Kodíček, Josef: Porovnání verzí

| povolání = <ee:profession>divadelní kritik, literární kritik, výtvarný kritik a teoretik, překladatel, dramaturg, režisér, scénograf, </ee:profession>

Pocházel z českožidovské pražské rodiny právního úředníka. Studoval na Akademickém gymnáziu, kde se seznámil s K. Čapkem, maturoval 1911. Práva na Karlově univerzitě nedostudoval, protože byl hned na počátku 1. světové války odveden do rakousko-uherské armády a odvelen na balkánskou frontu, kde se nakazil malárií. Už za gymnaziálních a vysokoškolských studií se začal věnovat žurnalistice, 1910–12 publikoval příspěvky o divadle a literatuře v českožidovském listu Rozvoj, 1911–14 byl hlavním divadelním recenzentem kulturně politického týdeníku Přehled, kde tiskl i články o výtvarném umění a architektuře. 1913–14 byl členem redakčního kruhu, který vydával divadelní a literární revui Scéna. Po válce publikoval výtvarné kritiky v časopisech Národ a Červen, jeho hlavním působištěm se však stal nově založený deník českožidovského hnutí Tribuna, kde byl 1919–27 vedoucím redaktorem divadelní rubriky a sekretářem redakce. 1927 divadelně kritické práce zanechal, kulturním referentem Tribuny zůstal až do jejího zániku na konci 1928, věnoval se výtvarné kritice a kulturně politickým tématům. Divadelně kritickou činnost dočasně přerušil při nástupu do divadelní praxe: 1927–30 působil jako dramaturg a příležitostný režisér v Městském divadle na Královských Vinohradech. Ve 30. letech přispíval jako nezávislý novinář do měsíčníku Panoráma, do Přítomnosti, Lidových novin, Světozoru aj., dramaturgicky spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana a věnoval se filmové scenáristice a režii. 1938, po podpisu mnichovské dohody, opustil v první emigrační vlně z rasových důvodů Československo. Válečná léta strávil v londýnském exilu jako hlasatel, redaktor a vedoucí českého vysílání BBC. 1945–48 byl vydavatelem a šéfredaktorem časopisu československého ministerstva zahraničních věcí The Central European Observer, ve kterém publikoval 1948 článek A Tragic Lesson (Tragická lekce), ostře odsuzující únorový komunistický převrat ve vlasti. Od 1951 do smrti pracoval v londýnské a později v mnichovské pobočce Svobodné Evropy jako jeden z jejích průkopníků. Byl členem komise (spolu s P. Tigridem a A. Heidlerem), posuzující hlasovou úroveň uchazečů o práci v české redakci RFE, které následně učil rozhlasovému projevu. Režíroval zpravodajské a publicistické vysílání, postupně se jeho doménou staly literárně dramatické pořady. V rámci cyklu rozhlasových adaptací dramatických textů her Hra týdne nastudoval více než sto inscenací, z nichž k nejvýznamnějším patřily hry bratří Čapků nebo Peroutkova alegorie ze starého Říma ''Šťastlivec Sulla'', jejíž uvedení v Národním divadle zastavil komunistický puč. 1952 byl '''K.''' členem redakčního kruhu, který založil exilové nakladatelství Editions Sokolova, v jehož edici Knihy v exilu vycházela původní česká a slovenská literatura. '''K. '''zemřel 1954 v Mnichově, zpopelněn byl v Londýně.