Švanda ze Semčic, Pavel st.: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m (založení hesla)
m (založení hesla)
Řádka 30: Řádka 30:
 
Svůj rozsáhlý podnik řídil '''Š. '''pomocí tzv. artistických správců. 1865–66, kdy byl pracov­ně vázán v PD, vedl plzeňský soubor J. Barák, v 70. letech spravoval jeho zeť J. J. Stankovský pražské předměstské arény. Během '''Š. '''nemoci 1889–90 byla společnost rozdělena na část brněnskou, pod vedením basisty J. Malého, a smíchovskou, řízenou hercem J. Kubíkem. Umělecký profil však formoval sám '''Š. '''spolu s E. Peškovou, která 1870 opustila PD a stala se členkou manželovy společnosti. Udržovala její soudržnost až do své smrti 1895, kdy byl vel­kopodnik rozdělen mezi jednotlivé dědice.
 
Svůj rozsáhlý podnik řídil '''Š. '''pomocí tzv. artistických správců. 1865–66, kdy byl pracov­ně vázán v PD, vedl plzeňský soubor J. Barák, v 70. letech spravoval jeho zeť J. J. Stankovský pražské předměstské arény. Během '''Š. '''nemoci 1889–90 byla společnost rozdělena na část brněnskou, pod vedením basisty J. Malého, a smíchovskou, řízenou hercem J. Kubíkem. Umělecký profil však formoval sám '''Š. '''spolu s E. Peškovou, která 1870 opustila PD a stala se členkou manželovy společnosti. Udržovala její soudržnost až do své smrti 1895, kdy byl vel­kopodnik rozdělen mezi jednotlivé dědice.
  
Pražskému i mimopražskému divadlu této doby přinesl '''Š. '''více v oblasti činohry. Zasloužil se o zdomácnění moderní francouzské konver­zační veselohry a komedie mravů, o vznik no­vodobé české veselohry (Jeřábek, Sabina, Pfle­ger, Šamberk), v PD uvedl cyklus Molièrových her. Rozvíjel revolučně romantický program české demokratické inteligence z poloviny 19. stol., evropské divadelní dění ho ale později přivedlo k divadlu realistickému a naturalistic­kému (české premiéry B. Bjørnsona, H. Ibsena, dramatizace románů E. Zoly, některé hry F. X. Svobody, V. Štecha a J. Štolby). Po třicet let nahrazovali '''Š. '''a Pešková chybějící českou herec­kou konzervatoř a dodávali PD a ND vynikají­cí síly; '''Š. '''vyškolil též režiséry E. Chvalovského a J. Šmahu.
+
Pražskému i mimopražskému divadlu této doby přinesl '''Š. '''více v oblasti činohry. Zasloužil se o zdomácnění moderní francouzské konver­zační veselohry a komedie mravů, o vznik no­vodobé české veselohry (Jeřábek, Sabina, Pfle­ger, Šamberk), v PD uvedl cyklus Molièrových her. Rozvíjel revolučně romantický program české demokratické inteligence z poloviny 19. stol., evropské divadelní dění ho ale později přivedlo k divadlu realistickému a naturalistickému (české premiéry B. Bjørnsona, H. Ibsena, dramatizace románů E. Zoly, některé hry F. X. Svobody, V. Štecha a J. Štolby). Po třicet let nahrazovali '''Š. '''a Pešková chybějící českou herec­kou konzervatoř a dodávali PD a ND vynikají­cí síly; '''Š. '''vyškolil též režiséry E. Chvalovského a J. Šmahu.
  
 
Nedostatek hudebních děl v plzeňském re­pertoáru nahrazoval '''Š. '''zprvu hostováním opery a baletu PD (výpravná hra s hudbou a baletem ''Život ve snách'', Rossini: ''Lazebník sevillský'', 1866). 1868 založil na přání městské rady oper­ní soubor a 28. 9. zahájil Verdiho ''Troubadou­rem''. Základ orchestru tvořilo asi 20 plzeňských hudebníků s dirigentem M. Angerem a režisé­rem a buffo tenoristou J. Kyselou. Sbor měl na počátku 8 žen a 11 mužů. Sólisté přišli většinou z Pivodovy nebo Lukesovy školy. '''Š. '''zval hosty z PD (A. Vávra, který zůstal v Plzni několik týdnů, J. Lukes, J. Paleček, J. Lev, Eleonora z Ehrenbergů, později E. Maislerová-Sáková, K. Čech) a z ND (V. Heš, M. Sittová, C. Raver­ta a baletní mistr A. Berger s manželkou G. Paltrinieriovou). Od 1870 byl v Plzni kapelní­kem F. Hruška, od 1872 místní rodák B. Hřímalý, 1878 J. Hartl, 1879–81 a 1884–86 E. Engel­bert a od února 1886 A. Kott (15 let). Brněn­skou operu vedli K. Weis (1886/87) a A. Kott, režisérem byl basista J. Malý. Od sezony 1872/73 byla ve '''Š. '''orchestru angažována část rodiny Ondříčků, bratři houslisty Františka Ondříčka Stanislav a Karel a jeho otec Jan.
 
Nedostatek hudebních děl v plzeňském re­pertoáru nahrazoval '''Š. '''zprvu hostováním opery a baletu PD (výpravná hra s hudbou a baletem ''Život ve snách'', Rossini: ''Lazebník sevillský'', 1866). 1868 založil na přání městské rady oper­ní soubor a 28. 9. zahájil Verdiho ''Troubadou­rem''. Základ orchestru tvořilo asi 20 plzeňských hudebníků s dirigentem M. Angerem a režisé­rem a buffo tenoristou J. Kyselou. Sbor měl na počátku 8 žen a 11 mužů. Sólisté přišli většinou z Pivodovy nebo Lukesovy školy. '''Š. '''zval hosty z PD (A. Vávra, který zůstal v Plzni několik týdnů, J. Lukes, J. Paleček, J. Lev, Eleonora z Ehrenbergů, později E. Maislerová-Sáková, K. Čech) a z ND (V. Heš, M. Sittová, C. Raver­ta a baletní mistr A. Berger s manželkou G. Paltrinieriovou). Od 1870 byl v Plzni kapelní­kem F. Hruška, od 1872 místní rodák B. Hřímalý, 1878 J. Hartl, 1879–81 a 1884–86 E. Engel­bert a od února 1886 A. Kott (15 let). Brněn­skou operu vedli K. Weis (1886/87) a A. Kott, režisérem byl basista J. Malý. Od sezony 1872/73 byla ve '''Š. '''orchestru angažována část rodiny Ondříčků, bratři houslisty Františka Ondříčka Stanislav a Karel a jeho otec Jan.
Řádka 40: Řádka 40:
 
Na plzeňském smetanovském repertoáru měl '''Š. '''dále ''Hubičku ''(1880) a ''Dvě vdovy ''(1884), v brněnském ND přistoupil ''Dalibor ''(1887), ''Braniboři v Čechách ''(1889) a ''Tajemství ''(1890). Z ostatních českých autorů zazněl v Plzni F. Škroup (''Dráteník'', 1869), Blodek (''V studni'', 1870), V. Hřímalý (''Zakletý princ'', 1874) a Dvo­řák (''Šelma sedlák'', vzápětí po PD 1878 jako první Dvořákova opera provedená mimo Pra­hu). V Brně hrál '''Š. '''1886 také Kovařovicovy ''Že­nichy''. Zahraniční tvorbu reprezentovali Verdi (''Troubadour ''a ''Ernani'', 1868, ''Rigoletto'', 1870, ''La Traviata'', 1872, 1877 s E. z Ehrenbergů j. h.), Donizetti (''Lucie z Lammermooru'', 1868, ''Lukrecie Borgia'', 1869), Meyerbeer (''Hugenoti'', 1868), Gounod (''Faust a Markéta'', 1869), Belli­ni (''Norma'', 1869), Weber (''Čarostřelec'', 1870), Auber (''Fra Diavolo'', 1873), Lortzing (''Car a tesař'', 1877), Bizet (''Carmen'', 1885), Flotow (''Alessandro Stradella'', 1871), v Brně dále Flo­tow (''Marta'', 1886), Adam (''Postilion z Lonju­meau'', 1888), Mozart (''Don Juan'', 1888) a Čaj­kovskij (''Eugen Oněgin'', 1891).
 
Na plzeňském smetanovském repertoáru měl '''Š. '''dále ''Hubičku ''(1880) a ''Dvě vdovy ''(1884), v brněnském ND přistoupil ''Dalibor ''(1887), ''Braniboři v Čechách ''(1889) a ''Tajemství ''(1890). Z ostatních českých autorů zazněl v Plzni F. Škroup (''Dráteník'', 1869), Blodek (''V studni'', 1870), V. Hřímalý (''Zakletý princ'', 1874) a Dvo­řák (''Šelma sedlák'', vzápětí po PD 1878 jako první Dvořákova opera provedená mimo Pra­hu). V Brně hrál '''Š. '''1886 také Kovařovicovy ''Že­nichy''. Zahraniční tvorbu reprezentovali Verdi (''Troubadour ''a ''Ernani'', 1868, ''Rigoletto'', 1870, ''La Traviata'', 1872, 1877 s E. z Ehrenbergů j. h.), Donizetti (''Lucie z Lammermooru'', 1868, ''Lukrecie Borgia'', 1869), Meyerbeer (''Hugenoti'', 1868), Gounod (''Faust a Markéta'', 1869), Belli­ni (''Norma'', 1869), Weber (''Čarostřelec'', 1870), Auber (''Fra Diavolo'', 1873), Lortzing (''Car a tesař'', 1877), Bizet (''Carmen'', 1885), Flotow (''Alessandro Stradella'', 1871), v Brně dále Flo­tow (''Marta'', 1886), Adam (''Postilion z Lonju­meau'', 1888), Mozart (''Don Juan'', 1888) a Čaj­kovskij (''Eugen Oněgin'', 1891).
  
Ve všech svých působištích se '''Š. '''střídal s ně­meckými divadly, v Praze mu konkurovalo PD. Hledal proto i pořady pro nejširší publikum, např. francouzskou šansoniérku Phillipo (13 ve­čerů v městském divadle v Plzni 1868/69, v lé­tě 1869 v nové Aréně ve Pštrosce) nebo japonské gymnasty (Plzeň 1870). Na Smíchově uváděl výpravné féerie (Pohl: ''Sedm havranů'', Maren­co: ''Excelsior''), v Brně nechal nastudovat jako samostatný baletní večer 4. a 7. část Dvořákových ''Slovanských tanců ''a 4. a 6. scénu z Janáč­kových ''Valašských ''[''Lašských''] ''tanců ''(1889); vkusnou a nápaditou choreografii patrně při­pravila J. Friesová.
+
Ve všech svých působištích se '''Š. '''střídal s ně­meckými divadly, v Praze mu konkurovalo PD. Hledal proto i pořady pro nejširší publikum, např. francouzskou šansoniérku Phillipo (13 ve­čerů v městském divadle v Plzni 1868/69, v létě 1869 v nové Aréně ve Pštrosce) nebo japonské gymnasty (Plzeň 1870). Na Smíchově uváděl výpravné féerie (Pohl: ''Sedm havranů'', Maren­co: ''Excelsior''), v Brně nechal nastudovat jako samostatný baletní večer 4. a 7. část Dvořákových ''Slovanských tanců ''a 4. a 6. scénu z Janáč­kových ''Valašských ''[''Lašských''] ''tanců ''(1889); vkusnou a nápaditou choreografii patrně při­pravila J. Friesová.
  
 
Zatímco v opeře kopíroval repertoár PD, uvedl v operetě '''Š. '''řadu českých premiér, vybíraných tak, aby PD předešel a konkuroval i německé zemské scéně. K nejúspěšnějším autorům patři­li Suppé (''Lehká kavalerie'', Aréna ve Pštrosce 18. 7. 1869, ''Krásná Galathea'', tamtéž 7. 5. 1870, parodie ''Bruncvík a princezna z Dragantu'', Aréna v Eggenberku 18. 7. 1875) a Offenbach, hraný vesměs v Aréně v Eggenberku (''Ostrov Tulipa­tan'', 6. 9. 1871, ''Modrovous'', 19. 7. 1873, ''Krásná Helena'', 4. 9. 1873, ''Růženka, spanilá voňav­kářka'', 20. 6. 1875, ''Život v Paříži'', 7. 8. 1875, ''Pericola'', 7. 7. 1877). U Libuše měl českou pre­miéru Millöckerův ''Vodník Apajuna ''(25. 11. 1882), v brněnském Národním divadle Dellin­gerův ''Don Cesar ''(11. 11. 1888). Pražskou udá­lostí se stala Lecocqova ''Angot, dcera zelenářky ''(4. 7. 1874, též ''Angot, dítě pařížské tržnice'', v Brně ''Angot, dcera Zeleného trhu'') s B. Růžo­vou v hlavní roli, která jen v pražské Aréně v Eggenberku dosáhla 54 repríz. Kromě toho dával ovšem v Plzni řadu operet hraných i jinde: Offenbach (''Dafnis a Chloe ''a ''Orfeus v podsvětí'', 1868, ''Svatba při lucernách'', 1870, ''Princezna trebizondská'', 1880, ''Pytláci'', 1885); Suppé (''Žád­ný muž a tolik děvčat'', 1868, ''Dívčí ústav'', 1869, ''Fatinica, Boccaccio ''a ''Bandité'', 1879); Joh. Strauss (''Netopýr'', 1879), ''Cikánský baron ''(v Brně 1890). Operetní nabídku doplňoval Planquette (''Zvonky cornevillské'', Plzeň 1881), v Brně Lecocq (''Malý vévoda'', 1888), Millöcker (''Žeb­ravý student'', 1886) a Gilbert–Sullivan (''Mika­do'', 1889).
 
Zatímco v opeře kopíroval repertoár PD, uvedl v operetě '''Š. '''řadu českých premiér, vybíraných tak, aby PD předešel a konkuroval i německé zemské scéně. K nejúspěšnějším autorům patři­li Suppé (''Lehká kavalerie'', Aréna ve Pštrosce 18. 7. 1869, ''Krásná Galathea'', tamtéž 7. 5. 1870, parodie ''Bruncvík a princezna z Dragantu'', Aréna v Eggenberku 18. 7. 1875) a Offenbach, hraný vesměs v Aréně v Eggenberku (''Ostrov Tulipa­tan'', 6. 9. 1871, ''Modrovous'', 19. 7. 1873, ''Krásná Helena'', 4. 9. 1873, ''Růženka, spanilá voňav­kářka'', 20. 6. 1875, ''Život v Paříži'', 7. 8. 1875, ''Pericola'', 7. 7. 1877). U Libuše měl českou pre­miéru Millöckerův ''Vodník Apajuna ''(25. 11. 1882), v brněnském Národním divadle Dellin­gerův ''Don Cesar ''(11. 11. 1888). Pražskou udá­lostí se stala Lecocqova ''Angot, dcera zelenářky ''(4. 7. 1874, též ''Angot, dítě pařížské tržnice'', v Brně ''Angot, dcera Zeleného trhu'') s B. Růžo­vou v hlavní roli, která jen v pražské Aréně v Eggenberku dosáhla 54 repríz. Kromě toho dával ovšem v Plzni řadu operet hraných i jinde: Offenbach (''Dafnis a Chloe ''a ''Orfeus v podsvětí'', 1868, ''Svatba při lucernách'', 1870, ''Princezna trebizondská'', 1880, ''Pytláci'', 1885); Suppé (''Žád­ný muž a tolik děvčat'', 1868, ''Dívčí ústav'', 1869, ''Fatinica, Boccaccio ''a ''Bandité'', 1879); Joh. Strauss (''Netopýr'', 1879), ''Cikánský baron ''(v Brně 1890). Operetní nabídku doplňoval Planquette (''Zvonky cornevillské'', Plzeň 1881), v Brně Lecocq (''Malý vévoda'', 1888), Millöcker (''Žeb­ravý student'', 1886) a Gilbert–Sullivan (''Mika­do'', 1889).

Verze z 26. 11. 2015, 12:31

Pavel Švanda ze Semčic st.
* 28. 11. 1825 Praha
5. 1. 1891 Brno
divadelní ředitel, režisér, herec



Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.