Veselý, Jindřich: Porovnání verzí

Středoškolský pedagog, v jehož rozmanitých literárních aktivitách převažoval zájem o loutkové divadlo. Významnější než vlastní autorská tvorba byly jeho práce historické a teoretické, stejně jako činnost ediční (knižnice lidového loutkářského repertoáru) a organizátorská (spoluzakladatel první mezinárodní loutkářské organizace, autor loutkářských výstav).

Otec byl řídícím učitelem v Bavorově, matka pocházela z rodiny městského lékaře. '''V.''' vychodil gymnázium Českých Budějovicích (1896–1904), poté studoval českou a německou filologii na Karlově univerzitě, kde v něm vzbudil zájem o loutkové divadlo literární historik a folklorista J. Polívka. Za studií překládal verše, redigoval almanach ''Kniha mladých'' (1909; přispěvatelem i M. Rutte). Disertací ''Faust v české literatuře'' získal 1909 doktorát filozofie, o rok později profesorskou aprobaci pro český a německý jazyk. Vyučoval na malostranské reálce, vinohradském gymnáziu a dva roky na reálném gymnáziu na Kladně (1920–22). Po návratu do Prahy byl profesorem gymnázia v Londýnské ul., od 1935 do předčasné smrti 1939 ředitelem české státní reálky v Českých Budějovicích. 1934 byl zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Od 1919 byl ženat s Blaženou Mojžíšovou (vdovou po choceňském tiskaři Č. Mojžíšovi, roz. Dvořáčkovou).

Vedle pedagogické profese se věnoval literárně historické a osvětové práci, zaměřoval se obzvláště na literáty jihočeského kraje. Přispíval do mnoha regionálních i celostátních periodik, sborníků a kalendářů. Je autorem monografie ''Svatopluk Čech, život a dílo'' (1906, 1908).

Po celý život se hluboce zajímal o loutkové divadlo a v této oblasti byl mnohostranně činný jako popularizátor, sběratel, badatel, editor, organizátor a publicista. V letech před 1. světovou válkou se podílel na různých privátních loutkářských podnicích, 1918 podnítil založení Umělecké loutkové scény. Stál u zrodu Českého svazu přátel loutkového divadla (1911) a účastnil se svazových aktivit. Založil a do 1936 redigoval první specializovaný loutkářský časopis – Český loutkář (1912–13, obnoven 1917 s názvem Loutkář; od č. 3 roč. 23 převzal redakci V. Skála). Vydával a řídil knižnice loutkových her (Knihovna vzorných loutkových her, 1912–26; Národní loutkové divadlo 1912–14; Loutkové divadlo. Vyzkoušené hry pro Alšovy loutky, 1916–18, s K. Kobrlem; Knihovna českých loutkářů, 1920–35, více než 200 svazků; Loutkové hry Malého čtenáře 1931–33) a knižnici Drobné umění, věnovanou lidové tvorbě a uměleckému průmyslu (1920–27). Redigoval rovněž loutkářské sborníky a osvětovou ''Loutkářskou čítanku ''(1924). K rozmachu a popularizaci loutkového divadla přispíval také pořádáním výstav. První přinesla velkou retrospektivu lidových loutek (Národopisné muzeum v letohrádku Kinských na pražském Smíchově Praze 1911), v jejímž rámci se uskutečnily dva cykly her A. Kopecké-Kriegrové, vnučky M. Kopeckého. Další výstava (Topičův salonu 1921) zachycovala odraz loutkového divadla ve výtvarném umění, a také rozvoj loutkářského průmyslu. K I. sjezdu loutkářských pracovníků uspořádal výstavu v Havlíčkových sadech na pražských Vinohradech (1923). Výstava v žižkovské sokolovně (1935, ve spolupráci s J. Malíkem a V. Skálou) dokumentovala loutkářskou tradici od 18. stol. a pojila ji s fakty o moderně organizovaném hnutí mezinárodního významu. Podpořil sériovou výrobu Alšových loutek (ve firmě A. Münzberg) a tzv. Dekorací českých umělců, jejíž první série byla vydána 1913. Inicioval vznik ústředí československého loutkového divadelnictví ''Loutkářské soustředění'', které bylo založeno 1923 při Masarykově lidovýchovném ústavu, a zastával funkci předsedy. Sehrál klíčovou roli v založení UNIMA (1929 ''Union Internationale des Marionnettes'') v Praze, byl zvolen jejím prvním prezidentem. Když funkci převzal 1933 J. Skupa, byl '''V.''' udělen doživotní titul čestného prezidenta.

Žactvo škol, na nichž působil, seznamoval s loutkovým divadlem: představení hry ''Hergules ''v provedení V. Dubského v Českých Budějovicích 1937 doprovodil přednáškou o migraci látky od Euripidovy ''Alkestis ''do lidového loutkového divadla, gymnasisté pak sehráli hru ve '''V.''' úpravě v Jihočeském Národním divadle.

Jako badatel, historik a editor se zaměřoval na tradiční loutkářský repertoár a na genealogii loutkářských rodů. Sbíral loutky a rukopisy her lidových loutkářů, které vydával s doprovodnými studiemi a komentáři. Podnikal srovnání textových variant frekventovaných her (''Faust'', ''Don Šajn'', ''Jenovefa ''aj.), tyto komparatistické práce však trpěly literárně historickými nedostatky a chybami. Revidoval starší edici her M. Kopeckého (eds. E. Just – H. Přerhof – J. R. Vilímek, 1862), avšak ve snaze o „rekonstrukci“ autentického znění do textů taktéž zasahoval a pozměňoval je. „Zušlechťující“ úpravy (zvláště zmírňování či eliminace hrubosti) a vypichování slovních hříček zrcadlí '''V.''' snahu přidat autorům lidových her na literárním umu, vtipnosti a kultivovanosti.

'''V. '''patřil ke stěžejním osobnostem českého loutkového divadla první poloviny 20. stol. Na jeho vývoj působil v mnoha směrech: položil základy pro studium jeho historie, sledoval soudobé amatérské loutkářství a organizováním sjezdů i odborných kurzů podněcoval jeho rozvoj, inicioval řadu literárních i praktických soutěží. Z loutkářské oblasti čerpal inspiraci i pro básnickou sbírku ''Iniciály marionet''.

<ee:bibliography_content>E. Ducret: ''Kašpárek vítěz nad loupežníky'', t. 1912 (pseud. A. Racek); L. Lemercier de Neuville: ''Kašpárek je nevinen'', t. 1912 (pseud. Jiří Volný); P. Benndorf: ''Zakletý kalif'', t. 1912 (pseud. F. Vysoký), F. Pocci: ''Kašpárek princem'', t. 1912 (pseud. M. Záhoř); týž: ''Zajatý Turek'', ''Psaníčko Ježíškovi'', t. 1912 (pseud. F. Vysoký); týž: ''Kašpárek v Turecku'', t. in ''Bramborové divadlo'' [1913]; A. Crozière: ''Kašpárek a policajt'', t. tamtéž.</ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content>''Johan doktor Faust starých českých loutkářův'', Praha 1911; ''Doktor Faust'', [1915]; ''Kašpárek a princezna'', Praha 1920; ''Hry ze soutěže Loutkáře 1926'', Praha 1926; ''Komedie a hry. Podle starých rukopisů, loutkářských tradic a Matěje Kopeckého (podle sepsání jeho syna Václava)'' I–IV, praha [1927–30], ''Doktor Faust, též, Jan doktor Faust, aneb, Jan Faust, doktor z Milána, jinak, Jan Faust, doktor Sv. Písma z Milána, též, Nevěsta z pekla ''(dle starých rukopisů, loutkářských tradic a Matěje Kopeckého), Praha 1940; ''Pan Franc ze zámku, aneb, Rychtář z Kozlovic, též, Historie Michlova, také, Rychtář a ponocný, aneb, Vyhraná nevěsta ''(dle starých rukopisů Matěje Kopeckého), Praha 1940; ''Kytice z českých her pro loutkové divadlo'', Praha b. d.</ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content>O loutkách a loutkářích, ''Národopisný věstník českoslovanský'' 5, 1910, s. 121–146; ''Od pravlasti loutek k českému loutkářství'', Praha 1910; ''Loutky Řeků a Římanů'', Praha 1911; Plakáty českých loutkářův, ''Osvěta ''41, 1911, s. 828–840; ''O vlasti, vzniku a rozvoji loutek vůbec a loutkářství českém zvláště'', Rokycany 1912 [přednáška]; ''Z historie loutek evropských'', Praha 1913; ''Bramborové divadlo, jeho historie, návod a hry'', Praha [1913]; Ze slovníku dřevěného herectva loutkářské dynastie Maiznerovy, ''Národopisný věstník českoslovanský ''8, 1913, s. 38–56; ''O významu loutkového divadla vůbec proti kinematografům zvláště'', Praha [1914; přednáška]; ''Příručka českého loutkáře'', Praha [1914]; O vnučce Mat. Kopeckého A. Kopecké, ''Věstník městské spořitelny v Březnici ''5, 1914, č. 4, s. 6–8; Jenovefa v české literatuře, ''Sborník filologický'' 5, 1915, s. 75–111 [s přetiskem dochovaného 1. dílu hry]; ''Alešovo loutkové divadlo pro rodinu, školu i společnost'', Praha 1915; ''Loutky a škola'', Praha [1915]; ''Loutkové divadlo v rodině'', [Praha 1915]; ''Přednáška o významu loutkového divadla s obrázky všech Alešových loutek'', [1915; přednáška]; ''Praktické zkušenosti s Alšovými loutkami'', Praha 1916; ''Proslovy pro loutkové divadlo'', Praha 1917; Klasik loutkových her Frant. hrabě Pocci, in F. Pocci: ''Výbor loutkových her'', Praha [1917]; Poslanie lútok na Slovensku, in T. Čihařová-Odehnalová: ''Báj o slobode'', Praha 1919, s. 5–15; Poslání loutek mezi Čechy zahraničními, ''Naše zahraničí'' 1, 1919, s. 20–22; Loutkář J. N. Laštovka a jeho Faust, ''Osvěta ''49, 1919, s. 52–57, 100–107, 177–185, 233–241; Z literární pozůstalosti loutkáře J. Laštovky, ''Loutkář ''5, 1920/21, s. 14–15, 38–39, 93–96; Aleš a loutky, ''Topičův sborník ''8, 1920/21, s. 180–184; ''Loutkové divadlo jindy a dnes'', Praha 1921; Les jouets artistiques tcheques, ''L'''’'''Exportateur tchécoslovaque'' 3, 1922, Mars, s. 15–18; ''Zařízení loutkových divadel'', Praha 1922; Promluva o Jos. Kaj. Tylovi na loutkovém divadle, in J. K. Tyl: ''Tři hry pro loutky'', ed. J. V., 1926; Historie soutěží na loutkové hry, in ''Hry ze soutěže Loutkáře 1926'', Praha 1926; Rodokmen Kopeckých, ''Loutkář ''14, 1927/28, příl. 2–3; Život, dílo a rod Matěje Kopeckého, tamtéž, s. 37–39; Jak žila A. Kopecká v Bělčicích, tamtéž, s. 213–216; Loutkářská dynastie Maiznerů z Nové Paky, ''Loutkář ''15, 1928/29, s. 158–168; A. Kopecká, první a jediná samostatná česká loutkářka, ''Dělnické divadlo ''8, 1928, s. 91–92; ''Don Juan jako Don Žán a Don Šajn u českých lidových loutkářů'', ''Národopisný věstník'' 22, 1929, s. 174–213, i kn. 1929; ''České loutky – pro sbratření národů'', Dolní Poustevna 1929; ''Hračky a loutky'', Praha 1929; ''Vztahy loutkářství československého k slovanskému a světovému'', b. m. 1929; ''Exlibris Marionet'', Praha 1930; Čs. loutková divadla v zahraničí, in ''Naše zahraničí ''10, 1930, s. 3–15; Loutkové divadlo v zahraničí, in ''Krajané v cizině a jejich styky s domovem'', Praha 1930, s. 88–91; ''Marionnettes et guignols en Tchécoslovaquie'', Praha 1930; ''Slovo o „Komediích a hrách“'', ''které podle loutkářských tradic ''[…] ''sestavil J. V.'', Kutná Hora 1930 [zvl. otisk ze 4. sv. ''Komedií a her'', 1930]; ''Rumunské loutkářství'', Praha 1931; ''Johannesa doktora Fausta proslulý monolog dávno ztracený a znovu nalezený panem E. A. H''., Praha 1931; ''Richard Teschner’s Figurenbühne'', Praha 1931; Loutková divadla v zahraničí, in ''Pro naše a pro nás'', Praha 1932, s. 30–32; ''Zpráva o činnosti Unimy'', Praha [1933; s V. Sojkou Sokolovem]; ''Třicet let s loutkami'', České Budějovice 1939.</ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content>SOA Třeboň: Sbírka matrik, Bavorov 16, matrika narozených 1882–1901, s. 43, obr. 39. AMP: Sbírka matrik, VIN O15, matrika oddaných fary u sv. Ludmily 1917–1919, s. 242, obr. 315. LA PNP: osobní fond, inventář → J. Wagner 1968. ''52. výroční zpráva státní české reálky'' […] ''v Českých Budějovicích 1935/36'', Čes. Budějovice, [1936], s. [3].</ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content>Bibliografie: nesign., in sb. ''Příručka českého loutkáře'', Praha 1914; nesign., in J. V.: ''Vztahy loutkářství československého k slovanskému a světovému'', Praha 1929. ■ J. Polívka, ref. edice Johann doktor Faust, ''Věstník ČAVU'' 20, 1911, s. 48–49; Ks [A. Kraus], ref. Od pravlasti loutek k českému loutkářství, Loutky Řeků a Římanů, edice Johan doktor Faust..., ''Čechische Revue'' 4, 1910/11, s. 372–376 + pod vlast. jménem, ref. Jenovefa v české literatuře, Johan doktor Faust starých českých loutkářů a Doktor Faust, ''Národopisný věstník českoslovanský'' 11, 1916, s. 74–80; Bibiena: Umělecká loutková scéna, ''Čech ''18. 1. 1918; ● ref. Komedie a hry: jv. [Vodák], ''České slovo'' 4. 1. 1928; J. H. [Hloušek], ''Úhor'' 16, 1928, s. 73–74; 17, 1929, s. 14; 19, 1931, s. 76 ●; k padesátinám: ''Loutkář ''21, 1934/35, č. 9 [přisp. M. Hýsek, V. Sokolov, J. Auerhan, J. Voborník, L. Odstrčilová, K. Eysselt-Klimpély, K. Engelmüller aj.]; -och- [F. S. Procházka], ''Zvon'' 35, 1934/325, s. 547 ●; nekrology: od, ''Lidové noviny'' 21. 9. 1939; -vh- [M. Hýsek], ''Listy filologické'' 66, 1939, s. 477; J. Malík, ''Česká osvěta'' 36, 1939/40, s. 39; -btk- [V. Brtník], ''Zvon'' 40, 1939/40, s. 72; A. Pražák, ''Naše věda'' 20, 1941, s. 316 ●; M. Hýsek: In memoriam J. V., ''Venkov'' 19. 11. 1939; J. Malík: ''Loutkářství v Československu'', Praha 1948, s. 12–13, 21, 27; s. 13; J. A. Novotný: J. V. – vydavatel, ''Československý loutkář ''5, 1955, s. 126–127 + Vivat UNIMA, tamtéž, s. 208; A. E. Hruška: V. – doktor Faust, tamtéž, s. 178; E. Vodičková: ''Přehled vývoje českého loutkářství'', Praha 1964, s. 23; J. Malík: ''České a slovenské loutkové divadelnictví'', Praha 1968, s. 12; K. Pletzer: ''J. V., historik a organizátor českého loutkářství'', Vodňany 1985; F. Černý: J. V., ''Československý loutkář'' 35, 1985, s. 276; S. Cífka: ''J. V., tvůrce moderního českého loutkářství'', České Budějovice 1986; M. Česal: Vůdčí osobnosti amatérské etapy X, ''Loutkář'' 44, 1994, s. 224–225, 247–249, 274–275; A. Dubská: ''Dvě století českého loutkářství'', Praha 2004, s. 158–159; J. Blecha, P. Jirásek: ''Česká loutka'', Praha 2008, s. 141, 149, 211–212.<br/>ČBS, Knížák, LČL</ee:bibliography_content>