Steger, Franz: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m (založení hesla) |
m (založení hesla) |
||
| Řádka 26: | Řádka 26: | ||
Vl. jm. Franjo Stazić, vystupoval též jako Steger-Stazic, Ferenc Stazicz, česky psán Stéger nebo František Stazič. Původem Chorvat. Připravoval se na povolání lékárníka a současně studoval zpěv. 1846 debutoval v Záhřebu jako Vukoslav v první chorvatské opeře V. Lisinského ''Ljubav i zloba''. Během studia farmacie ve Vídni byl 1847 představen řediteli Theater an der Wien F. Pokornému, který financoval jeho školení a nechal ho vystoupit v roli Elwina (Bellini: ''Die Nachtwandlerin'', pod jm. Stazić). Ještě 1847 se '''S. '''vrátil do Záhřebu, školil se dále a hostoval v jihoslovanských divadlech. 1848–52 vystupoval s přestávkami v maďarském Národním divadle v Pešti. V dubnu 1852 ho angažoval J. A. Stöger, nastupující podruhé na místo ředitele StD v Praze. Hned po prvních pražských úspěších získal '''S. '''nabídku z dvorního divadla ve Vídni, jež vedla k rozvázání pražské smlouvy po jedné sezoně. Na večeru na rozloučenou 26. 5. 1853 dostal album, do kterého přispěli skladbičkami mj. B. Smetana a F. Škroup, a s členkou pražského divadla F. Wagnerovou zazpíval ukázky z Wagnerova ''Tannhäusera''. Do německého i českého divadla v Praze se '''S. '''vracel jako host. 1853–57 byl krátce členem, později hostem dvorního divadla ve Vídni (1856–57 tam účinkoval 32krát), 1858–60 a 1873/74 vystoupil v Pešti, 1865–67 v milánském Teatro alla Scala, 1869/70 v Teatro San Carlos v Lisabonu, 1870/71 v Mantově a na mnoha scénách v románských zemích. 1879 ukončil pěveckou dráhu a žil převážně ve Španělsku. | Vl. jm. Franjo Stazić, vystupoval též jako Steger-Stazic, Ferenc Stazicz, česky psán Stéger nebo František Stazič. Původem Chorvat. Připravoval se na povolání lékárníka a současně studoval zpěv. 1846 debutoval v Záhřebu jako Vukoslav v první chorvatské opeře V. Lisinského ''Ljubav i zloba''. Během studia farmacie ve Vídni byl 1847 představen řediteli Theater an der Wien F. Pokornému, který financoval jeho školení a nechal ho vystoupit v roli Elwina (Bellini: ''Die Nachtwandlerin'', pod jm. Stazić). Ještě 1847 se '''S. '''vrátil do Záhřebu, školil se dále a hostoval v jihoslovanských divadlech. 1848–52 vystupoval s přestávkami v maďarském Národním divadle v Pešti. V dubnu 1852 ho angažoval J. A. Stöger, nastupující podruhé na místo ředitele StD v Praze. Hned po prvních pražských úspěších získal '''S. '''nabídku z dvorního divadla ve Vídni, jež vedla k rozvázání pražské smlouvy po jedné sezoně. Na večeru na rozloučenou 26. 5. 1853 dostal album, do kterého přispěli skladbičkami mj. B. Smetana a F. Škroup, a s členkou pražského divadla F. Wagnerovou zazpíval ukázky z Wagnerova ''Tannhäusera''. Do německého i českého divadla v Praze se '''S. '''vracel jako host. 1853–57 byl krátce členem, později hostem dvorního divadla ve Vídni (1856–57 tam účinkoval 32krát), 1858–60 a 1873/74 vystoupil v Pešti, 1865–67 v milánském Teatro alla Scala, 1869/70 v Teatro San Carlos v Lisabonu, 1870/71 v Mantově a na mnoha scénách v románských zemích. 1879 ukončil pěveckou dráhu a žil převážně ve Španělsku. | ||
| − | Jeho hrdinný tenor vynikal v prvních letech impozantní silou, zachovával si sonornost ve výškách i v horním barytonovém registru a měl velký objem ve střední poloze. V pražském StD splnil '''S. '''nejvyšší očekávání a stal se hlavní Stögerovou akvizicí. Počínaje rolí Masaniella v zahajovacím představení (Auber: ''Die Stumme von Portici'', 17. 4. 1852) na sebe soustředil veškerou pozornost a v každodenním provozu vznikala nerovnováha, protože publikum mu dávalo přednost a návštěvy na večerech bez jeho účasti klesaly. V roli Ferdinanda pomohl k úspěchu opeře ''Der Meergeuse ''od F. Škroupa, a tento part, který převzal po Reichelovi, zpíval i při pozdějších návratech do StD. Pražské role zůstaly jádrem jeho repertoáru v dalších angažmá; ve Vídni k nim přistoupil ještě Alamir (Donizetti: ''Belisar''), Johann z Leydenu (Meyerbeer: ''Der Prophet''), Vasco de Gama (Meyerbeer: ''Die Afrikanerin'') a Licinius (Spontini: ''Vestalin''), v Pešti připojil Florestana (Beethoven: ''Fidelio''), Corteze (Spontini: ''Ferdinand Cortez''), svou | + | Jeho hrdinný tenor vynikal v prvních letech impozantní silou, zachovával si sonornost ve výškách i v horním barytonovém registru a měl velký objem ve střední poloze. V pražském StD splnil '''S. '''nejvyšší očekávání a stal se hlavní Stögerovou akvizicí. Počínaje rolí Masaniella v zahajovacím představení (Auber: ''Die Stumme von Portici'', 17. 4. 1852) na sebe soustředil veškerou pozornost a v každodenním provozu vznikala nerovnováha, protože publikum mu dávalo přednost a návštěvy na večerech bez jeho účasti klesaly. V roli Ferdinanda pomohl k úspěchu opeře ''Der Meergeuse ''od F. Škroupa, a tento part, který převzal po Reichelovi, zpíval i při pozdějších návratech do StD. Pražské role zůstaly jádrem jeho repertoáru v dalších angažmá; ve Vídni k nim přistoupil ještě Alamir (Donizetti: ''Belisar''), Johann z Leydenu (Meyerbeer: ''Der Prophet''), Vasco de Gama (Meyerbeer: ''Die Afrikanerin'') a Licinius (Spontini: ''Vestalin''), v Pešti připojil Florestana (Beethoven: ''Fidelio''), Corteze (Spontini: ''Ferdinand Cortez''), svou nejlepší roli Eleazara (Halévy: ''Židovka''), maďarská díla (Erkel: ''Bánk Bán'', ''Hunyadi Lászlo'') a Wagnerova ''Tannhäusera''. Vídeňské kritické ohlasy nebyly tak jednoznačné jako pražské. V prvních vídeňských kritikách uznával E. Hanslick jeho mimořádné dispozice a chválil vynikající jednotlivosti (Meyerbeer: ''Der Prophet'', 1854), ale vytýkal mu hereckou neschopnost, naturalistický přednes, přílišné tremolo a špatnou němčinu; všechny nedostatky znovu konstatoval i v pozdějších letech (zvl. 1857), v rozporu s pozitivním ohlasem '''S. '''výkonů u vídeňského publika. Naproti tomu při pražském hostování 1864 zaznamenal B. Smetana jisté opotřebování jeho hlasového fondu, ale pokrok v hereckém projevu a technické pěvecké zdokonalení (''Národní listy ''14. 5. 1864). |
Do Prahy přijížděl '''S. '''vždy na delší dobu a zpíval tytéž role. Ve StD hostoval v létě 1854, 1855, 1856 (vystoupil jako Manrico v pražské německé premiéře Verdiho opery ''Der Troubadour''), dále 1860 a 1864. V PD zpíval v květnu až červenci 1864 a v létě 1867 (mj. Gennaro, Donizetti: ''Lukrecie Borgia'', Othello, Rossini: ''Othello'', Eleazar, Halévy: ''Židovka ''ad.). Na české scéně zpíval italsky a německy. 1867 účinkoval v představeních, která v PD dirigoval Smetana, jemuž '''S. '''hostování umožnilo nastudovat Meyerbeerovy ''Hugenoty. '''''S. '''patřil zvl. na začátku své umělecké dráhy k typu pěveckých hvězd, které s poměrně malým okruhem rolí okouzlí publikum svým hlasem. Jeho pražská etapa byla vcelku epizodní a měla význam spíše pro publicitu nastupujícího ředitele Stögera. | Do Prahy přijížděl '''S. '''vždy na delší dobu a zpíval tytéž role. Ve StD hostoval v létě 1854, 1855, 1856 (vystoupil jako Manrico v pražské německé premiéře Verdiho opery ''Der Troubadour''), dále 1860 a 1864. V PD zpíval v květnu až červenci 1864 a v létě 1867 (mj. Gennaro, Donizetti: ''Lukrecie Borgia'', Othello, Rossini: ''Othello'', Eleazar, Halévy: ''Židovka ''ad.). Na české scéně zpíval italsky a německy. 1867 účinkoval v představeních, která v PD dirigoval Smetana, jemuž '''S. '''hostování umožnilo nastudovat Meyerbeerovy ''Hugenoty. '''''S. '''patřil zvl. na začátku své umělecké dráhy k typu pěveckých hvězd, které s poměrně malým okruhem rolí okouzlí publikum svým hlasem. Jeho pražská etapa byla vcelku epizodní a měla význam spíše pro publicitu nastupujícího ředitele Stögera. | ||
Verze z 26. 11. 2015, 11:22
Franz Steger
* 2. 12. 1824 Szentendre, Maďarsko
† 1. 4. 1911 Szentendre, Maďarsko
zpěvák
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
