Jeřábek, Bedřich: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
m |
||
| Řádka 7: | Řádka 7: | ||
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | ||
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | ||
| − | 16. 1. 1883 | + | 16. 1. 1883 |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | ||
| Řádka 19: | Řádka 19: | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| − | | povolání = <ee:profession>divadelní ředitel, režisér, herec, </ee:profession> | + | | povolání = <ee:profession>divadelní ředitel, režisér, herec,</ee:profession> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
Po neúspěšných hereckých začátcích založil cestujícící společnost (1909), postupně se stal ředitelem či provozovatelem Divadla sdružených měst východočeských (1914–18), Slovenského národního divadla v Bratislavě (1920–22), Městského divadla v Plzni (1922–26) a dalších. Jako spoluzakladatel a ředitel Velké operety (1929–33) vytvořil v Praze velkolepě pojaté zábavné divadlo revuálního typu a velkoměstského střihu. | Po neúspěšných hereckých začátcích založil cestujícící společnost (1909), postupně se stal ředitelem či provozovatelem Divadla sdružených měst východočeských (1914–18), Slovenského národního divadla v Bratislavě (1920–22), Městského divadla v Plzni (1922–26) a dalších. Jako spoluzakladatel a ředitel Velké operety (1929–33) vytvořil v Praze velkolepě pojaté zábavné divadlo revuálního typu a velkoměstského střihu. | ||
| Řádka 27: | Řádka 27: | ||
Pocházel z rodiny hostinského, otec provozoval živnost ve Vrbové Lhotě. '''J.''' začínal jako herec u společnosti V. Choděry, v Lidovém divadle Uranie a u V. Budila v Plzni. 1907 hostoval v brněnském Národním divadle (za ředitelství A. J. Frýdy), ale angažován nebyl. Po dalším hereckém angažmá u cestující společnosti J. V. Suka založil 1909 vlastní společnost. Po pěti letech cestujícího režimu se stal ředitelem Divadla sdružených měst východočeských, do nějž převedl značnou část svého souboru (1914–18). Po vzniku ČSR uspořádal v létě 1919 zájezd na Slovensko a v září t. r. byl ministerstvem školství a národní osvěty pověřen zahájit činnost Slovenského Národního divadla v Bratislavě. První sezonu otevřel 1. března 1920. Divadlo provozoval jako soukromý podnikatel, převážnou část ansámblu tvořili členové jeho společnosti, disponoval vlastním fundusem apod. Od srpna 1920 byl jako ředitel placeným zaměstnancem Družstva Slovenského národního divadla. Pro spory s Družstvem po dvou letech, v dubnu 1922, na funkci rezignoval (ředitelem se stal Josef Hurt) a s velkou částí členstva se vrátil do Čech. Jeho ředitelská kariéra pokračovala v Městském divadle v Plzni 1922–26, v divadle Uranie v Praze VII (1927–29) a ve Velké operetě, kde působil od 1929 až do své předčasné smrti. Od 1931 souběžně vedl pražské divadélko Rokoko a Jihočeské Národní divadlo v Českých Budějovicích. Ve věku padesáti let zemřel v Podolském sanatoriu, pohřben byl na pražských Malvazinkách. Den před smrtí se oženil se svou partnerkou, herečkou Monikou Schmiedhuberovou (2. 5. 1884 Plzeň – 1944), která však léta vystupovala jako Jeřábková. Po jeho skonu krátce řídila Velkou operetu a jako ředitelka působila v Jihočeském Národním divadle. Když muselo 1941 z příkazu nacistů dále omezit svou činnost (již 1940 odňata budova), byla deportována do koncentračního tábora Ravensbrück, kde 1944 zahynula. | Pocházel z rodiny hostinského, otec provozoval živnost ve Vrbové Lhotě. '''J.''' začínal jako herec u společnosti V. Choděry, v Lidovém divadle Uranie a u V. Budila v Plzni. 1907 hostoval v brněnském Národním divadle (za ředitelství A. J. Frýdy), ale angažován nebyl. Po dalším hereckém angažmá u cestující společnosti J. V. Suka založil 1909 vlastní společnost. Po pěti letech cestujícího režimu se stal ředitelem Divadla sdružených měst východočeských, do nějž převedl značnou část svého souboru (1914–18). Po vzniku ČSR uspořádal v létě 1919 zájezd na Slovensko a v září t. r. byl ministerstvem školství a národní osvěty pověřen zahájit činnost Slovenského Národního divadla v Bratislavě. První sezonu otevřel 1. března 1920. Divadlo provozoval jako soukromý podnikatel, převážnou část ansámblu tvořili členové jeho společnosti, disponoval vlastním fundusem apod. Od srpna 1920 byl jako ředitel placeným zaměstnancem Družstva Slovenského národního divadla. Pro spory s Družstvem po dvou letech, v dubnu 1922, na funkci rezignoval (ředitelem se stal Josef Hurt) a s velkou částí členstva se vrátil do Čech. Jeho ředitelská kariéra pokračovala v Městském divadle v Plzni 1922–26, v divadle Uranie v Praze VII (1927–29) a ve Velké operetě, kde působil od 1929 až do své předčasné smrti. Od 1931 souběžně vedl pražské divadélko Rokoko a Jihočeské Národní divadlo v Českých Budějovicích. Ve věku padesáti let zemřel v Podolském sanatoriu, pohřben byl na pražských Malvazinkách. Den před smrtí se oženil se svou partnerkou, herečkou Monikou Schmiedhuberovou (2. 5. 1884 Plzeň – 1944), která však léta vystupovala jako Jeřábková. Po jeho skonu krátce řídila Velkou operetu a jako ředitelka působila v Jihočeském Národním divadle. Když muselo 1941 z příkazu nacistů dále omezit svou činnost (již 1940 odňata budova), byla deportována do koncentračního tábora Ravensbrück, kde 1944 zahynula. | ||
| − | + | '''J.''' několikaletá herecká činnost v začátcích divadelní dráhy narážela na jeho nevelké schopnosti pro tuto profesi. Pro jeviště byl sice dobře vybaven elegantní postavou a tváří krasavce, ale jeho projev se vyznačoval toporným pohybem, mimickou neobratností a nepřirozeností mluvy (podle plzeňského kritika úžasnou divadelní nešikovností). Reálně odhadnuv limity hereckého uplatnění, obrátil své ambice k divadelnímu podnikání, pro něž byl disponován organizačními schopnostmi a notnou ctižádostí. Nejprve působil jako umělecký ředitel u koncesionářky K. Staňkové. Po zahájení v Hustopečích v září 1909 objížděl moravská města (Strážnice, Kyjov, Prostějov, Přerov, Olomouc, Uherský Brod, Uherské Hradiště), brzy získal vlastní koncesi. Již v dubnu a znovu v prosinci 1910 podnikl zájezd do Vídně, kde hrál pro českou menšinu. K moravským působištím přibyla Litovel, Luhačovice (polovina letní sezony 1912), Tišnov, Nové Město na Moravě, Žďár nad Sázavou, Kroměříž, Moravské Budějovice, Třebíč, Telč, Znojmo ad. Stagionu v Jihlavě v září 1911 zmařili místní Němci. Na jaře 1913 zajel do Slezska a v létě t. r. poprvé do Čech (České Budějovice, pak Tábor, Jindřichův Hradec). První ansámbl sestával z J. Bittermannové, H. Klokotské, B. Doubravské, H. Hodrové, V. Paršové, J. Hodra, J. Čady, J. Doubravského ad. Dramaturgie výhradně činoherní společnosti se orientovala na zahraniční tvorbu; vedle Ibsena (''Strašidla'', ''Opory společnosti'', ''Paní z námoří'', ''Nora'') byl na repertoáru Halbe (''Matka země''), Hauptmann (''Potopený zvon''), Tolstoj (''Vláda tmy''), Przybyszewski (''Zlaté rouno''), Birinskij (''Moloch''), Strindberg (''Tanec smrti''), Vojnović (''Dáma se slunečnicí''), Wilde (''Ideální manžel''), dramatizace Dostojevského ''Bratří Karamazových'', Hardtův ''Blázen Tantris'', Maeterlinckova ''Sestra Beatrix'', Shawův ''Pygmalion'', Donnayovi ''Milenci'', Maughamova ''Paní Dot''). Výběr moderního evropského dramatu jevil závislost na repertoáru pražských divadel. Klasičtí autoři byli zastoupeni tradičně F. Schillerem (''Valdštýnova smrt'') a W. Shakespearem (''Král Lear'', ''Romeo a Julie''). V české dramatice, zastoupené v repertoáru poměrně slabě, tíhl k soudobým autorům (B. Viková-Kunětická: ''Přítěž'', F. X. Svoboda: ''Poupě'', ''Lapený Samsónek'', ''Mlsáníčko'', ''Démon'', J. Kvapil: ''Princezna Pampeliška'', J. Mahen: ''Jánošík'', V. Dyk: ''Zmoudření dona Quijota'', F. V. Krejčí: ''Továrna'', ''Redakce''); ze starších českých her sáhl pouze po ''Maryši'' bratří Mrštíků. | |
| − | + | Jeho souborem prošli J. Bittermannová, M. Hurtová, H. Klokotská, E. Vrchlická, J. Burda, J. Hodr, Josef Hurt (též režisér), A. Mušek, V. Poláček, F. Smolík, A. Třebovský. Společnost patřila před 1. světovou válkou k nejsolidnějším činoherním tělesům a její renomé zvýšilo '''J. '''šanci na vedení Divadla sdružených měst východočeských. Vypuknutí války však jeho nástup oddálilo; vlastní soubor musel rozpustit, do nového působiště pak přešli jen J. Burda, H. Klokotská, přibyl R. Branald, R. Walter, D. Želenský ad. Hostovali tu členové pražského Národního divadla (L. Dostalová, M. Hübnerová a E. Vojan). V činohře uvedl původní novinku – Dykovo ''Zmoudření'' ''Dona Quijota'' (Mladá Boleslav, leden 1915). Měl ovšem povinnost provozovat i operu a operetu, jejich režii svěřoval J. Burdovi, dirigoval J. Žid. Zpěvoherní soubor tvořili F. Horníková, J. Kurzová, A. Sehnalová, V. Skalská, E. Piskáčková, H. Monczáková, E. Olšovský, M. Bukovský, L. Geitler, J. Malý (též režisér), J. Peršl. V těžkých válečných letech dominoval zábavný repertoár, především opereta (Kálmán: ''Cikánský primáš'', ''Čardášová princezna''; Nedbal: ''Polská krev'', ''Cudná Barbora'', ''Vinobraní''; J. Strauss ml.: ''Tisíc a jedna noc'', ''Okolo lásky''), navštěvovaná hlavně vojáky z posádek v Hradci Králové a Pardubicích. '''J.''' tomuto líbivému žánru posléze doživotně propadl. | |
| − | + | '''J.''' popřevratová éra v Bratislavě je považována za průkopnickou předehru tamního slovenského divadla. Provoz tu zajišťoval svou společností, soubor doplnili J. Pulda, V. Táborský, V. Javůrek (všichni také režírovali), dirigentem opery byl M. Zuna režisérem B. Vilím. Zpočátku se hrálo česky, slovensky jen výjimečně. '''J.''' nabízel českou dramatiku (např. Bozděch: ''Světa pán v županu''; Mrštíkové: ''Maryša''; Preissová: ''Dvě ukolébavky''; Stroupežnický: ''Paní mincmistrová'', ''Zvíkovský rarášek''; Svoboda: ''Čekanky''; Šimáček: ''Jiný vzduch''; Šubert: ''Probuzenci''; Viková-Kunětická: ''Přítěž''; Vrchlický: ''Rabínská moudrost''; Dyk: ''Revoluční trilogie'', ''Posel''; Šrámek: ''Měsíc nad řekou''; Čapek: ''Ze života hmyzu'', ''R. U. R.''; Blatný: ''Kokodák'') i operu (Blodek: ''V studni''; Fibich: ''Šárka''; Foerster: ''Eva''; Kovařovic: ''Psohlavci''; cyklus oper Smetanových). Operetu reprezentovali R. Piskáček (''Slovácká princezna'') a K. Moor (''Pan profesor v pekle''). První představení ve slovenštině připravil 1920 V. Táborský a byly pro ně zvoleny slovenské hry (Gregor-Tajovský: ''Hriech'' a ''V službe''; Rázus: ''Hana''). Výběr zahraniční činoherní a operní tvorby byl eklektický. Ve vícenárodnostní Bratislavě trpělo české divadlo, které tu nemělo žádnou tradici, slabou návštěvností. '''J.''' se jí snažil čelit operetou (Planquett: ''Zvonky cornevillské''; Hervé: ''Mamzelle Nitouche''; Offenbach: ''Orfeus v podsvětí'' aj.). | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''J.''' popřevratová éra v Bratislavě je považována za průkopnickou předehru tamního slovenského divadla. Provoz tu zajišťoval svou společností, soubor doplnili J. Pulda, V. Táborský, V. Javůrek (všichni také režírovali), dirigentem opery byl M. Zuna režisérem B. Vilím. Zpočátku se hrálo česky, slovensky jen výjimečně. '''J.''' nabízel českou dramatiku (např. Bozděch: ''Světa pán v županu''; Mrštíkové: ''Maryša''; Preissová: ''Dvě ukolébavky''; Stroupežnický: ''Paní mincmistrová'', ''Zvíkovský rarášek''; Svoboda: ''Čekanky''; Šimáček: ''Jiný vzduch''; Šubert: ''Probuzenci''; Viková-Kunětická: ''Přítěž''; Vrchlický: ''Rabínská moudrost''; Dyk: ''Revoluční trilogie'', ''Posel''; Šrámek: ''Měsíc nad řekou''; Čapek: ''Ze života hmyzu'', ''R. U. R.''; Blatný: ''Kokodák'') i operu (Blodek: ''V studni''; Fibich: ''Šárka''; Foerster: ''Eva''; Kovařovic: ''Psohlavci''; cyklus oper Smetanových). Operetu reprezentovali R. Piskáček (''Slovácká princezna'') a K. Moor (''Pan profesor v pekle''). První představení ve slovenštině připravil 1920 V. Táborský a byly pro ně zvoleny slovenské hry (Gregor-Tajovský: ''Hriech'' | + | |
V Městském divadle v Plzni se vrátil ke zkušenostem staré praxe soukromého podnikání. V prvním roce '''J.''' vedení se v Plzni poprvé objevil – jako šéf výpravy – J. Skupa, který pak významně obohatil zdejší divadelnictví. V hereckém souboru vynikala O. Beníšková, ačkoli tu byla trochu tísněna převahou chladné a tvrdé H. Klokotské; živel zemité reality v komických rolích a lidových typech ztělesňovala T. Javůrková. Nově angažováni byli též M. Rosůlková, J. Dohnal, V. Hlavatý. '''J.''' divadlu prospěl obchodně úspěšným a administrativně vzorným řízením; hospodářsky je konsolidoval a vydobyl mu pověst solidní scény s širokým rozpětím repertoáru. Vedle úspěšné komerční veselohry měl v programu klasické drama, zastoupené Shakespearem (''Macbeth'' 1922, ''Zkrocení zlé ženy'' 1923), Schillerem (''Marie Stuartovna'' 1922, ''Don Carlos'' 1923) a Sofoklem (''Král Oidipus'', 1922). Z moderního repertoáru divadlo nastudovalo ''Ze života hmyzu'' bratří Čapků (1922), Pirandellovu relativistickou hru ''Šest postav hledá autora'' (1923), Wedekindovo ''Procitnutí jara'' (1924) Shawovu ''Svatou Janu'' (1922) a neúspěšně též ''Čokoládového hrdinu'' (1923). Činoherní režie zůstávala stylově nevyhraněná (J. Fišer, J. Počepický). '''J.''' zkvalitnil operní provoz, doplnil orchestr i soubor (sólisté H. Kramperová, A. Nordenová, J. Křikava, R. Lanhaus), který podporovali též významní čeští i zahraniční hosté (E. Burian, O. Mařák, M. Cavanová). Byly uvedeny cykly oper B. Smetany, A. Dvořáka a Z. Fibicha, z domácích novinek Janáčkova ''Káťa Kabanová ''(1925), uskutečnila se česká premiéra Massenetovy ''Thais'' (1924). | V Městském divadle v Plzni se vrátil ke zkušenostem staré praxe soukromého podnikání. V prvním roce '''J.''' vedení se v Plzni poprvé objevil – jako šéf výpravy – J. Skupa, který pak významně obohatil zdejší divadelnictví. V hereckém souboru vynikala O. Beníšková, ačkoli tu byla trochu tísněna převahou chladné a tvrdé H. Klokotské; živel zemité reality v komických rolích a lidových typech ztělesňovala T. Javůrková. Nově angažováni byli též M. Rosůlková, J. Dohnal, V. Hlavatý. '''J.''' divadlu prospěl obchodně úspěšným a administrativně vzorným řízením; hospodářsky je konsolidoval a vydobyl mu pověst solidní scény s širokým rozpětím repertoáru. Vedle úspěšné komerční veselohry měl v programu klasické drama, zastoupené Shakespearem (''Macbeth'' 1922, ''Zkrocení zlé ženy'' 1923), Schillerem (''Marie Stuartovna'' 1922, ''Don Carlos'' 1923) a Sofoklem (''Král Oidipus'', 1922). Z moderního repertoáru divadlo nastudovalo ''Ze života hmyzu'' bratří Čapků (1922), Pirandellovu relativistickou hru ''Šest postav hledá autora'' (1923), Wedekindovo ''Procitnutí jara'' (1924) Shawovu ''Svatou Janu'' (1922) a neúspěšně též ''Čokoládového hrdinu'' (1923). Činoherní režie zůstávala stylově nevyhraněná (J. Fišer, J. Počepický). '''J.''' zkvalitnil operní provoz, doplnil orchestr i soubor (sólisté H. Kramperová, A. Nordenová, J. Křikava, R. Lanhaus), který podporovali též významní čeští i zahraniční hosté (E. Burian, O. Mařák, M. Cavanová). Byly uvedeny cykly oper B. Smetany, A. Dvořáka a Z. Fibicha, z domácích novinek Janáčkova ''Káťa Kabanová ''(1925), uskutečnila se česká premiéra Massenetovy ''Thais'' (1924). | ||
| Řádka 51: | Řádka 47: | ||
<ee:bibliography_content>SOA Praha: Sbírka matrik, Kostelní Lhota 14, matrika narozených 1874–1908, s. 23 [dopsán údaj o sňatku 20. 10. 1933]. SOA Plzeň: Sbírka matrik, Plzeň 065, matrika narozených 1884–l885, s. 24, obr. 26 [M. Schmiedhuberová, 2. 5. 1884; dopsán týž údaj o sňatku]. </ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>SOA Praha: Sbírka matrik, Kostelní Lhota 14, matrika narozených 1874–1908, s. 23 [dopsán údaj o sňatku 20. 10. 1933]. SOA Plzeň: Sbírka matrik, Plzeň 065, matrika narozených 1884–l885, s. 24, obr. 26 [M. Schmiedhuberová, 2. 5. 1884; dopsán týž údaj o sňatku]. </ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>nb. [P. Nebeský], ''Plzeňské listy'' 9. 2. 1907 [Dr. Valenta, Fialka]; J. společnost: ''Národní listy'' 4. 9. 1909, več.; 26. 10. 1909, več.; 24. 1. 1910 (herci: Klokotská, H. Vladimírovna, M. Jeřábková, režírovali A. Třebovský, ředitel, Pišvejc, v Prostějově: Thoma: Mravnost, Don Carlos, Fulda: Janek, Wilde: Na čem záleží, Právní zástupce, Ibsen: Stavitel Solness, Příšery, Opory společnosti; 25. 3. 1910; 4. 2. 1911; 29. 3. 1911; 7. 6. 1911; 7. 9. 1911 [jihlavská štace]; 2. 11. 1911; 2. 3. 1912; 2. 4. 1912 [Luhačovice]; 24. 8. 1912 [Tišnov]; 23. 1. 1913 [Prostějov]; 28. 4. 1913 [Slezsko]; 8. 10. 1913 [Čes. Budějovice]; 28. 7. a 25. 8. 1913 [Čes. Budějovice] (k zahájení: Mašek: Ženy, které potkáváme); 18. 1. 1914 [Tábor]; 22. 3. 1914 [Tábor]; 16. 7. 1914 [Luhačovice]; Div. sdružených měst: ''Národní listy ''21. 7. 1914 [J. ředitelem]; J. K. Sch, 5. 11. 1914 [Náchod]; 9. 1. 1915 [Chrudim]; 9. 1. 1915 [Hradec Králové]; 12. 2. 1915 [Ml. Boleslav, Litomyšl]; K., 17. 3. 1915 [Litomyšl]; 29. 5. 1915 [Čes. Budějovice]; 9. a 14. 8. 1916 [Slaný]; 18. a 25. 9. 1916 [Její pastorkyňa]; 7. 12. 1916 [Chrudim]; ● Uranie: ''Národní politika'' 16. 11. 1926; 18. 12. 1926, odp., příl.; B. S.: Nové ředitelství divadla v Uranii, ''Lidové noviny'' 22. 1. 1927; nesign.: 25 let lidového divadla Uranie v Praze VII, ''Československé divadlo'' 11, 1928, č. 3, s. 37–38; ''Čtvrt století Lidového divadla Uranie v sedmé části Prahy, 1903–1928'', Praha 1928, s. 4, 15 ●; nesign.: Praha bude míti od podzimu konečně velké operetní divadlo, ''Venkov'' 29. 5. 1929; E. Bass: Malé scény, in sb. ''Nové české divadlo'' ''1928–1929'', Praha 1929, s. 65; B. Haluzický: Činohra SND, in sb. ''Nové české divadlo'' ''1930''–''1932'', red. M. Rutte, F. Götz, Praha 1932, s. 100; B. Polan: Neklidná scéna, tamtéž, s. 104; ● nekrology: ''Národní listy'' 23. 10. 1933, ráno; J. H., ''Národní politika'' 25. 10. 1933, odp.; R. J. [Jeníček], ''Právo lidu'' 24. 10. 1933 ●; V. Štech: ''Džungle literární a divadelní'', Praha 1937, s. 303; J. Šotola: Divadlo hercovo a divadlo režisérovo, ''Řád'' 23. 11. 1942; L. Pacák: ''Opereta'', Praha 1946, s. 212–214, 243–253; J. Burda: ''Aby se nezapomnělo...'', Praha 1958, s. 121–125; ''100 let českého divadla v Plzni. 1865–1965'', Plzeň–Praha 1965, s. 50, 75; J. Knap: ''Umělcové na pouti'', Praha 1961, s. 190, 203–204 + ''Čtyři herečky'', Praha 1967, s. 167–171; L. Lajcha: ''Zápas o zmysel a podobu SND (1920–1928)'' II, Bratislava 1971; J. Pömerl: ''Východočeské divadlo a jeho činohra (1905 –1945)'', dipl. práce, FF UK, 1974 + Kapitoly z historie, ''Divadlo ''2, 1994, č. 10, s. 4; M. Šulc: ''Česká operetní kronika 1864''–''1948'', Praha 2002; V. Just: Od Buriana k Voskovcovi a Werichovi, in sb. ''100 let Divadla Rokoko'', Praha 2015, s. 42–43.<br/> | + | <ee:bibliography_content>nb. [P. Nebeský], ''Plzeňské listy'' 9. 2. 1907 [Dr. Valenta, Fialka]; J. společnost: ''Národní listy'' 4. 9. 1909, več.; 26. 10. 1909, več.; 24. 1. 1910 (herci: Klokotská, H. Vladimírovna, M. Jeřábková, režírovali A. Třebovský, ředitel, Pišvejc, v Prostějově: Thoma: Mravnost, Don Carlos, Fulda: Janek, Wilde: Na čem záleží, Právní zástupce, Ibsen: Stavitel Solness, Příšery, Opory společnosti; 25. 3. 1910; 4. 2. 1911; 29. 3. 1911; 7. 6. 1911; 7. 9. 1911 [jihlavská štace]; 2. 11. 1911; 2. 3. 1912; 2. 4. 1912 [Luhačovice]; 24. 8. 1912 [Tišnov]; 23. 1. 1913 [Prostějov]; 28. 4. 1913 [Slezsko]; 8. 10. 1913 [Čes. Budějovice]; 28. 7. a 25. 8. 1913 [Čes. Budějovice] (k zahájení: Mašek: Ženy, které potkáváme); 18. 1. 1914 [Tábor]; 22. 3. 1914 [Tábor]; 16. 7. 1914 [Luhačovice]; Div. sdružených měst: ''Národní listy ''21. 7. 1914 [J. ředitelem]; J. K. Sch, 5. 11. 1914 [Náchod]; 9. 1. 1915 [Chrudim]; 9. 1. 1915 [Hradec Králové]; 12. 2. 1915 [Ml. Boleslav, Litomyšl]; K., 17. 3. 1915 [Litomyšl]; 29. 5. 1915 [Čes. Budějovice]; 9. a 14. 8. 1916 [Slaný]; 18. a 25. 9. 1916 [Její pastorkyňa]; 7. 12. 1916 [Chrudim]; ● Uranie: ''Národní politika'' 16. 11. 1926; 18. 12. 1926, odp., příl.; B. S.: Nové ředitelství divadla v Uranii, ''Lidové noviny'' 22. 1. 1927; nesign.: 25 let lidového divadla Uranie v Praze VII, ''Československé divadlo'' 11, 1928, č. 3, s. 37–38; ''Čtvrt století Lidového divadla Uranie v sedmé části Prahy, 1903–1928'', Praha 1928, s. 4, 15 ●; nesign.: Praha bude míti od podzimu konečně velké operetní divadlo, ''Venkov'' 29. 5. 1929; E. Bass: Malé scény, in sb. ''Nové české divadlo'' ''1928–1929'', Praha 1929, s. 65; B. Haluzický: Činohra SND, in sb. ''Nové české divadlo'' ''1930''–''1932'', red. M. Rutte, F. Götz, Praha 1932, s. 100; B. Polan: Neklidná scéna, tamtéž, s. 104; ● nekrology: ''Národní listy'' 23. 10. 1933, ráno; J. H., ''Národní politika'' 25. 10. 1933, odp.; R. J. [Jeníček], ''Právo lidu'' 24. 10. 1933 ●; V. Štech: ''Džungle literární a divadelní'', Praha 1937, s. 303; J. Šotola: Divadlo hercovo a divadlo režisérovo, ''Řád'' 23. 11. 1942; L. Pacák: ''Opereta'', Praha 1946, s. 212–214, 243–253; J. Burda: ''Aby se nezapomnělo...'', Praha 1958, s. 121–125; ''100 let českého divadla v Plzni. 1865–1965'', Plzeň–Praha 1965, s. 50, 75; J. Knap: ''Umělcové na pouti'', Praha 1961, s. 190, 203–204 + ''Čtyři herečky'', Praha 1967, s. 167–171; L. Lajcha: ''Zápas o zmysel a podobu SND (1920–1928)'' II, Bratislava 1971; J. Pömerl: ''Východočeské divadlo a jeho činohra (1905 –1945)'', dipl. práce, FF UK, 1974 + Kapitoly z historie, ''Divadlo ''2, 1994, č. 10, s. 4; M. Šulc: ''Česká operetní kronika 1864''–''1948'', Praha 2002; V. Just: Od Buriana k Voskovcovi a Werichovi, in sb. ''100 let Divadla Rokoko'', Praha 2015, s. 42–43.<br/>ČHS, EDS [Jeřábkova spol.], EDUS, PBJ II</ee:bibliography_content> |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Životní události == | == Životní události == | ||
| − | * <ee:chronology_date_from>16. 1. 1883 </ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Vrbová Lhota u Nymburka (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>16. 1. 1883</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Vrbová Lhota u Nymburka (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
* <ee:chronology_date_from>21. 10. 1933</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | * <ee:chronology_date_from>21. 10. 1933</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | ||
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
Verze z 6. 1. 2016, 13:51
Bedřich Jeřábek
* 16. 1. 1883 Vrbová Lhota u Nymburka (CZ)
† 21. 10. 1933 Praha (CZ)
divadelní ředitel, režisér, herec
Po neúspěšných hereckých začátcích založil cestujícící společnost (1909), postupně se stal ředitelem či provozovatelem Divadla sdružených měst východočeských (1914–18), Slovenského národního divadla v Bratislavě (1920–22), Městského divadla v Plzni (1922–26) a dalších. Jako spoluzakladatel a ředitel Velké operety (1929–33) vytvořil v Praze velkolepě pojaté zábavné divadlo revuálního typu a velkoměstského střihu.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
