Kaiser, Rudolf: Porovnání verzí

Pocházel ze starého loutkářského rodu. Jeho otec byl František K., děd Matěj K. (v zápise o '''K.''' narození oba uvedeni jako tělocviční herci) a praděd Matěj Pek (Beck) z Jimlína. Do širšího příbuzenstva patřil rod loutkářů Malečkových, Vinických, Lagronových a Kludských. Manželka Stanislava byla dcerou loutkáře K. Třísky, loutkářem byl i švagr D. Tříska. '''K.''' otec František (21. 4. 1844 Dolní Ročov – 1897), usazený v Úlovicích u Loun, hrával loutkové divadlo ve středních Čechách, 1878 dostal povolení k předvádění loutkových her a gymnastických produkcí pro celé Čechy a Moravu s výjimkou Prahy, Brna a Olomouce, pro 1887 také vyjma lázeňských měst. '''K. '''hrál nejprve po boku svého otce, po jeho smrti získal vlastní licenci (1897). Žil v obci Úlovice a působil hlavně ve středních a jižních Čechách. Od začátku 20. stol. hrával i v Praze pro žactvo středních škol. 1921 se stal z podnětu J. Veselého zakládajícím členem organizace spolumajitelů cestovních zábavních podniků Kotva, kde usiloval o zvýšení jejich úrovně. Byl členem Loutkářského soustředění, zastupoval tu kočující loutkáře a aktivně se účastnil nejrůznějších akcí. Když v dubnu 1923 vystupoval ve Vysočanech, navštívil jeho představení hry ''Hrabě Leopold a císař římský Konrád'' ruský literární vědec a etnograf P. Bogatyrev. Při příležitosti celostátního sjezdu loutkářských pracovníků v Praze 1924 '''K.''' uvedl několik představení (''Jan za chrta dán'',''Zkrocení zlé ženy'',''Psohlavci'') a společně s J. Skupou, V. Barthou z Říše loutek a V. Sojkou z Umělecké výchovy sehrál scénku ''Sbratření Kašpárků''. V rozhlase přednesl s členy své rodiny tradičního loutkářského ''Fausta'' (26. 11. 1927), během celostátní loutkářské výstavy v Praze (1929) hrál na výstavišti a speciální představení pořádal pro zahraniční členy právě ustavené mezinárodní organizace loutkářů UNIMA, během všesokolského sletu (1935) hrál v žižkovské sokolovně. Za účasti předních českých loutkářů byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Hrál s loutkovým divadlem zděděným po otci, jehož dekorace malovali J. Boška z Vlachova Březí a J. Vysekal z Kutné Hory. Některé loutky byly dílem pražského řezbáře italského původu J. Alessiho, část dílem novopackého A. Suchardy. '''K.''' měl rovněž sadu trikových loutek, s nimiž obvykle představení zakončoval. Loutky precizně ovládal a v hlasovém projevu se přidržoval tradice. Své samostatné působení zahájil Klicperovou hrou ''Jan za chrta dán'', která patřila k oblíbeným kusům českých loutkářů druhé poloviny 19. stol. Repertoár tvořily z velké části tradiční loutkové hry (''Faust'', ''Don Juan'', ''Herkules'', ''Obležení města Sibína'', ''Oldřich a Božena'',''Loupežníci na Chlumu'', ''Jan Kovařík'',''Pan Franz ze zámku'', ''Strejček Škrhola'',''Život svaté Jenovéfy''), k nimž postupně přidával nové. Většinou šlo o loutkové adaptace činoher, zvláště starších (např. Tyl: ''Paličova dcera'', Šamberk: ''Karel Havlíček Borovský'', Hrouzek:''Růže Lužanská ''/dle Dennery–Lemoine: ''Perla Savojská''/; Raupach: ''Mlynář a jeho dítě'', týž: ''Zapečetěný pan měšťanosta v almaře'', V. Lipovský /?/: ''Dívka z Podskalí''), ale i o úpravy románů a epických básní (''Psohlavci'', ''Lešetínský kovář''). Podle Sabinova libreta hrál ''Prodanou nevěstu'', na programu měl Jiráskova ''Pan Johanese ''a často zařazoval hry se senzačními náměty (''B'abinský, vůdce loupežníků v Čechách'', ''Tragedie korunního prince Rudolfa aneb Mayerling 30. ledna 1889''). K. patřil do skupiny lidových loutkářů, kteří ve svých produkcích usilovali dostát novým požadavkům zejména obměnou tradičního repertoáru.

<ee:bibliography_content>J. Veselý: Z památek loutkáře F. K., ''Loutkář'' 7, 1922/23, s. 36 + Hra Hrabě Leopold a císař římský hraná R. K., tamtéž, s. 116–117 + Loutkář R. K., jeho rod, knihovna a plakáty, ''Loutkář ''12, 1925/26, s. 193–203; ● nekrology: J. Veselý, tamtéž 22, 1935/36, s. 149–150; nesign., ''Kotva'' 17, 1936, č. 6–7, s. 1–2 ●; -a.: Vzpomínka na R. K., ''Kotva ''18, 1937, č. 5, s. 3; Mík [J. Malík]: Vzpomínáme na R. K., ''Loutková scéna ''2, 1945/46, s. 110; J. Bartoš: ''Loutkářská kronika'', 1963, s. 230–231; J. Malík: ''Úsměvy dřevěné Thalie'', Praha 1965, s. 92, 258; M. Disman: Výzkum dětského posluchače rozhlasové hry, ''Československý loutkář ''19, 1969, s. 201; A. Dubská: ''Dvě století českého loutkářství'', Praha 2004, s. 167.</ee:bibliography_content>