Kodíček, Josef: Porovnání verzí

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>

| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>

}}<ee:perex>

}}<ee:perex>

Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). 

Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). 

Vyvrcholením a zakončením '''K.''' divadelně kritické práce byly tři svazky sborníku ''Nové české divadlo'', vydávané Dramatickým svazem (orgán sdružujícím od 1919 divadelní kritiky, teoretiky i autory, '''K.''' byl jeho místopředsedou). Ve sbornících (redigoval je s M. Ruttem) publikoval své nejrozsáhlejší a zásadní studie. Jde o reprezentativní (obsahem i formou) pokus o zachycení pražského divadelního života (takřka výhradně však pouze oficiálních, kamenných scén) od konce 1. světové války do současnosti. Sborníky dávaly prostor i samotným tvůrcům (autorům, režisérům i hercům) vyjádřit svůj pohled na vlastní práci, čímž jsou cenné pro divadelně historické bádání. Kostrou prvního svazku, věnujícího se celému období od vzniku republiky, je vedle článků M. Rutteho Nové cesty českého dramatu a F. Götze Česká moderní divadelní kritika '''K.''' studie Cesty nového divadla (v obsahu nazvaná Cesty nového českého divadla). Po teoretických úvahách nad smyslem uměleckého díla a funkcí divadla a stručném nastínění historického vývoje a zvláštností českého divadelnictví v rámci evropského se autor věnuje jednotlivým tvůrcům, díky kterým se podle jeho názoru až v nedávné době česká divadelní kultura vyrovnala světové (režiséři J. Kvapil, F. Zavřel, J. Bor a zejména K. H. Hilar, výtvarníci V. Hofman, V. H. Brunner, J. Čapek, herci E. Vojan, M. Hübnerová, L. Dostalová). Ústřední stať je v prvním svazku sborníku doplněna portrétem V. Buriana a francouzsky psaným článkem o vývoji českého divadla od dob J. K. Tyla. V druhém svazku sborníku '''K.''' ve studii Od hesel k lidskosti hodnotí nástup civilismu jako nového divadelního stylu, srovnává současné americké a evropské drama (O’Neill, Pirandello, G. B. Shaw) a znovu se vrací k režiím K. H. Hilara, zejména k ''Hamletovi''. Třetí svazek obsahuje '''K.''' stať Poezie skutečnosti, která je další obhajobou jevištního civilismu proti umělecké afektovanosti, a krátké herecké portréty X. Longenové a K. Nolla. Studie ve sborníku Nové české divadlo zamýšlel '''K.''' jako divadelně historické, na rozdíl od činnosti recenzentské hodnotil hlavně kladné stránky jednotlivých inscenací, mnohé své ostře kritické soudy též přehodnotil a pochopil jako součást vývoje (Kvapilovy režie).

Vyvrcholením a zakončením '''K.''' divadelně kritické práce byly tři svazky sborníku ''Nové české divadlo'', vydávané Dramatickým svazem (orgán sdružujícím od 1919 divadelní kritiky, teoretiky i autory, '''K.''' byl jeho místopředsedou). Ve sbornících (redigoval je s M. Ruttem) publikoval své nejrozsáhlejší a zásadní studie. Jde o reprezentativní (obsahem i formou) pokus o zachycení pražského divadelního života (takřka výhradně však pouze oficiálních, kamenných scén) od konce 1. světové války do současnosti. Sborníky dávaly prostor i samotným tvůrcům (autorům, režisérům i hercům) vyjádřit svůj pohled na vlastní práci, čímž jsou cenné pro divadelně historické bádání. Kostrou prvního svazku, věnujícího se celému období od vzniku republiky, je vedle článků M. Rutteho Nové cesty českého dramatu a F. Götze Česká moderní divadelní kritika '''K.''' studie Cesty nového divadla (v obsahu nazvaná Cesty nového českého divadla). Po teoretických úvahách nad smyslem uměleckého díla a funkcí divadla a stručném nastínění historického vývoje a zvláštností českého divadelnictví v rámci evropského se autor věnuje jednotlivým tvůrcům, díky kterým se podle jeho názoru až v nedávné době česká divadelní kultura vyrovnala světové (režiséři J. Kvapil, F. Zavřel, J. Bor a zejména K. H. Hilar, výtvarníci V. Hofman, V. H. Brunner, J. Čapek, herci E. Vojan, M. Hübnerová, L. Dostalová). Ústřední stať je v prvním svazku sborníku doplněna portrétem V. Buriana a francouzsky psaným článkem o vývoji českého divadla od dob J. K. Tyla. V druhém svazku sborníku '''K.''' ve studii Od hesel k lidskosti hodnotí nástup civilismu jako nového divadelního stylu, srovnává současné americké a evropské drama (O’Neill, Pirandello, G. B. Shaw) a znovu se vrací k režiím K. H. Hilara, zejména k ''Hamletovi''. Třetí svazek obsahuje '''K.''' stať Poezie skutečnosti, která je další obhajobou jevištního civilismu proti umělecké afektovanosti, a krátké herecké portréty X. Longenové a K. Nolla. Studie ve sborníku Nové české divadlo zamýšlel '''K.''' jako divadelně historické, na rozdíl od činnosti recenzentské hodnotil hlavně kladné stránky jednotlivých inscenací, mnohé své ostře kritické soudy též přehodnotil a pochopil jako součást vývoje (Kvapilovy režie).

Navzdory ostrým polemikám s F. X. Šaldou je pro oba autory typický zásadní rozdíl mezi vysokou úrovní kritické práce a průměrnou až podprůměrnou vlastní uměleckou tvorbou. Stejně jako '''K. '''filmové režie a většina jeho režií divadelních propadla u kritiky a obecenstva i původní situační fraška ''Zůstane to mezi námi'' o snu lékárnického pomocníka dobýt operním zpěvem Paříž (její autorství není zcela jednoznačné).

Navzdory ostrým polemikám s F. X. Šaldou je pro oba autory typický zásadní rozdíl mezi vysokou úrovní kritické práce a průměrnou až podprůměrnou vlastní uměleckou tvorbou. Stejně jako '''K. '''filmové režie a většina jeho režií divadelních propadla u kritiky a obecenstva i původní situační fraška ''Zůstane to mezi námi'' o snu lékárnického pomocníka dobýt operním zpěvem Paříž (její autorství není zcela jednoznačné).