Kodíček, Josef: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m |
||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
<ee:content> | <ee:content> | ||
| − | Pocházel z českožidovské pražské rodiny právního úředníka. | + | Pocházel z českožidovské pražské rodiny právního úředníka Hermanna K. a Hermine, roz. Jedlinsky. Studoval na Akademickém gymnáziu, kde se seznámil s K. Čapkem, maturoval 1911. Práva na Karlově univerzitě nedostudoval, protože byl hned na počátku 1. světové války odveden do rakousko-uherské armády a odvelen na balkánskou frontu, kde se nakazil malárií. Už za gymnaziálních a vysokoškolských studií se začal věnovat žurnalistice, 1910–12 publikoval příspěvky o divadle a literatuře v českožidovském listu Rozvoj, 1911–14 byl hlavním divadelním recenzentem kulturně politického týdeníku Přehled, kde tiskl i články o výtvarném umění a architektuře. 1913–14 byl členem redakčního kruhu, který vydával divadelní a literární revui Scéna. Po válce publikoval výtvarné kritiky v časopisech Národ a Červen, jeho hlavním působištěm se však stal nově založený deník českožidovského hnutí Tribuna, kde byl 1919–27 vedoucím redaktorem divadelní rubriky a sekretářem redakce. 1927 divadelně kritické práce zanechal, kulturním referentem Tribuny zůstal až do jejího zániku na konci 1928, věnoval se výtvarné kritice a kulturně politickým tématům. Divadelně kritickou činnost dočasně přerušil při nástupu do divadelní praxe: 1927–30 působil jako dramaturg a příležitostný režisér v Městském divadle na Královských Vinohradech. Ve 30. letech přispíval jako nezávislý novinář do měsíčníku Panoráma, do Přítomnosti, Lidových novin, Světozoru aj., dramaturgicky spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana a věnoval se filmové scenáristice a režii. Poté, co 1938 došlo k podpisu mnichovské dohody, opustil v první emigrační vlně z rasových důvodů Československo. Válečná léta strávil v londýnském exilu jako hlasatel, redaktor a vedoucí českého vysílání BBC. 1945–48 byl vydavatelem a šéfredaktorem časopisu československého ministerstva zahraničních věcí The Central European Observer, ve kterém publikoval 1948 článek A Tragic Lesson (Tragická lekce), ostře odsuzující únorový komunistický převrat ve vlasti. Od 1951 do smrti pracoval v londýnské a později v mnichovské pobočce Svobodné Evropy jako jeden z jejích průkopníků. Byl členem komise (spolu s P. Tigridem a A. Heidlerem), posuzující hlasovou úroveň uchazečů o práci v české redakci RFE, které následně učil rozhlasovému projevu. Režíroval zpravodajské a publicistické vysílání, postupně se jeho doménou staly literárně dramatické pořady. V rámci cyklu rozhlasových adaptací dramatických textů her Hra týdne nastudoval více než sto inscenací, z nichž k nejvýznamnějším patřily hry bratří Čapků nebo Peroutkova alegorie ze starého Říma ''Šťastlivec Sulla'', jejíž uvedení v Národním divadle zastavil komunistický puč. 1952 byl '''K.''' členem redakčního kruhu, který založil exilové nakladatelství Editions Sokolova, v jehož edici Knihy v exilu vycházela původní česká a slovenská literatura. '''K. '''zemřel 1954 v Mnichově, zpopelněn byl v Londýně. |
Do literatury vstoupil 1913 expresionistickou básní Ode dne proměny v ''Almanachu na rok 1914''. Přihlásil se tak ke svým vzorům O. Fischerovi, O. Theerovi a především K. Čapkovi, s nímž ho pojilo přátelství i pozdější příslušnost k tzv. pátečníkům. 1926 se stal jedním z prvních členů Čapkem založeného českého centra PEN klubu. Překládal z němčiny romány a novely (L. Feuchtwanger, L. Frank), z italštiny básně (F. T. Marinetti). Zájem o výtvarné umění vedle časopiseckých článků o evropském malířství a referátů o výstavách současných umělců prokázal v monografii malíře a grafika V. Špály (1927). Jako mnozí další divadelníci (Honzl, Vančura, E. F. Burian) se '''K.''' pokusil i o filmovou tvorbu. Byl spoluautorem scénáře prvního česky mluvícího zvukového filmu ''Když struny lkají'' (1930, s M. Marešem, Q. E. Kujalem a F. Fehérem) a scénáře filmového přepisu staropražské legendy ''Golem'' (1936, s A.-P. Antoinem a J. Duvivierem). Pro vlastní filmové režie si vybral adaptace divadelních her – Čapkova ''Loupežníka'' (1931, podle vlastního scénáře) a Langrovo ''Obrácení Ferdyše Pištory'' (1931, scénář s K. Poláčkem). Filmy se setkaly s rozpačitým přijetím kritikou a diváckým nezájmem. | Do literatury vstoupil 1913 expresionistickou básní Ode dne proměny v ''Almanachu na rok 1914''. Přihlásil se tak ke svým vzorům O. Fischerovi, O. Theerovi a především K. Čapkovi, s nímž ho pojilo přátelství i pozdější příslušnost k tzv. pátečníkům. 1926 se stal jedním z prvních členů Čapkem založeného českého centra PEN klubu. Překládal z němčiny romány a novely (L. Feuchtwanger, L. Frank), z italštiny básně (F. T. Marinetti). Zájem o výtvarné umění vedle časopiseckých článků o evropském malířství a referátů o výstavách současných umělců prokázal v monografii malíře a grafika V. Špály (1927). Jako mnozí další divadelníci (Honzl, Vančura, E. F. Burian) se '''K.''' pokusil i o filmovou tvorbu. Byl spoluautorem scénáře prvního česky mluvícího zvukového filmu ''Když struny lkají'' (1930, s M. Marešem, Q. E. Kujalem a F. Fehérem) a scénáře filmového přepisu staropražské legendy ''Golem'' (1936, s A.-P. Antoinem a J. Duvivierem). Pro vlastní filmové režie si vybral adaptace divadelních her – Čapkova ''Loupežníka'' (1931, podle vlastního scénáře) a Langrovo ''Obrácení Ferdyše Pištory'' (1931, scénář s K. Poláčkem). Filmy se setkaly s rozpačitým přijetím kritikou a diváckým nezájmem. | ||
| Řádka 43: | Řádka 43: | ||
<ee:bibliography_content>E. R. [ = Egon Reisen], E. V. Prokop, Jan Albert, Jožka, K. Luťovský, j. k., jk., k., J. K., J. K-ček., K., K-k., K-ček., -k., Os., Ostens, P. Ostens, P. Os., Pavel Ostens, ß</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>E. R. [ = Egon Reisen], E. V. Prokop, Jan Albert, Jožka, K. Luťovský, j. k., jk., k., J. K., J. K-ček., K., K-k., K-ček., -k., Os., Ostens, P. Ostens, P. Os., Pavel Ostens, ß</ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Teatralia</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Teatralia</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>Jaroslav Kvapil, ''Rozvoj'' 2, 1908, č. 41, s. 4; Jánošík Jiřího Mahena, ''Rozvoj'' 4, 1910, č. 40, s. 4–5; Henrik Ibsen: Hedda Gablerova, ''Rozvoj'' 5, 1911, č. 3, s. 3; Jindřich Mošna, ''Rozvoj'' 5, 1911, č. 19, s. 1–2; Jaroslav Vrchlický: Hippodamie, ''Přehled'' 10, 1911/12, č. 13, s. 243–246; William Shakespeare: Večer tříkrálový, ''Přehled'' 10, 1911/12, č. 16, s. 295–296; Božena a Vilém Mrštíkovi: Anežka, ''Přehled'' 11, 1912/13, č. 2, s. 28–29; Cesta, ''Scena'' 1, 1. půlročník, 1913, č. 1, s. 10–13; Šimáček, ''Scena'' 1, 1. půlročník, 1913, č. 1, s. 28; K pojmu knižního dramatu, ''Scena'' 1, 1. půlročník, 1913, č. 2, s. 44–46; Eduard Vojan, ''Přehled'' 11, 1912/13, č. 32, s. 541–542; Kritický stav Vinohradského divadla, ''Přehled'' 11, 1912/13, č. 41, s. 698–699; Činohra. Drama Viktora Dyka, ''Přehled'' 12, 1913/14, č. 35, s. 617–619; Situace Národního divadla, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 8, s. 5; Dělejte divadlo, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 69, Příloha Tribuny, s. 13; K problému režiséra, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 109, Příloha Tribuny, s. 12; K modernímu herci!, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 229, s. 10–11; Arnošt Dvořák: Husité. K dnešní premiéře na Král. Vinohradech, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 252, s. 2; Karel Čapek: Loupežník, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 55, s. 2–3; Kappovština v divadelnictví, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 89, s. 5–6; Eduard Vojan mrtev, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 127, s. 1; Veliká Kateřina, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 149, s. 2; Revoluční scéna, ''Tribuna'' 2. 1920, č. 211, s. 1–2; Büchnerův Vojcek (K premieře v Revoluční sceně), ''Tribuna'' 2, 1920, č. 274, s. 4–5; O Stavovské divadlo, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 279, s. 4; Čtvrtstoletí Marie Hübnerové, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 304, s. 5; Jasný den českého dramatu, ''Tribuna'' 3, 1921, č. 22, s. 5 a č. 23, s. 5–6 [K. Čapek: R. U. R.]; Gustav Schmoranz, ''Tribuna'' 4, 1922, č. 83, s. 5; Othello, ''Tribuna'' 4, 1922, č. 129, s. 3–4; Královna Kristýna. Strindberg a Hilar, ''Tribuna'' 4, 1922, č. 145, s. 3 a č. 146, s. 3; Vlastimil Burian a jeho druhové, ''Přítomnost'' 1, 1924, č. 6, s. 86–87; Marie Hübnerová, ''Tribuna ''8, 1926, č. 40, s. 3; Cesty nového divadla, in ''Nové české divadlo 1918–1926'', Praha 1926, s. 25–49; Vlasta Burian, tamtéž, s. 117–118; Le drame tchèque, tamtéž, s. 134–136; Od hesel k lidskosti, in ''Nové české divadlo 1927'', Praha 1927, s. 21–31; Umění není uměním, tamtéž, s. 105; Coup d’œil sur la mise en scène dans le théâtre tchécoslovaque, tamtéž, s. 119–122; Herec – vychovatel, ''Divadlo'' 7 (14), 1927/1928, č. 6, s.54–56; Henrik Ibsen, ''Tribuna ''10, 1928, č. 69, s. 1; Jaroslav Kvapil šedesátníkem, ''Tribuna ''10, 1928, č. 227, s. 7; Divadlo a publicistika, ''Český svět ''25, 1928/1929, č. 5, s. 113–114; Poesie skutečnosti, in ''Nové české divadlo 1928–1929'', Praha 1929, s. 5-9; Xena Longenová, tamtéž, s. 114; Karel Noll, tamtéž, s. 115; Rozhovor o kritice, ''Přítomnost ''10, 1933, č. 7, s. 100–103; Po rozhovoru o kritice, ''Přítomnost ''10, 1933, č. 9, s. 137–140; Rozhovor kritiků, ''Přítomnost ''10, 1933, č. 11, s. 173–175; Čtvrt století české činohry. O Kvapila, ''Přítomnost'' 14, 1937, č. 16, s. 247–250; Hilarovo údobí. (Čtvrt století české činohry. II.), ''Přítomnost'' 14, 1937, č. 17, s. 266–269; Po Hilarovi a vedle Hilara. (Čtvrt století české činohry. III.), ''Přítomnost ''14, 1937, č. 18, s. 282–285; Vzpomínky na život a dílo Karla Čapka, ''Obzor ''2, 1942, č. 9/10, s. 2–6.</ee:bibliography_content> | + | <ee:bibliography_content>Jaroslav Kvapil, ''Rozvoj'' 2, 1908, č. 41, s. 4; Jánošík Jiřího Mahena, ''Rozvoj'' 4, 1910, č. 40, s. 4–5; Henrik Ibsen: Hedda Gablerova, ''Rozvoj'' 5, 1911, č. 3, s. 3; Jindřich Mošna, ''Rozvoj'' 5, 1911, č. 19, s. 1–2; Jaroslav Vrchlický: Hippodamie, ''Přehled'' 10, 1911/12, č. 13, s. 243–246; William Shakespeare: Večer tříkrálový, ''Přehled'' 10, 1911/12, č. 16, s. 295–296; Božena a Vilém Mrštíkovi: Anežka, ''Přehled'' 11, 1912/13, č. 2, s. 28–29; Cesta, ''Scena'' 1, 1. půlročník, 1913, č. 1, s. 10–13; Šimáček, ''Scena'' 1, 1. půlročník, 1913, č. 1, s. 28; K pojmu knižního dramatu, ''Scena'' 1, 1. půlročník, 1913, č. 2, s. 44–46; Eduard Vojan, ''Přehled'' 11, 1912/13, č. 32, s. 541–542; Kritický stav Vinohradského divadla, ''Přehled'' 11, 1912/13, č. 41, s. 698–699; Činohra. Drama Viktora Dyka, ''Přehled'' 12, 1913/14, č. 35, s. 617–619; Situace Národního divadla, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 8, s. 5; Dělejte divadlo, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 69, Příloha Tribuny, s. 13; K problému režiséra, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 109, Příloha Tribuny, s. 12; K modernímu herci!, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 229, s. 10–11; Arnošt Dvořák: Husité. K dnešní premiéře na Král. Vinohradech, ''Tribuna'' 1, 1919, č. 252, s. 2; Karel Čapek: Loupežník, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 55, s. 2–3; Kappovština v divadelnictví, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 89, s. 5–6; Eduard Vojan mrtev, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 127, s. 1; Veliká Kateřina, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 149, s. 2; Revoluční scéna, ''Tribuna'' 2. 1920, č. 211, s. 1–2; Büchnerův Vojcek (K premieře v Revoluční sceně), ''Tribuna'' 2, 1920, č. 274, s. 4–5; O Stavovské divadlo, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 279, s. 4; Čtvrtstoletí Marie Hübnerové, ''Tribuna'' 2, 1920, č. 304, s. 5; Jasný den českého dramatu, ''Tribuna'' 3, 1921, č. 22, s. 5 a č. 23, s. 5–6 [K. Čapek: R. U. R.]; Gustav Schmoranz, ''Tribuna'' 4, 1922, č. 83, s. 5; Othello, ''Tribuna'' 4, 1922, č. 129, s. 3–4; Královna Kristýna. Strindberg a Hilar, ''Tribuna'' 4, 1922, č. 145, s. 3 a č. 146, s. 3; Vlastimil Burian a jeho druhové, ''Přítomnost'' 1, 1924, č. 6, s. 86–87; Marie Hübnerová, ''Tribuna ''8, 1926, č. 40, s. 3; Cesty nového divadla, in ''Nové české divadlo 1918–1926'', Praha 1926, s. 25–49; Vlasta Burian, tamtéž, s. 117–118; Le drame tchèque, tamtéž, s. 134–136; Od hesel k lidskosti, in ''Nové české divadlo 1927'', Praha 1927, s. 21–31; Umění není uměním, tamtéž, s. 105; Coup d’œil sur la mise en scène dans le théâtre tchécoslovaque, tamtéž, s. 119–122; Herec – vychovatel, ''Divadlo'' 7 (14), 1927/1928, č. 6, s. 54–56; Henrik Ibsen, ''Tribuna ''10, 1928, č. 69, s. 1; Jaroslav Kvapil šedesátníkem, ''Tribuna ''10, 1928, č. 227, s. 7; Divadlo a publicistika, ''Český svět ''25, 1928/1929, č. 5, s. 113–114; Poesie skutečnosti, in ''Nové české divadlo 1928–1929'', Praha 1929, s. 5-9; Xena Longenová, tamtéž, s. 114; Karel Noll, tamtéž, s. 115; Rozhovor o kritice, ''Přítomnost ''10, 1933, č. 7, s. 100–103; Po rozhovoru o kritice, ''Přítomnost ''10, 1933, č. 9, s. 137–140; Rozhovor kritiků, ''Přítomnost ''10, 1933, č. 11, s. 173–175; Čtvrt století české činohry. O Kvapila, ''Přítomnost'' 14, 1937, č. 16, s. 247–250; Hilarovo údobí. (Čtvrt století české činohry. II.), ''Přítomnost'' 14, 1937, č. 17, s. 266–269; Po Hilarovi a vedle Hilara. (Čtvrt století české činohry. III.), ''Přítomnost ''14, 1937, č. 18, s. 282–285; Vzpomínky na život a dílo Karla Čapka, ''Obzor ''2, 1942, č. 9/10, s. 2–6.</ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Redakce sborníků</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Redakce sborníků</ee:bibliography_label> == | ||
<ee:bibliography_content>''Nové české divadlo 1918–1926'', Praha 1926 (s M. Ruttem), ''Nové české divadlo 1927'', Praha 1927 (s M. Ruttem), ''Nové české divadlo 1928–1929'', Praha 1929 (s M. Ruttem).</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>''Nové české divadlo 1918–1926'', Praha 1926 (s M. Ruttem), ''Nové české divadlo 1927'', Praha 1927 (s M. Ruttem), ''Nové české divadlo 1928–1929'', Praha 1929 (s M. Ruttem).</ee:bibliography_content> | ||
| Řádka 59: | Řádka 59: | ||
<ee:bibliography_content>O divadelně kritické činnosti: F. Götz: Spor generací, ''Host'' 3, 1923/24, s. 152–155; F. X. Šalda: Trojí generace, ''Kritika'' 1, 1924, s. 324–330 → ''Kritické projevy'' 12, Praha 1959, s. 270–278 + Mravy české divadelní kritiky, ''Kritika'' 2, 1925, s. 83 → ''Kritické projevy'' 13, Praha 1963, s. 116–118; F. Götz: Česká moderní divadelní kritika, sb. ''Nové české divadlo 1918–1926'', 1926, s. 65–74; J. Fučík: Divadelní liberalismus, ''Tvorba'' 2, 1927, s. 38–43 → ''Divadelní kritiky'', Praha 1956, s. 266–270; -vh- [Miroslav Hýsek]: Nové české divadlo 1918–1926, ''Lumír'' 54, 1927/28, s. 387–388; F. X. Šalda: Kávová společnost propírá českou kritiku, ''Šaldův zápisník'' 5, 1932/33, s. 208–219 → ''Z období Zápisníku ''I, Praha 1987, s. 508–513; F. X. Šalda: Obvinění české dramatické kritiky, ''Šaldův zápisník'' 5, 1932/33, s. 223–224; J. Träger, O naší divadelní kritice, ''Nová svoboda'' 10, 1933, s. 126–127; L. Štoll: Pan K. polemizuje s Marxem, ''Levá fronta'' 3, 1933, s. 38–42 → ''Z bojů na levé frontě'', Praha 1964, s. 83–91; M. Liner: ''J. K. jako divadelní kritik'', dipl., FF UK Praha 1995; M. Tichý: ''Kritické dílo tzv. pragmatické generace'', dis., FF MU Brno 2008, s. 138–149, 186–195, 269–275 ''→ Kritické dílo čapkovské generace'', Praha 2009, s. 95–103, 134–140, 191–196 ●; o divadelních režiích: E. Janský: Rozhovor s J. K. – režisérem. ''Československé divadlo'' 11, 1928, s. 36–37 → ''Divadlo na Vinohradech 1907–1997'', Praha 1997, s. 49–50; B, ''Lidové noviny ''23. 2. 1928 [Tajemná loď]; A. M. Píša, ''Právo lidu'' 10. 12. 1928 [Velké umění babické]; Ot. F. [Fischer], ''Právo lidu'' 10. 4. 1929 [Hrdinové]; Č. [V. Červinka], ''Zvon'' 30, 1929/30, s. 27 [Poklad páně Barnereauův] ●; ref. Konec cesty: J. Hilbert, ''Venkov'' 28. 9. 1929; Č. [V. Červinka], ''Zvon'' 30, 1929/30, s. 70 ●; ref. R. U. R.: M. Rutte, ''Národní listy'' 16. 11. 1929, příl.; B, ''Lidové noviny'' 16. 11. 1929; Ot. F. [Fischer], ''Právo lidu'' 16. 11. 1929; J. Hilbert, ''Venkov'' 16. 11. 1929 ●; -es-, ''Zvon'' 30, 1929/30, s. 323 [Zločinci] ●; M. Rutte: Dva projevy o vinohradské krisi, ''Národní listy'' 4. 4. 1930, příl.; A. M. Píša: Český Kierkegaard a pražský Karl Kraus?, ''Právo lidu'' 5. 3. 1933; M. Rutte: Poznej sebe sama (Příspěvek k psychologii J. K.), ''Národní listy'' 11. 3. 1933; A. M. Píša: Polemika do nekonečna?, ''Právo lidu'' 12. 3. 1933; M. Rutte: J. K. neodpovídá…, ''Národní listy'' 18. 3. 1933 ●; Zůstane to mezi námi: äg. [J. Träger], ''Právo lidu'' 26. 2. 1933; -k-, ''Československé divadlo'' 16 (11), 1933, s. 66 ●; J. Stránský: Odchod exulanta, ''Československý přehled'' 1, 1954, č. 10, s. 22–23 [projev na pohřbu]; jtg [Träger]: J. K. (1892–1954), ''Divadelní noviny'' 11, 1967/68, č. 21, s. 2; J. Pejskar: Kodíček Josef, in ''Poslední pocta'', sv. 2, 1986, s. 93–96; J. Vojvodík: J. K., ''Národní politika'' 22, 1990, č. 4, příl. Zvon (Oběžník českého ústředního svazu v Německu), s. 1; J. Dressler: Rejdyjo, ''Národní politika'' 21, 1989, s. 5; F. Tomáš: ''Je sedm hodin středověkého času. Postavy a příběhy ze začátků Svobodné Evropy'', Praha 1990, s. 96–103; V. Just: Svobodná Thálie Svobodné Evropě, in M. Junek a kol.: ''Svobodně!'', Praha 2011, s. 104–125; M. Kosák, J. Pospíšil: K připravovanému výboru textů J. K. o divadle, ''Divadelní revue'' 24, 2013, č. 2, s. 113–119 [připojeno pět K. textů]. | <ee:bibliography_content>O divadelně kritické činnosti: F. Götz: Spor generací, ''Host'' 3, 1923/24, s. 152–155; F. X. Šalda: Trojí generace, ''Kritika'' 1, 1924, s. 324–330 → ''Kritické projevy'' 12, Praha 1959, s. 270–278 + Mravy české divadelní kritiky, ''Kritika'' 2, 1925, s. 83 → ''Kritické projevy'' 13, Praha 1963, s. 116–118; F. Götz: Česká moderní divadelní kritika, sb. ''Nové české divadlo 1918–1926'', 1926, s. 65–74; J. Fučík: Divadelní liberalismus, ''Tvorba'' 2, 1927, s. 38–43 → ''Divadelní kritiky'', Praha 1956, s. 266–270; -vh- [Miroslav Hýsek]: Nové české divadlo 1918–1926, ''Lumír'' 54, 1927/28, s. 387–388; F. X. Šalda: Kávová společnost propírá českou kritiku, ''Šaldův zápisník'' 5, 1932/33, s. 208–219 → ''Z období Zápisníku ''I, Praha 1987, s. 508–513; F. X. Šalda: Obvinění české dramatické kritiky, ''Šaldův zápisník'' 5, 1932/33, s. 223–224; J. Träger, O naší divadelní kritice, ''Nová svoboda'' 10, 1933, s. 126–127; L. Štoll: Pan K. polemizuje s Marxem, ''Levá fronta'' 3, 1933, s. 38–42 → ''Z bojů na levé frontě'', Praha 1964, s. 83–91; M. Liner: ''J. K. jako divadelní kritik'', dipl., FF UK Praha 1995; M. Tichý: ''Kritické dílo tzv. pragmatické generace'', dis., FF MU Brno 2008, s. 138–149, 186–195, 269–275 ''→ Kritické dílo čapkovské generace'', Praha 2009, s. 95–103, 134–140, 191–196 ●; o divadelních režiích: E. Janský: Rozhovor s J. K. – režisérem. ''Československé divadlo'' 11, 1928, s. 36–37 → ''Divadlo na Vinohradech 1907–1997'', Praha 1997, s. 49–50; B, ''Lidové noviny ''23. 2. 1928 [Tajemná loď]; A. M. Píša, ''Právo lidu'' 10. 12. 1928 [Velké umění babické]; Ot. F. [Fischer], ''Právo lidu'' 10. 4. 1929 [Hrdinové]; Č. [V. Červinka], ''Zvon'' 30, 1929/30, s. 27 [Poklad páně Barnereauův] ●; ref. Konec cesty: J. Hilbert, ''Venkov'' 28. 9. 1929; Č. [V. Červinka], ''Zvon'' 30, 1929/30, s. 70 ●; ref. R. U. R.: M. Rutte, ''Národní listy'' 16. 11. 1929, příl.; B, ''Lidové noviny'' 16. 11. 1929; Ot. F. [Fischer], ''Právo lidu'' 16. 11. 1929; J. Hilbert, ''Venkov'' 16. 11. 1929 ●; -es-, ''Zvon'' 30, 1929/30, s. 323 [Zločinci] ●; M. Rutte: Dva projevy o vinohradské krisi, ''Národní listy'' 4. 4. 1930, příl.; A. M. Píša: Český Kierkegaard a pražský Karl Kraus?, ''Právo lidu'' 5. 3. 1933; M. Rutte: Poznej sebe sama (Příspěvek k psychologii J. K.), ''Národní listy'' 11. 3. 1933; A. M. Píša: Polemika do nekonečna?, ''Právo lidu'' 12. 3. 1933; M. Rutte: J. K. neodpovídá…, ''Národní listy'' 18. 3. 1933 ●; Zůstane to mezi námi: äg. [J. Träger], ''Právo lidu'' 26. 2. 1933; -k-, ''Československé divadlo'' 16 (11), 1933, s. 66 ●; J. Stránský: Odchod exulanta, ''Československý přehled'' 1, 1954, č. 10, s. 22–23 [projev na pohřbu]; jtg [Träger]: J. K. (1892–1954), ''Divadelní noviny'' 11, 1967/68, č. 21, s. 2; J. Pejskar: Kodíček Josef, in ''Poslední pocta'', sv. 2, 1986, s. 93–96; J. Vojvodík: J. K., ''Národní politika'' 22, 1990, č. 4, příl. Zvon (Oběžník českého ústředního svazu v Německu), s. 1; J. Dressler: Rejdyjo, ''Národní politika'' 21, 1989, s. 5; F. Tomáš: ''Je sedm hodin středověkého času. Postavy a příběhy ze začátků Svobodné Evropy'', Praha 1990, s. 96–103; V. Just: Svobodná Thálie Svobodné Evropě, in M. Junek a kol.: ''Svobodně!'', Praha 2011, s. 104–125; M. Kosák, J. Pospíšil: K připravovanému výboru textů J. K. o divadle, ''Divadelní revue'' 24, 2013, č. 2, s. 113–119 [připojeno pět K. textů]. | ||
| − | + | Brabec, ČBS, LČL [chybně * 5. 6. 1892, † 4. 2. 1954], Masaryk, Otto-dod, Malý slovník naučný (1925), Teichman, Universum </ee:bibliography_content> | |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
| Řádka 82: | Řádka 82: | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
'''Zdroj:''' <ee:published>2015</ee:published><br/> | '''Zdroj:''' <ee:published>2015</ee:published><br/> | ||
| − | '''Autor:''' <ee:author></ee:author> | + | '''Autor:''' <ee:author>[[Markéta Trávníčková]]</ee:author> |
</cshow> | </cshow> | ||
<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]] | <ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]] | ||
Verze z 4. 1. 2016, 14:15
Josef Kodíček
* 24. 1. 1892 Praha (CZ)
† 3. 11. 1954 Mnichov (CZ)
divadelní kritik, literární kritik, výtvarný kritik a teoretik, překladatel, dramaturg, režisér, scénograf
Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30).
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
