Veselý, Jindřich: Porovnání verzí

Otec byl řídícím učitelem v Bavorově, matka pocházela z rodiny městského lékaře. '''V.''' vychodil gymnázium Českých Budějovicích (1896–1904), poté studoval českou a německou filologii na Karlově univerzitě, kde v něm vzbudil zájem o loutkové divadlo literární historik a folklorista J. Polívka. Za studií překládal verše, redigoval almanach ''Kniha mladých'' (1909; přispěvatelem i M. Rutte). Disertací ''Faust v české literatuře'' získal 1909 doktorát filozofie, o rok později profesorskou aprobaci pro český a německý jazyk. Vyučoval na malostranské reálce, vinohradském gymnáziu a dva roky na reálném gymnáziu na Kladně (1920–22). Po návratu do Prahy byl profesorem gymnázia v Londýnské ul., od 1935 do předčasné smrti 1939 ředitelem české státní reálky v Českých Budějovicích. 1934 byl zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Od 1919 byl ženat s Blaženou Mojžíšovou (vdovou po choceňském tiskaři Č. Mojžíšovi, roz. Dvořáčkovou).

Otec byl řídícím učitelem v Bavorově, matka pocházela z rodiny městského lékaře. '''V.''' vychodil gymnázium Českých Budějovicích (1896–1904), poté studoval českou a německou filologii na Karlově univerzitě, kde v něm vzbudil zájem o loutkové divadlo literární historik a folklorista J. Polívka. Za studií překládal verše, redigoval almanach ''Kniha mladých'' (1909; přispěvatelem i M. Rutte). Disertací ''Faust v české literatuře'' získal 1909 doktorát filozofie, o rok později profesorskou aprobaci pro český a německý jazyk. Vyučoval na malostranské reálce, vinohradském gymnáziu a dva roky na reálném gymnáziu na Kladně (1920–22). Po návratu do Prahy byl profesorem gymnázia v Londýnské ul., od 1935 do předčasné smrti 1939 ředitelem české státní reálky v Českých Budějovicích. 1934 byl zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Od 1919 byl ženat s Blaženou Mojžíšovou (vdovou po choceňském tiskaři Č. Mojžíšovi, roz. Dvořáčkovou).

Po celý život se hluboce zajímal o loutkové divadlo a v této oblasti byl mnohostranně činný jako popularizátor, sběratel, badatel, editor, organizátor a publicista. V letech před 1. světovou válkou se podílel na různých privátních loutkářských podnicích, 1918 podnítil založení Umělecké loutkové scény. Stál u zrodu Českého svazu přátel loutkového divadla (1911) a účastnil se svazových aktivit. Založil a do 1936 redigoval první specializovaný loutkářský časopis – Český loutkář (1912–13, obnoven 1917 s názvem Loutkář; od č. 3 roč. 23 převzal redakci V. Skála). Vydával a řídil knižnice loutkových her (Knihovna vzorných loutkových her, 1912–26; Národní loutkové divadlo 1912–14; Loutkové divadlo. Vyzkoušené hry pro Alšovy loutky, 1916–18, s K. Kobrlem; Knihovna českých loutkářů, 1920–35, více než 200 svazků; Loutkové hry Malého čtenáře 1931–33) a knižnici Drobné umění, věnovanou lidové tvorbě a uměleckému průmyslu (1920–27). Redigoval rovněž loutkářské sborníky a osvětovou ''Loutkářskou čítanku ''(1924). K rozmachu a popularizaci loutkového divadla přispíval také pořádáním výstav. První přinesla velkou retrospektivu lidových loutek (Národopisné muzeum v letohrádku Kinských na pražském Smíchově Praze 1911), v jejímž rámci se uskutečnily dva cykly her A. Kopecké-Kriegrové, vnučky M. Kopeckého. Další výstava (Topičův salonu 1921) zachycovala odraz loutkového divadla ve výtvarném umění, a také rozvoj loutkářského průmyslu. K I. sjezdu loutkářských pracovníků uspořádal výstavu v Havlíčkových sadech na pražských Vinohradech (1923). Výstava v žižkovské sokolovně (1935, ve spolupráci s J. Malíkem a V. Skálou) dokumentovala loutkářskou tradici od 18. stol. a pojila ji s fakty o moderně organizovaném hnutí mezinárodního významu. Podpořil sériovou výrobu Alšových loutek (ve firmě A. Münzberg) a tzv. Dekorací českých umělců, jejíž první série byla vydána 1913. Inicioval vznik ústředí československého loutkového divadelnictví ''Loutkářské soustředění'', které bylo založeno 1923 při Masarykově lidovýchovném ústavu, a zastával funkci předsedy. Sehrál klíčovou roli v založení UNIMA (1929 ''Union Internationale des Marionnettes'') v Praze, byl zvolen jejím prvním prezidentem. Když funkci převzal 1933 J. Skupa, byl '''V.''' udělen doživotní titul čestného prezidenta.

Po celý život se hluboce zajímal o loutkové divadlo a v této oblasti byl mnohostranně činný jako popularizátor, sběratel, badatel, editor, organizátor a publicista. V letech před 1. světovou válkou se podílel na různých privátních loutkářských podnicích, 1918 podnítil založení Umělecké loutkové scény. Stál u zrodu Českého svazu přátel loutkového divadla (1911) a účastnil se svazových aktivit. Založil a do 1936 redigoval první specializovaný loutkářský časopis – Český loutkář (1912–13, obnoven 1917 s názvem Loutkář; od č. 3 roč. 23 převzal redakci V. Skála). Vydával a řídil knižnice loutkových her (Knihovna vzorných loutkových her, 1912–26; Národní loutkové divadlo 1912–14; Loutkové divadlo. Vyzkoušené hry pro Alšovy loutky, 1916–18, s K. Kobrlem; Knihovna českých loutkářů, 1920–35, více než 200 svazků; Loutkové hry Malého čtenáře 1931–33) a knižnici Drobné umění, věnovanou lidové tvorbě a uměleckému průmyslu (1920–27). Redigoval rovněž loutkářské sborníky a osvětovou ''Loutkářskou čítanku ''(1924). K rozmachu a popularizaci loutkového divadla přispíval také pořádáním výstav. První přinesla velkou retrospektivu lidových loutek (Národopisné muzeum v letohrádku Kinských na pražském Smíchově Praze 1911), v jejímž rámci se uskutečnily dva cykly her A. Kopecké-Kriegrové, vnučky M. Kopeckého. Další výstava (Topičův salonu 1921) zachycovala odraz loutkového divadla ve výtvarném umění, a také rozvoj loutkářského průmyslu. K I. sjezdu loutkářských pracovníků uspořádal výstavu v Havlíčkových sadech na pražských Vinohradech (1923). Výstava v žižkovské sokolovně (1935, ve spolupráci s J. Malíkem a V. Skálou) dokumentovala loutkářskou tradici od 18. stol. a pojila ji s fakty o moderně organizovaném hnutí mezinárodního významu. Podpořil sériovou výrobu Alšových loutek (ve firmě A. Münzberg) a tzv. Dekorací českých umělců, jejíž první série byla vydána 1913. Inicioval vznik ústředí československého loutkového divadelnictví ''Loutkářské soustředění'', které bylo založeno 1923 při Masarykově lidovýchovném ústavu, a zastával funkci předsedy. Sehrál klíčovou roli v založení UNIMA (1929 ''Union Internationale des Marionnettes'') v Praze, byl zvolen jejím prvním prezidentem. Když funkci převzal 1933 J. Skupa, byl '''V.''' udělen doživotní titul čestného prezidenta.