Ostrčil, Otakar: Porovnání verzí

Studoval filologii na UK v letech 1897–1901. Od roku 1895 byl soukromým žákem Z. Fibicha v oborech klavír a skladba. 1902–19 vyučoval češtinu a němčinu na obchodní akademii v Praze. Dirigoval ochotnické Orchestrální sdružení v letech 1908–22, byl šéfem opery Divadla na Vinohradech 1914–18, 1918 byl dramaturgem a 1919–35 šéfem opery ND Praha. Za své působení v ND Praha nastudoval a řídil na 110 děl, toto období je považováno za vyvrcholení celé dosavadní historie ND. Jeho novátorské snahy ovlivňovaly i dramaturgii baletu ve spolupráci s režisérem F. Pujmanem. Řídil i řadu zejm. jeho baletních premiér (''Doktor Faust'', ''Fagot a flétna'', ''Istar'', ''Kdo je na světě nejmocnější'', ''Legenda o Josefovi'', ''Nikotina'', ''Petruška'', ''Prométheus'', ''Signorina Gioventù'', ''Slovácká neděle'', ''Zmatek'''' ''aj.). 1926–29 byl smluvním profesorem skladby na pražské konzervatoři, 1924–33 předsedou Spolku pro moderní hudbu, prvním předsedou Foersterovy společnosti. V kompozici byl ovlivněn Z. Fibichem, později G. Mahlerem a A. Schönbergem. Typickým znakem jeho hudby je narušování tonality a volná, souzvukově a tonálně nevázaná polyfonie. Skládal orchestrální a komorní díla, písně, melodramy, sbory, kantáty. Autor oper Rybáři, Jan Zhořelecký, Cymbelin, Vlasty skon, Kunálovy oči, Poupě, Legenda z Erinu a Honzovo království. Autor baletu ''Sirotkův sen'' (Brno 1936, ch. I. V. Psota). Jeho ''Baladu o mrtvém ševci a mladé tanečnici ''interpretovala A. Čekanová (1926–29) a ve svých recitalech J. Smoláková (1944–72).