Studio Ypsilon: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> | + | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress> |
| + | <span id="PageFillProgress"></span> | ||
| + | </ee:progress> | ||
{{Infobox Instituce | {{Infobox Instituce | ||
| − | | název = <ee:label>Studio Ypsilon </ee:label> | + | | název = <ee:label>Studio Ypsilon</ee:label> |
| − | | letopočet = <ee:era>Liberec 1963 –1978, Praha 1978 - dosud </ee:era> | + | | letopočet = <ee:era>Liberec 1963 –1978, Praha 1978 - dosud</ee:era> |
| alias = <ee:alias> | | alias = <ee:alias> | ||
Studio Ypsilon Naivního divadla Liberec 1963 – 78; Ateliér–Ypsilon Praha 1978 – 80; Studio Ypsilon Praha 1980 – dosud | Studio Ypsilon Naivního divadla Liberec 1963 – 78; Ateliér–Ypsilon Praha 1978 – 80; Studio Ypsilon Praha 1980 – dosud | ||
| Řádka 17: | Řádka 19: | ||
Studio Y (Y) vzniklo v sez. 1963/64 jako amatérská experimentální skupina Severočeského loutkového divadla (od 1968 Naivního divadla) Liberec. V rámci mateřské scény hrálo v bývalém sále YMCA v Revoluční třídě, od listopadu 1968 v adaptovaném bývalém Divadle hudby v Moskevské ul., od počátku 1977 v sále hotelu Česká Beseda. Od sez. 1969/70 se Y stalo druhým profesionálním souborem Naivního divadla. Od druhé poloviny 60. let hostovalo na malých pražských scénách (Divadlo Na zábradlí, Reduta, Rokoko), později v Ateliéru ve Spálené ul., v Žižkovském divadle a Branickém divadle. Na konci 1978 se soubor přestěhoval do Prahy, kde se jeho působištěm stal sál v budově České pojišťovny ve Spálené ul. (dříve Ateliér), od sez. 1995/96 hraje i v přilehlých prostorách bývalého kinosálu Olympic. 1978–80 Y působilo v rámci SDS. Po jeho zrušení bylo 1980 administrativně přičleněno k Divadlu Jiřího Wolkra. 1990 se stalo samostatným subjektem, jehož součástí je od 1996 Studio Studia Y. Uměleckým šéfem Y je od jeho zrodu nepřetržitě režisér, výtvarník, herec a dramatik J. Schmid. Zakládajícími členy byli vedle Schmida herci K. Novák, J. Nováková, Z. Schmidová a grafik J. Fučík. Od počátku tu působí i skladatel, korepetitor, klavírista a herec M. Kořínek, od 1966/67 hrající dramaturg Z. Hořínek a od 1969/70 scénograf M. Melena. (V prvních letech spolupracovali členové libereckého Divadla F. X. Šaldy, činoherci M. Bílek, V. Ron, pěvec B. Maršík a hrající scénograf V. Habr.) Ti všichni významným způsobem spoluvytvářeli poetiku Y, stejně jako herci, s nimiž soubor přešel už do profesionálního období (M. Durnová, D. Khainová, J. Synková, V. Helšus, J. Lábus, R. Novák, B. Poloczek, P. Popelka, L. Sobota, J. Vala, J. Wimmer aj.). V průběhu 70. let se k nim připojili J. Kretschmerová, O. Havelka, V. Kratina, M. Nesvadba, L. Gerendáš aj., v 80. letech L. Termerová, M. Dejdar, O. Kaiser, A. Kohuth, J. Schmitzer, M. Eben, J. Jiráň (tři poslední i jako písničkáři) aj. V 90. letech se výrazněji herecky uplatnili mj. P. Nový, P. Vacek a R. Sittová, jako dramaturg nastoupil J. Etlík (1990). | Studio Y (Y) vzniklo v sez. 1963/64 jako amatérská experimentální skupina Severočeského loutkového divadla (od 1968 Naivního divadla) Liberec. V rámci mateřské scény hrálo v bývalém sále YMCA v Revoluční třídě, od listopadu 1968 v adaptovaném bývalém Divadle hudby v Moskevské ul., od počátku 1977 v sále hotelu Česká Beseda. Od sez. 1969/70 se Y stalo druhým profesionálním souborem Naivního divadla. Od druhé poloviny 60. let hostovalo na malých pražských scénách (Divadlo Na zábradlí, Reduta, Rokoko), později v Ateliéru ve Spálené ul., v Žižkovském divadle a Branickém divadle. Na konci 1978 se soubor přestěhoval do Prahy, kde se jeho působištěm stal sál v budově České pojišťovny ve Spálené ul. (dříve Ateliér), od sez. 1995/96 hraje i v přilehlých prostorách bývalého kinosálu Olympic. 1978–80 Y působilo v rámci SDS. Po jeho zrušení bylo 1980 administrativně přičleněno k Divadlu Jiřího Wolkra. 1990 se stalo samostatným subjektem, jehož součástí je od 1996 Studio Studia Y. Uměleckým šéfem Y je od jeho zrodu nepřetržitě režisér, výtvarník, herec a dramatik J. Schmid. Zakládajícími členy byli vedle Schmida herci K. Novák, J. Nováková, Z. Schmidová a grafik J. Fučík. Od počátku tu působí i skladatel, korepetitor, klavírista a herec M. Kořínek, od 1966/67 hrající dramaturg Z. Hořínek a od 1969/70 scénograf M. Melena. (V prvních letech spolupracovali členové libereckého Divadla F. X. Šaldy, činoherci M. Bílek, V. Ron, pěvec B. Maršík a hrající scénograf V. Habr.) Ti všichni významným způsobem spoluvytvářeli poetiku Y, stejně jako herci, s nimiž soubor přešel už do profesionálního období (M. Durnová, D. Khainová, J. Synková, V. Helšus, J. Lábus, R. Novák, B. Poloczek, P. Popelka, L. Sobota, J. Vala, J. Wimmer aj.). V průběhu 70. let se k nim připojili J. Kretschmerová, O. Havelka, V. Kratina, M. Nesvadba, L. Gerendáš aj., v 80. letech L. Termerová, M. Dejdar, O. Kaiser, A. Kohuth, J. Schmitzer, M. Eben, J. Jiráň (tři poslední i jako písničkáři) aj. V 90. letech se výrazněji herecky uplatnili mj. P. Nový, P. Vacek a R. Sittová, jako dramaturg nastoupil J. Etlík (1990). | ||
| − | Zrod poetiky Y jako ryze autorského divadla souvisel s hnutím malých divadel počátku 60. let. Autorská poetika Y leží mezi tvůrčími principy první a druhé vlny malých divadel 60. let: vyšla z text-appealu a autorský přístup rozšířila na celý kolektiv i na sféru inscenační, tj. režijní, scénografickou a hereckou. Základní pojetí tvorby inscenace jako kolektivní improvizace se tu realizuje ve fázi zkoušek, které mohou vést k relativně pevně fixovanému tvaru inscenace i ke zveřejnění tohoto procesu v otevřeném inscenačním tvaru (improvizace, tj. ''Takzvané večery na přidanou, Řeči, Swingové večery, Večery pod lampou, Vánoční večery, Pánské jízdy, Tak jak tak ''apod.). Oba postupy se také kombinují (Schmid, Novák: ''Encyklopedické heslo XX. století I'', ''II'', 1964, 1965; ''Rigoletto! Král se baví!, ''1973; Schmid: ''Michelangelo Buonarroti'', 1974; Schmid | + | Zrod poetiky Y jako ryze autorského divadla souvisel s hnutím malých divadel počátku 60. let. Autorská poetika Y leží mezi tvůrčími principy první a druhé vlny malých divadel 60. let: vyšla z text-appealu a autorský přístup rozšířila na celý kolektiv i na sféru inscenační, tj. režijní, scénografickou a hereckou. Základní pojetí tvorby inscenace jako kolektivní improvizace se tu realizuje ve fázi zkoušek, které mohou vést k relativně pevně fixovanému tvaru inscenace i ke zveřejnění tohoto procesu v otevřeném inscenačním tvaru (improvizace, tj. ''Takzvané večery na přidanou, Řeči, Swingové večery, Večery pod lampou, Vánoční večery, Pánské jízdy, Tak jak tak ''apod.). Oba postupy se také kombinují (Schmid, Novák: ''Encyklopedické heslo XX. století I'', ''II'', 1964, 1965; ''Rigoletto! Král se baví!, ''1973; Schmid: ''Michelangelo Buonarroti'', 1974; Schmid _amp_ comp.: ''Sesedni a pobuď'', 1976; Oulík, Žáček: ''Pan Novák, ''1979; Schmid: ''Outsider aneb Životopis slavného muže, ''1981; ''Y = 2 x 10 ''[''Dvacet let s úsměvem'']'', ''1983; Shakespeare, Schmid: ''Romeo dnes večer, Julie, ''1993; Schmid a spol.: ''Hororband koncert aneb Drakula, Frankn Štajn a jedna paní'', 1995). Svou osobitou metodu uplatňuje Y i v inscenacích tzv. pravidelných dramatických textů (např. Grabbe: ''Žert, satira, ironie a hlubší význam'', 1971; Ghelderode: ''Balada o velkém kostlivci'', 1973; Ibrahimbekov: ''Dům na písku'', 1975; Drutse: ''Návrat na kruhy své'', 1980; Tyňanov: ''Vosková figura'', 1987; Pinter: ''Správce'', 1990; Shakespeare: ''Othello'', 1991). Ještě těsněji než s hnutím malých divadel je poetika Y spjata s moderním loutkovým divadlem, pracujícím s výtvarným znakem, s předmětem a metaforou, kde herec vztahy k výtvarnému objektu nezakrývá, nýbrž zveřejňuje. Toto napětí mezi iluzí a jejím narušováním, mezi fikcí a realitou, postavou a hercem, je základem hereckého stylu Y. S antiiluzivním loutkovým divadlem sdílí Y i výchozí postoj herecké, autorské, hudební i výtvarné „naivity“ ve smyslu bezprostředního vidění věcí, reálných předmětů, slov i hereckých partnerů mimo ustálený kontext, jakoby ve stavu zrodu a v prvotním údivu nad nimi. S tím souvisí i stálá připravenost ke hře, k nevážnosti a k parodii, k obracení vážných jevištních situací a významů naruby – ne však za účelem kritiky a satirického výsměchu, nýbrž lepšího a zábavného poznání jevů. Základním režijním, autorským, hereckým i hudebním postupem je střihová montáž: látka (drama, opera, román, legenda, mýtus, hudební skladba i herecká postava) je zbavena kauzální logiky, rozkouskována na elementy, „prvočísla“, „atrakce“, a ty jsou slepeny do nových významových celků a souvislostí. Průvodní jevy této aktivity (námaha, nemotornost, komunikační šumy) nejsou zakrývány, nýbrž vítány a sémanticky zužitkovány. Křivolaké cesty k pointě platí víc než pointa, komentář příběhu víc než příběh. Tento princip odkazuje k předscénám OD, které jsou tu rozpuštěny do hereckého stylu celého ansámblu. Stálým komponentem interpretačního stylu je i naivita „amatérské“ muzikálnosti herců''. ''Y se často pouští do náročných hudebních opusů (''Carmen nejen podle Bizeta, ''1966; ''Orfeus v podsvětí, ''1970; ''La Traviata – Pobloudilá'', 1972''; Lazebník sevillský aneb Bartolova svatba, ''1981; ''Prodaná nevěsta, ''1996). Vedle operních travestií uvedlo Y v rámci ''Vánočních večerů ''např. i Paschovu ''Vianočnu omšu F dur ''(1972) a Rybovu ''Českou mši vánoční''. Autorsky zcela původním projektem byl ''Mozart v Praze ''J. Schmi- da, Z. Mahlera a J. Etlíka (1991). Princip koláže a hudební montáže umožňuje vracet se na pevnou půdu rytmicky i pěvecky zvládnutého swingu, který tvoří základní hudebně-interpretační polohu Y (V+W: ''Ostrov Dynamit'', 1978; Schmid: ''Outsider aneb Životopis slavného muže, ''1981; ''Prodaná nevěsta, ''1996)''.'' |
Hravá jevištní poetika se velmi často pojí se závažnou obsahovou výpovědí. Dramaturgie postupující od „encyklopedického“ zájmu o vnější svět k zájmu o vnitřní svět člověka, začala od počátku 70. let otevírat témata svědomí, morálky a moci (Jarry: ''Ubu králem, ''1974; Schmid: ''Kovář Stelzig, ''1975; Shakespeare: ''Makbeth'', 1976; Radzinskij: ''Rozhovory se Sokratem'', 1977; týž: ''Divadlo za časů Nerona a Seneky, ''1984; Dvořák, Klíma: ''Matěj Poctivý, ''1985; Erdman: ''Sebevrah'', 1988; Kafka: ''Amerika, ''1989), která byla aktuální zejm. v éře tzv. normalizace. K některým kontroverzním tématům se Y opakovaně vrací, zejm. k tzv. české otázce a k národnímu charakteru (Schmid: ''Třináct vůní, ''1975; ''Život a smrt K. H. Máchy, ''1978; Tyl: ''Jiříkovo vidění'', 1981; Schmid: ''Voni sou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška, ''1983). Zaměřilo k nim i svůj příspěvěk ve společném projektu studiových divadel ''Cesty ''(1984). Z hlediska režimu politicky pochybná tvorba byla v 70. a 80. letech ostře sledována a stíhána zákazy (''Život a smrt Karla Hynka Máchy, ''1978; Gelman: ''Lavička, ''1984.) | Hravá jevištní poetika se velmi často pojí se závažnou obsahovou výpovědí. Dramaturgie postupující od „encyklopedického“ zájmu o vnější svět k zájmu o vnitřní svět člověka, začala od počátku 70. let otevírat témata svědomí, morálky a moci (Jarry: ''Ubu králem, ''1974; Schmid: ''Kovář Stelzig, ''1975; Shakespeare: ''Makbeth'', 1976; Radzinskij: ''Rozhovory se Sokratem'', 1977; týž: ''Divadlo za časů Nerona a Seneky, ''1984; Dvořák, Klíma: ''Matěj Poctivý, ''1985; Erdman: ''Sebevrah'', 1988; Kafka: ''Amerika, ''1989), která byla aktuální zejm. v éře tzv. normalizace. K některým kontroverzním tématům se Y opakovaně vrací, zejm. k tzv. české otázce a k národnímu charakteru (Schmid: ''Třináct vůní, ''1975; ''Život a smrt K. H. Máchy, ''1978; Tyl: ''Jiříkovo vidění'', 1981; Schmid: ''Voni sou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška, ''1983). Zaměřilo k nim i svůj příspěvěk ve společném projektu studiových divadel ''Cesty ''(1984). Z hlediska režimu politicky pochybná tvorba byla v 70. a 80. letech ostře sledována a stíhána zákazy (''Život a smrt Karla Hynka Máchy, ''1978; Gelman: ''Lavička, ''1984.) | ||
| Řádka 29: | Řádka 31: | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
| − | == <ee:bibliography_label>Literatura </ee:bibliography_label> == | + | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == |
<ee:bibliography_content>Z. Hořínek: ''Y'', Divadlo 20, 1969, červen, s. 6 + ''Režie a kolektivní tvorba'', in sb. ''O současné české režii'', 1981, s. 53 + ''Metaforické divadlo faktu, ''DR 1, 1990, č. 1, s. 3; H. Suchařípová: ''Herectví dosud nelegitimní, ''Divadlo 21, 1970, březen, s. 20; N. Gajerová: ''Naivní divadlo a divadlo insitní (Studio Y), ''dipl. práce'', ''FF UK 1971; J. Kolář: ''Ypsilonka – písničky a hudba v souvislostech, ''Melodie 14, 1976, č. 11, s. 334; alm. ''Naivní divadlo Liberec Y 1949–1979'', Liberec 1979; sb. ''Dvacet let studia Ypsilon'', 1983; V. Just: ''Proměny malých scén, ''1984 + Z ''dílny malých scén'', 1989 + ''Ypsilon ještě po třiceti letech, ''DN 2, 1993, č. 24, s. 4; ''Způsob myšlení a přemýšlení'', inter. materiál SČDU pro Dílnu Studia Y, 1984; ''Pětadvacet (sborník Studia Ypsilon 1963–1988), ''1988; J. Schmid: ''Třináct vůní''. ''Hry a texty z Ypsilonky, ''1992; sb. ''Čtení o Ypsilonce'', 1993.</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>Z. Hořínek: ''Y'', Divadlo 20, 1969, červen, s. 6 + ''Režie a kolektivní tvorba'', in sb. ''O současné české režii'', 1981, s. 53 + ''Metaforické divadlo faktu, ''DR 1, 1990, č. 1, s. 3; H. Suchařípová: ''Herectví dosud nelegitimní, ''Divadlo 21, 1970, březen, s. 20; N. Gajerová: ''Naivní divadlo a divadlo insitní (Studio Y), ''dipl. práce'', ''FF UK 1971; J. Kolář: ''Ypsilonka – písničky a hudba v souvislostech, ''Melodie 14, 1976, č. 11, s. 334; alm. ''Naivní divadlo Liberec Y 1949–1979'', Liberec 1979; sb. ''Dvacet let studia Ypsilon'', 1983; V. Just: ''Proměny malých scén, ''1984 + Z ''dílny malých scén'', 1989 + ''Ypsilon ještě po třiceti letech, ''DN 2, 1993, č. 24, s. 4; ''Způsob myšlení a přemýšlení'', inter. materiál SČDU pro Dílnu Studia Y, 1984; ''Pětadvacet (sborník Studia Ypsilon 1963–1988), ''1988; J. Schmid: ''Třináct vůní''. ''Hry a texty z Ypsilonky, ''1992; sb. ''Čtení o Ypsilonce'', 1993.</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Významné události == | == Významné události == | ||
| − | * <ee:chronology_date_from>1963/1964</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type/> <ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text>zahájení divadelní činnosti </ee:chronology_event_text><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>1963/1964</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>:<ee:chronology_event_type/><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text>zahájení divadelní činnosti</ee:chronology_event_text><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
Verze z 15. 12. 2015, 00:38
Studio Ypsilon
Liberec 1963 –1978, Praha 1978 - dosud
Další názvy: Studio Ypsilon Naivního divadla Liberec 1963 – 78; Ateliér–Ypsilon Praha 1978 – 80; Studio Ypsilon Praha 1980 – dosud
divadlo
Adresa: Spálená 75/16, Praha - Nové Město
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
