Kaiser, Rudolf: Porovnání verzí

| povolání = <ee:profession>loutkář, </ee:profession>

Pocházel ze starého a známého loutkářského rodu. Jeho otec byl František K., děd Matěj K. a praděd Matěj Pek z Jimlína. Do širšího příbuzenstva patřil rod loutkářů Malečkových, Vinických, Lagronových a Kludských. Jeho manželka Stanislava byla dcerou loutkáře K. Třísky, loutkářem byl i švagr D. Tříska.<br/>'''K.''' otec František (21. 4. 1844 ''Dolní Ročov - ''1897), usazený v Oulovicích (Úlovicích) u Loun, hrával loutkové divadlo ve středních Čechách, 1878 dostal povolení k předvádění loutkových her a gymnastických produkcí pro celé Čechy a Moravu s výjimkou Prahy, Brna a Olomouce, pro 1887 také vyjma lázeňských měst. '''K. '''hrál nejprve po boku svého otce, po jeho smrti získal vlastní licenci (1897). Žil v obci Oulovice u Loun, odkud rodina pocházela, a se svým loutkovým divadlem působil hlavně ve středních a jižních Čechách, od začátku 20. stol. hrával i v Praze pro žactvo středních škol. 1921 se stal z podnětu J. Veselého zakládajícím členem organizace spolumajitelů cestovních zábavních podniků Kotva, kde usiloval o zvýšení jejich úrovně. Byl členem Loutkářského soustředění, kde zastupoval kočující loutkáře a aktivně se účastnil nejrůznějších akcí. V dubnu 1923, v době kdy vystupoval ve Vysočanech, navštívil na doporučení J. Veselého jeho představení hry ''Hrabě Leopold a císař římský Konrád''ruský literární vědec a etnograf P. Bogatyrev. Při příležitosti celostátního sjezdu loutkářských pracovníků v Praze 1924 uvedl několik představení (''Jan za chrta dán, Zkrocení zlé ženy'','' Psohlavci''), a společně s J. Skupou, V. Barthou z Říše loutek a V. Sojkou z Umělecké výchovy sehrál scénku ''Sbratření Kašpárků.'' V rozhlase přednesl s členy své rodiny tradičního loutkářského ''Fausta'' (26. 11. 1927), po dobu celostátní loutkářské výstavy v Praze (1929) hrál na výstavišti a speciální představení pořádal pro zahraniční členy právě ustavené mezinárodní organizace loutkářů UNIMA, během všesokolského sletu (1935) v žižkovské sokolovně. Za účasti předních českých loutkářů byl pohřben na Olšanských hřbitovech.<br/>Hrál s loutkovým divadlem zděděným po otci, jehož dekorace malovali J. Boška z Vlachova Březí a J. Vysekal z Kutné Hory, kteří se specializovali na tuto činnost. Některé loutky byly dílem pražského řezbáře italského původu J. Alesssiho, část dílem A. Suchardy z Nové Paky. '''K.''' měl rovněž sadu trikových loutek, s nimiž obvykle představení zakončoval.  Loutky precizně ovládal a v hlasovém projevu se přidržoval tradice. Své samostatné působení zahájil oblíbeným kusem českých loutkářů druhé poloviny 19. stol., Klicperovou hrou ''Jan za chrta dán''. Repertoár tvořily z velké části tradiční loutkové hry (''Faust, Don Juan, Herkules, Obležení města Sibína, Oldřich a Božena, Loupežníci na Chlumu,'' ''Jan Kovařík, Pan Franz ze zámku, Strejček Škrhola, Život svaté Jenovéfy''), k nimž postupně přidával nové. Většinou šlo o loutkové adaptace činoher, zvláště starších (např. Tyl: ''Paličova dcera'', Šamberk: ''Karel Havlíček Borovský'', Hrouzek /dle Dennery – Lemoine: Perla Savojská/:'' Růže Lužanská''; Raupach: ''Mlyn''''ář a jeho dítě, ''Jirásek: ''Pan Johanes'', frašky ''Dívka z Podskalí, Zapečetěný pan měšťanosta v almaře''), ale i o úpravy  románů a epických básní (''Psohlavci'', ''Lešetínský kovář'',). Podle Sabinova libreta hrál také''Prodanou nevěstu.'' Často zařazoval hry s dobovými senzačními náměty (''B''''abinský, vůdce loupežníků v Čechách'',''Tragedie korunního prince Rudolfa aneb Mayerlink 30. ledna 1889''). '''K. '''snahu inovovat tradiční repertoár dokládá jeho knihovna, obsahující přes 300 svazků divadelních her. '''K. '''patřil do skupiny tradičních lidových loutkářů, kteří ve svých produkcích usilovali dostát novým požadavkům; silně se prosazující moderního pojetí loutkového divadla u předních ochotnických loutkářů je přimělo k rozšíření a obměně repertoáru.