Hickel, Carl Johann: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m (založení hesla) |
(založení hesla) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
| − | <span id="PageFillProgress"> | + | <span id="PageFillProgress">3</span> |
</ee:progress> | </ee:progress> | ||
{{Infobox Osoba | {{Infobox Osoba | ||
| Řádka 24: | Řádka 24: | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
<ee:content> | <ee:content> | ||
| + | <div> | ||
| + | Po 1848 vystupoval též pod pseudonymem Carl Johann Heinrich. Byl určen k vojenské dráze (kadet u generála Radeckého), po sňatku však od vojska odešel. Žil ve Vídni, kde byl literárně činný, přispíval básněmi a drobnými prózami do novin a časopisů a pracoval pro divadlo. Do Prahy přišel 1845 jako novinář, literát a dramatik. Poprvé spolupracoval se StD 1845 za ředitele Stögera, kdy napsal text pro zahájení provozu železnice z Vídně do Prahy. Pokračoval však zvl. za Stögerova nástupce J. Hoffmanna, počínaje již prologem k jeho prvnímu pražskému představení (''Die Weihe der Kunst''). Psal divadelní kritiky, básně a drobnou prózu do revue ''Österreichisches Theater- und Musikalbum'' (vyd. 1847 a v lednu–březnu 1848). Angažoval se politicky. Stýkal se s okruhem kolem časopisu ''Ost und West'' a patřil k radikálně orientovanému křídlu, přístupnému na počátku revoluce spojení Čechů a Němců při prosazování sociálních a občanských svobod. Byl sympatizantem Repealu a členem pražského Národního výboru. Od dubna do začátku července 1848 vydával politický deník ''Der Freund des Volkes'' (6. 4. v něm uveřejnil výzvu k jednotnému postupu Čechů a Němců, kterou podepsali Doucha, Hanka, Ebert, Gutt, Tomek, Klicpera, Havlíček, Ambros ad.). Podobně jako Ebert se i '''H.''' rozešel s Čechy, když byly formulovány samostatné české národní požadavky. 1849 zanechal politiky a stal se dramaturgem StD, pověřeným zvl. péčí o nově otevřenou Arénu ve Pštrosce. Od 20. 10. 1850 do konce roku 1854 vydával deník ''Salon, Blätter für Kunst, Literatur, Theater und geselliges Leben''. Po sezoně 1852/53, kdy se do StD vrátil ředitel Stöger, s nímž měl '''H.''' patrně spory o dramaturgické zaměření scény, z divadla odešel; v září 1854 v sérii článků v ''Salonu'' ostře kritizoval Stögerův repertoár. Předmětem sporu mohlo být i Stögerovo váhání s uváděním Wagnerových oper, které '''H.''' obdivoval. 1855 se vrátil do Vídně a připojil se k J. Hoffmannovi, který si pronajímal Theater in der Josefstadt. Zemřel na tyfus. | ||
| + | Tvorba pro divadlo, doložená jen několika vydanými pracemi, byla menší částí '''H.''' literárních aktivit, jejichž těžiště spočívalo ve „vznešeném příležitostném básnění" [Wurzbach] a v žurnalistice. Ze svých porůznu otištěných povídek vydal knižně pouze sbírku historických příběhů (''Epheuranken'', Leitmeritz 1848) a tři drobné svazky básní (''Bilder und Klänge aus Marienbad'', Eger 1854, ''Österreichische Kaiserlieder'', Leipzig 1855, ''Der Minnehof–Ein Vademecum der Liebenden'', Leipzig 1855). Značnou roli sehrál jeho list ''Salon'', v němž chtěl „nahradit nedostatek pozornosti" věnované umění v revolučních letech. ''Salon'' přinášel společenské novinky, od prosince 1850 každodenní divadelní programy a obšírné hudební a divadelní referáty, včetně posudků českých představení. Po 1852 se více věnoval i zahraničním zprávám. O činohře psal '''H.''' sám, o opeře a hudebních událostech referovaly šifry K., Fr. v. S., M., F., Fn a zejm. dopisovatel s pseudonymem Lukow. Na konci února 1851 publikoval ''Salon'' polemiku mezi '''H.''', ředitelem StD J. Hoffmannem a kritikem J. A. Hellerem, týkající se úrovně a celkového zaměření divadla; později napsal '''H.''' pro ''Salon'' několik obšírných pojednání o divadle a jeho současném stavu. Hodlal zpracovat dějiny divadla v Praze a 1853 začal tisknout ukázky textů o závěru 18. století [Zur Prager Theatergeschichte], čerpané ponejvíce z gothajských divadelních kalendářů, ale i z dalších zdrojů. | ||
| + | |||
| + | Se StD spolupracoval především jako pohotový organizátor a rychle píšící autor. Aranžoval živé obrazy a příležitostné scény (např. k císařským narozeninám) s bohatou výpravou a pyrotechnickými efekty, v nichž hrála značnou roli hudba. Některé jeho kusy byly inscenovány i v zahraničí (např. ''Radetzky-Feier'' ve Vídni, v Brně, Linci, Šoproni [Ödenburg] ad.). Z prací lehčího rázu měla mimořádný úspěch jeho „kouzelná hra s hudbou" ''Ein Prophet'' (h: Tauwitz), která parodovala souběžně uváděnou evropsky úspěšnou Meyerbeerovu operu ''Der Prophet'' a se stále aktualizovanými kuplety měla v Aréně ve Pštrosce 1851 více než 20 repríz. Psal i kusy pro jednorázová vystoupení hostů (např. pro trpasličího tanečníka T. Ponce kouzelnou hru ''Zauberrose oder der letzte Harlekin'', 1851). | ||
| + | |||
| + | Jeho libreta pro F. Škroupa ''Der Meergeuse'' a ''Columbus'' čerpají z historických událostí: ''Der Meergeuse'' se odehrává během válek gézů (geusů), vlasteneckých spiklenců, proti Španělům ovládajícím v 16. stol. Nizozemsko, ''Columbus'' jedná o objevení Ameriky 1492 a o návratu výpravy domů. V celkovém rozvrhu, dějových motivech, postavách i dalších jednotlivostech využívají libreta modelu velké opery s historickým námětem, s nímž se '''H.''' jako dramaturg denně seznamoval v divadle. K volbě námětu ''Columba'' mohla '''H.''' inspirovat i Klingemannova činohra, dávaná česky 1. 1. 1854. Jeho texty jsou vytvořeny s rutinou, mají přehledný děj, dramatický spád, obratně rozložené sólové, ansámblové a sborové plochy a obsahují atraktivní scénické prvky (tabló, výpravné slavnostní pochody ad.). '''H.''' využíval vědomostí ze své vojenské profese a zařazoval do děje bitvy se střelbou, popravy, souboje a masové vojenské scény s živými koňmi. Lyrické libreto ''Die Waldblume'' pro J. F. Kittla je lokalizováno do Francie v době Ludvíka XIV., jehož přičiněním získá dívka Marie, zvaná Waldblume (Lesní květina), za manžela lesníka Roberta. Děj využívá převlekových scén a záměn osob na způsob Mozartovy ''Figarovy svatby''. | ||
| + | </div> | ||
| + | Náměty některých '''H.''' historických kusů inspirovaly vytvoření nových lokálních dekorací: Staroměstské náměstí s radnicí (malíř Jaich, pro hru ''Karl IV.''), pražský most s vyhlídkou na Malou Stranu a Hradčany, hlavní sál Staroměstské radnice (''Die Schweden vor Prag'', Jaich a A. C. Schulz); byly používány v činohře i v opeře též při jiných příležitostech. | ||
| + | |||
| + | '''H.''' operní libreta plně obstojí vedle srovnatelné dobové produkce a úspěchy jeho textů pro letní divadla svědčí o tom, že dobře sloužily svému komerčnímu účelu. V krátkém období jeho pražského působení však sehrál pro pražské divadlo významnou roli zejména list ''Salon'', v němž '''H.''' založil a po pět sezon udržel kvalitní kritickou platformu. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Verze z 7. 12. 2015, 13:39
Carl Johann Hickel
* 11. 9. 1811 Vídeň, Rakousko
† 28. 9. 1855 Vídeň, Rakousko
dramatik, libretista, divadelní kritik
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
