Faltys, Karel: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
| − | <span id="PageFillProgress"> | + | <span id="PageFillProgress">3</span> |
</ee:progress> | </ee:progress> | ||
{{Infobox Osoba | {{Infobox Osoba | ||
| Řádka 28: | Řádka 28: | ||
Hereckou dráhu začínal v činohře otcově společnosti. Vynikl jako představitel světáků, v nichž uplatňoval konverzační jistotu a nenucenou hru (Mikuláš Dačický z Heslova, Stroupežnický:''Paní mincmistrová''; Dr. Hudec, Štech:''Třetí zvonění''). Také ve smíchovské aréně a ve vinohradském divadle hrál role bonvivánů v tzv. společenských hrách, jejichž ležérnost a líbivost konvenovala jeho hereckému naturelu. V náročnějších repertoárových titulech se objevoval zřídka a většinou v malých úložkách. V psychologicky obsažnějších rolích selhával (Stensgaard, Ibsen: ''Spolek mladých'') a byl v nich kritizován za monotónní a patetickou deklamaci i za topornost pohybového projevu. Hudební nadání (hrál na violoncello a na housle) jej brzy nasměrovalo ke zpěvohře, která se stala hlavní oblastí jeho působení. Zprvu zastával tenorový mladokomický obor (Broňo z Popielů, Nedbal: ''Polská krev''), pro nějž měl i noblesní vystupování a smysl pro salonní humor. Brzy se přehrál do starokomických rolí, jimiž si vydobyl značnou popularitu (Célestin, Hervé:''Mamzelle Nitouche ''– 1907; Dr. Falke, Strauss:''Netopýr''). Jeho bodrý, dobromyslný humor se dobře pojil s fyzickým vzezřením: kulatou, masitou tváří a malým bříškem. Věčně se usmívající ústa, znělý hlas a strojená nepohyblivost patřily k charakteristické výbavě jeho jevištního projevu. V pražských zábavních podnicích dvacátých a třicátých let zaujímal čelnou pozici: patřil k oblíbeným komikům revuálních pořadů a – vedle K. Hašlera a M. Valentové – k jejich protagonistům. Jako režisér se podílel na českých premiérách zahraničních a domácích operetních novinek, které se staly repertoárovým hitem (Fall:''Španělský slavíček''; Stolz:''Pepina''; Piskáček:''Slovácká princezka''). Pořídil překlad libreta Fallovy operety ''Španělský slavíček''. | Hereckou dráhu začínal v činohře otcově společnosti. Vynikl jako představitel světáků, v nichž uplatňoval konverzační jistotu a nenucenou hru (Mikuláš Dačický z Heslova, Stroupežnický:''Paní mincmistrová''; Dr. Hudec, Štech:''Třetí zvonění''). Také ve smíchovské aréně a ve vinohradském divadle hrál role bonvivánů v tzv. společenských hrách, jejichž ležérnost a líbivost konvenovala jeho hereckému naturelu. V náročnějších repertoárových titulech se objevoval zřídka a většinou v malých úložkách. V psychologicky obsažnějších rolích selhával (Stensgaard, Ibsen: ''Spolek mladých'') a byl v nich kritizován za monotónní a patetickou deklamaci i za topornost pohybového projevu. Hudební nadání (hrál na violoncello a na housle) jej brzy nasměrovalo ke zpěvohře, která se stala hlavní oblastí jeho působení. Zprvu zastával tenorový mladokomický obor (Broňo z Popielů, Nedbal: ''Polská krev''), pro nějž měl i noblesní vystupování a smysl pro salonní humor. Brzy se přehrál do starokomických rolí, jimiž si vydobyl značnou popularitu (Célestin, Hervé:''Mamzelle Nitouche ''– 1907; Dr. Falke, Strauss:''Netopýr''). Jeho bodrý, dobromyslný humor se dobře pojil s fyzickým vzezřením: kulatou, masitou tváří a malým bříškem. Věčně se usmívající ústa, znělý hlas a strojená nepohyblivost patřily k charakteristické výbavě jeho jevištního projevu. V pražských zábavních podnicích dvacátých a třicátých let zaujímal čelnou pozici: patřil k oblíbeným komikům revuálních pořadů a – vedle K. Hašlera a M. Valentové – k jejich protagonistům. Jako režisér se podílel na českých premiérách zahraničních a domácích operetních novinek, které se staly repertoárovým hitem (Fall:''Španělský slavíček''; Stolz:''Pepina''; Piskáček:''Slovácká princezka''). Pořídil překlad libreta Fallovy operety ''Španělský slavíček''. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| − | <ee:bibliography> | + | <ee:bibliography></ee:bibliography> |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | </ee:bibliography> | + | |
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Životní události == | == Životní události == | ||
Verze z 9. 12. 2015, 11:47
Karel Faltys
* 17. 4. 1878 Votice (CZ)
† 19. 3. 1944 Praha (CZ)
herec, zpěvák, režisér
S konverzační jistotou a nenucenou hrou ztělesňoval bonvivány v tzv. společenských hrách. V náročnějších titulech se objevoval zřídka, v psychologicky obsažnějších rolích selhával. Hudební nadání jej brzy nasměrovalo ke zpěvohře, posléze hlavní oblasti jeho působení. Jako operetní režisér se podílel na českých premiérách zahraničních a domácích novinek, často repertoárových hitů. Ve 20. a 30. letech zaujímal čelnou pozici v pražských zábavních podnicích; vedle K. Hašlera a M. Valentové patřil k oblíbeným komikům revuálních pořadů.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
