Kodíček, Josef: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
m
Řádka 19: Řádka 19:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
| povolání = <ee:profession>divadelní, divadelní, literární a výtvarný kritik, </ee:profession>
+
| povolání = <ee:profession>divadelní, divadelní, literární a výtvarný kritik,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
 
Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). 
 
Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). 
Řádka 31: Řádka 31:
 
Divadlu se '''K.''' věnoval celý život v mnoha profesích. Nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Do literatury vstoupil s tzv. druhou vlnou české divadelní kritiky, soustředěnou kolem čtrnáctideníku Scéna (s A. Dvořákem, E. Taussigem, O. Fischerem). Od 1910 sledoval jako recenzent zejména obě hlavní pražské oficiální scény (Národní divadlo a Městské divadlo na Královských Vinohradech), ojediněle i inscenace Intimního divadla umění na Smíchově (Švandovo divadlo), Divadla Vlasty Buriana, Divadla umění nebo Divadla mladých na Slupi. Spojení jeho všestranného vzdělání a orientace ve světovém dramatu s ostrými, sebejistými, nekompromisními soudy a čtivým jazykem z něj učinilo nejvýraznějšího i nejobávanějšího divadelního kritika čapkovské generace. Jeho recenze měly hlavně zpočátku většinou literární charakter, vycházel z dramatického textu jako hlavní složky představení (přestože v teoretických pracích volal po jednotě tří složek divadla – autora, režie a herců), inscenaci hodnotil okrajově. Znakem divadelní hry pro něho byla akce, oprávněnost lyrického dramatu připustil až po Čapkově ''Loupežníku''. Nespokojenost s charakterem soudobé české tvorby jej vedla k teoretickým požadavkům stavebně i významově uzavřeného dramatu, které formuloval v teoretických článcích a konkretizoval v recenzích. '''K. '''nepovažoval divadelní kritiku za činnost vědeckou, ale za svébytný druh umění, který nemá za úkol soudit, ale spoluvytvářet a určovat vývoj. Snažil se toho docílit sugestivitou, spojením formulačně přesných objektivních popisů se subjektivními postřehy, často ironií až zesměšněním autora či tvůrců. Přestávka vynucená první světovou válkou rozdělila '''K.''' divadelně kritickou činnost na dvě období. 1910–14 v teoretických článcích i referátech v souladu s programem Scény prosazoval odklon od psychologického realismu a impresionismu Kvapilovy éry. Místo samoúčelné dekorativnosti, vnější okázalosti a nadbytečné stylizace požadoval v divadle pravdivost, jevištní dynamiku, emotivní akce. Hlásil se k expresionismu jako novému stylu přicházejícímu z Německa, vítal pohostinsky uvedené expresionistické režie F. Zavřela, v té době působícího v Mnichově. 1919–27 na svou představu moderního divadla navázal v referátech deníku Tribuna, pokračoval v boji proti ornamentálnosti symbolistického divadla, ale také proti realismu a naturalismu na jevišti. Naplnění svých teoretických postulátů nacházel zejména v režiích K. H. Hilara. Vývoj jeho tvorby ve vinohradském a později Národním divadle doprovázel referáty a studiemi, ve kterých prokázal schopnost analýzy nejen dramatického textu, ale i jeho scénického provedení. Vysoce hodnotil Hilarovy inscenace Shakespearových her. Od poloviny 20. let přivítal '''K.''' jako další článek ve vývoji divadla civilismus, směřující ke střídmějšímu výrazu a nahrazující patetická gesta expresionismu vnitřní dramatičností. Nástup civilismu přišel v době, kdy '''K.''' zaměnil recenzentskou činnost za praktické působení v divadle, v jeho duchu režíroval hry na Vinohradech. Ve 30. letech se v teoretických článcích vrátil ke svému pojetí kritiky jako svébytného druhu umění, jehož současnou úroveň odsoudil v sarkastických až urážlivých článcích Rozhovor o kritice, Po rozhovoru o kritice a Rozhovor kritiků. Provokativní polemiky, vyvolávající často soudní žaloby pro urážku na cti, uveřejňoval '''K.''' po celou dobu své spisovatelské činnosti. Už 1913 ve Scéně ukázal na dvě opačná hodnocení Jaroslava Vrchlického F. X. Šaldou, s nímž pak vedl polemiky na stránkách Peroutkovy Přítomnosti až do 20. let. Nekompromisně odmítl i Šaldova dramata. Spory na stránkách novin řešil i s A. Dvořákem, A. M. Píšou či M. Ruttem. Jako typický představitel klasického měšťanského divadla první poloviny 20. století od počátků brojil proti levicové avantgardě, na založení Devětsilu reagoval sarkastickým článkem Devěthnid. Stavěl se proti poetismu, přesvědčen o neetičnosti samoúčelné umělecké formy. Zamítal experimenty, nechápal pokusy o antiiluzívnost, protože iluze, snění a přetvářka byly pro něj podstatou divadla. Bouřil se proti surrealistickému popírání rozumu a logiky v literatuře, protože rozum považoval za atribut lidskosti. Za jediné skutečně moderní dramatické autory označoval trojici O’Neill, Pirandello, Shaw, z českých dramatiků si cenil K. Čapka, F. Langra a do určité doby A. Dvořáka. Ideálem herectví se mu stali E. Vojan a M. Hübnerová, jako jeden z prvních postřehl herecký talent i u V. Buriana, F. Futuristy nebo S. Rašilova.
 
Divadlu se '''K.''' věnoval celý život v mnoha profesích. Nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Do literatury vstoupil s tzv. druhou vlnou české divadelní kritiky, soustředěnou kolem čtrnáctideníku Scéna (s A. Dvořákem, E. Taussigem, O. Fischerem). Od 1910 sledoval jako recenzent zejména obě hlavní pražské oficiální scény (Národní divadlo a Městské divadlo na Královských Vinohradech), ojediněle i inscenace Intimního divadla umění na Smíchově (Švandovo divadlo), Divadla Vlasty Buriana, Divadla umění nebo Divadla mladých na Slupi. Spojení jeho všestranného vzdělání a orientace ve světovém dramatu s ostrými, sebejistými, nekompromisními soudy a čtivým jazykem z něj učinilo nejvýraznějšího i nejobávanějšího divadelního kritika čapkovské generace. Jeho recenze měly hlavně zpočátku většinou literární charakter, vycházel z dramatického textu jako hlavní složky představení (přestože v teoretických pracích volal po jednotě tří složek divadla – autora, režie a herců), inscenaci hodnotil okrajově. Znakem divadelní hry pro něho byla akce, oprávněnost lyrického dramatu připustil až po Čapkově ''Loupežníku''. Nespokojenost s charakterem soudobé české tvorby jej vedla k teoretickým požadavkům stavebně i významově uzavřeného dramatu, které formuloval v teoretických článcích a konkretizoval v recenzích. '''K. '''nepovažoval divadelní kritiku za činnost vědeckou, ale za svébytný druh umění, který nemá za úkol soudit, ale spoluvytvářet a určovat vývoj. Snažil se toho docílit sugestivitou, spojením formulačně přesných objektivních popisů se subjektivními postřehy, často ironií až zesměšněním autora či tvůrců. Přestávka vynucená první světovou válkou rozdělila '''K.''' divadelně kritickou činnost na dvě období. 1910–14 v teoretických článcích i referátech v souladu s programem Scény prosazoval odklon od psychologického realismu a impresionismu Kvapilovy éry. Místo samoúčelné dekorativnosti, vnější okázalosti a nadbytečné stylizace požadoval v divadle pravdivost, jevištní dynamiku, emotivní akce. Hlásil se k expresionismu jako novému stylu přicházejícímu z Německa, vítal pohostinsky uvedené expresionistické režie F. Zavřela, v té době působícího v Mnichově. 1919–27 na svou představu moderního divadla navázal v referátech deníku Tribuna, pokračoval v boji proti ornamentálnosti symbolistického divadla, ale také proti realismu a naturalismu na jevišti. Naplnění svých teoretických postulátů nacházel zejména v režiích K. H. Hilara. Vývoj jeho tvorby ve vinohradském a později Národním divadle doprovázel referáty a studiemi, ve kterých prokázal schopnost analýzy nejen dramatického textu, ale i jeho scénického provedení. Vysoce hodnotil Hilarovy inscenace Shakespearových her. Od poloviny 20. let přivítal '''K.''' jako další článek ve vývoji divadla civilismus, směřující ke střídmějšímu výrazu a nahrazující patetická gesta expresionismu vnitřní dramatičností. Nástup civilismu přišel v době, kdy '''K.''' zaměnil recenzentskou činnost za praktické působení v divadle, v jeho duchu režíroval hry na Vinohradech. Ve 30. letech se v teoretických článcích vrátil ke svému pojetí kritiky jako svébytného druhu umění, jehož současnou úroveň odsoudil v sarkastických až urážlivých článcích Rozhovor o kritice, Po rozhovoru o kritice a Rozhovor kritiků. Provokativní polemiky, vyvolávající často soudní žaloby pro urážku na cti, uveřejňoval '''K.''' po celou dobu své spisovatelské činnosti. Už 1913 ve Scéně ukázal na dvě opačná hodnocení Jaroslava Vrchlického F. X. Šaldou, s nímž pak vedl polemiky na stránkách Peroutkovy Přítomnosti až do 20. let. Nekompromisně odmítl i Šaldova dramata. Spory na stránkách novin řešil i s A. Dvořákem, A. M. Píšou či M. Ruttem. Jako typický představitel klasického měšťanského divadla první poloviny 20. století od počátků brojil proti levicové avantgardě, na založení Devětsilu reagoval sarkastickým článkem Devěthnid. Stavěl se proti poetismu, přesvědčen o neetičnosti samoúčelné umělecké formy. Zamítal experimenty, nechápal pokusy o antiiluzívnost, protože iluze, snění a přetvářka byly pro něj podstatou divadla. Bouřil se proti surrealistickému popírání rozumu a logiky v literatuře, protože rozum považoval za atribut lidskosti. Za jediné skutečně moderní dramatické autory označoval trojici O’Neill, Pirandello, Shaw, z českých dramatiků si cenil K. Čapka, F. Langra a do určité doby A. Dvořáka. Ideálem herectví se mu stali E. Vojan a M. Hübnerová, jako jeden z prvních postřehl herecký talent i u V. Buriana, F. Futuristy nebo S. Rašilova.
  
Vyvrcholením a zakončením '''K.''' divadelně kritické práce byly tři svazky sborníku ''Nové české divadlo'', vydávané Dramatickým svazem (orgán sdružujícím od 1919 divadelní kritiky, teoretiky i autory, '''K.''' byl jeho místopředsedou). Ve sbornících (redigoval je s M. Ruttem) publikoval své nejrozsáhlejší a zásadní studie. Jde o reprezentativní (obsahem i formou) pokus o zachycení pražského divadelního života (takřka výhradně však pouze oficiálních, kamenných scén) od konce 1. světové války do současnosti. Sborníky dávaly prostor i samotným tvůrcům (autorům, režisérům i hercům) vyjádřit svůj pohled na vlastní práci, čímž jsou cenné pro divadelně historické bádání. Kostrou prvního svazku, věnujícího se celému období od vzniku republiky, je vedle článků M. Rutteho Nové cesty českého dramatu a F. Götze Česká moderní divadelní kritika'''K.''' studie Cesty nového divadla (v obsahu nazvaná Cesty nového českého divadla). Po teoretických úvahách nad smyslem uměleckého díla a funkcí divadla a stručném nastínění historického vývoje a zvláštností českého divadelnictví v rámci evropského se autor věnuje jednotlivým tvůrcům, díky kterým se podle jeho názoru až v nedávné době česká divadelní kultura vyrovnala světové (režiséři J. Kvapil, F. Zavřel, J. Bor a zejména K. H. Hilar, výtvarníci V. Hofman, V. H. Brunner, J. Čapek, herci E. Vojan, M. Hübnerová, L. Dostalová). Ústřední stať je v prvním svazku sborníku doplněna portrétem V. Buriana a francouzsky psaným článkem o vývoji českého divadla od dob J. K. Tyla. V druhém svazku sborníku '''K.''' ve studii Od hesel k lidskosti hodnotí nástup civilismu jako nového divadelního stylu, srovnává současné americké a evropské drama (O’Neill, Pirandello, G. B. Shaw) a znovu se vrací k režiím K. H. Hilara, zejména k ''Hamletovi''. Třetí svazek obsahuje '''K.''' stať Poezie skutečnosti, která je další obhajobou jevištního civilismu proti umělecké afektovanosti, a krátké herecké portréty X. Longenové a K. Nolla. Studie ve sborníku Nové české divadlo zamýšlel '''K.''' jako divadelně historické, na rozdíl od činnosti recenzentské hodnotil hlavně kladné stránky jednotlivých inscenací, mnohé své ostře kritické soudy též přehodnotil a pochopil jako součást vývoje (Kvapilovy režie).
+
Vyvrcholením a zakončením '''K.''' divadelně kritické práce byly tři svazky sborníku ''Nové české divadlo'', vydávané Dramatickým svazem (orgán sdružujícím od 1919 divadelní kritiky, teoretiky i autory, '''K.''' byl jeho místopředsedou). Ve sbornících (redigoval je s M. Ruttem) publikoval své nejrozsáhlejší a zásadní studie. Jde o reprezentativní (obsahem i formou) pokus o zachycení pražského divadelního života (takřka výhradně však pouze oficiálních, kamenných scén) od konce 1. světové války do současnosti. Sborníky dávaly prostor i samotným tvůrcům (autorům, režisérům i hercům) vyjádřit svůj pohled na vlastní práci, čímž jsou cenné pro divadelně historické bádání. Kostrou prvního svazku, věnujícího se celému období od vzniku republiky, je vedle článků M. Rutteho Nové cesty českého dramatu a F. Götze Česká moderní divadelní kritika '''K.''' studie Cesty nového divadla (v obsahu nazvaná Cesty nového českého divadla). Po teoretických úvahách nad smyslem uměleckého díla a funkcí divadla a stručném nastínění historického vývoje a zvláštností českého divadelnictví v rámci evropského se autor věnuje jednotlivým tvůrcům, díky kterým se podle jeho názoru až v nedávné době česká divadelní kultura vyrovnala světové (režiséři J. Kvapil, F. Zavřel, J. Bor a zejména K. H. Hilar, výtvarníci V. Hofman, V. H. Brunner, J. Čapek, herci E. Vojan, M. Hübnerová, L. Dostalová). Ústřední stať je v prvním svazku sborníku doplněna portrétem V. Buriana a francouzsky psaným článkem o vývoji českého divadla od dob J. K. Tyla. V druhém svazku sborníku '''K.''' ve studii Od hesel k lidskosti hodnotí nástup civilismu jako nového divadelního stylu, srovnává současné americké a evropské drama (O’Neill, Pirandello, G. B. Shaw) a znovu se vrací k režiím K. H. Hilara, zejména k ''Hamletovi''. Třetí svazek obsahuje '''K.''' stať Poezie skutečnosti, která je další obhajobou jevištního civilismu proti umělecké afektovanosti, a krátké herecké portréty X. Longenové a K. Nolla. Studie ve sborníku Nové české divadlo zamýšlel '''K.''' jako divadelně historické, na rozdíl od činnosti recenzentské hodnotil hlavně kladné stránky jednotlivých inscenací, mnohé své ostře kritické soudy též přehodnotil a pochopil jako součást vývoje (Kvapilovy režie).
  
 
Své celoživotní umělecké postuláty, formulované v teoretických pracích a vyžadované v divadelních kritikách, se '''K. '''pokusil prakticky uplatnit v období dramaturgického a režijního působení v Městském divadle na Královských Vinohradech. Jeho cílem bylo zajistit soběstačnost nesubvencovaného divadla, ale neklesnout pod úroveň dobrého vkusu a vtisknout repertoáru určitý charakter. Soustředil se na soudobou západní i českou dramatiku, na české jeviště poprvé uvedl ''Žebráckou operu'' B. Brechta (1930), ale i utopistickou novinku E. Konráda ''Olbřím'' (1928). Práci dramaturga doplňoval přednáškami o moderních směrech v divadelnictví – portréty dramatiků i režisérů světového i českého divadla. Jako režisér prosazoval tzv. neviditelnou režii, jež má spočívat v nenápadném vedení herců. Ovlivněn hilarovským civilismem nastudoval deset inscenací, rozporuplně přijatých kritikou; z nich nejvíc zaujal Sheriffovým obrazem války ''Konec cesty'', Shawovými ''Hrdiny'' (obojí 1929) a Brucknerovými ''Zločinci'' (1930). Nastudování ostatních dramat byla zčásti kopií zahraničních inscenací (do jisté míry i Brucknerovi ''Zločinci'') nebo replikou předchozích českých nastudování (Čapkovo''R. U. R.'').
 
Své celoživotní umělecké postuláty, formulované v teoretických pracích a vyžadované v divadelních kritikách, se '''K. '''pokusil prakticky uplatnit v období dramaturgického a režijního působení v Městském divadle na Královských Vinohradech. Jeho cílem bylo zajistit soběstačnost nesubvencovaného divadla, ale neklesnout pod úroveň dobrého vkusu a vtisknout repertoáru určitý charakter. Soustředil se na soudobou západní i českou dramatiku, na české jeviště poprvé uvedl ''Žebráckou operu'' B. Brechta (1930), ale i utopistickou novinku E. Konráda ''Olbřím'' (1928). Práci dramaturga doplňoval přednáškami o moderních směrech v divadelnictví – portréty dramatiků i režisérů světového i českého divadla. Jako režisér prosazoval tzv. neviditelnou režii, jež má spočívat v nenápadném vedení herců. Ovlivněn hilarovským civilismem nastudoval deset inscenací, rozporuplně přijatých kritikou; z nich nejvíc zaujal Sheriffovým obrazem války ''Konec cesty'', Shawovými ''Hrdiny'' (obojí 1929) a Brucknerovými ''Zločinci'' (1930). Nastudování ostatních dramat byla zčásti kopií zahraničních inscenací (do jisté míry i Brucknerovi ''Zločinci'') nebo replikou předchozích českých nastudování (Čapkovo''R. U. R.'').

Verze z 7. 1. 2016, 11:41

Josef Kodíček
* 24. 1. 1892 Praha (CZ)
3. 11. 1954 Mnichov (CZ)
„divadelní“ není v seznamu možných hodnot (autor loutkových her, bavič, herec, herečka, imitátor, zpěvák, moderátor, spisovatel, textař, ilusionista, scénárista, betlémář, řezbář, publicista, dramatik, prozaik, divadelní režisér, divadelní ředitel, inspicient, divadelní nápověda, literát, tanečnice, ředitel divadelní společnosti, hudebník, dirigent, ředitel cestující společnosti, novinář, dramatická autorka, básník, autor a upravovatel divadelních textů, divadelní autor, libretista, autor románů, autor povídek, voják, malíř dekorací, knihkupec, vydavatel, divadelní kritik, kulturní historik, literární historik, redaktor, zpěvačka, divadelní ředitelka, historik, topograf, vysokoškolský pedagog, estetik, hudební kritik, jevištní výtvarník, autor textů o divadle, majitel soukromého pražského divadla, skladatel, sekretář, pokladník, divadelní historik, subreta, autor her pro loutky a dětské herce, loutkář, sochař, loutkářský výtvarník, loutkářský režisér, výtvarník, ředitelka divadelní společnosti, lyrik, malíř divadelních kulis, učitel hudby, majitel divadelní společnosti, majitel kočovné společnosti, kontrabasista, ilustrátor, hudební historik, kapelník, divadelní podnikatel, artista, šantánový zpěvák, pěvecký pedagog, houslista, překladatel, baletní mistryně, sbormistr, učitelka zpěvu, tanečník, baletní mistr, choreograf, mechanik, divadelní technik, dramaturg, mim, pianistka, libretistka, básnířka, scénický výtvarník, historik divadla, choreografka, překladatel libret, organizátor, ředitel opery, jazykovědec, karikaturista, varhaník, tenorista, operní režisér, harfistka, krajinář, organizátor hudebního života, nakladatel, ředitel kůru, hudební pedagog, projektant, návrhář kostýmů, žurnalista, hudební teoretik, korepetitor, vojenský spisovatel, malíř, režisér, kritik, spisovatelka, pianista, pedagog, překladatelka, kostýmní výtvarnice, teatrolog, anglista, autor písňových textů, autorská osobnost, filmový a televizní scénárista, divadelní, filmový a televizní režisér, filmový dramaturg, grafik, scénograf, výtvarník loutek, dramaturgyně, výtvarnice filmu, literární a divadelní kritik, editor, esejista, kreslíř, politik, vojenský kapelník, divadelní sekretář, klavírista, klavíristka, divadelní výtvarník, divadelní malířka, kritička, kostýmní výtvarník, divadelní malíř, divadelní publicista, autor, podnikatel, dramatický autor, hudební publicista, divadelní kapelník, stepař, sběratelka lidových tanců, manažer, učitel společenských tanců, hobojista, pedagožka, iniciátor ochotnických div. představení, malíř divadelních dekorací, akrobat, harfista, instrumentalista, jevištní mistr, tanečnice-mim, dvorní kapelník, artistický tanečník, excentrik, publicistka, folklorista, teoretička, jevištní a kostýmní výtvarnice, violista, učitel společenského tance, hudební vědec, učitel tance, divadelní historička, teatroložka, asistentka choreografie, dekorační malíř, výtvarnice, malířka, kostýmní návrhářka, autor her pro děti, romanopisec, lidový loutkář, řezbář loutek, akrobatka, taneční teoretička, scénografka, režisérka, medailér, loutkářský historik, prozaička, dramatička, divadelní, literární a výtvarný kritik a teoretik, literární kritik, výtvarný kritik a teoretik, umělecký šéf divadla, saxofonista, saxofonistka, výtvarník kostýmů, výtvarnice kostýmů, etnochoreoložka, etnochoreolog, modelka, fotomodelka, teoretik, organizační pracovník, repetitorka, redaktorka, skladatelka, hudební režisér, klaun, manažerka, folklorní sběratel, divadelní, literární a výtvarný kritik, divadelní a literární a výtvarný kritik, producent, loutkoherec, kytarista, etnograf, novinářka, varietní tanečník, fotograf, filmař, taneční teoretik, taneční kritička, taneční a výtvarný estetik, performer, kantor, divadelní ředitel a podnikatel, divadelní agent, organizátor divadelních představení, provozovatel zámeckého divadla, provozovatel kočující herecké společnosti, pořadatel divadelního představení, pořadatel zábav, teoretik dramatu, autor divadelních her, impresário, houslový virtuos, mecenáš, pořadatel divadelních představení, autor historické hry, divadelní teoretik, autor divadelní hry, architekt, návrhář dekorací a kostýmů a scénických strojů k divadelním slavnostem, kapelník divadelního orchestru, virtuos na gambu, cenzor, divadelní referent, autorka divadelních her a románů, divadelní projektant, principál, ředitel orchestru, majitel opisovačské dílny, malíř divadelních dekorací a architektury, pořadatel misijních divadelních produkcí, pořadatel sousedských divadelních her, pravděpodobně vedoucí divadelní společnosti, teoretik českého jazyka a dramatu, autor a pořadatel pašijové hry, inspicient opery, překladatel a autor divadelních her a libret, autor velikonoční hry, ranhojič, loutnista, teoretik divadla, sběratel slovesných památek, malíř architektur, knihtiskař, principál divadelní společnosti, stavitel, pořadatel divadelních akcí, ředitel divadelního orchestru, loutkářka, dvorní trpaslík, stínoherec, pořadatel pašijových her, dramatik a prozaik, literární a divadelní a výtvarný kritik, filozof, upravovatel dramatických textů, autor biblické hry, autor vánoční hry, cembalista, divadelní architekt, autor překladu a úpravy biblické hry, nápověda, komentátor divadelního a hudebního života, divadelní a filmový a televizní režisér, divadelní a literární kritik a teoretik, divadelní a filmový a televizní herec, textař písní, divadelní pedagog, muzikolog, muzikoložka, bibliograf, autorka hereckých portrétů, knihovnice, filmová historička, editorka, historička tanečního umění, historik umění, autor publikací z oboru architektury a scénografie a divadelní historie, knihovník, kurátorka, rozhlasový redaktor, etnografka, hudební editorka, nakladatelka, hudebnice, autor historických studií o architektuře a divadle, teoretička umění, estetička, autorka publikací o dějinách estetiky a umění a kultury, hudební vědkyně, germanistka, germanista, archivář, klasická filoložka, divadelní teoretička, folkloristka, etnoložka, teolog, církevní historik, bohemista, historička, archivářka, bohemistka, filolog, filoložka, literární vědec, muzeoložka, divadelní kritička, vědkyně, kulturoložka, teoretik a kritik, pantomimista, účinkující, kostymér, violoncellista, hornista, flétnista, spoluředitel divadla, přednes, kabaretiér, hráč na basetový roh, figurant v baletu, hráč na terckytaru, choreoložka, dítě, aranžér, hráč na mandolinu, pantomimistka, cvičitelka, voltižérka, muzeolog, operní režisérka, galerista, učitel dějepisu, redaktorka divadelních almanachů, dramaturgyně baletu, kulturní publicistka, vysokoškolská pedagožka, autorka monografií o hercích, pracovnice Divadelního ústavu, zakladatel Divadelního oddělení Národního muzea, návrhář nábytku, advokát, scénický a kostýmní výtvarník, divadelní a rozhlasový režisér, gymnasta, gymnastka, ředitel baletní hudby, garderobiérka, hráč na foukací harmoniku, časopisecký redaktor, divadelní a filmová herečka, klarinetista, pozounista, trumpetista, provozovatel divadelní společnosti, hudební skladatel, hudební esejista, referent a kritik, břichomluvec, fagotista, ředitel, umělecký šéf, šéf činohry, divadelní recenzent, divadelní historik a kritik, amatérský divadelník, asistentka režie, inspicientka, filmových scénářů, písňových textů a humoristických povídek, příležitostný scénograf, filmový režisér, divadelní a literární kritik, esejista a teoretik, teoretik a historik umění, výtvarný a literární kritik, sociolog architektury, kulturně-politický činitel, nakladatelský lektor, editor a popularizátor, filmový dramaturg a scénárista, autor písní, dramatik rozhlasový a divadelní, libretista operní a operetní, herečka a zpěvačka, hráč na lesní roh, organizátor a činovník ochotnického divadla, divadelní popularizátor, kritik a historik, fejetonista, zahraniční korespondent, pedagog a kulturní popularizátor, tajemník, operní zpěvák, recitátorka, filmový scénárista, beletrista, malíř a kreslíř, kabaretiér a divadelní podnikatel, překladatelka a redaktorka, recitátor, divadelní a filmový režisér, divadelní a filmový herec, organizátor kulturního života v regionu, kritik a redaktor, rozhlasový dramaturg a scénárista) této vlastnosti., „divadelní“ není v seznamu možných hodnot (autor loutkových her, bavič, herec, herečka, imitátor, zpěvák, moderátor, spisovatel, textař, ilusionista, scénárista, betlémář, řezbář, publicista, dramatik, prozaik, divadelní režisér, divadelní ředitel, inspicient, divadelní nápověda, literát, tanečnice, ředitel divadelní společnosti, hudebník, dirigent, ředitel cestující společnosti, novinář, dramatická autorka, básník, autor a upravovatel divadelních textů, divadelní autor, libretista, autor románů, autor povídek, voják, malíř dekorací, knihkupec, vydavatel, divadelní kritik, kulturní historik, literární historik, redaktor, zpěvačka, divadelní ředitelka, historik, topograf, vysokoškolský pedagog, estetik, hudební kritik, jevištní výtvarník, autor textů o divadle, majitel soukromého pražského divadla, skladatel, sekretář, pokladník, divadelní historik, subreta, autor her pro loutky a dětské herce, loutkář, sochař, loutkářský výtvarník, loutkářský režisér, výtvarník, ředitelka divadelní společnosti, lyrik, malíř divadelních kulis, učitel hudby, majitel divadelní společnosti, majitel kočovné společnosti, kontrabasista, ilustrátor, hudební historik, kapelník, divadelní podnikatel, artista, šantánový zpěvák, pěvecký pedagog, houslista, překladatel, baletní mistryně, sbormistr, učitelka zpěvu, tanečník, baletní mistr, choreograf, mechanik, divadelní technik, dramaturg, mim, pianistka, libretistka, básnířka, scénický výtvarník, historik divadla, choreografka, překladatel libret, organizátor, ředitel opery, jazykovědec, karikaturista, varhaník, tenorista, operní režisér, harfistka, krajinář, organizátor hudebního života, nakladatel, ředitel kůru, hudební pedagog, projektant, návrhář kostýmů, žurnalista, hudební teoretik, korepetitor, vojenský spisovatel, malíř, režisér, kritik, spisovatelka, pianista, pedagog, překladatelka, kostýmní výtvarnice, teatrolog, anglista, autor písňových textů, autorská osobnost, filmový a televizní scénárista, divadelní, filmový a televizní režisér, filmový dramaturg, grafik, scénograf, výtvarník loutek, dramaturgyně, výtvarnice filmu, literární a divadelní kritik, editor, esejista, kreslíř, politik, vojenský kapelník, divadelní sekretář, klavírista, klavíristka, divadelní výtvarník, divadelní malířka, kritička, kostýmní výtvarník, divadelní malíř, divadelní publicista, autor, podnikatel, dramatický autor, hudební publicista, divadelní kapelník, stepař, sběratelka lidových tanců, manažer, učitel společenských tanců, hobojista, pedagožka, iniciátor ochotnických div. představení, malíř divadelních dekorací, akrobat, harfista, instrumentalista, jevištní mistr, tanečnice-mim, dvorní kapelník, artistický tanečník, excentrik, publicistka, folklorista, teoretička, jevištní a kostýmní výtvarnice, violista, učitel společenského tance, hudební vědec, učitel tance, divadelní historička, teatroložka, asistentka choreografie, dekorační malíř, výtvarnice, malířka, kostýmní návrhářka, autor her pro děti, romanopisec, lidový loutkář, řezbář loutek, akrobatka, taneční teoretička, scénografka, režisérka, medailér, loutkářský historik, prozaička, dramatička, divadelní, literární a výtvarný kritik a teoretik, literární kritik, výtvarný kritik a teoretik, umělecký šéf divadla, saxofonista, saxofonistka, výtvarník kostýmů, výtvarnice kostýmů, etnochoreoložka, etnochoreolog, modelka, fotomodelka, teoretik, organizační pracovník, repetitorka, redaktorka, skladatelka, hudební režisér, klaun, manažerka, folklorní sběratel, divadelní, literární a výtvarný kritik, divadelní a literární a výtvarný kritik, producent, loutkoherec, kytarista, etnograf, novinářka, varietní tanečník, fotograf, filmař, taneční teoretik, taneční kritička, taneční a výtvarný estetik, performer, kantor, divadelní ředitel a podnikatel, divadelní agent, organizátor divadelních představení, provozovatel zámeckého divadla, provozovatel kočující herecké společnosti, pořadatel divadelního představení, pořadatel zábav, teoretik dramatu, autor divadelních her, impresário, houslový virtuos, mecenáš, pořadatel divadelních představení, autor historické hry, divadelní teoretik, autor divadelní hry, architekt, návrhář dekorací a kostýmů a scénických strojů k divadelním slavnostem, kapelník divadelního orchestru, virtuos na gambu, cenzor, divadelní referent, autorka divadelních her a románů, divadelní projektant, principál, ředitel orchestru, majitel opisovačské dílny, malíř divadelních dekorací a architektury, pořadatel misijních divadelních produkcí, pořadatel sousedských divadelních her, pravděpodobně vedoucí divadelní společnosti, teoretik českého jazyka a dramatu, autor a pořadatel pašijové hry, inspicient opery, překladatel a autor divadelních her a libret, autor velikonoční hry, ranhojič, loutnista, teoretik divadla, sběratel slovesných památek, malíř architektur, knihtiskař, principál divadelní společnosti, stavitel, pořadatel divadelních akcí, ředitel divadelního orchestru, loutkářka, dvorní trpaslík, stínoherec, pořadatel pašijových her, dramatik a prozaik, literární a divadelní a výtvarný kritik, filozof, upravovatel dramatických textů, autor biblické hry, autor vánoční hry, cembalista, divadelní architekt, autor překladu a úpravy biblické hry, nápověda, komentátor divadelního a hudebního života, divadelní a filmový a televizní režisér, divadelní a literární kritik a teoretik, divadelní a filmový a televizní herec, textař písní, divadelní pedagog, muzikolog, muzikoložka, bibliograf, autorka hereckých portrétů, knihovnice, filmová historička, editorka, historička tanečního umění, historik umění, autor publikací z oboru architektury a scénografie a divadelní historie, knihovník, kurátorka, rozhlasový redaktor, etnografka, hudební editorka, nakladatelka, hudebnice, autor historických studií o architektuře a divadle, teoretička umění, estetička, autorka publikací o dějinách estetiky a umění a kultury, hudební vědkyně, germanistka, germanista, archivář, klasická filoložka, divadelní teoretička, folkloristka, etnoložka, teolog, církevní historik, bohemista, historička, archivářka, bohemistka, filolog, filoložka, literární vědec, muzeoložka, divadelní kritička, vědkyně, kulturoložka, teoretik a kritik, pantomimista, účinkující, kostymér, violoncellista, hornista, flétnista, spoluředitel divadla, přednes, kabaretiér, hráč na basetový roh, figurant v baletu, hráč na terckytaru, choreoložka, dítě, aranžér, hráč na mandolinu, pantomimistka, cvičitelka, voltižérka, muzeolog, operní režisérka, galerista, učitel dějepisu, redaktorka divadelních almanachů, dramaturgyně baletu, kulturní publicistka, vysokoškolská pedagožka, autorka monografií o hercích, pracovnice Divadelního ústavu, zakladatel Divadelního oddělení Národního muzea, návrhář nábytku, advokát, scénický a kostýmní výtvarník, divadelní a rozhlasový režisér, gymnasta, gymnastka, ředitel baletní hudby, garderobiérka, hráč na foukací harmoniku, časopisecký redaktor, divadelní a filmová herečka, klarinetista, pozounista, trumpetista, provozovatel divadelní společnosti, hudební skladatel, hudební esejista, referent a kritik, břichomluvec, fagotista, ředitel, umělecký šéf, šéf činohry, divadelní recenzent, divadelní historik a kritik, amatérský divadelník, asistentka režie, inspicientka, filmových scénářů, písňových textů a humoristických povídek, příležitostný scénograf, filmový režisér, divadelní a literární kritik, esejista a teoretik, teoretik a historik umění, výtvarný a literární kritik, sociolog architektury, kulturně-politický činitel, nakladatelský lektor, editor a popularizátor, filmový dramaturg a scénárista, autor písní, dramatik rozhlasový a divadelní, libretista operní a operetní, herečka a zpěvačka, hráč na lesní roh, organizátor a činovník ochotnického divadla, divadelní popularizátor, kritik a historik, fejetonista, zahraniční korespondent, pedagog a kulturní popularizátor, tajemník, operní zpěvák, recitátorka, filmový scénárista, beletrista, malíř a kreslíř, kabaretiér a divadelní podnikatel, překladatelka a redaktorka, recitátor, divadelní a filmový režisér, divadelní a filmový herec, organizátor kulturního života v regionu, kritik a redaktor, rozhlasový dramaturg a scénárista) této vlastnosti., „literární a výtvarný kritik“ není v seznamu možných hodnot (autor loutkových her, bavič, herec, herečka, imitátor, zpěvák, moderátor, spisovatel, textař, ilusionista, scénárista, betlémář, řezbář, publicista, dramatik, prozaik, divadelní režisér, divadelní ředitel, inspicient, divadelní nápověda, literát, tanečnice, ředitel divadelní společnosti, hudebník, dirigent, ředitel cestující společnosti, novinář, dramatická autorka, básník, autor a upravovatel divadelních textů, divadelní autor, libretista, autor románů, autor povídek, voják, malíř dekorací, knihkupec, vydavatel, divadelní kritik, kulturní historik, literární historik, redaktor, zpěvačka, divadelní ředitelka, historik, topograf, vysokoškolský pedagog, estetik, hudební kritik, jevištní výtvarník, autor textů o divadle, majitel soukromého pražského divadla, skladatel, sekretář, pokladník, divadelní historik, subreta, autor her pro loutky a dětské herce, loutkář, sochař, loutkářský výtvarník, loutkářský režisér, výtvarník, ředitelka divadelní společnosti, lyrik, malíř divadelních kulis, učitel hudby, majitel divadelní společnosti, majitel kočovné společnosti, kontrabasista, ilustrátor, hudební historik, kapelník, divadelní podnikatel, artista, šantánový zpěvák, pěvecký pedagog, houslista, překladatel, baletní mistryně, sbormistr, učitelka zpěvu, tanečník, baletní mistr, choreograf, mechanik, divadelní technik, dramaturg, mim, pianistka, libretistka, básnířka, scénický výtvarník, historik divadla, choreografka, překladatel libret, organizátor, ředitel opery, jazykovědec, karikaturista, varhaník, tenorista, operní režisér, harfistka, krajinář, organizátor hudebního života, nakladatel, ředitel kůru, hudební pedagog, projektant, návrhář kostýmů, žurnalista, hudební teoretik, korepetitor, vojenský spisovatel, malíř, režisér, kritik, spisovatelka, pianista, pedagog, překladatelka, kostýmní výtvarnice, teatrolog, anglista, autor písňových textů, autorská osobnost, filmový a televizní scénárista, divadelní, filmový a televizní režisér, filmový dramaturg, grafik, scénograf, výtvarník loutek, dramaturgyně, výtvarnice filmu, literární a divadelní kritik, editor, esejista, kreslíř, politik, vojenský kapelník, divadelní sekretář, klavírista, klavíristka, divadelní výtvarník, divadelní malířka, kritička, kostýmní výtvarník, divadelní malíř, divadelní publicista, autor, podnikatel, dramatický autor, hudební publicista, divadelní kapelník, stepař, sběratelka lidových tanců, manažer, učitel společenských tanců, hobojista, pedagožka, iniciátor ochotnických div. představení, malíř divadelních dekorací, akrobat, harfista, instrumentalista, jevištní mistr, tanečnice-mim, dvorní kapelník, artistický tanečník, excentrik, publicistka, folklorista, teoretička, jevištní a kostýmní výtvarnice, violista, učitel společenského tance, hudební vědec, učitel tance, divadelní historička, teatroložka, asistentka choreografie, dekorační malíř, výtvarnice, malířka, kostýmní návrhářka, autor her pro děti, romanopisec, lidový loutkář, řezbář loutek, akrobatka, taneční teoretička, scénografka, režisérka, medailér, loutkářský historik, prozaička, dramatička, divadelní, literární a výtvarný kritik a teoretik, literární kritik, výtvarný kritik a teoretik, umělecký šéf divadla, saxofonista, saxofonistka, výtvarník kostýmů, výtvarnice kostýmů, etnochoreoložka, etnochoreolog, modelka, fotomodelka, teoretik, organizační pracovník, repetitorka, redaktorka, skladatelka, hudební režisér, klaun, manažerka, folklorní sběratel, divadelní, literární a výtvarný kritik, divadelní a literární a výtvarný kritik, producent, loutkoherec, kytarista, etnograf, novinářka, varietní tanečník, fotograf, filmař, taneční teoretik, taneční kritička, taneční a výtvarný estetik, performer, kantor, divadelní ředitel a podnikatel, divadelní agent, organizátor divadelních představení, provozovatel zámeckého divadla, provozovatel kočující herecké společnosti, pořadatel divadelního představení, pořadatel zábav, teoretik dramatu, autor divadelních her, impresário, houslový virtuos, mecenáš, pořadatel divadelních představení, autor historické hry, divadelní teoretik, autor divadelní hry, architekt, návrhář dekorací a kostýmů a scénických strojů k divadelním slavnostem, kapelník divadelního orchestru, virtuos na gambu, cenzor, divadelní referent, autorka divadelních her a románů, divadelní projektant, principál, ředitel orchestru, majitel opisovačské dílny, malíř divadelních dekorací a architektury, pořadatel misijních divadelních produkcí, pořadatel sousedských divadelních her, pravděpodobně vedoucí divadelní společnosti, teoretik českého jazyka a dramatu, autor a pořadatel pašijové hry, inspicient opery, překladatel a autor divadelních her a libret, autor velikonoční hry, ranhojič, loutnista, teoretik divadla, sběratel slovesných památek, malíř architektur, knihtiskař, principál divadelní společnosti, stavitel, pořadatel divadelních akcí, ředitel divadelního orchestru, loutkářka, dvorní trpaslík, stínoherec, pořadatel pašijových her, dramatik a prozaik, literární a divadelní a výtvarný kritik, filozof, upravovatel dramatických textů, autor biblické hry, autor vánoční hry, cembalista, divadelní architekt, autor překladu a úpravy biblické hry, nápověda, komentátor divadelního a hudebního života, divadelní a filmový a televizní režisér, divadelní a literární kritik a teoretik, divadelní a filmový a televizní herec, textař písní, divadelní pedagog, muzikolog, muzikoložka, bibliograf, autorka hereckých portrétů, knihovnice, filmová historička, editorka, historička tanečního umění, historik umění, autor publikací z oboru architektury a scénografie a divadelní historie, knihovník, kurátorka, rozhlasový redaktor, etnografka, hudební editorka, nakladatelka, hudebnice, autor historických studií o architektuře a divadle, teoretička umění, estetička, autorka publikací o dějinách estetiky a umění a kultury, hudební vědkyně, germanistka, germanista, archivář, klasická filoložka, divadelní teoretička, folkloristka, etnoložka, teolog, církevní historik, bohemista, historička, archivářka, bohemistka, filolog, filoložka, literární vědec, muzeoložka, divadelní kritička, vědkyně, kulturoložka, teoretik a kritik, pantomimista, účinkující, kostymér, violoncellista, hornista, flétnista, spoluředitel divadla, přednes, kabaretiér, hráč na basetový roh, figurant v baletu, hráč na terckytaru, choreoložka, dítě, aranžér, hráč na mandolinu, pantomimistka, cvičitelka, voltižérka, muzeolog, operní režisérka, galerista, učitel dějepisu, redaktorka divadelních almanachů, dramaturgyně baletu, kulturní publicistka, vysokoškolská pedagožka, autorka monografií o hercích, pracovnice Divadelního ústavu, zakladatel Divadelního oddělení Národního muzea, návrhář nábytku, advokát, scénický a kostýmní výtvarník, divadelní a rozhlasový režisér, gymnasta, gymnastka, ředitel baletní hudby, garderobiérka, hráč na foukací harmoniku, časopisecký redaktor, divadelní a filmová herečka, klarinetista, pozounista, trumpetista, provozovatel divadelní společnosti, hudební skladatel, hudební esejista, referent a kritik, břichomluvec, fagotista, ředitel, umělecký šéf, šéf činohry, divadelní recenzent, divadelní historik a kritik, amatérský divadelník, asistentka režie, inspicientka, filmových scénářů, písňových textů a humoristických povídek, příležitostný scénograf, filmový režisér, divadelní a literární kritik, esejista a teoretik, teoretik a historik umění, výtvarný a literární kritik, sociolog architektury, kulturně-politický činitel, nakladatelský lektor, editor a popularizátor, filmový dramaturg a scénárista, autor písní, dramatik rozhlasový a divadelní, libretista operní a operetní, herečka a zpěvačka, hráč na lesní roh, organizátor a činovník ochotnického divadla, divadelní popularizátor, kritik a historik, fejetonista, zahraniční korespondent, pedagog a kulturní popularizátor, tajemník, operní zpěvák, recitátorka, filmový scénárista, beletrista, malíř a kreslíř, kabaretiér a divadelní podnikatel, překladatelka a redaktorka, recitátor, divadelní a filmový režisér, divadelní a filmový herec, organizátor kulturního života v regionu, kritik a redaktor, rozhlasový dramaturg a scénárista) této vlastnosti.

Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). 


Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.