Tymichová, Marie Anna: Porovnání verzí

Žačka A. Dubské, H. Vojáčkové, J. Kröschlové, v Paříži E. Krasovské, O. Preobraženské a B. d’Alessandri-Valdine. Po promoci na FF UK (RNDr. 1925) odjela do Paříže, kde tančila 1930–41 v řadě divadel a souborů, např. v Gaîté Lyrique, Pigalle, Châtelet; jako první česká tanečnice vystupovala v pařížské televizi. 1941 se vrátila do Brna, kde měla nastoupit na šéfovské místo po I. V. Psotovi, mezitím však bylo divadlo Němci zavřeno. Věnovala se koncertní a pedagogické činnosti (dramatické oddělení brněnské konzervatoře, Baletní škola I. V. Psoty). Po skončení války dále koncertovala (''Večer orientálních tanců ''spolu se S. Remarem, Brno 1946), vytvořila řadu choreografií v činohrách, operetách i operách (Ženy jsou ženy W. A. Mozarta, ND Praha 1957). Z baletů nastudovala mj. ''Dona Juana'' a ''Ballo Achille'' Ch. W. Glucka (absolventské inscenace TKP 1949, 1950 a 1953), pro Ústí n. Labem, kde úzce spolupracovala s L. Hrdinovou, např. ''Malou noční hudbu ''(1952). Dominantní byla její pedagogická činnost, vychovala celou generaci výrazných interpretů. Učila na TKB 1946–50 a na TKP 1949–67 (od 1951 vedoucí tanečního oddělení), externí pedagožka klasického tance na TK DAMU 1950–65.