Vinohradská zpěvohra - tanec: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> | ||
{{Infobox Instituce | {{Infobox Instituce | ||
| − | | název = <ee:label>Vinohradská zpěvohra - tanec </ee:label> | + | | název = <ee:label>Vinohradská zpěvohra - tanec</ee:label> |
| letopočet = <ee:era></ee:era> | | letopočet = <ee:era></ee:era> | ||
| alias = <ee:alias> | | alias = <ee:alias> | ||
| − | + | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| type = <ee:type>divadlo</ee:type> | | type = <ee:type>divadlo</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| − | + | ||
</ee:address> | </ee:address> | ||
| − | | zobrazit_adresu = <ee:address_filled> | + | | zobrazit_adresu = <ee:address_filled></ee:address_filled> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | + | ||
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content> | </ee:perex><cshow logged="1"><ee:content> | ||
Operetní scéna, založena 1920 bývalými členy zpěvohry Městského divadla na Královských Vinohradech. Po neúspěšné stávce 1919, na protest proti narůstajícímu vlivu činohry, hráli v sále Heinovky, poté od 1920 v bývalém Pištěkově divadle na Vinohradech. Prvním ředitelem se stal R. Menšík, dirigentem K. Nedbal. Původně byly uváděny opery a operety nastudované ještě v Městském divadle na Královských Vinohradech, posléze po 1925 zcela převážily operety a výpravné hry se zpěvy. V tomto repertoáru měl své nezastupitelné místo i balet jako atraktivní doplněk zpěvoherních inscenací všech žánrů. 12členný baletní soubor vedla 1920/21 tanečnice a baletní mistryně M. Klimešová-Máchová, 1921/22 byla angažována primabalerína M. Dobromilová, kterou vystřídala bal. mistryně M. Aubrechtová. 1923–27 působil ve funkci baletního mistra a choreografa a vypravil desítky operet tanečními vložkami (mj. Podzimní manévry E. Kálmána, 1923; Žena v purpuru J. Gilberta, 1924; Krásná Helena J. Offenbacha, 1925; Filmová hvězda J. Gilberta, 1926; Donna Gloria O. Nedbala a Paganini F. Lehára, 1927). Ve většině z nich tančil sólové tance V. Fabián, který často vystupoval se svou ženou K. Fabiánovou jako Duo Fabiani, např. v operetě Orlov B. Granichstaedtena předvedli divertissement ''Živoucí zahrada ''(1925), v Cikánském baronu tančili na Uherskou rapsodii J. Brahmse (1926). 1927/28 působil ve Vinohradské zpěvohře baletní mistr J. Judl (Veselá vdova; B. Grün: Miss Čokoláda, 1928; Slovácká princezka, 1929 aj.). V 1929–31 vedl balet Vinohradské zpěvohry I. R. Stuchlý, který rovněž nastudoval 1929–31 velký počet tanců, např. v operetách R. Piskáčka (Perly panny Serafínky, Batalion, Chudá holka), F. Lehára (Dráteníček), R. Frimla (Král tuláků) i J. Beneše (Polní maršálek). V jeho choreografiích vystupovaly tanečnice The pretty Ivo Girls. K stálým choreografickým i interpretačním hostům Vinohradské zpěvohry patřil např. J. Jenčík (L. Fall: Madame Pompadoure, 1923) a A. Viscusi, který 1924 nastudoval ''Slovanské tance''. Po velkém úspěchu prvních revuí v Aréně na Smíchově uvedla 1924 Vinohradská zpěvohra původní revui Zázrak nad Vltavou B. Gselhoffera, pro kterou pozvala choreografa F. Gromwella. Do další revue Spací vůz Praha-Paříž (1924) byla zařazena velká baletní scéna v nastudování hostující M. Aubrechtové, provedená 50členným baletním sborem. Konkurenční tlaky nutily divadlo uvádět nové premiéry v rychlém sledu, což se nepříznivě projevilo na celkové inscenační úrovni. Koncem 20. let se Vinohradská zpěvohra dostávala do ekonomických problémů, které zhoršila i hospodářská krize. Po usvědčení provozního ředitele J. Skřivana z defraudace členové souboru provozovali scénu svépomocí, 1932 byla Vinohradská zpěvohra uzavřena a budova zbořena. | Operetní scéna, založena 1920 bývalými členy zpěvohry Městského divadla na Královských Vinohradech. Po neúspěšné stávce 1919, na protest proti narůstajícímu vlivu činohry, hráli v sále Heinovky, poté od 1920 v bývalém Pištěkově divadle na Vinohradech. Prvním ředitelem se stal R. Menšík, dirigentem K. Nedbal. Původně byly uváděny opery a operety nastudované ještě v Městském divadle na Královských Vinohradech, posléze po 1925 zcela převážily operety a výpravné hry se zpěvy. V tomto repertoáru měl své nezastupitelné místo i balet jako atraktivní doplněk zpěvoherních inscenací všech žánrů. 12členný baletní soubor vedla 1920/21 tanečnice a baletní mistryně M. Klimešová-Máchová, 1921/22 byla angažována primabalerína M. Dobromilová, kterou vystřídala bal. mistryně M. Aubrechtová. 1923–27 působil ve funkci baletního mistra a choreografa a vypravil desítky operet tanečními vložkami (mj. Podzimní manévry E. Kálmána, 1923; Žena v purpuru J. Gilberta, 1924; Krásná Helena J. Offenbacha, 1925; Filmová hvězda J. Gilberta, 1926; Donna Gloria O. Nedbala a Paganini F. Lehára, 1927). Ve většině z nich tančil sólové tance V. Fabián, který často vystupoval se svou ženou K. Fabiánovou jako Duo Fabiani, např. v operetě Orlov B. Granichstaedtena předvedli divertissement ''Živoucí zahrada ''(1925), v Cikánském baronu tančili na Uherskou rapsodii J. Brahmse (1926). 1927/28 působil ve Vinohradské zpěvohře baletní mistr J. Judl (Veselá vdova; B. Grün: Miss Čokoláda, 1928; Slovácká princezka, 1929 aj.). V 1929–31 vedl balet Vinohradské zpěvohry I. R. Stuchlý, který rovněž nastudoval 1929–31 velký počet tanců, např. v operetách R. Piskáčka (Perly panny Serafínky, Batalion, Chudá holka), F. Lehára (Dráteníček), R. Frimla (Král tuláků) i J. Beneše (Polní maršálek). V jeho choreografiích vystupovaly tanečnice The pretty Ivo Girls. K stálým choreografickým i interpretačním hostům Vinohradské zpěvohry patřil např. J. Jenčík (L. Fall: Madame Pompadoure, 1923) a A. Viscusi, který 1924 nastudoval ''Slovanské tance''. Po velkém úspěchu prvních revuí v Aréně na Smíchově uvedla 1924 Vinohradská zpěvohra původní revui Zázrak nad Vltavou B. Gselhoffera, pro kterou pozvala choreografa F. Gromwella. Do další revue Spací vůz Praha-Paříž (1924) byla zařazena velká baletní scéna v nastudování hostující M. Aubrechtové, provedená 50členným baletním sborem. Konkurenční tlaky nutily divadlo uvádět nové premiéry v rychlém sledu, což se nepříznivě projevilo na celkové inscenační úrovni. Koncem 20. let se Vinohradská zpěvohra dostávala do ekonomických problémů, které zhoršila i hospodářská krize. Po usvědčení provozního ředitele J. Skřivana z defraudace členové souboru provozovali scénu svépomocí, 1932 byla Vinohradská zpěvohra uzavřena a budova zbořena. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
| − | == <ee:bibliography_label>Literatura </ee:bibliography_label> == | + | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == |
<ee:bibliography_content>Javorin A.: Pražské arény, Praha 1958 • Pacák, L.: Opereta, Praha 1946</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>Javorin A.: Pražské arény, Praha 1958 • Pacák, L.: Opereta, Praha 1946</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
| Řádka 44: | Řádka 44: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
Verze z 21. 1. 2016, 12:58
Vinohradská zpěvohra - tanec
divadlo
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
