Mussik, Gustav Julius: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
m |
||
| Řádka 18: | Řádka 18: | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| − | | povolání = <ee:profession>herec, ředitel divadelní společnosti, </ee:profession> | + | | povolání = <ee:profession>herec, ředitel divadelní společnosti,</ee:profession> |
}}</cshow><ee:perex> | }}</cshow><ee:perex> | ||
<br/> | <br/> | ||
| Řádka 33: | Řádka 33: | ||
Svou životní dráhu uzavřel '''M.''' v Chebu. Jeho společnost tam odjela v zimě 1868, ale pobyt nedokončila, neboť '''M.''' 30. prosince 1868 zemřel. Dne 2. ledna 1869 byl v Chebu pohřben. | Svou životní dráhu uzavřel '''M.''' v Chebu. Jeho společnost tam odjela v zimě 1868, ale pobyt nedokončila, neboť '''M.''' 30. prosince 1868 zemřel. Dne 2. ledna 1869 byl v Chebu pohřben. | ||
| − | Ekonomickým základem'''M. '''společnosti byla stálá působiště, k nimž podle okamžitých možností přistupovaly další blízké štace. V jednotlivých sezonách udržoval '''M.''' přinejmenším dva nájmy divadel současně (na léto – na zimu – na několikatýdenní mezidobí). Po delší období zůstávala společnost v Chebu a Litoměřicích, významná působiště představovaly Mariánské Lázně a Plzeň, opomenout nelze ani Karlovy Vary či Františkovy Lázně. | + | Ekonomickým základem '''M. '''společnosti byla stálá působiště, k nimž podle okamžitých možností přistupovaly další blízké štace. V jednotlivých sezonách udržoval '''M.''' přinejmenším dva nájmy divadel současně (na léto – na zimu – na několikatýdenní mezidobí). Po delší období zůstávala společnost v Chebu a Litoměřicích, významná působiště představovaly Mariánské Lázně a Plzeň, opomenout nelze ani Karlovy Vary či Františkovy Lázně. |
Působení '''M. '''společnosti v Litoměřicích je spojeno s několikaměsíčními časovými úseky v letech let 1852–1855 a 1864–1867, kdy si '''M.''' pronajímal zdejší městské divadlo. Od začátku 19. století (divadlo bylo postaveno 1822) navazovaly divadelní kočovné společnosti v Litoměřicích na starou tradici gymnaziálních představení, zahájenou již v 1549. Hrálo se nejen v Městském divadle, ale i v aréně na Střeleckém ostrově. V průběhu letní litoměřické sezóny 1853 vedl s '''M.''' společnost jako jeho spoluředitel Max Hessling, od října spadalo vedení opět výhradně do '''M.''' gesce (uvádí Hilmera). Jak lze usuzovat ze složení hereckého souboru, hrála společnost v obou litoměřických obdobích široký repertoár činoher, operet a her se zpěvy. Činohra zahrnovala díla klasické, novější i soudobé dramatiky. Tisk zmiňuje jako událost litoměřické zimní sezony 1866/67 '''M.''' první provedení Shakespearova ''Krále Leara'' a ''Snu noci svatojánské'' s hudbou F. Mendelssohna-Bartholdyho (''Leitmeritzer Wochenblatt'' 28. 12. 1866). | Působení '''M. '''společnosti v Litoměřicích je spojeno s několikaměsíčními časovými úseky v letech let 1852–1855 a 1864–1867, kdy si '''M.''' pronajímal zdejší městské divadlo. Od začátku 19. století (divadlo bylo postaveno 1822) navazovaly divadelní kočovné společnosti v Litoměřicích na starou tradici gymnaziálních představení, zahájenou již v 1549. Hrálo se nejen v Městském divadle, ale i v aréně na Střeleckém ostrově. V průběhu letní litoměřické sezóny 1853 vedl s '''M.''' společnost jako jeho spoluředitel Max Hessling, od října spadalo vedení opět výhradně do '''M.''' gesce (uvádí Hilmera). Jak lze usuzovat ze složení hereckého souboru, hrála společnost v obou litoměřických obdobích široký repertoár činoher, operet a her se zpěvy. Činohra zahrnovala díla klasické, novější i soudobé dramatiky. Tisk zmiňuje jako událost litoměřické zimní sezony 1866/67 '''M.''' první provedení Shakespearova ''Krále Leara'' a ''Snu noci svatojánské'' s hudbou F. Mendelssohna-Bartholdyho (''Leitmeritzer Wochenblatt'' 28. 12. 1866). | ||
| Řádka 43: | Řádka 43: | ||
Do okruhu lázeňských měst, do nichž '''M.''' zajížděl, náležely od prosince 1867 Františkovy Lázně. V letech 1865–68 zde bylo postaveno nové lázeňské divadlo. Vedle tříleté koncese obdržel roku 1868 '''M.''' ze strany města subvenci ve výši 200 zl. na provozní výlohy (Chronik der Stadt Franzensbad, s. 642). Představení zahájil 10. června 1868 slavnostní předehrou a uvedením Suppého operety ''Die schöne Galathé'', přičemž v hlavní roli vystoupila Angelika Mussik, významně se podíleli pan Caspary a slečně Denemy. '''M.''' úmrtím přešlo plnění koncesionářských povinností na jeho manželku Theklu, jenž se stala držitelkou koncese hned v lednu 1869.. Mimo sjednané letní sezóny hrála '''M.''' společnost ve Františkových Lázních pravděpodobně také v zimě kdy do města zajížděla z Chebu. | Do okruhu lázeňských měst, do nichž '''M.''' zajížděl, náležely od prosince 1867 Františkovy Lázně. V letech 1865–68 zde bylo postaveno nové lázeňské divadlo. Vedle tříleté koncese obdržel roku 1868 '''M.''' ze strany města subvenci ve výši 200 zl. na provozní výlohy (Chronik der Stadt Franzensbad, s. 642). Představení zahájil 10. června 1868 slavnostní předehrou a uvedením Suppého operety ''Die schöne Galathé'', přičemž v hlavní roli vystoupila Angelika Mussik, významně se podíleli pan Caspary a slečně Denemy. '''M.''' úmrtím přešlo plnění koncesionářských povinností na jeho manželku Theklu, jenž se stala držitelkou koncese hned v lednu 1869.. Mimo sjednané letní sezóny hrála '''M.''' společnost ve Františkových Lázních pravděpodobně také v zimě kdy do města zajížděla z Chebu. | ||
| − | Za významné působiště '''M.''' společnosti je třeba považovat především Plzeň. 19. července 1857 se plzeňská městská rada usnesla pronajmout '''M.''' pro následující zimní sezónu místní divadlo (Městské právovárečnické divadlo z roku 1832, ''Pilsner Bote'' 19. 7. 1857). Počínaje rokem 1859 až do začátku roku 1862 se téměř pravidelně opakovala'''M. '''jarní a podzimní štace v Plzni, mezi nimi hrála společnost podle souběžně probíhajícího pronájmu tamního divadla v Mariánských Lázních a zajížděla také do Chebu. Pronájem pokračoval do ledna 1862, kdy městské zastupitelstvo v Plzni rozhodlo o novém provozně-správním režimu městského divadla (''Pilsner Bote'', 23. 1. 1862). Dosud německy hrající '''M.''' společnost se měla dle dojednaného harmonogramu dělit o divadelní provoz s původně německojazyčnou společností Filipa Zöllnera, hrající ovšem na začátku šedesátých let 19. století již česky. Dohoda obou ředitelů termínově stanovila účinkování '''M. '''společnosti v zimní sezóně, tj. od začátku sezóny do Vánoc, společnosti Zöllnerovy během zimní a částečně jarní sezóny, tj. od Vánoc do Velikonoc. | + | Za významné působiště '''M.''' společnosti je třeba považovat především Plzeň. 19. července 1857 se plzeňská městská rada usnesla pronajmout '''M.''' pro následující zimní sezónu místní divadlo (Městské právovárečnické divadlo z roku 1832, ''Pilsner Bote'' 19. 7. 1857). Počínaje rokem 1859 až do začátku roku 1862 se téměř pravidelně opakovala '''M. '''jarní a podzimní štace v Plzni, mezi nimi hrála společnost podle souběžně probíhajícího pronájmu tamního divadla v Mariánských Lázních a zajížděla také do Chebu. Pronájem pokračoval do ledna 1862, kdy městské zastupitelstvo v Plzni rozhodlo o novém provozně-správním režimu městského divadla (''Pilsner Bote'', 23. 1. 1862). Dosud německy hrající '''M.''' společnost se měla dle dojednaného harmonogramu dělit o divadelní provoz s původně německojazyčnou společností Filipa Zöllnera, hrající ovšem na začátku šedesátých let 19. století již česky. Dohoda obou ředitelů termínově stanovila účinkování '''M. '''společnosti v zimní sezóně, tj. od začátku sezóny do Vánoc, společnosti Zöllnerovy během zimní a částečně jarní sezóny, tj. od Vánoc do Velikonoc. |
Další z administrativních zásahů do plzeňských štací '''M.''' společnosti v letech 1859–62 nastal usnesením městského výboru z 24. dubna 1863, které rozhodnulo angažovat pro sezónu 1863/64 namísto '''M.''' společnosti německojazyčnou společnost Wallburg-Wesecky. Střídavý režim představení v německém a českém jazyce přitom zůstal zachován. I přes tento fakt se '''M.''' v dalších letech do Plzně vracel. Už září 1865 zde zahájil osmitýdenní hostování (''Pilsner'' ''Bote'' 14. 9. 1865 ad.) a 25. dubna 1866 stručně informují ''Plzeňské noviny'', že se '''M.''' opětovně uchází o pronájem městského divadla spolu s řediteli německojazyčných společností, Wallburgem a Lösslem. Nakonec však bylo divadlo 8. února 1867 svěřeno do správy české společnosti Pavla Švandy ze Semčic, k čemuž jistě také přispělo vítězství českých politických stran ve volbách do plzeňského městského zastupitelstva (UDÁVÍ Špelda, lit.). V reakci na tuto událost nechali němečtí Plzeňané v letech 1868–69 postavit vlastní divadlo, jehož pronájem zadávali samostatně. | Další z administrativních zásahů do plzeňských štací '''M.''' společnosti v letech 1859–62 nastal usnesením městského výboru z 24. dubna 1863, které rozhodnulo angažovat pro sezónu 1863/64 namísto '''M.''' společnosti německojazyčnou společnost Wallburg-Wesecky. Střídavý režim představení v německém a českém jazyce přitom zůstal zachován. I přes tento fakt se '''M.''' v dalších letech do Plzně vracel. Už září 1865 zde zahájil osmitýdenní hostování (''Pilsner'' ''Bote'' 14. 9. 1865 ad.) a 25. dubna 1866 stručně informují ''Plzeňské noviny'', že se '''M.''' opětovně uchází o pronájem městského divadla spolu s řediteli německojazyčných společností, Wallburgem a Lösslem. Nakonec však bylo divadlo 8. února 1867 svěřeno do správy české společnosti Pavla Švandy ze Semčic, k čemuž jistě také přispělo vítězství českých politických stran ve volbách do plzeňského městského zastupitelstva (UDÁVÍ Špelda, lit.). V reakci na tuto událost nechali němečtí Plzeňané v letech 1868–69 postavit vlastní divadlo, jehož pronájem zadávali samostatně. | ||
| − | Personální složení '''M.''' společnosti se v průběhu dvaceti let jejího působení několikrát změnilo. O počtu členů, jejich jménech či dokonce oborovém zařazení je možné (byť nepravidelně) získal představu z dobových divadelních almanachů (viz Periodika) nebo z denního tisku. Např. ''Bohemia'' 20. 12. 1846 informuje v rubrice ''Berichte aus Böhmen'' o složení společnosti Thekly Seifertové již pod'''M.''' „obchodním vedením“ na zimní žatecké štaci: „dámy Rössler, matka a dcera, Thekla Seifert, dámy Basler, Hanisch a Walter a pánové Gustav Mussik, Faller, Rössler, Pipping Jos., Walter, Hanisch, Basler, Wagner a Hermann.“ | + | Personální složení '''M.''' společnosti se v průběhu dvaceti let jejího působení několikrát změnilo. O počtu členů, jejich jménech či dokonce oborovém zařazení je možné (byť nepravidelně) získal představu z dobových divadelních almanachů (viz Periodika) nebo z denního tisku. Např. ''Bohemia'' 20. 12. 1846 informuje v rubrice ''Berichte aus Böhmen'' o složení společnosti Thekly Seifertové již pod '''M.''' „obchodním vedením“ na zimní žatecké štaci: „dámy Rössler, matka a dcera, Thekla Seifert, dámy Basler, Hanisch a Walter a pánové Gustav Mussik, Faller, Rössler, Pipping Jos., Walter, Hanisch, Basler, Wagner a Hermann.“ |
| − | Je zřejmé, podstatným složkou '''M.''' souboru byly celé herecké rodiny, manželské dvojice nebo osob v příbuzenském vztahu. Trvale aktivní zůstávala ředitelova rodina. Sám '''M.''' si po celý život (s občasnými přestávkami) ponechával vrchní režii, vystupoval v oboru vojenských postav a hrál také charakterní role. Jeho manželka Thekla, ztvárňující zpočátku též dramatický obor „Anstandsdame“ (uvádí Hilmera) spravovala později finance společnosti. '''M.''' dcera Angelika (psána též jako Angelina či Angela) vystupovala od poloviny padesátých let v dětských rolích, od nichž v dospělém věku přešla k oborům operetních subret a temperamentních milovnic. S hereckým souborem '''M.''' společnosti byla dvěma generacemi spjata například rodina Mitscherlingů (od roku 1852 Josef Mitscherling v oboru komických zpěvních rolí, jeho žena jako komická stará, děti Bruno a Georgine v dětských rolích, přičemž Georgine přešla v dospělém věku na obor druhých mladistvých milovnic). Byli zde Schützové s otcem Willibaldem (role otců) a synem Oskarem, malířem dekorací v '''M.''' společnosti, dále Lippertové s otcem Ferdinandem (obor vážných i komických otců) a dětmi Albinou, Sophií a Ernstem (hrály dětské role, Albina přešla v dospělém věku k příležitostným rolím, Sophie byla zpěvačkou). Třetí generaci rodiny zastupoval v '''M.''' společnosti představitel dětských rolí, Pepi Lippert, pravděpodobně syn jedné z obou sester. Členy '''M.''' společnosti se v roce 1854 stala také herecká rodina Feichtingerů (Johann Nepomuk Feichtinger, jeho žena Wilhelmine a oba synové, Theodor a Julius), provozující před i po angažmá u '''M.''' vlastní divadelní společnost. Z významných herců na rozhraní divadla v německém a českém jazyce hrál u'''M. '''představitel tragických rolí František Krumlovský, jehož spíše epizodní přítomnost je zaznamenána mezi odchody ze souboru v roce 1853 a 1856 (uvádí Hilmera) Spolu s herci zaměstnával '''M.''' rovněž osobu, zodpovědnou za nápovědu při představeních, jak uvádí během žatecké zimní sezóny 1855 prosincové hlášení tamního Okresního úřadu, podle kterého zastával tento post Anton Boržutsky (uvádí Hilmera) Společnost disponovala i malířem dekorací, kde ''Deutscher Bühnenalmanach'' vedle zmiňovaného Oskara Schütze hovoří v sezóně 1867/68 o panu Portakovi. V čele orchestru, zajišťujícího hudební doprovod stál zprvu pouze '''M.''' kapelník (v sezoně 1864/65 registruje Deutscher Bühnenalmanach místě pana Waltera, též ''Leitmeritzer Wochenblatt'' passim), posléze měla '''M.''' společnost ještě hudebního ředitele a ředitele orchestru. Zde jmenuje ''Deutscher Bühnenalmanach'' v sezoně 1867/68 vedle kapelníka čtyřiadvacetičlenného orchestru pana Stephana, hudebního ředitele pana Eslin a ředitel orchestru pana Kolbenschlaga. | + | Je zřejmé, podstatným složkou '''M.''' souboru byly celé herecké rodiny, manželské dvojice nebo osob v příbuzenském vztahu. Trvale aktivní zůstávala ředitelova rodina. Sám '''M.''' si po celý život (s občasnými přestávkami) ponechával vrchní režii, vystupoval v oboru vojenských postav a hrál také charakterní role. Jeho manželka Thekla, ztvárňující zpočátku též dramatický obor „Anstandsdame“ (uvádí Hilmera) spravovala později finance společnosti. '''M.''' dcera Angelika (psána též jako Angelina či Angela) vystupovala od poloviny padesátých let v dětských rolích, od nichž v dospělém věku přešla k oborům operetních subret a temperamentních milovnic. S hereckým souborem '''M.''' společnosti byla dvěma generacemi spjata například rodina Mitscherlingů (od roku 1852 Josef Mitscherling v oboru komických zpěvních rolí, jeho žena jako komická stará, děti Bruno a Georgine v dětských rolích, přičemž Georgine přešla v dospělém věku na obor druhých mladistvých milovnic). Byli zde Schützové s otcem Willibaldem (role otců) a synem Oskarem, malířem dekorací v '''M.''' společnosti, dále Lippertové s otcem Ferdinandem (obor vážných i komických otců) a dětmi Albinou, Sophií a Ernstem (hrály dětské role, Albina přešla v dospělém věku k příležitostným rolím, Sophie byla zpěvačkou). Třetí generaci rodiny zastupoval v '''M.''' společnosti představitel dětských rolí, Pepi Lippert, pravděpodobně syn jedné z obou sester. Členy '''M.''' společnosti se v roce 1854 stala také herecká rodina Feichtingerů (Johann Nepomuk Feichtinger, jeho žena Wilhelmine a oba synové, Theodor a Julius), provozující před i po angažmá u '''M.''' vlastní divadelní společnost. Z významných herců na rozhraní divadla v německém a českém jazyce hrál u '''M. '''představitel tragických rolí František Krumlovský, jehož spíše epizodní přítomnost je zaznamenána mezi odchody ze souboru v roce 1853 a 1856 (uvádí Hilmera) Spolu s herci zaměstnával '''M.''' rovněž osobu, zodpovědnou za nápovědu při představeních, jak uvádí během žatecké zimní sezóny 1855 prosincové hlášení tamního Okresního úřadu, podle kterého zastával tento post Anton Boržutsky (uvádí Hilmera) Společnost disponovala i malířem dekorací, kde ''Deutscher Bühnenalmanach'' vedle zmiňovaného Oskara Schütze hovoří v sezóně 1867/68 o panu Portakovi. V čele orchestru, zajišťujícího hudební doprovod stál zprvu pouze '''M.''' kapelník (v sezoně 1864/65 registruje Deutscher Bühnenalmanach místě pana Waltera, též ''Leitmeritzer Wochenblatt'' passim), posléze měla '''M.''' společnost ještě hudebního ředitele a ředitele orchestru. Zde jmenuje ''Deutscher Bühnenalmanach'' v sezoně 1867/68 vedle kapelníka čtyřiadvacetičlenného orchestru pana Stephana, hudebního ředitele pana Eslin a ředitel orchestru pana Kolbenschlaga. |
Dobový tisk poskytuje jednotlivé informace o uměleckých výkonech a zachycuje i ohlasy veřejnosti. Sofie Lippertová, herečka a zpěvačka v oboru lokálních zpěvních partií a temperamentních milovnic, působila v benefičním představení Wolffovy a Weberovy ''Preciosy'' v litoměřické zimní sezoně 1864/65 „jako velmi způsobilá herečka pro druhé partie (''Deutscher Bühnenalmanach''). Angela Mussik získala ocenění za herecký a pěvecký výkon v čase karlovarské zimní sezony 1863. Jako představitelka subretních rolí v operetě byla označena za „půvabné zjevení, denně dobývající nových úspěchů.“ (Kaufmann, lit., s. 38). Naproti tomu se během zimní sezony 1859/60 v Plzni jeden z diváků jménem svých židovských souvěrců proti výkonům některých členů společnosti kriticky ohrazoval, patrně i proti uváděnému repertoáru. Nepatřičným shledával „časté karikování židovských postav v provozovaných hrách“, a to navzdory podílu židovské obce v plzeňském veřejném životě města, a poukazoval i na kulturní význam židovských tvůrců, jakými jsou Moscheles, Mendelssohn, Halévy a Meyerbeer, jejichž díla „budou ještě dlouho žít, až Lanner, Strauss, Langer a pan Mussik sám budou dávno zapomenuti“ (''Pilsner Bote'', 17. 3. 1859) | Dobový tisk poskytuje jednotlivé informace o uměleckých výkonech a zachycuje i ohlasy veřejnosti. Sofie Lippertová, herečka a zpěvačka v oboru lokálních zpěvních partií a temperamentních milovnic, působila v benefičním představení Wolffovy a Weberovy ''Preciosy'' v litoměřické zimní sezoně 1864/65 „jako velmi způsobilá herečka pro druhé partie (''Deutscher Bühnenalmanach''). Angela Mussik získala ocenění za herecký a pěvecký výkon v čase karlovarské zimní sezony 1863. Jako představitelka subretních rolí v operetě byla označena za „půvabné zjevení, denně dobývající nových úspěchů.“ (Kaufmann, lit., s. 38). Naproti tomu se během zimní sezony 1859/60 v Plzni jeden z diváků jménem svých židovských souvěrců proti výkonům některých členů společnosti kriticky ohrazoval, patrně i proti uváděnému repertoáru. Nepatřičným shledával „časté karikování židovských postav v provozovaných hrách“, a to navzdory podílu židovské obce v plzeňském veřejném životě města, a poukazoval i na kulturní význam židovských tvůrců, jakými jsou Moscheles, Mendelssohn, Halévy a Meyerbeer, jejichž díla „budou ještě dlouho žít, až Lanner, Strauss, Langer a pan Mussik sám budou dávno zapomenuti“ (''Pilsner Bote'', 17. 3. 1859) | ||
| − | Repertoár '''M.''' společnosti byl velmi rozmanitý, protože musel vyhovět požadavkům publika různé úrovně a různého očekávání. Z repertoáru vybíral ředitel '''M.''' podle délky pobytu a patrně i podle zkušenosti s konkrétním obecenstvem. Z klasických autorů – podobně jako ve většině velkých divadel německé jazykové oblasti – se nejčastěji objevoval Schiller (''Die Räuber, Kabale und Liebe, Maria Stuart, Die Verschwörung des Fiesco zu Genua,'' ''Don Carlos ''a části valdštejnské trilogie ''Wallensteins Lager,'' ''Wallensteins Tod'', v nichž '''M.''' patrně hrál titulní roli, mj. v prosinci 1867 během štace v Chebu). V roce 1857 byl uveden a později opakován Goethův ''Faust. ''Vyskytuje se Shakespearovo ''Zkrocení zlé ženy'' (jako ''Liebe kann Alles, ''úprava Holbein), ''Romeo und Julie,'' ''König Lear'' a ''Ein Sommernachtstraum'' s Mendelssohnovou hudbou. Z Lessingova díla M. uváděl hru ''Nathan der Weise.'' Rané 19. stol. zastupovala Kleistova ''Käthchen von Heilbronn ''a A. von Kotzebue, jehož hry stále patřily k velmi oblíbeným (''Die beiden Klingsberg, Der gerade Weg der beste). ''Z tradiční rakouské dramatiky vybral '''M.''' Grillparzera (''Die'' ''Ahnfrau''), Raimunda (''Alpenkönig und Menschenfeind'', ''Der'' ''Bauer als Millionär'') a zejména Johanna Nestroye''(Die schlimmen Buben in der Schule, Einen Jux will er sich machen, Lumpacivagabundus,'' ''Die beiden Nachtwandler,'' ''Eulenspiegel''). Lidový repertoár této doby repertoár zastupovala populární Cunova rytiřská hra ''Die Räuber auf Maria-Kulm ''a Henslerova kouzelná hra ''Die Teufelsmühle am Wienerberge.'' Bäuerlova ''Alina (Aline oder Wien in einem anderen Weltteil)'' byla uváděna v Plzni v lokální adaptaci jako ''Pilsen in einem anderen Welttheile'', v Litoměřicích se hrála Hoppova lokalizovaná fraška ''Die Bekanntschaft auf der Schützeninsel, die Entführung nach Lobositz und die Verlobung im Gemeinde-Haus. ''Z osvědčeného repertoáru první poloviny 19. století byl vybrán F. Kaiser (''Verlobung in der | + | Repertoár '''M.''' společnosti byl velmi rozmanitý, protože musel vyhovět požadavkům publika různé úrovně a různého očekávání. Z repertoáru vybíral ředitel '''M.''' podle délky pobytu a patrně i podle zkušenosti s konkrétním obecenstvem. Z klasických autorů – podobně jako ve většině velkých divadel německé jazykové oblasti – se nejčastěji objevoval Schiller (''Die Räuber, Kabale und Liebe, Maria Stuart, Die Verschwörung des Fiesco zu Genua,'' ''Don Carlos ''a části valdštejnské trilogie ''Wallensteins Lager,'' ''Wallensteins Tod'', v nichž '''M.''' patrně hrál titulní roli, mj. v prosinci 1867 během štace v Chebu). V roce 1857 byl uveden a později opakován Goethův ''Faust. ''Vyskytuje se Shakespearovo ''Zkrocení zlé ženy'' (jako ''Liebe kann Alles, ''úprava Holbein), ''Romeo und Julie,'' ''König Lear'' a ''Ein Sommernachtstraum'' s Mendelssohnovou hudbou. Z Lessingova díla M. uváděl hru ''Nathan der Weise.'' Rané 19. stol. zastupovala Kleistova ''Käthchen von Heilbronn ''a A. von Kotzebue, jehož hry stále patřily k velmi oblíbeným (''Die beiden Klingsberg, Der gerade Weg der beste). ''Z tradiční rakouské dramatiky vybral '''M.''' Grillparzera (''Die'' ''Ahnfrau''), Raimunda (''Alpenkönig und Menschenfeind'', ''Der'' ''Bauer als Millionär'') a zejména Johanna Nestroye''(Die schlimmen Buben in der Schule, Einen Jux will er sich machen, Lumpacivagabundus,'' ''Die beiden Nachtwandler,'' ''Eulenspiegel''). Lidový repertoár této doby repertoár zastupovala populární Cunova rytiřská hra ''Die Räuber auf Maria-Kulm ''a Henslerova kouzelná hra ''Die Teufelsmühle am Wienerberge.'' Bäuerlova ''Alina (Aline oder Wien in einem anderen Weltteil)'' byla uváděna v Plzni v lokální adaptaci jako ''Pilsen in einem anderen Welttheile'', v Litoměřicích se hrála Hoppova lokalizovaná fraška ''Die Bekanntschaft auf der Schützeninsel, die Entführung nach Lobositz und die Verlobung im Gemeinde-Haus. ''Z osvědčeného repertoáru první poloviny 19. století byl vybrán F. Kaiser (''Verlobung in der Küche,'' ''Almfried der Sohn der Berge,'' ''Der Ueberspannte, oder: Nur Wahrheit!,'' ''Etwas Kleines,'' ''Plauderer und Verläumder,'' ''Unrecht Gut,'' ''Palais und Irrenhaus''), Ch. Birch-Pfeifferová (''Dorf und Stadt''), z aktuální literatury přelomu století K. Gutzkow (''Das Urbild der Tartuffe,'' ''Zopf und Schwert,'' ''Uriel Acosta'') a H. Laube (''Montrose, der schwarze Marktgraf,'' ''Karlsschüller.'' Většina publika větších i malých měst vítala překlady her z francouzštiny nebo adaptace francouzských námětů (Börnstein: ''Richelieu´s erster Waffengang'' podle A. Dumase, E. Scribe: ''Der Ehrgeiz in der Küche,'' E. Augier: ''Ein Pelikan'', V. Sardou: ''Die Flattersucht''). |
Operní repertoár tvořil mezi jinými ''Das Nachtlager zu Granada'' Konradina Kreutzera, Weberův ''Der Freischütz'', Belliniho ''Montechi und Capuletti'' a Donizettiho ''Marie, die Tochter des Regiments. ''Operety se uplatnily zejména v lázeňských městech, kde byl tradičně vyžadován nenáročný repertoár (Offenbach: ''Verlobung bei Laternenschein, Grossherzogin von Gerolstein,'' ''Blaubart''. Suppé: ''Flotte Bursche''). | Operní repertoár tvořil mezi jinými ''Das Nachtlager zu Granada'' Konradina Kreutzera, Weberův ''Der Freischütz'', Belliniho ''Montechi und Capuletti'' a Donizettiho ''Marie, die Tochter des Regiments. ''Operety se uplatnily zejména v lázeňských městech, kde byl tradičně vyžadován nenáročný repertoár (Offenbach: ''Verlobung bei Laternenschein, Grossherzogin von Gerolstein,'' ''Blaubart''. Suppé: ''Flotte Bursche''). | ||
| Řádka 59: | Řádka 59: | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Působiště</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Působiště</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>''Aš / Asch'': jaro 1863'''('''''Bohemia'' 23. 4. a 1.5. 1863). | + | <ee:bibliography_content>''Aš / Asch'': jaro 1863'''('''''Bohemia'' 23. 4. a 1.5. 1863).''Bílina/Biela'': mezi 1. a 15. 6. 1852 (''Der Bote von Eger und Biela'', 1. 5., 12. 6. 1852) Chmutov, Bílina''Františkovy Lázně /Franzensbad:'' od června 1868 tříletá koncese (''Egerer Anzeiger'' 23. 1. 1868, ''Bohemia'' 14. 6. 1868).''Cheb /Eger'': leden 1856 (''Bohemia'' 23. a 26. 1. 1856), 1859–1862, po Vánocích 1862, prosinec 1863; zima 1867; od začátku roku do června 1868, prosinec 1868 (''Bohemia ''8. 4. 1868, ''Egerer Zeitung'' 7. 1. 1869, úmrtí).''Chomutov /Komotau'', sál Střelnice: květen 1852 (''Der Bote von'' ''Eger und Biela'', 15. 5. 1852);21. 8. – 3. 10. 1852''Hostinné /Arnau'': M. herec v Hostinném (''Bohemia'' 13. 2. 1846).''Karlovy Vary /Karlsbad'': osm týdnů od října 1863 (''Bohemia'' 20. 5., 8. 10. a 27. 10. 1863); podzim 1867 (''Bohemia'' 11. 6. a 15. 9. 1867), zimní měsíce 1869.''Litoměřice /Leitmeritz'': 1852–1855 (Javorin); 1864–1867 (''Leitmeritzer Wochenblatt'' passim zimní měsíce 1864, do konce roku 1865 (''Leitmeritzer Wochenblatt'' 28. 12. 1866 – Shakespeare; Javorin).''Mariánské Lázně /Marienbad'': pravděpodobně již v létě 1852, letní sezony 1855–1867 (''Pilsner Bote'' 19. 7. 1857; ''Deutscher Bühnenalmanach'', Berlin 1865, s. 356-357).''Most /Brüx'': mezi 1. a 15. 6. 1852''Plzeň /Pilsen'': 1857 první pronájem měst.divadla (''Pilsner Bote'' 1857), 1859 – leden 1862,jarní a podzimní štace; ''Pilsener Bote'' 23. 1. 1862, nový režim městského divadla; osmitýdenní hostování od září 1865 (''Pilsner Bote'' 14. 9. 1865). ''Teplice /Teplitz: ''jaro 1852 (uvádí Hilmera)''Terezín /Theresienstadt'': červen 1866 ( ''Bohemia ''11. 6. 1866); podzim 1866.''Žatec /Saaz'': říjen 1853, zima 185/56 (''Bohemia'' 19. 1. 1856). </ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Theatralia</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Theatralia</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>Franz Aloys Musick I.: ''Rettung um Mitternacht, ein Lustspiel in einem Aufzuge'', Prag in Kommission bei Karl Barth | + | <ee:bibliography_content>Franz Aloys Musick I.: ''Rettung um Mitternacht, ein Lustspiel in einem Aufzuge'', Prag in Kommission bei Karl Barth 1808Franz Aloys Musick I.: Briefe über Prag an einen Freund in Wien. Geschrieben im August 1817, ''Wiener Allgemeine Theaterzeitung'' mezi 6. 12. a 20. 12. 1817 v šesti pokračováních.Franz Aloys Mussik II.: ''Theatralia und Novellen'', C. W. Medau, Prag und Leitmeritz 1839Franz Aloys Mussik II.: ''Kleine erheiternde Bühnenspiel, besonders für Privattheater geeignet'', Prag, M. I. Landau 1846</ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>První koncese: Národní archiv Praha, Pražské místodržitelství 1850-1854, sig. 8/6/163, PM 1850-1854, sig. 8/6/230, PM 1850-1854, sig. 8/6/601/1852/1245 (uvádí Hilmera, lit). | + | <ee:bibliography_content>První koncese: Národní archiv Praha, Pražské místodržitelství 1850-1854, sig. 8/6/163, PM 1850-1854, sig. 8/6/230, PM 1850-1854, sig. 8/6/601/1852/1245 (uvádí Hilmera, lit).Kniha pamětní královského krajského města Plzně od roku 775 až 1870 (dobročinnost, jaro 1861).Národní archiv v Praze, Policejní ředitelství I, Konskripce, Karton 407, obr. 652 (přihláška Ernestiny a Emilie M.)Dokumentace Divadelního ústavu, kartotéka Kabinetu pro studium českého divadla, záznam Františkovy Lázně – Žatec, excerpce neidentifikované publikace ''Chronik der Stadt Franzensbad'', citováno ze str. 642, týká se subvence M. společnosti 1868 </ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Periodika</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Periodika</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>''Deutscher B''''ühnenalmanach'', Berlin1858, s. 266–268; 1865, s. 356-357; 1868, s. 98-99 (složení souboru) | + | <ee:bibliography_content>''Deutscher B''''ühnenalmanach'', Berlin1858, s. 266–268; 1865, s. 356-357; 1868, s. 98-99 (složení souboru)Leitmeritzer Wochenblatt passim zimní měsíce 1864, informace do konce roku 1865;.''Pražský deník'', 16. 11. 1866 (Vlastenecký čin – prusko-rakouská válka) </ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>O. Teuber: ''Geschichte des Prager Theaters. Von den Anfängen des Schauspielwesens bis ''''auf die neueste Zeit.'' Prag, 1883, s. | + | <ee:bibliography_content>O. Teuber: ''Geschichte des Prager Theaters. Von den Anfängen des Schauspielwesens bis ''''auf die neueste Zeit.'' Prag, 1883, s. 179M. Kaufmann: ''Musikgeschichte des Karlsbader Stadttheaters, ''Karlsbad 1932, rejstříkA. Javorin: Litoměřice. Plzeň, ''Divadla a divadelní sály v českých krajích'', Díl I, Praha 1949, s. 107–109, 171–172A. Špelda: ''Plzeňská zpěvohra ve starém divadle'', rkp. 1950–1954, Knihovna IDU (Kabinet), s. 1–14Švandrlík, Richard: Z historie mariánskolázeňského divadla (náhled 10. 8. 2012) [http://www.hamelika.cz/kultura/divadlo/divadlo.htm http://www.hamelika.cz/kultura/divadlo/divadlo.htm]Franzensbad, in: ''Lexikon zur deutschen Musikkultur, Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien, ''Bd. 1, A-L, s. 380–383Hilmera CD 307, 2006 </ee:bibliography_content> |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<ee:chronology> | <ee:chronology> | ||
| Řádka 87: | Řádka 87: | ||
== Právní a technická dokumentace == | == Právní a technická dokumentace == | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | <br/> | |
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
Verze z 9. 2. 2015, 13:36
Publikováno: 30.11.2012
Autor: Martin Hanoušek
