Nikolská, Jelizaveta: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 21: Řádka 21:
 
| povolání = <ee:profession>tanečnice, baletní mistryně, choreografka, pedagožka,</ee:profession>
 
| povolání = <ee:profession>tanečnice, baletní mistryně, choreografka, pedagožka,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
 
+
<br/>
 
</ee:perex>
 
</ee:perex>
 
<cshow logged="1">
 
<cshow logged="1">
 
<ee:content>
 
<ee:content>
Tanec studovala v Oděse, kde se 1919 stala členkou baletu opery. 1922 odjela s R. Remislavským do Varšavy a odtud do Prahy, kde se oba ucházeli o členství v ND Praha. Po pohostinském vystoupení v roli Odetty v ''Labutím jezeře ''(1923) se stala sólistkou ND Praha. Její angažování znamenalo výrazné posílení úrovně baletního souboru. 1925 po neshodě s Remislavským z divadla odešla, otevřela si baletní školu a pořádala taneční vystoupení v Divadle na Vinohradech aj. 1926 studovala u O. Preobraženské v Paříži; pod jménem Lila Nicolska vystupovala ve Folies Bergére. Po řadě turné v ČSR a v zahraničí působila 1930–32 jako baletní mistryně v Káhiře. Již jako věhlasná tanečnice se vrátila 1932 do Prahy, kde vystupovala zejm. s A. Drozdovem. Se svým souborem podnikla 1933 zájezd na Světovou výstavu v Chicagu a po USA, vystupovala i v divadlech po celé republice (Olomouc, Ostrava, Liberec aj.). 1934–45 primabalerína ND Praha (od 1937 choreografka a baletní mistryně, 1940–45 umělecká šéfka baletu). Její taneční technika vycházela z nejlepších tradic ruské baletní školy (bývala srovnávána s A. Pavlovovou), během svého působení v západní Evropě poznala i vývoj moderního baletu. Usilovala o zkvalitnění souboru a jeho reorganizaci. Měla brilantní techniku špičkového tance, širokou škálu výrazových prostředků i oslnivý zjev. Tančila např. Svanildu v ''Coppélii'' (1924), Auroru ve ''Spící krasavici ''(1924), tit. roli v ''Raymondě'' (1933), ''Princezně Hyacintě'' (1936) a v ''Giselle ''(1939), Pannu v ''Prométheovi ''(1943). K jejím nejvýznamnějším choreografiím patřily ''Polovecké tance'' (1932, j. h.),''Raymonda ''(1933), ''Zbojníci (Harnasie, ''pp. 1935), ''Labutí jezero ''(1935), ''Čarodějná láska ''(1941), ''Prométheus'' (1943), ''Harlekýnovy miliony ''(1944). Byla kvalitní a precizní pedagožkou, mezi její žáky patřili S. Machov, N. Hajdašová, V. Malcev, J. Němeček aj. Její působení v Praze za okupace bylo kontroverzní, před příchodem sovětské armády uprchla z Prahy a později se usadila ve Venezuele.
+
Tanec studovala v Oděse, kde se 1919 stala členkou baletu opery. 1922 odjela s R. Remislavským do Varšavy a odtud do Prahy, kde se oba ucházeli o členství v ND Praha. Po pohostinském vystoupení v roli Odetty v ''Labutím jezeře ''(1923) se stala sólistkou ND Praha. Její angažování znamenalo výrazné posílení úrovně baletního souboru. 1925 po neshodě s Remislavským z divadla odešla, otevřela si baletní školu a pořádala taneční vystoupení v Divadle na Vinohradech aj. 1926 studovala u O. Preobraženské v Paříži; pod jménem Lila Nicolska vystupovala ve Folies Bergére. Po řadě turné v ČSR a v zahraničí působila 1930–32 jako baletní mistryně v Káhiře. Již jako věhlasná tanečnice se vrátila 1932 do Prahy, kde vystupovala zejm. s A. Drozdovem. Se svým souborem podnikla 1933 zájezd na Světovou výstavu v Chicagu a po USA, vystupovala i v divadlech po celé republice (Olomouc, Ostrava, Liberec aj.). 1934–45 primabalerína ND Praha (od 1937 choreografka a baletní mistryně, 1940–45 umělecká šéfka baletu). Její taneční technika vycházela z nejlepších tradic ruské baletní školy (bývala srovnávána s A. Pavlovovou), během svého působení v západní Evropě poznala i vývoj moderního baletu. Usilovala o zkvalitnění souboru a jeho reorganizaci. Měla brilantní techniku špičkového tance, širokou škálu výrazových prostředků i oslnivý zjev. Tančila např. Svanildu v ''Coppélii'' (1924), Auroru ve ''Spící krasavici ''(1924), tit. roli v ''Raymondě'' (1933), ''Princezně Hyacintě'' (1936) a v ''Giselle ''(1939), Pannu v ''Prométheovi ''(1943). K jejím nejvýznamnějším choreografiím patřily ''Polovecké tance'' (1932, j. h.), ''Raymonda ''(1933), ''Zbojníci (Harnasie, ''pp. 1935), ''Labutí jezero ''(1935), ''Čarodějná láska ''(1941), ''Prométheus'' (1943), ''Harlekýnovy miliony ''(1944). Byla kvalitní a precizní pedagožkou, mezi její žáky patřili S. Machov, N. Hajdašová, V. Malcev, J. Němeček aj. Její působení v Praze za okupace bylo kontroverzní, před příchodem sovětské armády uprchla z Prahy a později se usadila ve Venezuele.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
Řádka 59: Řádka 59:
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
 
+
<br/>
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>

Verze z 7. 1. 2016, 15:46

Jelizaveta Nikolská
* 24. 10. 1904 Vladivostok (Rusko)
1955? Caracas (Venezuela)
tanečnice, baletní mistryně, choreografka, pedagožka



Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.