Matys, Vojta: Porovnání verzí

<span id="PageFillProgress">3</span>

| povolání = <ee:profession>herec, </ee:profession>

Syn novopackého městského a nemocničního lékaře. Počátkem února 1911 se ubytoval v Praze s úmyslem připravit se na divadelní dráhu (v policejní přihlášce uvedl do rubriky povolání „Opernschüler“). Traduje se, že se školil u J. Šmahy, ten však v tu dobu nežil v Praze, ale v Táboře. S divadlem přišel '''M.''' profesionálně do styku brzy potom jako odpovědný redaktor časopisu ''Divadelní svět''. Ještě 1911 nastoupil krátké herecké angažmá u společnosti J. Blažka, která tehdy hrála i v jeho rodišti. Prošel jejími štacemi v Lounech a Slaném, v následujícím roce v Turnově, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Poděbradech. Jako začátečník se v dobře obsazeném souboru uplatňoval toliko v epizodních rolích. Zahrál např. komickou postavu nevrlého obtloustlého dvorního chirurga Dimpfla v Bahrově hře ''Pavouk ''a mohl se těšit i z pochvalné zmínky jindřichohradeckého referenta o své herecké účasti v Schillerově tragédii ''Loupežníci''. Od října 1912 se stal členem Divadla královského města Plzně, kde setrval do konce 1914. Seznámil se tu s operní a koncertní pěvkyní E. Svěcenou, s níž se 8. 11. 1916 oženil. V prosinci 1914 a v lednu 1915 hostoval úspěšně v pražském ND, v jehož svazku pak působil od 1. 2. 1915. Vedle herecké tvorby se věnoval recitaci, mimo jiné i melodramů. 1920 spolupracoval se skupinou sociálně demokratických herců-amatérů v inscenaci ''Makový květ'' (prov.  8. 3. 1920 v sále Heinovky).  Byl činný ve stavovských organizacích (Ústřední jednota českého herectva, později Organizace českého herectva), s velkým zaujetím se zabýval sociálními otázkami. Zasazoval se o důstojnější podmínky pro hereckou práci, o sociální zabezpečení herců, které především členové cestujících společností postrádali, formuloval práva i povinnosti herců a kladl důraz na jejich odpovědnost vůči divákům. Jeho hereckou kariéru omezovala závažná plicní choroba, k níž se 1920 přidružil zhoubný zánět ledvin, jemuž v nedožitých třiceti letech podlehl. <br/>Dvacetiletý '''M.''' začínal v Plzni jako epizodista, ale brzy si talentem a uměleckou poctivostí vydobyl přístup k významnějším postavám komickým (např. Lubin, Molière: ''George Dandin''; Sejtko, Jirásek: ''Lucerna'') i charakterním (např. maršál Illo v inscenaci Schillerova ''Valdštejna'' režírované pohostinsky J. Kvapilem). Obsáhlý seznam '''M.''' plzeňských rolí (přes 80 položek) obsahuje i dvě role operní a několik operetních a baletních. Již v době plzeňského angažmá zaujal milovnickými rolemi lyrického ladění, které tvořily nemalou část jeho tamního repertoáru (Demetrius, Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''; Isidor Slovíčko, Tyl: ''Lesní panna''; Lorenzo, Shakespeare: ''Kupec benátský''). Byl pro ně disponován jak mládím, tak křehkým zjevem, k němuž se pojil melodicky zvučný, tvárný, jímavý hlas schopný dramatických akcentů a jemných citových nuancí. V obličeji upoutávalo nápadně vysoké čelo se silně vystouplými nadočnicovými oblouky, stínícími hluboko vnořené oči. Takto formovaná tvář už vizuálně předurčovala '''M.''' i k charakterově komplikovanějším postavám, jako byl např. Aljoša v dramatizaci Dostojevského ''Bratří Karamazových'', k  figurám groteskního ladění či ke karikaturně pojatým rolím. V ND odehrál jako hojně zaměstnávaný herec přes stovku úloh, ze značné části jen vedlejších. Již 1915 mu však byla svěřena postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka ''Léto'', která se stala jeho životní rolí; představil se v ní i při zájezdu ND do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví. Vedle Jana Skalníka vytvořil v ND řadu rolí chlapců na prahu dospělosti a mladých mužů především v  české dramatice, programově uváděné J. Kvapilem. Hrál se zdarem postavy slabochů, pozérů a fanfarónů, Shakespearových sluhů a šašků.

<ee:bibliography_content>Blažkova spol.<br/>Dvorní chirurg Dimpfl (H. Bahr: ''Pavouk'') – 1911; ? (L. Stroupežnický: ''Václav Hrobčický z Hrobčic''), ? (Leda: ''Hříchy otců'') – J. Hradec 1912.<br/>MD Plzeň<br/>Zářecký (P. I. Čajkovskij: ''Eugenij Oněgin''), Štěpán, vévoda bavorský (J. Vrchlický: ''Noc na Karlštejně''), Hrajnoha (J. Mahen: ''Jánošík''), David Stern (G. Drégely: ''Frak''), Guildenstern (W. Shakespeare: ''Hamlet, králevic dánský'') - 1912; Filip (W. A. Mozart: ''Divadelní ředitel''), JUDr. Klika (L. Stroupežnický: ''Na Valdštejnské šachtě''), Doktor Fleischer (G. Hauptmann: ''Bobří kožich''), Lubin (Molière: ''George Dandin''), Jolos (J. Vrchlický: ''Námluvy Pelopovy''), Sejtko (A. Jirásek: ''Lucerna''), Jo Crickshanks (J. M. Barrie: ''Velebníček''), Marek Ehrmann (L. Stroupežnický: ''Naši furianti''), Jaroslav Havelka (J. Štolba: ''Na letním bytě''), Demetrius (W. Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''), Ferdík, kupecký mládenec (F. F. Šamberk: ''Jedenácté přikázání''), Václav Budovec z Budova + Kněz Jan Rosacius Hořovský (K. Kolman: ''Zimní král''), Dr. Bedřich Gerlach (F. Arnold, A. Bach: ''Španělská muška''), Illo (F. Schiller, úpr. J. Kvapil: ''Valdštejn''), Owen Glendower (W. Shakespeare: ''Král Jindřich IV.''), Tranio (týž: ''Zkrocení zlé ženy'') - 1913; Alexej Fedorovič Karamazov (J. Copeau, J. Croué dle F. M. Dostojevského: ''Bratři Karamazovi''), Octave (G. Ohnet: ''Majitel hutí''), Isidor Slovíčko (J. K. Tyl: ''Tvrdohlavá žena''), Cyril Owerton (E. Knoblauch: ''Faun''), Alamír (J. K. Tyl: ''Strakonický dudák''), Charley Hood (B. Thomas: ''Charleyova teta''), Max šl. Wendlovský (H. Sudermann:''Domov''), Lorenzo (W. Shakespeare: ''Kupec benátský''), Konrád (E. Raupach: ''Mlynář a jeho dítě''), Šejk Sidi el Assif (G. B. Shaw: ''Kapitán Brassbound''), Emerich, baronův syn (G. Kadelburg, R. Presber: ''Rodinná kaňka'') - 1914.<br/>ND                                                                     <br/>Přítel primátorova syna (J. Kvapil: ''Princezna Pampeliška'') j.h. - 1914; Deveroux + Jízdní myslivec pluku Holkova (F. Schiller: ''Valdštejn'') j.h., Zbyszko (G. Zapolska: ''Morálka paní Dulské'') j.h., Jan Skalník (F. Šrámek: ''Léto''), Slavík (F. A. Šubert: ''Jan Výrava''), Baltazar (W. Shakespeare: ''Romeo a Julie'') - 1915; Lysander (W. Shakespeare:''Sen noci svatojanské''), Feste (týž: ''Večer tříkrálový''), Dion (týž: ''Zimní pohádka''), Baronův myslivec (F. X. Svoboda:''Čekanky''), Roman (S. Kiedrziński: ''Hra srdcí''), Baše (F. A. Šubert: ''Žně''), Tigellinus (O. Wilde: ''Salome''), André (G. Courteline: ''Boubouroche''), Spintho (G. B. Shaw: ''Androkles a lev'')  -  1916; Princ arragonský (W. Shakespeare:''Benátský kupec''), Irhamel (S. Lom: ''Vůdce''), Tyfón (O. Theer: ''Faëthón''), Pešek z Hlavně (J. Vrchlický: ''Noc na Karlštejně''), Komediant (B. Smetana: ''Prodaná nevěsta''), Abbé de Chauzeuill (E. Scribe, E. Legouvé: ''Adrienna Lecouvreurová''), Václav (L. Stroupežnický: ''Naši furianti''), Jan (A. Jirásek: ''Kolébka''), Mánek Mešjaný (G. Preissová: ''Gazdina roba''), Bobeš (A. Jirásek: ''Otec''), Filip (V. Dyk: ''Revoluční trilogie'') - 1917; Rytíř Paběnický (J. K. Tyl: ''Slepý mládenec''), Alberto (J. W. Goethe: ''Torquato Tasso''), Křepelka (V. K. Klicpera: ''Divotvorný klobouk''), Konrád (O. Fischer: ''Přemyslovci''), Přibina (J. Zeyer: ''Radúz a Mahulena''), Václav (J. Mahen: ''Mrtvé moře''), Gospar Karlo (I. Vojnović: ''Dubrovnická trilogie'') - 1918; Alexej Dmitrijevič Stibelev (L. Andrejev: ''Jekatěrina Ivanovna''), Ferda (V. Dyk: ''Ondřej a drak'') - 1919; Kníže Volkonskij (D. S. Merežkovskij: ''Smrt cara Pavla I.'') - 1920; Polydoro (V. Alfieri: ''Merope'') - 1921.<br/>Skupina sociálně demokratických herců při Dělnické akademii<br/>Andrej (D. S. Merežkovskij, D. Filosofov, Z. Gippiusová: ''Makový květ'') - 1920.</ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content>SOA Zámrsk: matrika f. ú. Nová Paka, sign. 113-6223, list 272. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 382, obr. 415. NDa: fotodokumentace. Archiv města Plzně: cedule MD 1912-14. Divadelní anonce a referáty in ''Svobodný občan ''1911, ''Jihočeské listy ''1912 (2.3. J. Blažek: Divadelní oznámení), ''Český denník'' 1912-14, ''Národní listy'' 1915-21, ''Národní politika'' 1920. ''Almanach českých divadel na rok 1912'', s. 153; ''České divadlo královského města Plzně 1912-1913, ''Plzeň [1913]; nesign: Sňatek v divadelních kruzích, ''Moravská orlice'' 11. 11. 1916; • nekrology: Ot. F. [O. Fischer], ''Národní listy'' 11. 1. 1922; J. Hurt, ''Divadlo ''2, 1921/22, č. 5, s. 2; chl [J. Honzl],''Rudé právo ''22. 1. 1922 → ''Divadelní a literární podobizny'', 1959, s. 50-53 + ''Divadlo ''2 (9), 1921/22, č. 6, s. 5n.; M. Laudová, ''Venkov ''21. 1. 1921 (též in ''Divadlo ''2 (9), 1921/22, č. 7, s. 4n.);  J. B. Foerster, ''Národní politika'' 1. 2. 1922; R. Nasková, ''Jeviště ''2, 1922, s. 37-39•; V. Tille: ''Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu ''(Dějiny ND V), 1935, s. 193, 225, 257; R. Nasková: ''Jak šel život. Paměti a zápisky'', 1941, rozš. 1955, s. 202-204; V. Novák: V přítelově pokoji. Za V. M., ''Divadlo a hudba ''1 (28), 1941/42, č. 5, s. 33; J. Vodák: ''Shakespeare, ''Praha 1950, s. 133; nesign.: Vzpomínka na herce V. M., ''Lidová demokracie ''10. 1. 1957; M. Laiske: ''Divadelní periodika v Čechách a na Moravě'', Praha 1967, s. 68; DČD IV.<br/>Otto, NDp</ee:bibliography_content>

<ee:names/></cshow>

'''Autor:''' [[<ee:author>Adolf Scherl, Eva Šormová</ee:author>]]

<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat">