Šlezingrová, Jiřina: Porovnání verzí

| povolání = <ee:profession>tanečnice, pedagožka, </ee:profession>

Poprvé provd. Petráčková, podruhé Skopalová, potřetí Škodová. Žačka I. V. Psoty, účinkovala v dětských rolích brněnského baletního repertoáru. Angažmá: Brno 1939–42, sólistka Německého divadla v Brně 1942–44, sólistka v Opavě 1945–47 (1946/47 s J. Němečkem i vedoucí baletu), sólistka v Brně 1947–62 a v Olomouci 1962–76, kde tančila hlavní role v choreografiích J. Škody. Temperamentní tanečnice s čistou a rychlou technikou, s přirozeným hereckým projevem, se smyslem pro dramatické i komické charaktery. Tančila více jak 50 rolí všech oborů, klasických partů i postav soudobého repertoáru, např. Ara ve ''Zlaté fantazii ''na hudbu P. I. Čajkovského (1937), Jaro ve ''Slovanských tancích ''(1938), Svanilda v ''Coppélii'' (Německé divadlo v Brně 1943, Opava 1945, Olomouc 1965), tit. role v ''Šípkové Růžence/Spící krasavici'' (1952), Odilie v ''Labutím jezeře ''(1955), Mášenka v ''Louskáčkovi'' (1964), tit. role v ''Popelce'' (Brno 1953, Olomouc 1963), Pierre v ''Plamenech Paříže'' (1956), Smeraldina ve ''Sluhovi dvou pánů ''(1962), Sjumbika v ''Šurale'' (1961), tit. role ve ''Zlaté kačce'' (1966), Mefistofela v''Doktoru Faustovi'' (1968), Kateřina v ''Kamenném kvítku ''(1973), Květinářka v ''Pierotovi ''(1976). Jako choreografka nastudovala spolu s J. Němečkem ''Z pohádky do pohádky'' (Opava 1946). Získala 1. cenu na Divadelní žatvě 1949 za roli Schovanky v ''Plesu kadetů''. Uplatnila se také jako pedagožka. Zasloužilá umělkyně 1969. Manželka Josefa Škody.