Kodíček, Josef: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
m
Řádka 19: Řádka 19:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
| povolání = <ee:profession>divadelní kritik, literární kritik, výtvarný kritik a teoretik, překladatel, dramaturg, režisér, scénograf, </ee:profession>
+
| povolání = <ee:profession>divadelní kritik, literární kritik, výtvarný kritik a teoretik, překladatel, dramaturg, režisér, scénograf,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
 
Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). 
 
Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). 
Řádka 25: Řádka 25:
 
<cshow logged="1">
 
<cshow logged="1">
 
<ee:content>
 
<ee:content>
Pocházel z českožidovské pražské rodiny právního úředníka. Studoval na Akademickém gymnáziu, kde se seznámil s K. Čapkem, maturoval 1911. Práva na Karlově univerzitě nedostudoval, protože byl hned na počátku 1. světové války odveden do rakousko-uherské armády a odvelen na balkánskou frontu, kde se nakazil malárií. Už za gymnaziálních a vysokoškolských studií se začal věnovat žurnalistice, 1910–12 publikoval příspěvky o divadle a literatuře v českožidovském listu Rozvoj, 1911–14 byl hlavním divadelním recenzentem kulturně politického týdeníku Přehled, kde tiskl i články o výtvarném umění a architektuře. 1913–14 byl členem redakčního kruhu, který vydával divadelní a literární revui Scéna. Po válce publikoval výtvarné kritiky v časopisech Národ a Červen, jeho hlavním působištěm se však stal nově založený deník českožidovského hnutí Tribuna, kde byl 1919–27 vedoucím redaktorem divadelní rubriky a sekretářem redakce. 1927 divadelně kritické práce zanechal, kulturním referentem Tribuny zůstal až do jejího zániku na konci 1928, věnoval se výtvarné kritice a kulturně politickým tématům. Divadelně kritickou činnost dočasně přerušil při nástupu do divadelní praxe: 1927–30 působil jako dramaturg a příležitostný režisér v Městském divadle na Královských Vinohradech. Ve 30. letech přispíval jako nezávislý novinář do měsíčníku Panoráma, do Přítomnosti, Lidových novin, Světozoru aj., dramaturgicky spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana a věnoval se filmové scenáristice a režii. 1938, po podpisu mnichovské dohody, opustil v první emigrační vlně z rasových důvodů Československo. Válečná léta strávil v londýnském exilu jako hlasatel, redaktor a vedoucí českého vysílání BBC. 1945–48 byl vydavatelem a šéfredaktorem časopisu československého ministerstva zahraničních věcí The Central European Observer, ve kterém publikoval 1948 článek A Tragic Lesson (Tragická lekce), ostře odsuzující únorový komunistický převrat ve vlasti. Od 1951 do smrti pracoval v londýnské a později v mnichovské pobočce Svobodné Evropy jako jeden z jejích průkopníků. Byl členem komise (spolu s P. Tigridem a A. Heidlerem), posuzující hlasovou úroveň uchazečů o práci v české redakci RFE, které následně učil rozhlasovému projevu. Režíroval zpravodajské a publicistické vysílání, postupně se jeho doménou staly literárně dramatické pořady. V rámci cyklu rozhlasových adaptací dramatických textů her Hra týdne nastudoval více než sto inscenací, z nichž k nejvýznamnějším patřily hry bratří Čapků nebo Peroutkova alegorie ze starého Říma ''Šťastlivec Sulla'', jejíž uvedení v Národním divadle zastavil komunistický puč. 1952 byl '''K.''' členem redakčního kruhu, který založil exilové nakladatelství Editions Sokolova, v jehož edici Knihy v exilu vycházela původní česká a slovenská literatura. '''K. '''zemřel 1954 v Mnichově, zpopelněn byl v Londýně.
+
Pocházel z českožidovské pražské rodiny právního úředníka. Studoval na Akademickém gymnáziu, kde se seznámil s K. Čapkem, maturoval 1911. Práva na Karlově univerzitě nedostudoval, protože byl hned na počátku 1. světové války odveden do rakousko-uherské armády a odvelen na balkánskou frontu, kde se nakazil malárií. Už za gymnaziálních a vysokoškolských studií se začal věnovat žurnalistice, 1910–12 publikoval příspěvky o divadle a literatuře v českožidovském listu Rozvoj, 1911–14 byl hlavním divadelním recenzentem kulturně politického týdeníku Přehled, kde tiskl i články o výtvarném umění a architektuře. 1913–14 byl členem redakčního kruhu, který vydával divadelní a literární revui Scéna. Po válce publikoval výtvarné kritiky v časopisech Národ a Červen, jeho hlavním působištěm se však stal nově založený deník českožidovského hnutí Tribuna, kde byl 1919–27 vedoucím redaktorem divadelní rubriky a sekretářem redakce. 1927 divadelně kritické práce zanechal, kulturním referentem Tribuny zůstal až do jejího zániku na konci 1928, věnoval se výtvarné kritice a kulturně politickým tématům. Divadelně kritickou činnost dočasně přerušil při nástupu do divadelní praxe: 1927–30 působil jako dramaturg a příležitostný režisér v Městském divadle na Královských Vinohradech. Ve 30. letech přispíval jako nezávislý novinář do měsíčníku Panoráma, do Přítomnosti, Lidových novin, Světozoru aj., dramaturgicky spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana a věnoval se filmové scenáristice a režii. Poté, co 1938 došlo k podpisu mnichovské dohody, opustil v první emigrační vlně z rasových důvodů Československo. Válečná léta strávil v londýnském exilu jako hlasatel, redaktor a vedoucí českého vysílání BBC. 1945–48 byl vydavatelem a šéfredaktorem časopisu československého ministerstva zahraničních věcí The Central European Observer, ve kterém publikoval 1948 článek A Tragic Lesson (Tragická lekce), ostře odsuzující únorový komunistický převrat ve vlasti. Od 1951 do smrti pracoval v londýnské a později v mnichovské pobočce Svobodné Evropy jako jeden z jejích průkopníků. Byl členem komise (spolu s P. Tigridem a A. Heidlerem), posuzující hlasovou úroveň uchazečů o práci v české redakci RFE, které následně učil rozhlasovému projevu. Režíroval zpravodajské a publicistické vysílání, postupně se jeho doménou staly literárně dramatické pořady. V rámci cyklu rozhlasových adaptací dramatických textů her Hra týdne nastudoval více než sto inscenací, z nichž k nejvýznamnějším patřily hry bratří Čapků nebo Peroutkova alegorie ze starého Říma ''Šťastlivec Sulla'', jejíž uvedení v Národním divadle zastavil komunistický puč. 1952 byl '''K.''' členem redakčního kruhu, který založil exilové nakladatelství Editions Sokolova, v jehož edici Knihy v exilu vycházela původní česká a slovenská literatura. '''K. '''zemřel 1954 v Mnichově, zpopelněn byl v Londýně.
  
 
Do literatury vstoupil 1913 expresionistickou básní Ode dne proměny v ''Almanachu na rok 1914''. Přihlásil se tak ke svým vzorům O. Fischerovi, O. Theerovi a především K. Čapkovi, s nímž ho pojilo přátelství i pozdější příslušnost k tzv. pátečníkům. 1926 se stal jedním z prvních členů Čapkem založeného českého centra PEN klubu. Překládal z němčiny romány a novely (L. Feuchtwanger, L. Frank), z italštiny básně (F. T. Marinetti). Zájem o výtvarné umění vedle časopiseckých článků o evropském malířství a referátů o výstavách současných umělců prokázal v monografii malíře a grafika V. Špály (1927). Jako mnozí další divadelníci (Honzl, Vančura, E. F. Burian) se '''K.''' pokusil i o filmovou tvorbu. Byl spoluautorem scénáře prvního česky mluvícího zvukového filmu ''Když struny lkají'' (1930, s M. Marešem, Q. E. Kujalem a F. Fehérem) a scénáře filmového přepisu staropražské legendy ''Golem'' (1936, s A.-P. Antoinem a J. Duvivierem). Pro vlastní filmové režie si vybral adaptace divadelních her – Čapkova ''Loupežníka'' (1931, podle vlastního scénáře) a Langrovo ''Obrácení Ferdyše Pištory'' (1931, scénář s K. Poláčkem). Filmy se setkaly s rozpačitým přijetím kritikou a diváckým nezájmem.
 
Do literatury vstoupil 1913 expresionistickou básní Ode dne proměny v ''Almanachu na rok 1914''. Přihlásil se tak ke svým vzorům O. Fischerovi, O. Theerovi a především K. Čapkovi, s nímž ho pojilo přátelství i pozdější příslušnost k tzv. pátečníkům. 1926 se stal jedním z prvních členů Čapkem založeného českého centra PEN klubu. Překládal z němčiny romány a novely (L. Feuchtwanger, L. Frank), z italštiny básně (F. T. Marinetti). Zájem o výtvarné umění vedle časopiseckých článků o evropském malířství a referátů o výstavách současných umělců prokázal v monografii malíře a grafika V. Špály (1927). Jako mnozí další divadelníci (Honzl, Vančura, E. F. Burian) se '''K.''' pokusil i o filmovou tvorbu. Byl spoluautorem scénáře prvního česky mluvícího zvukového filmu ''Když struny lkají'' (1930, s M. Marešem, Q. E. Kujalem a F. Fehérem) a scénáře filmového přepisu staropražské legendy ''Golem'' (1936, s A.-P. Antoinem a J. Duvivierem). Pro vlastní filmové režie si vybral adaptace divadelních her – Čapkova ''Loupežníka'' (1931, podle vlastního scénáře) a Langrovo ''Obrácení Ferdyše Pištory'' (1931, scénář s K. Poláčkem). Filmy se setkaly s rozpačitým přijetím kritikou a diváckým nezájmem.

Verze z 4. 1. 2016, 13:53

Josef Kodíček
* 24. 1. 1892 Praha (CZ)
3. 11. 1954 Mnichov (CZ)
divadelní kritik, literární kritik, výtvarný kritik a teoretik, překladatel, dramaturg, režisér, scénograf

Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). 


Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.