Kantor, Alexandr: Porovnání verzí

14. 2. 1871  

6. 9. 1929  

Syn herce Antonína K. a jeho ženy Marie Matyldy, dcery principála J. Kullase. Vyrůstal v prostředí kočovných společností, u nichž hrával dětské role. 1887 utekl ke společnosti J. Faltyse, postupně vystřídal angažmá u ředitelů V. K. Jelínka (od 1889), J. Muška (1891, 1895, 1900, 1906/07), F. Pokorného (1892/93), E. Zöllnerové (1893), M. Kozlanské (za vedení A. Chlumského, 1895) aj. V období 1903–15 byl čtyřikrát u J. Štekra, mezitím hrál u K. Postla (1904/05), J. Hodra (1911–12), V. Mlčkovského (podzim 1913) a R. Příbramského (prosinec 1913), v nezjištěnou dobu u Divadla sdružených měst východočeských. Za války cestoval se společností A. Konětopské-Havlíčkové (1915–18) a krátce s Českou činohrou, kterou s K. Želenským vedl (1918). Od začátku 1919 působil v Ostravě, kde začínal v souboru A. J. Frýdy, vedeném A. Drašarem a vystupujícím v Národním domě, pak ho angažoval V. Jiřikovský do prvního stálého souboru nově zřízeného českého divadla a členem Národního divadla moravskoslezského byl'''K.''' až do své smrti. Na jaře 1929 byl stižen rakovinou, které podlehl.

V každodenní divadelní praxi se'''K.''' na přelomu osmdesátých a devadesátých let vyškolil v realistického herce se smyslem pro drobnokresbu. Náročnější role ztvárňoval už u společnosti F. Pokorného (Jago v Shakespearově''Othellovi''), u publika byl oblíben zejména jako představitel komických lidových typů a postav ze Šamberkových frašek. Ke svým beneficím často volil roli Harpagona v Molièrově''Lakomci''. Dobře si rozuměl s postavami z realistické dramatiky (Lízal v ''Maryše''), od poloviny devadesátých let se jeho doménou staly nejrůznější figurky, od posluhů a vysloužilých vojáků po vrchnostenské úředníky, učitele a pátery, jimž propůjčoval výraznou tvářnost. Před 1. světovou válkou mu umělecky náročnější repertoár Hodrovy společnosti rozšířil dosavadní škálu úkolů. V posledním desetiletí své herecké práce byl spolehlivým představitelem realisticky črtaných figur a figurek, a to nejen ze starší dramatiky, hrál např. i dědka Šefla v Čapkově''Loupežníkovi''. Vedle projevu mladší generace se však jeho realistické herectví jevilo, hlavně v moderním repertoáru, jako konzervativní. U ostravského publika se nicméně těšil značné popularitě. – Za pobytu u Pokorného začal režírovat a po celou svou další divadelní dráhu se režii věnoval. Připravoval zejména českou, ale i světovou klasiku, soudobé veselohry a vlastní pohádky pro děti. Pro dramatiku nerealistických směrů neměl valné pochopení. Pokoušel se také psát divadelní hry. Pokud je známo, na jeviště se dostaly jen dvě: ''Lešetínský kovář'' na námět stejnojmenné epické básně S. Čecha a ''Satan, Bůh a člověk'', čtyřaktová „výpravná fantastická hra s hudbou“. Texty ani provedení dalších dvou her, nabízených 1915 v denním tisku (''Můj milý se z vojny vrátil'' a ''Ženy, které svádějí'') nebyly zjištěny. Později napsal několik pohádkových her pro děti.

<ee:bibliography_content>Faltysova společnost<br/>Vilém Kaplíř ze Sulevic (J. J. Kolár:''Pražský žid'') – 1887; Zloboch (E. Pohl: ''Sedm havranů'') – b. d.<br/>Muškova společnost<br/>Desátník + Václav Říha (J. K. Tyl: ''Jiříkovo vidění''), Kappel (K. Holtei: ''Eleonora'') – 1891.<br/>Pokorného společnost<br/>Jago (W. Shakespeare:''Othello'') – 1892/93.<br/>Společnost M. Kozlanské řízením A. Chlumského<br/>Lazar Leriche – Lakomství (A. Anicet Bourgeois, A. Dennery'': Sedm smrtelných hříchů''), Lízal (A. a V. Mrštíkové:''Maryša'', i spol. A. Konětopské-Havlíčkové b. d., Česká činohra 1918, NDMS 1923) – b. d. [1895].<br/>Společnost E. Zöllnerové<br/>Sýkora, úřední sluha (O. B. [Blumenthal]: ''Jmenovci aneb Dobrodružství pana Sýkory'') – 1893.<br/>Muškova společnost<br/>Matouš, školník (F. a P. Schönthanové: ''Únos Sabinek''), Brindaroine, Harpagonův sluha (Molière: ''Lakomec'') – 1895; Baron Olšovský (R. Kneisl:''Děvče z továrny aneb Pronásledovaný dlužník''), Nagy de Szentegy (F. Kaiser:''Dva malí dráteníci aneb Maďar a Slovák'') – 1900; Krüglstein, důstojník na penzi (F. Šípek: ''Václav Hora, myslivec 18. praporu'') – 1901; Harpagon (Molière:''Lakomec'', i Frýdova spol. 1919, NDMS 1927) – 1906/07; Posluha (J. Šmaha: ''Zlato''), Kroužilka, rychtář (A. Jirásek: ''Lucerna)'' – 1907; P. František Rozražovský (J. J. Kolár: ''Pražský žid'') – b. d.<br/>Štekrova společnost<br/>Bartoloměj Pecka (F. F. Šamberk:''Jedenácté přikázání'', i NDMS 1922), Moulinet (G. Ohnet:''Majitel hutí'', i Hodrova spol. 1912), Migala (F. Sokol Tůma:''Pasekáři'', i NDMS 1920), Trestanec Trouille (M. Hennequin, P. Veber:''Tři neděle v chládku'') – b. d.<br/>Hodrova společnost<br/>Fortuné Brunique (A. Bisson, M. Hennequin: ''Pokání starého hříšníka''), Kalistrat Grigorjev (A. F. Pisemskij: ''Hořký osud''), Barbu, cikánský šumař (L. Ganghofer, M. Brociner: ''Bojarova svatba''), Emil Weidenbaum (O. Ernst: ''Flachsmann vychovatel''), Kantor (G. Hauptmann: ''Potopený zvon''), z Websů, generál ve výslužbě (H. Sudermann: ''Domov''), 1. žid (O. Wilde: ''Salome'') – 1912.<br/>Frýdova společnost<br/>Polonius (W. Shakespeare:''Hamlet'') – Ostrava 1919.<br/>Národní divadlo moravskoslezské<br/>Staříček Holuša (F. Sokol Tůma:''Staříček Holuša''), Falu Eliab (J. J. Kolár:''Pražský žid''), Zvonek (V. K. Klicpera: ''Divotvorný klobouk''), Blazius (A. de Musset:''Se srdcem divno hrát''), Kohout (F. X. Svoboda:''Poslední muž'') – 1919; Argan (Molière:''Zdravý nemocný''), Kaplan Wulfhari (A. Jirásek: ''Gero''), Dubský (L. Stroupežnický'': Naši furianti''), Princ Camillo Borghese (E. Bozděch:''Světa pán v županu''), Domikát (F. Sokol Tůma:''Na šachtě''), Klásek (A. Jirásek:''Lucerna''), Dědek Šefl (K. Čapek: ''Loupežník'') – 1920; Sim (T. M. [http://cs.wikipedia.org/wiki/Titus_Maccius_Plautus Plautus]: ''Taškář''), Vasil (K. Sabina:''Inzerát''), Koždoň (F. Sokol Tůma:''Gorali''), Hruška (A. Jirásek:''Vojnarka'') – 1921; Bartoloměj Pecka (F. F. Šamberk:''Jedenácté přikázání'') – 1922; Muchomír Kulíšek (F. F. Šamberk:''Palackého třída čís. 27''), Nožejček (J. K. Tyl:''Tvrdohlavá žena''), Schmierglanz (F. Sokol Tůma:''V záři milionů'') – 1923; Habršperk (L. Stroupežnický:''Naši furianti''), Srpoš (V. K. Klicpera: ''Hadrián z Římsů''), Kulich (I. Herrmann, dram. R. Pohorská: ''Vdavky Nanynky Kulichovy''), Petr Lebduška (F. A. Šubert: ''Žně'') – 1924; Bartoníček (O. Blumenthal, G. Kadelburg:''U bílého koníčka'') – 1927; Živeles (J. K. Tyl: ''Fidlovačka'') – 1928; Krüger (G. Hauptmann:''Bobří kožich'') – 1929.</ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content>''Lešetínský kovář'', spol. F. Kosteleckého 1907; ''Satan, Bůh a člověk'', Lidové (Pištěkovo) div. 1913; ''Pa''''leček a Zlatovláska'', NDMS 1920;''Sirotek v Radhošti'', NDMS 1920; ''Čarovný závoj'', NDMS 1921; ''Honba na muže aneb Všecky myšky za sebou'', t. Mariánské Hory u Mor. Ostravy [1922];''Paleček na cestách'', NDMS 1928; ''Letem světem pro pohádky dětem'', NDMS 1928.</ee:bibliography_content>

* <ee:chronology_date_from>14. 2. 1871 </ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Beroun (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>

* <ee:chronology_date_from>6. 9. 1929 </ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Ostrava (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>