Stavovské divadlo – balet: Porovnání verzí

Baletní soubor pražského Nosticova divadla založil 1783 a vedl baletní mistr F. X. Seve. Po převzetí divadla českými stavy došlo se změnou názvu na Stavovské divadlo i ke změně baletního mistra. Stal se jím 1798 G. Brunetti (* 1771 † 1825?), jeho syn Johann a 1825 B. Feigert. Baletní mistři uváděli krátké balety a pantomimy s hudbou českých skladatelů A. Volánka, F. Škroupa, P. Vranického. Velký repertoár přivážely hostující baletní skupiny z Vídně:''Floru a Zefíra'' (h. C. Bossi, 1814), s K. Horscheltovou ''Marnou opatrnost ''(1815), F. Occioni velký romantický balet podle F. Horschelta ''Popelčin kouzelný sen'' (1831), ''Šťastné ztroskotání lodi'' J. Volánka (1836), K. Schlanzowská a Grekowski ''Švýcarskou mlékařku'' (1841); F. Crombé připravil s domácím souborem ''Sylfidu'' a ''Náměsíčnou'' L. Hérolda (1841). Od 1835 mělo Stavovské divadlo řádný soubor a baletní školu. Ve funkci šéfa baletu se vystřídali J. Raab 1835–40, P. Rainoldi 1840–46, F. Kobler 1846–48, L. Kilanyi 1850–53, A. Horschelt 1853–57, J. Vogel 1858–60 a V. Reisinger 1860–64. V 2. polovině 19. století měli pozitivní vliv hostující tanečníci, především L. Grahnová, jež tu tančila romantický repertoár: ''Sylfidu'', ''Malířův sen'', ''Esmeraldu'', ''Giselle'' (vše 1850) a ''Kateřinu, dceru banditovu'' Ch. Deldeveze (1851). Další hosté, K. Lannerová s L. Frappartem, uvedli ''Saltarello'' a Pugniho ''Markytánku'' (1855). Baletní mistři StD (A. Paul 1864–66, T. Kilanyiová 1866–69, J. Belkeová 1869–85, B. Mildeová 1885–87 a J. Zimmermannová 1887/88) působili jako choreografové v opeře a operetě, ale samostatné balety dávali minimálně. Hostující K. Friedbergová s V. Calorim přivezli z Vídně ''Carnevals Abendteuer in Paris'' M. Strebingera (1863) a C. Couqui tu zopakovala ''Giselle ''a ''Esmeraldu'' (1865). Od 1888, kdy bylo otevřeno Nové německé divadlo v Praze (pod společnou správou se StD), se konala operní i baletní představení na této scéně a Stavovské divadlo zůstalo převážně pro německou činohru.