Blažková, Marie: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
|||
| Řádka 27: | Řádka 27: | ||
Rozená Štursová, v matrice zapsaná Stursa. Otec byl pekařským pomocníkem, později patrně nižším úředníkem berního úřadu na Královských Vinohradech. Není totožná s autorkou ženských románů a veseloher M. B. (1906–1976). Divadelní dráhu nastoupila v šestnácti letech (1901) jako operní sboristka v pražském Národním divadle, po dvou letech tu byla činoherní epizodistkou. 1905 ji angažoval ředitel A. J. Frýda do své společnosti, s níž přišla na podzim do Národního divadla v Brně. Po třech letech odešla (1908) do nové cestující družiny, kterou založil její herecký kolega Jan Blažek, za něhož se 1911 provdala. Po rozpuštění manželovy společnosti (1921) působila téměř deset let v divadle Uranie (1922–31), mezitím krátce v Tylově divadle v Nuslích (1925). 1926 debutovala jako filmová herečka (němý film ''Prach a broky''). 1932 hrála pohostinsky v divadélku Rokoko (Paní Kondelíková, Herrmann: ''Kondelík a Vejvara'') a t. r. přijala angažmá ve Švandově (Intimním) divadle na Smíchově (1932–35), které po několikaleté pauze začala znovu provozovat E. Švandová. 1935 '''B.''' opakovaně hostovala v Národním divadle, sezonu 1935/36 strávila v Uranii pod vedením ředitele K. Třešňáka, který sem přešel ze žižkovského divadla Akropolis. Od další sezony nastoupila do Divadla Vlasty Buriana (1936–44). Od poloviny třicátých let pokračovala ve spolupráci s filmem, intenzivně natáčela za německé okupace. Po obnovení divadelního provozu (zastaven v září 1944) v květnu 1945 se vrátila na jeviště v nově ustaveném Divadle kolektivní tvorby, které obsadilo zlikvidovanou scénu V. Buriana a převzalo část souboru, ale které již po první sezoně zaniklo. Pak už žádné divadelní angažmá nepřijala. Několik let ještě působila jako filmová herečka (poslední film 1952). | Rozená Štursová, v matrice zapsaná Stursa. Otec byl pekařským pomocníkem, později patrně nižším úředníkem berního úřadu na Královských Vinohradech. Není totožná s autorkou ženských románů a veseloher M. B. (1906–1976). Divadelní dráhu nastoupila v šestnácti letech (1901) jako operní sboristka v pražském Národním divadle, po dvou letech tu byla činoherní epizodistkou. 1905 ji angažoval ředitel A. J. Frýda do své společnosti, s níž přišla na podzim do Národního divadla v Brně. Po třech letech odešla (1908) do nové cestující družiny, kterou založil její herecký kolega Jan Blažek, za něhož se 1911 provdala. Po rozpuštění manželovy společnosti (1921) působila téměř deset let v divadle Uranie (1922–31), mezitím krátce v Tylově divadle v Nuslích (1925). 1926 debutovala jako filmová herečka (němý film ''Prach a broky''). 1932 hrála pohostinsky v divadélku Rokoko (Paní Kondelíková, Herrmann: ''Kondelík a Vejvara'') a t. r. přijala angažmá ve Švandově (Intimním) divadle na Smíchově (1932–35), které po několikaleté pauze začala znovu provozovat E. Švandová. 1935 '''B.''' opakovaně hostovala v Národním divadle, sezonu 1935/36 strávila v Uranii pod vedením ředitele K. Třešňáka, který sem přešel ze žižkovského divadla Akropolis. Od další sezony nastoupila do Divadla Vlasty Buriana (1936–44). Od poloviny třicátých let pokračovala ve spolupráci s filmem, intenzivně natáčela za německé okupace. Po obnovení divadelního provozu (zastaven v září 1944) v květnu 1945 se vrátila na jeviště v nově ustaveném Divadle kolektivní tvorby, které obsadilo zlikvidovanou scénu V. Buriana a převzalo část souboru, ale které již po první sezoně zaniklo. Pak už žádné divadelní angažmá nepřijala. Několik let ještě působila jako filmová herečka (poslední film 1952). | ||
| − | V prvním období herecké dráhy byly její doménou role dívek a mladých žen, jimž propůjčovala půvabný zjev, lahodný hlas a svěží temperament. Talentovaná začátečnice zastávala ve Frýdově souboru nejprve obor druhých milovnic (např. Ludmila, Šamberk: ''Josef Kajetán Tyl''; Hortensie, Bozděch: ''Světa pán v županu''), záhy se propracovala k významnějším rolím naivek (Hanička, Jirásek: ''Lucerna''; Anežka, Svoboda: ''Poupě'') i k psychologicky obsažnějším či střízlivě věcným postavám moderní dramatiky (Hilda, Ibsen: ''Paní z námoří''; Vivie, Shaw: ''Živnost paní Warrenové''). Své fyzické přednosti uplatňovala i v jinošských postavách (tzv. kalhotkových rolích), tradičně obsazovaných mladými herečkami (kralevic Václav, Hilbert: ''Falkenštejn''; Prokop, Tyl: ''Paličova dcera''). Referent Moravské orlice konstatoval, že v Brně se představila jako naivka, ale shledával u ní výrazné předpoklady pro role tragické, které osvědčila v Maryše či v titulní roli Wildeovy ''Salome''. V dramaticky vypjatých figurách se někdy uchylovala k silné vnější expresi. Prokazovala též komediální vlohy (Corina, Hervé: ''Mamzelle Nitouche''). Jako suverénní protagonistka dámské části manželova souboru vytvořila široké spektrum různorodých rolí klasického i moderního repertoáru sahající od sentimentálních a tragických milovnic (Ofélie v ''Hamletu'', Markéta ve ''Faustovi'', Amálie v Schillerových ''Loupežnících'') přes romantické heroiny (Adámkova Salomena) po salonní dámy (Lady Erlynová, Wilde: ''Vějíř lady Windermerové'') a zahrnující vedle Shakespearových postav (Titanie, ''Sen noci svatojanské'', Porcie, ''Kupec benátský'', Olivie,''Večer tříkrálový'') role v dramatice realistické (Magda, Sudermann: ''Domov''; Eva, Preissová: ''Gazdina roba'') a symbolistní (Routička, Hauptmann: ''Potopený zvon''). Postupně se přehrávala do charakterních rolí a do postav středního a staršího věku, které dominovaly druhé etapě její herecké dráhy, započaté přechodem do Uranie. Uplatňovala se jak v náročnější části repertoáru holešovické scény (matka Aase v ''Peeru Gyntovi''; titulní role Mariovy ''Dolfy''; paní Alvingová v Ibsenových ''Příšerách''; kostelnička Buryjovka v Preissové ''Její pastorkyni''), tak v převažujícím zábavném programu, tvořeném druhořadými veselohrami a efemérními fraškami. V řadě sebevědomých dam a manželek vynikla jako temperamentní Mrs. Chichester v Hartleyho veselohře ''Peg mého srdce''. Vystupovala rovněž v operetách (Desiré, Fall: ''Stambulská růže''; Kněžna Brunhilda, Kálmán: ''Hraběnka Marica''). Ve třicátých letech již byla oblíbenou představitelkou chápavých manželek, oddaných maminek, laskavých tetiček a moudrých babiček, spolehlivých hospodyň či bytných. Vynikla zejména jako představitelka energických, jadrných, přímých typů, navenek poněkud drsných, až obhroublých, jež nejdou pro slovo daleko a jež kreslila sytou povahopisnou drobnokresbou (Matka Kulichová, Matka Kráčmerka). Byla opěrným pilířem lidových divadel, kde v mnoha – často vedlejších – rolích tzv. komických starých opakovaně prokazovala tvořivou pohotovost pro vystižení charakteru a sociálního zařazení postavy. Kritika opakovaně konstatovala, že potenciál '''B.''' přesahuje úroveň scén, u nichž působí, a že její schopnosti zůstávají nevyužity. | + | V prvním období herecké dráhy byly její doménou role dívek a mladých žen, jimž propůjčovala půvabný zjev, lahodný hlas a svěží temperament. Talentovaná začátečnice zastávala ve Frýdově souboru nejprve obor druhých milovnic (např. Ludmila, Šamberk: ''Josef Kajetán Tyl''; Hortensie, Bozděch: ''Světa pán v županu''), záhy se propracovala k významnějším rolím naivek (Hanička, Jirásek: ''Lucerna''; Anežka, Svoboda: ''Poupě'') i k psychologicky obsažnějším či střízlivě věcným postavám moderní dramatiky (Hilda, Ibsen: ''Paní z námoří''; Vivie, Shaw: ''Živnost paní Warrenové''). Své fyzické přednosti uplatňovala i v jinošských postavách (tzv. kalhotkových rolích), tradičně obsazovaných mladými herečkami (kralevic Václav, Hilbert: ''Falkenštejn''; Prokop, Tyl: ''Paličova dcera''). Referent Moravské orlice konstatoval, že v Brně se představila jako naivka, ale shledával u ní výrazné předpoklady pro role tragické, které osvědčila v Maryše či v titulní roli Wildeovy ''Salome''. V dramaticky vypjatých figurách se někdy uchylovala k silné vnější expresi. Prokazovala též komediální vlohy (Corina, Hervé: ''Mamzelle Nitouche''). Jako suverénní protagonistka dámské části manželova souboru vytvořila široké spektrum různorodých rolí klasického i moderního repertoáru sahající od sentimentálních a tragických milovnic (Ofélie v ''Hamletu'', Markéta ve ''Faustovi'', Amálie v Schillerových ''Loupežnících'') přes romantické heroiny (Adámkova Salomena) po salonní dámy (Lady Erlynová, Wilde: ''Vějíř lady Windermerové'') a zahrnující vedle Shakespearových postav (Titanie, ''Sen noci svatojanské'', Porcie, ''Kupec benátský'', Olivie, ''Večer tříkrálový'') role v dramatice realistické (Magda, Sudermann: ''Domov''; Eva, Preissová: ''Gazdina roba'') a symbolistní (Routička, Hauptmann: ''Potopený zvon''). Postupně se přehrávala do charakterních rolí a do postav středního a staršího věku, které dominovaly druhé etapě její herecké dráhy, započaté přechodem do Uranie. Uplatňovala se jak v náročnější části repertoáru holešovické scény (matka Aase v ''Peeru Gyntovi''; titulní role Mariovy ''Dolfy''; paní Alvingová v Ibsenových ''Příšerách''; kostelnička Buryjovka v Preissové ''Její pastorkyni''), tak v převažujícím zábavném programu, tvořeném druhořadými veselohrami a efemérními fraškami. V řadě sebevědomých dam a manželek vynikla jako temperamentní Mrs. Chichester v Hartleyho veselohře ''Peg mého srdce''. Vystupovala rovněž v operetách (Desiré, Fall: ''Stambulská růže''; Kněžna Brunhilda, Kálmán: ''Hraběnka Marica''). Ve třicátých letech již byla oblíbenou představitelkou chápavých manželek, oddaných maminek, laskavých tetiček a moudrých babiček, spolehlivých hospodyň či bytných. Vynikla zejména jako představitelka energických, jadrných, přímých typů, navenek poněkud drsných, až obhroublých, jež nejdou pro slovo daleko a jež kreslila sytou povahopisnou drobnokresbou (Matka Kulichová, Matka Kráčmerka). Byla opěrným pilířem lidových divadel, kde v mnoha – často vedlejších – rolích tzv. komických starých opakovaně prokazovala tvořivou pohotovost pro vystižení charakteru a sociálního zařazení postavy. Kritika opakovaně konstatovala, že potenciál '''B.''' přesahuje úroveň scén, u nichž působí, a že její schopnosti zůstávají nevyužity. |
Obsáhlá filmografie, čítající bezmála padesát filmů, zahrnuje většinou vedlejší role matek a tetiček (mj. v ''Osudové chvíli'', 1938; ''Pohádce máje'', 1939; ''Cestě do hlubin študákovy duše'', 1940; ''Divé Báře'', 1950), hospodyněk a bytných (ve filmech ''Lízino štěstí'', 1940; ''Konečně sami'', 1941; ''Minulost Jany Kosinové'', 1941; ''Noční motýl'', 1942; ''Valentin Dobrotivý'', 1942), starých dam a babiček (Mlynářka v ''Babičce'', 1941). Ve filmových verzích inscenací Burianova divadla si zopakovala své jevištní postavy (např. Hornová, ''U pokladny stál'', 1937; Hospodyně Veronika, ''Provdám svou ženu'', 1939; Brigita, ''Ducháček to zařídí'', 1944). | Obsáhlá filmografie, čítající bezmála padesát filmů, zahrnuje většinou vedlejší role matek a tetiček (mj. v ''Osudové chvíli'', 1938; ''Pohádce máje'', 1939; ''Cestě do hlubin študákovy duše'', 1940; ''Divé Báře'', 1950), hospodyněk a bytných (ve filmech ''Lízino štěstí'', 1940; ''Konečně sami'', 1941; ''Minulost Jany Kosinové'', 1941; ''Noční motýl'', 1942; ''Valentin Dobrotivý'', 1942), starých dam a babiček (Mlynářka v ''Babičce'', 1941). Ve filmových verzích inscenací Burianova divadla si zopakovala své jevištní postavy (např. Hornová, ''U pokladny stál'', 1937; Hospodyně Veronika, ''Provdám svou ženu'', 1939; Brigita, ''Ducháček to zařídí'', 1944). | ||
Verze z 3. 2. 2016, 15:46
Marie Blažková
* 12. 10. 1885 Královské Vinohrady (Praha-Vinohrady) (CZ)
† 29. 12. 1975 Svojšice u Kolína (CZ)
herečka
Hlasově i fyzicky disponovaná herečka suverénně ovládla široké spektrum různorodých rolí klasického i moderního repertoáru, od sentimentálních a tragických milovnic přes romantické heroiny po salonní dámy. Jako nepostradatelná síla rozličných lidových scén (společnost A. J. Frýdy, manželova společnost, Uranie, Švandovo /Intimní/ divadlo, Divadlo V. Buriana) osvědčila tvořivou pohotovost pro vystižení charakteru a sociálního zařazení postavy. Dle kritiky její potenciál přesahoval úroveň scén, u nichž působila, a její schopnosti zůstávaly nevyužity.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
