Sabina, Karel: Porovnání verzí

| jméno = <ee:firstname>Karel</ee:firstname> <ee:lastname>Sabina</ee:lastname>

Byl vychován u příbuzných, v chudé rodině zedníka a domovníka v Praze (otec není znám, '''S.''' uváděl jeho polský a šlechtický původ). Po absolvování Akademického gymnázia na Starém Městě a filozofických ročníků univerzity (1833) započal, avšak nedokončil studium práv. Ve 30. a 40. letech pomáhal organizovat veřejné taneční zábavy, besedy a vlastenecké podniky. Byl aktivním členem divadelního souboru, který v okruhu ''Květů'' založil J. K. Tyl a který působil v Kajetánském domě na Malé Straně (1834-37). Krátce se živil jako vychovatel ve šlechtických a měšťanských rodinách, od 1830 po celý život jako spisovatel, publicista a redaktor (mj. ''Pražské noviny'' 1848, ''Včela'' 1848, ''Noviny Lípy slovanské'' 1849, ''Slovan'' 1871-72). 1837 se podílel na založení časopisu ''Ost und West'', v němž chtěl R. Glaser vybudovat centrum zemského patriotismu. Zprávy o divadle, jimiž '''S.''' do ''Ost und West'' přispíval, přebíral z ''Květů''. Dopisoval i z Vídně, kam odešel 1838. Pracoval v redakci listu ''Der Adler, Welt- und Nationalchronik'', pro radikální sociální názory byl však z Vídně vypovězen a 1839 se vrátil do Prahy. 1845 se stal členem tajného spolku s protirakouským a republikánským zaměřením Repeal. 1848-49 patřil k předním aktérům revolučních událostí. Po porážce červnové revoluce byl několik měsíců vězněn, v květnu 1849 znovu zatčen, za přípravu spiknutí proti monarchii vedeného M. A. Bakuninem obviněn z velezrady a odsouzen k smrti. Trest mu byl změněn na 18 let těžkého žaláře. 1857 byl v rámci všeobecné amnestie propuštěn a internován v Praze. Žil ve velmi obtížných podmínkách, protože nesměl publikovat bez svolení policie. Po politickém uvolnění v šedesátých letech se vrátil k novinářské práci a podílel se na českém společenském životě. Byl řečníkem na národních slavnostech a ve spolcích, sledoval vznikající dělnické hnutí a sociální problematiku (spis ''Duchovný komunismus'', 1861, četné časopisecké příspěvky), patřil k organizátorům Umělecké besedy, od srpna 1865 spolupracoval s PD jako externí dramaturg, 1866 byl místopředsedou Divadelní jednoty. V únoru 1870 ho anonymní článek ve vídeňském listu ''Vaterland'' obvinil ze spolupráce s policií a 30. 7. 1872 byl na schůzce mladočeských politiků a spisovatelů, kam byl pozván, z kolaborace usvědčen. Zveřejnění tohoto nálezu v ''Národních listech'' 10. 8. 1872 vedlo k jeho vyobcování z národní společnosti. Zbytek života strávil v bídě a osamělosti. Prodával své texty a publikoval anonymně nebo pod pseudonymy (Leo Blass, Adrian, Sabinský, Želinský). Na plakátech oper s jeho librety v PD bylo jméno nahrazováno iniciálami, v časopiseckých recenzích operních premiér nebyl uváděn jako autor libret ani při rekapitulaci obsahu. Neplatilo to pro zahraničí, kde byly po 1890 opery ''Prodaná nevěsta'' (Smetana) a ''V studni'' (Blodek) nejhranějšími českými díly.

Z prací pro operu je evidováno osmnáct libret, z nichž osm se stalo podkladem dokončených a provedených děl. Svá libreta psal '''S.''' na zakázku, s žádným skladatelem nespolupracoval delší dobu. Tvořil velmi rychle, což vysvětluje zájem o jeho texty; nicméně jeho práce prozrazují nedostatky v dramatické stavbě i v prozodii, zřejmé už současníkům (viz např. posudky ''Braniborů v Čechách'' v Harrachově soutěži). Nevýhodou '''S.''' libret byl jejich převážně dialogový charakter s minimem ansámblů a árií, který nedával skladatelům dostatečně různorodý textový podklad. První historická témata (''Templáři na Moravě'', ''Braniboři v Čechách'') zpracovával '''S.''' bez zkušenosti s dramatickou tvorbou a opřel se o známé modely (velká historická opera). Využil však historii spíše jako kulisu, do které zasadil aktuálně pochopený děj s časovými narážkami. V idylických obrazech českého venkova (''Prodaná nevěsta'', ''V studni'', ''Starý ženich'') námětově navazoval na své starší beletristické práce (povídka ''Vesničané'', 1847, romány ''Věčný ženich'', 1858-63, a ''Jen tři léta'', 1860); do ''Braniborů v Čechách'' promítl též své sociální cítění, když zapojil do děje městskou chudinu. Charakter romantického libreta ''Bukovín'' o rytíři tohoto jména předurčil autor hudby Z. Fibich, když požadoval text podobný Weberovu ''Čarostřelci''. Po prozodické stránce jsou '''S.''' libreta napsána nepravidelně a s malou snahou o soustavné dodržování zvoleného přízvučného verše. Prozodické nedostatky byly zčásti způsobeny chvatnou prací, zčásti snad i doznívajícími diskusemi o časoměrném či přízvučném principu v českém verši, které se vedly mj. v literárním odboru Umělecké besedy. Libreta pro Smetanu byla během kompozice revidována: u ''Braniborů v Čechách'' je zachováno '''S.''' libreto a Smetanova skica, z níž vyplývají pozdější Smetanovy změny (členění do 3 jedn., úpravy dialogů). Přesný Smetanův podíl na konečné podobě libreta ''Prodané nevěsty'' lze na základě dochované dokumentace rekonstruovat jen v omezené míře.

V kratších publicistických textech se '''S.''' vyslovoval k problematice divadla jako instituce a k jeho výchovnému a vzdělávacímu významu. Pod pseudonymem Leo Blass uveřejnil nejprve v podobě fejetonů v ''Prager Zeitung'' 1875-76, potom knižně pojednání ''Das Theater und Drama in Böhmen'', sledující vývoj divadla v Čechách od středověku po obrození (česky 1940). Tato první obsáhlejší historická práce z dějin divadla v Čechách, zpracovaná podle časopiseckých excerpt, divadelních cedulí, svědectví pamětníků a archivních dokumentů, patřila (navzdory věcným omylům) po několik desetiletí k základním zdrojům informací.

<ee:bibliography_content>Souborné vyd. a výbory: ''Spisy K. S.'', 1 sv., nakl. K. Bellman, 1866; ''Sebrané spisy K. S.'', I-III, nakl. B. Kočí, vyd. P. Zenkl, 1910-11; ''K. S. Výbor z jeho děl a životopisná studie'', nakl. P. Plaček, vyd. V. K. Blahník, 1911; ''Vybrané spisy K. S.'', I-III, vyd. J. Thon, 1911-16, obsahuje: I. Básně, II. Články literárně-dějepisné (zde Naše divadlo a jeho budoucnost, 1864), III. Články literárně-dějepisné a Studie literární (zde Vliv divadla českého na vývoj dramatické literatury české, 1868). - Leo Blass [K. S.]: ''Počátky českého divadla. Divadlo a drama v Čechách do začátku XIX. století'', 1940. Z něm. originálu ''Das Theater und Drama in Böhmen bis zum Anfange des XIX. Jhs.'', Prag 1877, přel. G. Fučíková, vyd. J. Fučík 1940.</ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content>Provedená: ''Templáři na Moravě'', opera, 3 jedn., h: Šebor, 19. 10. 1865 PD, libr. vyd. 1865; ''Braniboři v Čechách'', opera, 3 jedn., h: Smetana, 5. 1. 1866 PD, libr. vyd. 1866; ''Prodaná nevěsta'', opera, h: Smetana, 1. verze ve 2 jedn., 30. 5. 1866 PD, libr. vyd. 1866, 2. verze ve 3 jedn., 25. 9. 1870, libr. vyd. 1872; ''V studni'', opera, 1 jedn., h: Blodek, 17. 11. 1867 PD, libr. vyd. 1867; ''Kocour a kočka aneb Nová Praha v Americe'', kouzelná fraška se zpěvy a tanci, h: V. Hřímalý, 3 jedn., 22. 7. 1870 PD; ''Mikuláš'', kom. opereta, 2 jedn., h: Rozkošný, 5. 12. 1870 PD, libr. vyd. s. a. [1871]; ''Bukovín'', opera, 3 jedn., h: Fibich, revize textu Hostinský 1873/74, 16. 4. 1874 PD, libr. nevyd.; ''Starý ženich'', prostonár. zpěvohra, 3 jedn., psáno 1871 jako ''Starý ženich aneb Pan Franc na námluvách'', h: Bendl, revize textu Eim a V. J. Novotný, 4. 2. 1882 Chrudim, libr. vyd. 1882. • Libreta nedokončená a nezhudebněná: ''Žižka'', rkp. v LA PNP; ''Zítek'', 1868 pro Blodka, kompozice nedok., fragment proveden 3. 10. 1934 ND; ''Vodník'', asi 1867 pro Č. Vinaře, komp. nedok.; ''Vlasta'', 3 jedn., pro A. Rennera; ''Dalibor'', pro Pozděnu; ''O prázdninách'', pro Kavána; ''Husité'', 1868, pro Rozkošného, nedok. - Bez podrobností jsou v lit. uváděna S. libreta ''Poslední kvas'', ''Koleda'' a ''Vír'' - viz též SMETANA B.</ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content>Pozůstalost v LA PNP (inventář B. Pražáková, 1986). • ''Národní listy'' 2. 6. 1866 [Prodaná nevěsta], 27. 1. 1868 [Husité], 6. 2. 1868 [V studni], 28. 7. 1870 [Kocour a kočka]; E. Meliš: ''Průvodce hudební a divadelní'', 1868, s. 62; E. Chvála, ''Politik'' 24. 10. 1883 [Starý ženich]; E. Chvála, ''Osvěta'' 14, 1884, s. 184 [Starý ženich]; O. Hostinský: ''B. Smetana a jeho boj o moderní hudbu'', 1901; V., A. a J. Hornové: ''Česká zpěvohra'', 1903 [v předml.]; Z. Nejedlý: ''K. S.: Prodaná nevěsta'', [vyd. libreta], 1908, znovu vyd. 1930; Z. Nejedlý: ''K.  S.: Braniboři v Čechách'' [vyd. libreta], 1918; Z. Nejedlý: Smetanova libreta, ''Smetaniana'', 1922, v části II: Smetanova libreta; Z. Nejedlý: předmluva k S. knize ''Duchovný komunismus'', 1928; Nejedlý: Smetana II; M. Hýsek: S. dramatik, ''Jeviště'' 2, 1921, s. 162; M. Očadlík: K. S., libretista, ''Národní a Stavovské divadlo'' 5, 1927/28, č. 12, s. 2; J. Träger: S., divadelní kritik, ''Národní divadlo a Stavovské divadlo'' 5, 1927/28, č. 13, s. 5-6; M. Očadlík: Neznámé operní libreto K. S., ''České slovo'' 2. 8. 1936 [opera Vodník, okolnosti nálezu]; J. Bartoš: PD opera; J.   Plavec: ''František Škroup'', 1941; G. Abraham: The Genesis of the Bartered Bride, ''Music _amp_ Letters'' [Oxford] 28, 1947, s. 36-43; M. Očadlík: ''Smetanovi libretisté'', 1948; P. Pražák: ''Smetanovy zpěvohry'', I, 1948; M. Očadlík: ''Smetanova Prodaná nevěsta'', 1951; J. Bartoš: Ke genezi Smetanovy Prodané nevěsty, ''Musikologie'' IV, 1955, s. 7-31; Vondráček I, II; P. Pražák: K libretu Prodané nevěsty, ''Divadlo'' 7, 1956, s. 989; A. Hofman: ''Die Prager Zeitschrift Ost und West. Ein Beitrag zur Geschichte der deutsch-slawischen Verständigung im Vormärz'', Berlin 1957; K.  S. a V. Blodek: ''V studni'' [vyd. libreta] 1959, doslov A. Hostomská; P. Pražák: ''Smetanova Prodaná nevěsta, Vznik a osudy díla'', 1962, zvl. s. 16-20, 26-29; M. Brod: ''Die verkaufte Braut, der abenteuerliche Lebensroman des Textdichters K. S.'', München 1962; DČD II, III; J. Jiránek: Vztah hudby a slova ve Smetanově Prodané nevěstě, ''Hudební věda'' 8, 1971, s. 19-40; ''Tři smetanovská libreta'' [mj. Prodaná nevěsta], doslov Z. Nejedlý, 1975; J. Jiránek: Sabinovo libreto k Smetanově první opeře, ''Česká literatura'' 27, 1979, s. 206-218; M. Ottlová-M. Pospíšil: K problematice české historické opery 19. století. Braniboři v Čechách a Templáři na Moravě, ''Hudební rozhledy'' 34, 1981, s. 169-172, přetištěno in: ''Bedřich Smetana a jeho doba. Vybrané studie'', 1997; P. Daněk-J. Vyšohlídová: Dokumenty k soutěži hraběte Harracha, ''Miscellanea musicologica'' 30, 1983, s. 147-175; J. Jiránek: ''Smetanova operní tvorba I, Od Braniborů v Čechách k Libuši'', 1984; Tyrrell: Czech Opera; A. Stich: Programm und Sprachideal von K. S., in: ''Bedřich Smetana 1824-1884. Report of the International Musicological Conference Praha 1994'', vyd. O. Mojžíšová a M. Ottlová, 1995, s. 192-199; M. Pospíšil: Meyerbeer a česká opera 19. století, ''Hudební věda'' 34, 1997, s. 375-403; L. Kusáková: K. S., ''Česká literatura'' 48, 2000, s. 502-518; L. Klosová: Patero divadelních rolí agenta Romana (K portrétu K. S.), ''Divadelní revue'' 11, 2000, č. 1, s. 7-21; Reittererovi 2004. • Obsah oper: Hornové; Branberger; České umění dramatické II. • Rieger; ČHS; Grove-opera.</ee:bibliography_content>