Osvobozené divadlo – tanec: Porovnání verzí

Tanec byl v Osvobozeném divadle organickou součástí již v jeho předhistorii, např. v experimentech „Volného sdružení posluchačů pražské konzervatoře s laskavým svolením rektorátu“ 1923–26, i v období Devětsilu a 1926–29 jedním z rysů jeho uměleckého profilu. Společně s hudbou (před J. Ježkem to byli např. M. Ponc, K. Šrom), scénografií (scénu, kostýmy a masky navrhovali např. B. Feuerstein, A. Heythum, A. Hoffmeister, O. Mrkvička, F. Muzika, J. Štyrský, K. Teige, Toyen, F. Zelenka), zpěvem, klaunerií a výrazným herectvím byl rovnocennou a neoddělitelnou složkou všech inscenací. V letech 1926–29, před nástupem J. Voskovce a J. Wericha, to byli zejm. představitelé výrazového tance, kteří s režiséry J. Frejkou a J. Honzlem vytvářeli moderní poetistické a konstruktivistické divadlo (v Aristofanově komedii Ženy o Thesmoforiích, 1926; ''Svatebčané na Eiffelce'' J. Cocteaua s hudbou J. Ježka, 1927). Herci se uplatnili i jako tanečníci. M. Holzbachová zde působila 1926–29 (např. ve ''Vest Pocket Revue'' (1927) vystupovala se S. Machovem, který byl v Osvobozeném divadle angažován ve dvou obdobích, 1927–29 a 1936–38 (Cestující a Vojín ve ''Smoking revui'', Detektiv Dupont a Druhý lump v ''Gorile ex machina'' aj.). Před odchodem do Divadla Dada (1928) zde působila i J. Kröschlová (ch. Jevrejnovovy Veselé smrti, 1926; ch. na verše s vloženou hudbou I. Krejčího: Infantčiny narozeniny, 1926) a M. Mayerová (''Abeceda'', 1926; ve ''Smoking revui'', mj. partnerka S. Machova, 1928). Profil Osvobozeného divadla určovali po 1929 režisér J. Honzl, herci – autoři V + W a od ''Premiéry Skafandr ''a úspěšnějšího ''Ostrovu Dynamit ''i skladatel J. Ježek (s ojedinělým jazzovým orchestrem) a choreograf J. Jenčík. Ten přivedl z kabaretu Lucerna svoji skupinu 6 děvčátek z Lucerny se sólistkou N. Jirsíkovou, které v divadle vystupovaly jako Jenčíkovy girls. Jejich tanec charakterizoval a dotvářel emocionální náboj děje a přebíral i dramatickou funkci. Jenčíkovy ironizační a aktualizační anachronismy, živočišné pojetí tance a revue (záměrně využíval zmechanizovaného, skupinového drilu kabaretních a revuálních show), zbavily pojem girls pejorativního zabarvení. Taneční čísla byla samostatnými intermezzy her. Ve ''Vest Pocket Revue ''(1927; režie V+W, hudba J. Kyselka a J. Pavlánský, choreografie S. Machov; taneční scény: ''charleston'', ''tango'', ''blues'', ''black-bottom''; Ruka a Houska [V+W] tančili parodii baletního ''pas de deux''). Podobně byly ve ''Smoking revui'' (1928) a ''Fatě morganě'' zařazována taneční čísla revuální formou (1929, taneční výstupy: ''Rapsodie krvavého měsíce'', ''Rovníkový rag''). Pevnější řád dostala taneční složka v dalších titulech s hudbou J. Ježka. ''Ostrov Dynamit'' (1930, r. V+W, ch. J. Jenčík; poprvé zde účinkovaly Jenčíkovy girls se sólistkou N. Jirsíkovou-Gurskou; taneční scény: balet divochů ''Timbuktu-Ta-da'', taneční obraz ''Balet pronásledování'', ''Rhapsody in rythm'', step ''Tři strážníci'', ''Dynamit fox'', taneční obraz ''Žlutá zimnice''). ''Sever proti Jihu'' (1930; r. V+W, ch. J. Jenčík; v roli Klisny Šárky vystupovali stepaři B. Milec + Bilec, Virginii hrála N. Jirsíková; taneční scény: ''Hvězdy severu a Hvězdy jihu'', ''tango ''forbínistů Gala Petra a Viléma Tella, ''Sever proti Jihu'', ''Námořnická risa''). ''Don Juan ''&''comp. ''(1931, r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: ''Půlnoční habanéra na hřbitově sv. Bonifáce'', tango ''Prodám srdce'', ''Passo doble'', ''Menuet'', ''Valčík'', ''Tango'', ''Tango quasi čardáš'', ''Fox-blues'')''. Golem ''(1931; r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: ''Kabalistická passacaglia'', ''Čtyři Elementály'', ''Umrlčí rej'', ''Pochod stoprocentních mužů''s pohyblivým pozadím, step a balet ''Veselí těžkooděnci''). ''Caesar'' (1932, r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: ''Evropa volá ''– rumba, ''Tango Kleopatra'', ''Valčík římské lázně'', ''Pochod vojna a mír ''jako výcvik v plynových maskách postavený na labanovské technice, ''Pochod plebejců'' v hadrech, ''Obětování Osiriovi ''– profilový tanec kopírující břišní a staroegyptské tance v náznacích hieroglyfů, taneční obraz ''V domě straší duch''). ''Robin zbojník'' (1932, r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: sbor zbojníků-''Zbojnická polka'', ''Filipojakubská noc ''v černých trikotech a kápích, ''Tanec kostlivce ''– sólo T. Lingové, ''Tanec s batony'', ''Faunovo odpoledne ''v interpretaci V+W, N. Jirsíkové a J. Černé). ''Svět za mřížemi ''(1933, r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: ''Tanec opilců'', ''Opiová tanečnice ''– sólo T. Lingová, ''Hej rup'', ''Závěrečné tableau''). ''Osel a stín'' (1933, r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: ''Dionýsovy družky'', rytmicko zdravotní ''Balet lékařů'', ''Lid abdérský'', ''Řecký vlys'', ''Tanec 3 oslů'' – 6 dívčích nohou, ''Opilci'', ''Sen opiového kuřáka''). ''Slaměný klobouk'' (1934; r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: ''Baletní prolog ''Jenčíkových girls posouval zpět čas děje z roku 1934, symbolizovaného tancem s tělocvičnými motivy, do roku 1918, který byl charakterizován taneční parodií na mažoretkové vojáčkování uniformovaných komparzů v operetách, v další scéně ''Rok 1908'', hrála tanečnice elegantně diabolo a duet tanečnic ve večerních róbách ohlašoval ''Letopočet 1900'', atmosféru secese navozoval ''Valčík midinetek'' s krabicemi na klobouky a v Mouline Rouge se tančil nezbytný ''kankán''). Kabaretní pásmo ''Vždy s úsměvem'' (1934; r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; taneční scény: karikatura a lehká ironie v interpretaci duncanismu, ''Peklo ''se španělskými tanci, ''Jen lyricky ''– tanec dívek z pensionátu, ''meloplastické scény ''na četbu textů, opakem tohoto čísla byla scéna ''Good evening'' s akrobatickým tancem v přiléhavých kostýmech vyjadřující styl uvolněné americké výchovy). ''Kat a blázen'' (1934, r. J. Honzl, ch. J. Jenčík; všechny girls v čele s N. Jirsíkovou prostupovaly dějem jako toreadoři; taneční scény: ''Corrida del muerte'', parodie ''Carriocca sol y umra'', ''Tanec jeptišek''). V závěrečném období se vrátil S. Machov. ''Balada z hadrů'' (1935, r. J. Honzl, ch. S. Machov, který současně tančil dueta s J. Malcem; samostatně, v meziscénách nesouvisejících s dějem hry, vystupovala v tzv. pantomimách šeredna německá emigrantka L. Gosslar (1. ''Kráska odhalí svou strašnou tvář'', 2. ''Anděl strážný a úplatný'', kdy anděl rozmlouvá s hříšnicí, 3. ''Čistokrevný jelen'', 4. ''Fillede de Joie ''– zpověď opilé pouliční holky o ztracených řemeslných svodech, 5. ''Básníkova slova ''– v kostýmu básníka F. Villona na téma svobody). Kabaretní pásmo ''Panoptikum'' (1935; r. V+W, ch. J. Jenčík; taneční scény: tanec girls na Ježkovu úpravu Gershwinovy ''Rhapsody in blue ''interpretovanou na klavír E. Schulhoffem, mechanické loutky v ''Nejnovějším parním flašinetlu''). ''Nebe na zemi'' (1936, r. J. Honzl, ch. S. Machov, tančil i roli Merkura, J. Černá jako Druhá sousedka, Z. Rubínová v roli Komorné a J. Malec jako Starý farník; taneční scény: v ''Metamorfosach'' tančil Jupiter blues s Danae v podobě Zlatého deště, ''foxtrot s Evropou ''jako býk a s Ledou ''waltz ''v převleku za Labuť). ''Rub a líc'' (1936, r. J. Honzl, ch. a role Klokana S. Machov; taneční scény: ''Taneční halucinace'', ''Hostina chudých'' a ''Hostina bohatých'', ''Bezhlavý šermíř'', ''Gentleman ve fraku'', ''Co viděl Klokan v horečce''). ''Těžká Barbora'' (1937, r. J. Honzl, ch. S. Machov; taneční scény: ''Jarní vánek'', ''Holduj tanci, pohybu'' s gymnastickými hrami a dechovými cviky, v baletu ''Kterak týden utekl'' tanečně defilovaly kalendářní dny: ''Pondělí ''jako páže, ''Úterý ''tančila barvená maškara, ''Středa ''byla nosatý hrbáček, ''Čtvrtek ''představoval rudě oblečený mužíček se zeleným plnovousem, ''Pátek ''symbolizovalo růžové strašidlo a ''Sobotu ''představovala objemná selka). ''Pěst na oko'' (1938, r. J. Honzl, ch. a role Harlekýna S. Machov; taneční scény: ''Manželky námořníků'', ''Apatykáři'', ''balet Valčíkového tanečníka ''a ''Valčíkové tanečnice'', ''Jarní vítr'', ''Balet manželky ''a ''Harlekýna'', komedie dell´arte ''Pastorale kameníků'', balet ''Napolitana hodnostářů''). Osvobozené divadlo hrálo i pro dětské diváky jako Malé osvobozené divadlo. Vedle kmenového repertoáru (''Ostrov Dynamit'', ''Robin Zbojník'' aj.) uvedlo např. ''Alibabu a třicet devět loupežníků ''K. Steklého (r. F. Filipovský, ch. S. Machov) aj. Inscenace ''Hlavou proti Mihuli'', připravovaná již po Mnichovu 1938, se neuskutečnila; J. Voskovcovi byla v listopadu 1938 odebrána licence. Hlavní protagonisté Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek emigrovali do USA a Saša Machov do Anglie.