Pöck, Josef: Porovnání verzí

<p style="text-align: justify;">Psán též Pöckh, Poeck. O jeho studiu není nic známo. Začínal jako pozounista v orchestru Theater in der Josefstadt ve Vídni, kde jeho pě­vecké schopnosti objevil ředitel J. A. Stöger. Nechal '''P. '''školit a vyplatil ho z vojenské služby. '''P. '''vynikl 1832 jako Zampa (Hérold: ''Zampa'') a 1834 zpíval při premiéře první verze Kreutze­rovy opery ''Das Nachtlager von Granada ''roli Lovce,napsanou údajně pro jeho hlas; bezpro­středně následujících 30 repríz tohoto díla na Stögerově scéně ho mezi vídeňským publikem proslavilo. Spolu se Stögerem a dalšími zpěvá­ky odešel '''P. '''v červenci 1834 do pražského StD a stal se jeho prvním basistou a basbarytonis­tou. Literatura se zmiňuje (bez dokladů) o tom, že se v Praze oženil se Stögerovou dcerou. Byl jedním z nejobdivovanějších členů souboru a k jeho služebním výhodám patřily i poměrně dlouhé dovolené pro hostování v zahraničí. Také v létě 1837 hostoval v dvorním divadle v Braun­schweigu (poprvé již 14. 7. 1834) a v rozporu se svou pražskou smlouvou, uzavřenou až do roku 1840, přijal nabídnuté tamní doživotní angaž­má. Jako člen braunschweigského dvorního di­vadla vystoupil poprvé 3. 9. 1837 v titulní roli Rossiniho opery ''Wilhelm Tell''. Řediteli Stöge­rovi se navzdory velkému úsilí nepodařilo zís­kat ho zpět do StD (od 22. 9. 1837 až do listo­padu oznamují cedule, že '''P. '''o své vůli překročil délku své dovolené). V pražském souboru ho nahradil již angažovaný K. Strakatý a od prosince 1837 někdejší Stögerův další vídeňský zpěvák E. Kunz, přicházející z Prešpurku [Bra­tislava]. Z Braunschweigu, kde od 1840 půso­bil i jako režisér, zajížděl '''P. '''na další velká ně­mecká jeviště, mj. 1840 účinkoval s německou operní společností v Londýně při místní pre­miéře Kreutzerovy opery ''Das Nachtlager von Granada''. V červnu 1842 se se Stögerem smířil a hostoval v Praze v šesti rolích.</p><p style="text-align: justify;">'''P. '''byl obdařen atraktivním jevištním zjevem a vypěstoval si základní herecký instinkt, s nímž dobře zvládal vyhraněné charakterní ro­le: podnikavé podvodníky, výřečné intrikány, odhodlané revolucionáře, pirátské vůdce, vzne­šené prince a krále. Ve StD vystupoval v celém spektru soudobého operního repertoáru (Meyer­beer, Bellini, Donizetti ad.) a též ve dvou pre­miérách domácích autorů (F. Škroup: ''Die Geisterbraut'', Dessauer: ''Lidwinna'', obojí 1836). Vedle tenoristy F. Demmera, sopranistek J. Lutzerové a K. Podhorské a basisty K. Strakatého patřil '''P. '''k jádru pražského souboru, které zaru­čovalo vysokou kvalitu Stögerových představe­ní a u zvláště úspěšných oper i velké množství repríz. V Braunschweigu však kvalita jeho pě­veckých výkonů rychle klesala, protože neuměl s hlasem uvážlivě zacházet. Opotřebení začal nahrazovat hereckým přeháněním, v němž kri­tika postrádala noblesu. Ještě před rokem 1850 se obrátil převážně k režijní činnosti, v posled­ních letech již pro nemoc nevystupoval.</p><p style="text-align: justify;">'''P. '''hlas měl vzácnou kovovou barvu a zcela mimořádný objem. Pro tyto vrozené vlastnosti byl '''P. '''pokládán za jednoho z velkých zpěváků své doby, ač jeho umělecké školení bylo mini­mální, herecké schopnosti průměrné a pěvecká dráha poměrně krátká.</p>

<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">'''1834: '''Zampa (Hérold: ''Zampa''), Don Juan (Mozart: ''Don Juan''), Baron von Waldeburg (Bellini: ''Die Unbekannte''), Figaro (Rossini: ''Der Barbier von Sevilla''), Gallustius (Pacini: ''Pompeji’s Untergang''), Bandita (Auber: ''Fra Diavolo''), Pietro (Auber: ''Die Stumme von Portici''), Lovec (Kreutzer: ''Das Nachtlager von Granada''), Hrabě Egbert (Auber: ''Der Schnee''); '''1835: '''Gaveston (Boieldieu: ''Die weisse Frau''), Obrist Commenge (Hérold: ''Der Zweikampf''), Capulet (Bellini: ''Die Montecchi und die Capuletti''), Tristan d’Accuncha, generál portugalský (Spohr: ''Jessonda''), Tell (Rossini: ''Wilhelm Tell''), Orovist (Bel­lini: ''Norma''), Johann, bandita (Auber: ''Der Schwur oder Die Falschmünzer''), Assur (Rossini: ''Semira­mis''), Fernando Villabello (Rossini: ''Die diebische Elster''), Heinrich VIII. (Donizetti: ''Anna Bolena''), Bertram (Meyerbeer: ''Robert der Teufel''), Mahomet II. (Rossini: ''Die Belagerung von Corinth''), Grandenigo, benátský patricij (Marliani: ''Der Bandit''); '''1836: '''Pisto­folus, notář (Paisiello: ''Die Müllerin''), Cinna, válečný tribun (Spontini: ''Die Vestalin''), Hrabě Rudolf (Belli­ni: ''Die Nachtwandlerin''), Seržant Schönbärtchen (Donizetti: ''Der Liebestrank''), Sultán Aladin (Meyer­beer: ''Kreuzritter von Aegypten''), Hrabě Friedrich (F. Škroup: ''Die Geisterbraut'', prem.), Hrabě Maldona­do (Dessauer: ''Lidwinna'', prem.), Pizzaro (Beethoven: ''Fidelio''), Reuterhyelm (Auber: ''Die Ballnacht''), Figaro (Mozart: ''Die Hochzeit des Figaro''), Enrico (Bellini: ''Das Castell von Ursino''); '''1837: '''Lord Valton (Bellini: ''Die Puritaner''), Senato Murena (Donizetti: ''Der Ver­wiesene aus Rom''), Duch hor (Spohr: ''Der Berggeist''); '''1842 '''j. h.: Lovec (Kreutzer: ''Das Nachtlager von Gra­nada''), Baron von Waldeburg (Bellini: ''Die Unbe­kannte''), Tell (Rossini: ''Wilhelm Tell''), Peter I. (Lort­zing: ''Zar und Zimmermann''), Don Juan (Mozart: ''Don Juan''), Alfonso (Donizetti: ''Lucrezia Borgia'').</p></ee:bibliography_content>

<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">Cedule StD 1834–37, 1842, NMd. • ''Almanach für Freunde der Schauspiel­kunst auf das Jahr 1845'', Berlin 1846, s. 73 [Braun­schweig]; ''Deutscher Bühnenalmanach'', Berlin 1870, s. 146 [nekrolog]; Teuber III, s. 196, 197, 200, 201, 252–255, 258–260; A. Rosendahl: ''Geschichte der Hoftheater in Hannover und Braunschweig'', Hanno­ver 1927; A. Bauer: ''Das Theater in der Josefstadt'', Wien 1957. • Eisenberg; Kosch; Kutsch 1997 [všich­ni chybně o pražském angažmá], též ve sv. VI; Piper, sv. Register. </p></ee:bibliography_content>