouci vystoupila (v divadle i v Besedním domě). 2. 4. – 16. 5. 1877 její společnost uvedla ''Hamleta'', ''Othella'' a Schillerovy hry ''Loupežníci'' a ''Marie'' ''Stuartovna ''s hosty z pražského Prozatímního divadla.
+
Olomoucký předchůdce '''B.''', málo aktivní [[Schwabe_Julius|Julius Schwabe]], musel odstoupit a  městská rada očekávala, že'''B.''' uspořádá poměry. Bylo třeba čelit i konkurenci českého divadla, jehož výsledky už dosahovaly úctyhodné profesionality: v hudbě přesahovala město i region osobnost českého dómského kapelníka Pavla Křížkovského, o divadlo se zajímala společnost Elišky Zöllnerové. Kvůli plánovaným opravám budovy nedovolilo městské kolegium česká představení, přesto ve dnech 3. 5. – 2. 6. 1876 Zöllnerová se svou společností poprvé v Olomouci vystoupila (v divadle i v Besedním domě). 2. 4. – 16. 5. 1877 její společnost uvedla ''Hamleta'', ''Othella'' a Schillerovy hry ''Loupežníci'' a ''Marie'' ''Stuartovna ''s hosty z pražského Prozatímního divadla.
  
 
'''B.''' nájemní smlouva se nedochovala, lze však předpokládat, že mu pronajímala divadlo a přidruženou Redutu na obvyklých šest let. Divadlo neodpovídalo moderním bezpečnostním ani inscenačním nárokům. Opotřebované dekorace patřily městu, ale zastupitelé doufali, že B. uhradí jejich obnovu a městu je přenechá. Ředitel zvýšil počet sedadel o dvanáct a usiloval o zřízení dalších dvou lóží (včetně přestavby orchestřiště), k čemuž však nedošlo. Městská rada nedovolila zvýšit ceny abonmá a vstupného (povolila vyšší ceny pouze při premiérách). Napjaté vztahy mezi '''B.'''  a městem vyústily v ukončení smlouvy už 9. 1. 1878; až do června trvaly debaty o vyrovnání vratné kauce.
 
'''B.''' nájemní smlouva se nedochovala, lze však předpokládat, že mu pronajímala divadlo a přidruženou Redutu na obvyklých šest let. Divadlo neodpovídalo moderním bezpečnostním ani inscenačním nárokům. Opotřebované dekorace patřily městu, ale zastupitelé doufali, že B. uhradí jejich obnovu a městu je přenechá. Ředitel zvýšil počet sedadel o dvanáct a usiloval o zřízení dalších dvou lóží (včetně přestavby orchestřiště), k čemuž však nedošlo. Městská rada nedovolila zvýšit ceny abonmá a vstupného (povolila vyšší ceny pouze při premiérách). Napjaté vztahy mezi '''B.'''  a městem vyústily v ukončení smlouvy už 9. 1. 1878; až do června trvaly debaty o vyrovnání vratné kauce.
Řádka 68: Řádka 66:
 
* <ee:chronology_date_from>1912</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>?</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
* <ee:chronology_date_from>1912</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>?</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology>
 
</ee:chronology>
<ee:names>
+
<ee:names/>
== Další jména ==
+
</ee:names>
+
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 92: Řádka 88:
 
== Právní a technická dokumentace ==
 
== Právní a technická dokumentace ==
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
 
+
<br/>
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>

Verze z 15. 4. 2015, 09:18

Příslušník šlechtického rodu a úředník státní správy, který odešel k divadlu. Od 1861 vedl řadu menších divadel na území rakouské monarchie. V českých zemích měl v pronájmu divadla v Olomouci (1874–1878), v Teplicích (1876–1878) a v Brně (1881, Prozatímní divadlo). V Olomouci upřednostňoval uvádění operních kusů a čelil konkurenci české divadelní společnosti Elišky Zöllnerové.


Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné, až po přihlášení.


Publikováno: 30.11.2012
Autor: Jiří Kopecký