Rosen, Katharina: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
m (založení hesla) |
||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
</ee:progress> | </ee:progress> | ||
{{Infobox Osoba | {{Infobox Osoba | ||
| − | | jméno = <ee:firstname>Katharina</ee:firstname> <ee:lastname>Rosen</ee:lastname> | + | | jméno = <ee:firstname>Katharina</ee:firstname> |
| + | | příjmení = <ee:lastname>Rosen</ee:lastname> | ||
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | ||
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | ||
| Řádka 26: | Řádka 27: | ||
Vl. jm. Rosenbaum. 1876 přišla jako patnáctiletá na vídeňskou konzervatoř (prof. R. Csillag) a díky mimořádnému talentu zde získala stipendium. 1881 absolvovala obor zpěv, ale pokračovala ve studiu hry na klavír, harmonie, italštiny, tance, mimiky a deklamace. Debutovala 1884 v Mannheimu a necelou jednu sezónu zpívala v městském divadle ve Štýrském Hradci. Ve StD v Praze se ucházela o angažmá 11. 9. 1884 v roli Verdiho Aidy a ředitel Edmund Kreibig ji ihned přijal. 1885 ji nový ředitel StD A. Neumann převzal jako jednu z nemnoha Kreibigových zpěváků do svého souboru, kde setrvala do konce sezóny 1890/91. 1890 jí pražský tisk věnoval pozornost v souvislosti s procesem, který proti ní vedla v Berlíně agentura Selar; '''R.''' byla žalována pro údajné nedodržování tantiémových podmínek. Proces měl precedenční charakter, '''R.''' jej vyhrála a prosadila se zásada, že umělec není povinen platit provizi agentuře, dosáhne-li angažmá bez jejího přičinění. Z Prahy odešla '''R.''' do Breslau [Wrocław] a jako členka tamního divadla hostovala spolu s italským basistou L. Fumagallim v červnu 1894 na pražské německé scéně v hlavních rolích několika představení. Breslau opustila 1896 a po jedné sezoně v Hamburku se z veřejného uměleckého života ztratila. | Vl. jm. Rosenbaum. 1876 přišla jako patnáctiletá na vídeňskou konzervatoř (prof. R. Csillag) a díky mimořádnému talentu zde získala stipendium. 1881 absolvovala obor zpěv, ale pokračovala ve studiu hry na klavír, harmonie, italštiny, tance, mimiky a deklamace. Debutovala 1884 v Mannheimu a necelou jednu sezónu zpívala v městském divadle ve Štýrském Hradci. Ve StD v Praze se ucházela o angažmá 11. 9. 1884 v roli Verdiho Aidy a ředitel Edmund Kreibig ji ihned přijal. 1885 ji nový ředitel StD A. Neumann převzal jako jednu z nemnoha Kreibigových zpěváků do svého souboru, kde setrvala do konce sezóny 1890/91. 1890 jí pražský tisk věnoval pozornost v souvislosti s procesem, který proti ní vedla v Berlíně agentura Selar; '''R.''' byla žalována pro údajné nedodržování tantiémových podmínek. Proces měl precedenční charakter, '''R.''' jej vyhrála a prosadila se zásada, že umělec není povinen platit provizi agentuře, dosáhne-li angažmá bez jejího přičinění. Z Prahy odešla '''R.''' do Breslau [Wrocław] a jako členka tamního divadla hostovala spolu s italským basistou L. Fumagallim v červnu 1894 na pražské německé scéně v hlavních rolích několika představení. Breslau opustila 1896 a po jedné sezoně v Hamburku se z veřejného uměleckého života ztratila. | ||
| − | Její předpoklady pro divadelní dráhu byly výborné. Byla vysoká, štíhlá a měla „mladodramatický hlas s fascinujícím erotickým půvabem a zářivými výškami" (Rosenheim). Do Prahy přišla jako začátečnice, ale díky dobré technické přípravě mohla postupně nahradit první sopranistku souboru M. Moser-Steinitzovou, blížící se již závěru kariéry. Dokázala svůj hlas na dlouhých tónech rozvinout až do trubkové barvy a vzápětí oduševněle provést jemnou koloraturní ornamentiku. Její široký repertoár zahrnoval i některé mezzosopránové party, jež zvládala svým velkým hlasovým rozsahem. Drobné námitky bývaly vyslovovány proti jejímu ne zcela jistému rytmickému cítění. Soustavně a intenzivně pracovala na svém zdokonalení. 1886, před studiem role Elvíry z Verdiho opery ''Ernani'', odjela do Drážďan k F. Lampertimu, aby si upevnila stylově čisté italské tvoření tónu; vypracovávala herecký projev a snažila se vyhýbat operním manýrám (herecky pozoruhodně zvládala zvl. role Bizetovy Carmen a Goldmarkovy Královny ze Sáby). Spolupráce s dirigenty StD Mahlerem a Muckem, s nimiž připravovala dvě role pro pražskou premiéru Wagnerovy tetralogie ''Der Ring des Nibelungen'', jí dala příležitost k rozvoji, stejně jako vzor M. Moser-Steinitzové. Některé výkony své starší kolegyně ve Wagnerových operách '''R.''' přijala jako model ke koordinaci vztahu mezi hudbou a pohybem těla. Ve Wagnerových rolích se obě pěvkyně setkávaly na jevišti: ''Die Walküre'' ('''R.''' | + | Její předpoklady pro divadelní dráhu byly výborné. Byla vysoká, štíhlá a měla „mladodramatický hlas s fascinujícím erotickým půvabem a zářivými výškami" (Rosenheim). Do Prahy přišla jako začátečnice, ale díky dobré technické přípravě mohla postupně nahradit první sopranistku souboru M. Moser-Steinitzovou, blížící se již závěru kariéry. Dokázala svůj hlas na dlouhých tónech rozvinout až do trubkové barvy a vzápětí oduševněle provést jemnou koloraturní ornamentiku. Její široký repertoár zahrnoval i některé mezzosopránové party, jež zvládala svým velkým hlasovým rozsahem. Drobné námitky bývaly vyslovovány proti jejímu ne zcela jistému rytmickému cítění. Soustavně a intenzivně pracovala na svém zdokonalení. 1886, před studiem role Elvíry z Verdiho opery ''Ernani'', odjela do Drážďan k F. Lampertimu, aby si upevnila stylově čisté italské tvoření tónu; vypracovávala herecký projev a snažila se vyhýbat operním manýrám (herecky pozoruhodně zvládala zvl. role Bizetovy Carmen a Goldmarkovy Královny ze Sáby). Spolupráce s dirigenty StD Mahlerem a Muckem, s nimiž připravovala dvě role pro pražskou premiéru Wagnerovy tetralogie ''Der Ring des Nibelungen'', jí dala příležitost k rozvoji, stejně jako vzor M. Moser-Steinitzové. Některé výkony své starší kolegyně ve Wagnerových operách '''R.''' přijala jako model ke koordinaci vztahu mezi hudbou a pohybem těla. Ve Wagnerových rolích se obě pěvkyně setkávaly na jevišti: ''Die Walküre'' ('''R.'''Sieglinda, Moserová–Brünhilda, 20. 12. 1885), ''Tristan und Isolde'' (Moserová–Isolda, '''R.'''Brangäna, 30. 4. 1886). |
V pražském souboru patřila k nejzaměstnanějším silám v běžném repertoáru a účinkovala též při premiérách soudobých oper (Kauders: ''Der Schatz des Rhampsinit'' 1887, Reznicek: ''Satanella'' 1888, ''Emerich Fortunat'' 1889, H. Zöllner: ''Faust'' 1888, Wallnöffer: ''Eddystone'' 1889). Ředitel Neumann si byl vědom jejích kvalit a udělil jí mimořádná privilegia, k nimž patřilo osvobození od vystupování v operetách (zpívala pouze ve výjimečných představeních) a právo sjednávat si hostování na jiných scénách. Spolu s významnými domácími a zahraničními pěvci ji Neumann zařadil i do zájezdového souboru, s nímž v březnu a dubnu 1889 pohostinsky vystupoval v Petrohradě a Moskvě (Wagner: ''Der Ring des Nibelungen''). Byla též členkou pražské skupiny, s níž Neumann hostoval v červnu a červenci 1891 v Berlíně, kde vystoupila v mimořádně úspěšných představeních téměř 30krát jako Santuzza (Mascagni: ''Cavalleria rusticana''). Díky této roli získala v Německu jméno. V nedlouhé kariéře '''R.''' představovala pražská léta nejvýznamnější období, v němž se propracovala ke svým vrcholným výkonům. | V pražském souboru patřila k nejzaměstnanějším silám v běžném repertoáru a účinkovala též při premiérách soudobých oper (Kauders: ''Der Schatz des Rhampsinit'' 1887, Reznicek: ''Satanella'' 1888, ''Emerich Fortunat'' 1889, H. Zöllner: ''Faust'' 1888, Wallnöffer: ''Eddystone'' 1889). Ředitel Neumann si byl vědom jejích kvalit a udělil jí mimořádná privilegia, k nimž patřilo osvobození od vystupování v operetách (zpívala pouze ve výjimečných představeních) a právo sjednávat si hostování na jiných scénách. Spolu s významnými domácími a zahraničními pěvci ji Neumann zařadil i do zájezdového souboru, s nímž v březnu a dubnu 1889 pohostinsky vystupoval v Petrohradě a Moskvě (Wagner: ''Der Ring des Nibelungen''). Byla též členkou pražské skupiny, s níž Neumann hostoval v červnu a červenci 1891 v Berlíně, kde vystoupila v mimořádně úspěšných představeních téměř 30krát jako Santuzza (Mascagni: ''Cavalleria rusticana''). Díky této roli získala v Německu jméno. V nedlouhé kariéře '''R.''' představovala pražská léta nejvýznamnější období, v němž se propracovala ke svým vrcholným výkonům. | ||
| Řádka 32: | Řádka 33: | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Role (ve StD a v Novém německém divadle)</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Role (ve StD a v Novém německém divadle)</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>'''1885 | + | <ee:bibliography_content>'''1885'''–'''87:''' Sieglinde (Wagner: ''Die Walküre''), Gutrune (Wagner: ''Götterdämmerung''), Elsa (Wagner: ''Lohengrin''), Senta (Wagner: ''Der fliegende Holländer''), Brangäne (Wagner: ''Tristan und Isolde''), Vitelia (Mozart: ''Titus''), Leonora [Fiordiligi] (Mozart: ''Così fan tutte''), Dáma (Mozart: ''Die Zauberflöte''), Donna Elvira (Mozart: ''Don Juan''), Hraběnka (Mozart: ''Figaros Hochzeit''), Argelia, Dardanova vnučka (Catalani: ''Dejanice''), Agnes (von Perfall: ''Junker Heinz''), Lucrezia (Donizetti: ''Lucrezia Borgia''), Felisa d'Amores (Ad. Müller: ''Der Hofnarr''), Laura (Ponchielli: ''Gioconda''), Valentina (Meyerbeer: ''Die Hugenotten''), Norma (Bellini: ''Norma''), Rodopis (Kauders: ''Der Schatz des Rhampsinit'', prem.); '''1888:''' Leonore (Verdi: ''Troubadour''), Violetta (Verdi: ''Traviata''), Angela (Klughardt: ''Astorre''), Satanella (Reznicek: ''Satanella'', prem.), Margarethe (Gounod: ''Faust und Margarethe''), Agathe (Weber: ''Der Freischütz''), Margarethe (H. Zöllner: ''Faust'', prem.), Světlovlasá Lisbeth (Brüll: ''Das steinerne Herz''), Thalea (Enna: ''Die Hexe''); '''1889:''' Irene (Wagner: ''Rienzi''), Venus (Wagner: ''Tannhäuser''), Lady Hariot (Wallnöfer: ''Eddystone'', prem.), Desdemona (Rossini: ''Othello''), Rezia (Weber: ''Oberon''), Jessonda (Spohr: ''Jessonda''), Selica (Meyerbeer: ''Die Afrikanerin''), Ilona (Reznicek: ''Emerich Fortunat'', prem.); '''1890:''' Isabelle (Meyerbeer: ''Robert der Teufel''), Isabella Francouzská (Litolff: ''Die Tempelherren''), Elvira (Verdi: ''Ernani''), Královna (Marschner: ''Hans Heiling''); '''1891:''' Cikánka Isbrana (Anton Rubinštejn: ''Kinder der Haide''), Pastýř (Meyerbeer: ''Dinorah''), Isabel (Bretón: ''Die Liebenden von Teruel''), Isolde (Wagner: ''Tristan und Isolde''), Santuzza (Mascagni: ''Cavalleria rusticana''); '''1894''', vše j. h.: Selica (Meyerbeer: ''Die Afrikanerin''), Aida (Verdi: ''Aida''), Carmen (Bizet: ''Carmen''), Sulamith (Goldmark: ''Königin von Saba''), Saffi (J. Strauss: ''Zigeunerbaron''), Nedda (Leoncavallo: ''Der Bajazzo'').</ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>Životní data sdělila rodina. | + | <ee:bibliography_content>Životní data sdělila rodina. – Cedule pražského německého divadla 1887–92, NMd. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1887 až 1892, 1895, s. 43; ''Prager Zwischenactszeitung'' 21. 3. 1888 [Violetta], 4. 2. 1890 [Sieglinda]; ''Deutsches Abendblatt'' 12. a 14. 5. 1890 [proces v Berlíně]; ''Illustrierte Deutsche Presse'' 15. 2. 1891 [biogr.]; O. Wilda, ''Neue musikalische Zeitung'' 14, 1893, č. 19 [studium a debut]; ''Der Humorist'' [Wien] 1893, č. 11; Teuber III, zvl. 762, 773, 812–815, 819, 820, 824; Rosenheim, s. 28, 43, 60, 82, 101, 110; Němeček 1963. • Eisenberg; Kutsch 1997; Neues deutsches Theater.</ee:bibliography_content> |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
Verze z 14. 12. 2015, 12:18
Katharina Rosen
* 25. 5. 1861 Vídeň, Rakousko
† 12. 2. 1941 Vídeň, Rakousko
zpěvačka
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
