Stöger, Johann August: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m (založení hesla) |
m (založení hesla) |
||
Řádka 33: | Řádka 33: | ||
1831 se ucházel o Theater in der Josefstadt ve Vídni a po průtazích tam se svou společností 18. 8. 1832 začal působit. 1834 však smlouvu na toto divadlo postoupil formou pronájmu jinému zájemci, když byl pražskou stavovskou komisí vybrán do funkce ředitele StD s platností od Velikonoc 1834; jeho první smlouva na StD byla prodloužena na další období do 1846. Vedle StD provozoval '''S. '''od 28. 9. 1842 do 1. 5. 1844 ještě soukromé Nové divadlo v Růžové ulici. Ve Vysočanech měl cihelnu. Po celé ředitelské období trval konflikt mezi '''S. '''a stavovskou divadelní komisí, dohlížející z pověření Zemského výboru na provoz divadla. Komise o 7 členech a 7 náhradnících bývala v názorech nejednotná, zasahovala do ředitelských pravomocí a kritizovala komerční část '''S. '''repertoáru ve StD, aniž provoz divadla subvencovala. Na konci '''S. '''období se komise sama rozhodla změnit svůj statut. Zřídila úřad intendanta pro umělecký dohled a ponechala si pouze kontrolu hospodaření. Zároveň bylo rozhodnuto StD subvencovat penězi i úhradou některých služeb. '''S. '''se přihlásil do soutěže na třetí období, přednost však dostal J. Hoffmann. | 1831 se ucházel o Theater in der Josefstadt ve Vídni a po průtazích tam se svou společností 18. 8. 1832 začal působit. 1834 však smlouvu na toto divadlo postoupil formou pronájmu jinému zájemci, když byl pražskou stavovskou komisí vybrán do funkce ředitele StD s platností od Velikonoc 1834; jeho první smlouva na StD byla prodloužena na další období do 1846. Vedle StD provozoval '''S. '''od 28. 9. 1842 do 1. 5. 1844 ještě soukromé Nové divadlo v Růžové ulici. Ve Vysočanech měl cihelnu. Po celé ředitelské období trval konflikt mezi '''S. '''a stavovskou divadelní komisí, dohlížející z pověření Zemského výboru na provoz divadla. Komise o 7 členech a 7 náhradnících bývala v názorech nejednotná, zasahovala do ředitelských pravomocí a kritizovala komerční část '''S. '''repertoáru ve StD, aniž provoz divadla subvencovala. Na konci '''S. '''období se komise sama rozhodla změnit svůj statut. Zřídila úřad intendanta pro umělecký dohled a ponechala si pouze kontrolu hospodaření. Zároveň bylo rozhodnuto StD subvencovat penězi i úhradou některých služeb. '''S. '''se přihlásil do soutěže na třetí období, přednost však dostal J. Hoffmann. | ||
− | Od Velikonoc 1846, kdy skončila jeho pražská smlouva, žil '''S. '''jako soukromník. Od poloviny března 1848 měl znovu převzít Theater in der Josefstadt jako podnájemce ředitele F. Pokorného, v důsledku revolučních událostí však mohl hrát až od listopadu a již v březnu 1849 ve finanční tísni divadlo opustil. 1852–58 ho pražská stavovská komise znovu přijala jako ředitele StD, mj. proto, že přistoupil na zastavení zemské subvence, kterou dostával jeho | + | Od Velikonoc 1846, kdy skončila jeho pražská smlouva, žil '''S. '''jako soukromník. Od poloviny března 1848 měl znovu převzít Theater in der Josefstadt jako podnájemce ředitele F. Pokorného, v důsledku revolučních událostí však mohl hrát až od listopadu a již v březnu 1849 ve finanční tísni divadlo opustil. 1852–58 ho pražská stavovská komise znovu přijala jako ředitele StD, mj. proto, že přistoupil na zastavení zemské subvence, kterou dostával jeho předchůdce. '''S. '''finanční problémy se však 1856 prohloubily, což vedlo k odchodu několika předních uměleckých sil. Stížnosti na kvalitu divadelního provozu a na některá ředitelova rozhodnutí v personálních i uměleckých otázkách se množily i v tisku. 1857 se '''S. '''znovu účastnil konkurzu na místo ředitele StD, protože obnovení subvence, o němž stavovská komise rozhodla, by mu skýtalo možnost rozpočet sanovat. Přednost však dostal ředitel F. Thomé a '''S. '''se stal jeho tichým společníkem. Značné problémy oběma způsobilo letní Novoměstské divadlo pro 3000 diváků (1859), které disponovalo moderním technickým zařízením a stalo se hybnou silou rozvoje pražské scénografie; vysoké náklady na jeho stavbu oba partnery rozdělily. 1860 se '''S. '''odstěhoval k dceři do Mnichova, kde zemřel. |
Jako zpěváka '''S. '''charakterizuje jako první ''Taschenbuch ''1816 („příjemný hlas, ale horší herecké schopnosti“). V Praze spolupracoval v první sezoně s kapelníkem C. M. von Weberem, který byl s jeho pěveckými dispozicemi spokojen a přijal ho jako prvního tenoristu po J. Grünbaumovi. '''S. '''získal rutinu a zvládl repertoár asi třiceti postav, kritika však konstatovala postupný pokles jeho pěveckých kvalit a nedostatek „ducha, ohně a deklamační schopnosti“, což zhoršovalo dojem z jeho výkonů „v konverzačních operách“ (''Allgemeine Wiener Musikzeitung ''1819). K jeho nejlepším pražským postavám patřily Josef (Méhul: ''Josef und seine Brüder''), Tamino (Mozart: ''Die Zauberflöte''), Licinius (Spontini: ''Vestalin'') a Princ (Isouard: ''Aschenbrödel''). | Jako zpěváka '''S. '''charakterizuje jako první ''Taschenbuch ''1816 („příjemný hlas, ale horší herecké schopnosti“). V Praze spolupracoval v první sezoně s kapelníkem C. M. von Weberem, který byl s jeho pěveckými dispozicemi spokojen a přijal ho jako prvního tenoristu po J. Grünbaumovi. '''S. '''získal rutinu a zvládl repertoár asi třiceti postav, kritika však konstatovala postupný pokles jeho pěveckých kvalit a nedostatek „ducha, ohně a deklamační schopnosti“, což zhoršovalo dojem z jeho výkonů „v konverzačních operách“ (''Allgemeine Wiener Musikzeitung ''1819). K jeho nejlepším pražským postavám patřily Josef (Méhul: ''Josef und seine Brüder''), Tamino (Mozart: ''Die Zauberflöte''), Licinius (Spontini: ''Vestalin'') a Princ (Isouard: ''Aschenbrödel''). | ||
Řádka 39: | Řádka 39: | ||
Jako ředitel preferoval '''S. '''po celý život hudební divadlo ve všech jeho dobových formách. Již ve Štýrském Hradci si vytvořil svůj vlastní typ dramaturgie, při jehož prosazování neváhal oponovat dozorčím orgánům. Snažil se o velmi dobrou operu, o dobře připravený omezený okruh klasických činoher, o výběr z lokální tvorby, jímž udržoval zájem místních odborníků, a projevoval velkou vstřícnost vůči nejširšímu publiku v kouzelných hrách, fraškách, parodiích, akrobatických a gymnastických vystoupeních a dalších atrakcích, jejichž úspěšnost si ověřil na provozu vídeňských předměstských scén. Výnos z tohoto repertoáru nahrazoval v jeho ekonomii zemskou subvenci. Dále rozmnožoval bohatý divadelní fundus a nákladně opravoval budovy, ve kterých hrál. Pokud to situace dovolila, podporoval balet. | Jako ředitel preferoval '''S. '''po celý život hudební divadlo ve všech jeho dobových formách. Již ve Štýrském Hradci si vytvořil svůj vlastní typ dramaturgie, při jehož prosazování neváhal oponovat dozorčím orgánům. Snažil se o velmi dobrou operu, o dobře připravený omezený okruh klasických činoher, o výběr z lokální tvorby, jímž udržoval zájem místních odborníků, a projevoval velkou vstřícnost vůči nejširšímu publiku v kouzelných hrách, fraškách, parodiích, akrobatických a gymnastických vystoupeních a dalších atrakcích, jejichž úspěšnost si ověřil na provozu vídeňských předměstských scén. Výnos z tohoto repertoáru nahrazoval v jeho ekonomii zemskou subvenci. Dále rozmnožoval bohatý divadelní fundus a nákladně opravoval budovy, ve kterých hrál. Pokud to situace dovolila, podporoval balet. | ||
− | Po skromném režimu svých předchůdců v ředitelské funkci (F. Polawsky, J. N. Štěpánek, J. Kainz) vnesl do provozu StD hned po svém nástupu podstatné změny. Uzavřel divadlo od 24. 9. do 29. 10. 1834; hlediště nechal zvýšit o jedno patro a vymalovat světlemodrou a světležlutou barvou, ozdoby bílou a stříbrnou, sedadla vypolstrovat červeně (během rekonstrukce pořádal v Konviktu tzv. „Abendunterhaltungen“, aby zachoval alespoň minimální příjem). Požádal o spolupráci vídeňské výtvarníky (mj. Mössner, Neefe, de Pian) a k hostování pozval nejúspěšnější vídeňské umělce a autory (Nestroy ad.). K vynikajícím pražským zpěvákům (Podhorská, Lutzerová) přivedl z Vídně barytonistu J. C. Pöcka, kterého po porušení smlouvy (1837) nahradil E. Kunz, dále tenoristy F. Demmera a J. Emmingera, basistu J. Preisingera (kterého ovšem záhy nahrazoval Pražan K. Strakatý) a 1837 berlínskou sopranistku H. Grosserovou. Vedle kapelníků J. Triebenseea a F. Škroupa angažoval '''S. '''postupně sbormistra J. N. Škroupa a strojmistra a jevištního technika Webera, který uváděl do chodu létací stroje, mechanické figury a pyrotechnické efekty. Rozšířil sbor na 30 zpěváků, stabilizoval balet se 4 sólisty, 14 sboristy a 8 dětmi v baletní | + | Po skromném režimu svých předchůdců v ředitelské funkci (F. Polawsky, J. N. Štěpánek, J. Kainz) vnesl do provozu StD hned po svém nástupu podstatné změny. Uzavřel divadlo od 24. 9. do 29. 10. 1834; hlediště nechal zvýšit o jedno patro a vymalovat světlemodrou a světležlutou barvou, ozdoby bílou a stříbrnou, sedadla vypolstrovat červeně (během rekonstrukce pořádal v Konviktu tzv. „Abendunterhaltungen“, aby zachoval alespoň minimální příjem). Požádal o spolupráci vídeňské výtvarníky (mj. Mössner, Neefe, de Pian) a k hostování pozval nejúspěšnější vídeňské umělce a autory (Nestroy ad.). K vynikajícím pražským zpěvákům (Podhorská, Lutzerová) přivedl z Vídně barytonistu J. C. Pöcka, kterého po porušení smlouvy (1837) nahradil E. Kunz, dále tenoristy F. Demmera a J. Emmingera, basistu J. Preisingera (kterého ovšem záhy nahrazoval Pražan K. Strakatý) a 1837 berlínskou sopranistku H. Grosserovou. Vedle kapelníků J. Triebenseea a F. Škroupa angažoval '''S. '''postupně sbormistra J. N. Škroupa a strojmistra a jevištního technika Webera, který uváděl do chodu létací stroje, mechanické figury a pyrotechnické efekty. Rozšířil sbor na 30 zpěváků, stabilizoval balet se 4 sólisty, 14 sboristy a 8 dětmi v baletní škole a přijal zvláštního kapelníka (stav 1839). Průlom do pražské inscenační praxe přinesly Meyerbeerovy opery ''Robert der Teufel ''(24. 7. 1835, 50. představení 21. 5. 1840) a ''Kreuzritter in Ägypten ''(2. 9. 1836 ke korunovaci Ferdinanda I.). Bohatá výprava byla obměňována i během repríz a sochy v nadživotní velikosti, historická brnění, početný kompars, choreografie podle pařížského vzoru, bengálské osvětlení a schopnost i formy vnější prezentace (např. pamětní medaile při korunovačním představení) poutaly k divadlu mimořádnou pozornost. Ve spolupráci s vojenskou kapelou barona Trappa uvedl '''S. '''ve velkém orchestrálním obsazení většinu novinek současné operní tvorby (Spohr, Donizetti, Cherubini, Bellini, Marschner, Lortzing, Flotow, Halévy, Meyerbeer, Auber), z klasických děl Gluckovu operu ''Iphigenie in Aulis ''(1843), z domácích autorů Dessauera (''Lidwinna'', 1836, ''Der Besuch von St. Cyr'', 1839), F. Škroupa (''Die Geisterbraut'', 1836) a operu J. A. Hellera (''Zamora'', 1844), která zcela propadla. Na čtyři měsíce mezi prosincem 1835 a březnem 1836 pozval italského baletního mistra G. Fabbriho s desetičlennou skupinou, v níž byla J. Springerová a Flora Fabbri, pozdější slavná pařížská tanečnice, aby předvedli v Praze neznámé romantické baletní produkce s tancem na špičkách (např. velký výpravný pantomimický balet ''Der glückliche Schiffbruch'',komickou baletní jednoaktovku ''Die vier Charaktere'', „taneční obveselení“ ''Das Fest der Gärtner ''ad.). 4. 11. 1837 oslavil '''S. '''50. výročí premiéry Mozartovy opery ''Don Juan ''slavnostním představením, při němž otevřel všechny škrty, včetně závěrečného ansámblu (v titulní roli K. Strakatý). V srpnu 1835 připravil ve StD, vyzdobeném živými květy a vodotrysky, „vojenský spektákl“ ''Der Überfall der Grenzgebirge ''od C. Treuholda s šermířskými scénami na živých koních; 4. 7. 1837 uvedl parodii Meyerbeerovy opery ''Robert der Teuxel ''(Nestroy–Ad. Müller) a v dalších měsících několik dalších parodií obou autorů, 22. 4. 1838 dal na program lokalizovanou parodii Adamovy opery ''Der Postillon von Lonjumeau ''pod názvem ''Der Postillon von Biechowitz ''(Gleich–P. J. Riotte); v létě 1839 pozval k hostování společnost s živým slonem. Jeho atrakce měly hojné návštěvy. |
Česká činoherní představení ponechal '''S. '''na programu v neděli odpoledne a ve svátek (J. K. Tyl: ''Fidlovačka'', 1834). Česká opera, která teprve získávala zpěváky, uváděla nejprve tzv. quodlibety, volné řady výstupů z několika děl, a celé operní představení sehrála až 18. 2. 1838 (Bellini: ''Montekové a Kapuleti'')''. ''Rostoucí počet baletních produkcí byl oznamován i česky (též z Fabbriho repertoáru: ''Šťastné ztroskotání lodi'', ''Radovánky zahradníkův''). Výprava sloužila většinou představením v obou jazycích. | Česká činoherní představení ponechal '''S. '''na programu v neděli odpoledne a ve svátek (J. K. Tyl: ''Fidlovačka'', 1834). Česká opera, která teprve získávala zpěváky, uváděla nejprve tzv. quodlibety, volné řady výstupů z několika děl, a celé operní představení sehrála až 18. 2. 1838 (Bellini: ''Montekové a Kapuleti'')''. ''Rostoucí počet baletních produkcí byl oznamován i česky (též z Fabbriho repertoáru: ''Šťastné ztroskotání lodi'', ''Radovánky zahradníkův''). Výprava sloužila většinou představením v obou jazycích. |
Verze z 26. 11. 2015, 11:29
Johann August Stöger
* asi 1791 Stockerau, Rakousko
† 7. 5. 1862 Mnichov, Německo
divadelní ředitel, zpěvák
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.