Grimaldi, Enrichetta: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m (založení hesla) |
|||
| Řádka 27: | Řádka 27: | ||
Provd. Ramognino. Původem Italka. Školila ji baletní mistryně V. Legraine v Turíně, kde '''G. '''krátce působila v Teatro Carignano. V Praze poprvé vystoupila 1883 v ND jako jedna z tanečnic Polky ve Smetanově ''Prodané nevěstě. ''1885 v ND pohostinsky alternovala s primabalerínou G. Paltrinieriovou jako ústřední postava Civilisace v Marencově alegorickém baletu ''Excelsior'', vzdávajícím hold technickému a vědeckému pokroku. Hostovala pak ještě v dalších rolích (Dcera krále gnomů, Hertel: ''Flik a Flok'', Amor, Marenco: ''Amor'', obojí 1886, Fantaska, Hertel: ''Fantaska'', Sylvia, Delibes: ''Sylvia, víla Danaina'', obojí 1888 ad., vše též později v angažmá). 1890, po předčasné smrti Paltrinieriové nastoupila na její místo. Z ND odešla 1895 do Drážďan jako primabalerína dvorního divadla. 1901 hostovala v Petrohradě (mj. v titulní roli Adamovy ''Giselle''), 1901–06 byla primabalerínou ve Velkém divadle v Moskvě. Po odchodu ze scény žila údajně v Pegli u Janova. | Provd. Ramognino. Původem Italka. Školila ji baletní mistryně V. Legraine v Turíně, kde '''G. '''krátce působila v Teatro Carignano. V Praze poprvé vystoupila 1883 v ND jako jedna z tanečnic Polky ve Smetanově ''Prodané nevěstě. ''1885 v ND pohostinsky alternovala s primabalerínou G. Paltrinieriovou jako ústřední postava Civilisace v Marencově alegorickém baletu ''Excelsior'', vzdávajícím hold technickému a vědeckému pokroku. Hostovala pak ještě v dalších rolích (Dcera krále gnomů, Hertel: ''Flik a Flok'', Amor, Marenco: ''Amor'', obojí 1886, Fantaska, Hertel: ''Fantaska'', Sylvia, Delibes: ''Sylvia, víla Danaina'', obojí 1888 ad., vše též později v angažmá). 1890, po předčasné smrti Paltrinieriové nastoupila na její místo. Z ND odešla 1895 do Drážďan jako primabalerína dvorního divadla. 1901 hostovala v Petrohradě (mj. v titulní roli Adamovy ''Giselle''), 1901–06 byla primabalerínou ve Velkém divadle v Moskvě. Po odchodu ze scény žila údajně v Pegli u Janova. | ||
| − | V pražském ND zpočátku obtížně obhajovala svou pozici. Již v roli Civilisace bylo patrné, že se své předchůdkyni nevyrovná technikou, výrazností projevu, ani citovou vroucností. Pod choreografickým vedením A. Bergera se však rychle zdokonalovala a prosadila se, na rozdíl od lyricky zádumčivé Paltrinieriové, v postavách vitálních a temperamentních, jimž dávala úsměvnou rozmarnost, dovádivost, vervu a roztomilou koketnost, např. jako Loutka Bébé v Bayerově ''Královně loutek'', kterou Berger choreograficky přizpůsobil jejím pohybovým přednostem (Bayer: ''Královna loutek'', 1891). K výrazným postavám patřila i Svanhilda v premiéře Delibesovy ''Coppélie ''na českém jevišti (1893). Dramatické dispozice prokázala v mimované roli Fenelly v Auberově opeře ''Němá z Portici'', jež byla její poslední pražskou rolí (1895). Vystoupila v mnoha tanečních vložkách v operách (též ve Wagnerově opeře ''Tannhäuser ''v tanci ve Venušině sluji, 1890), v operetách i činohrách, zvláště populární byla s A. Bergerem jako partnerem v tancích výpravné hry ''Ďáblovy pilulky ''(F. Laloue a A. Anicet-Bourgeois, 1889/90). V Šamberkově | + | V pražském ND zpočátku obtížně obhajovala svou pozici. Již v roli Civilisace bylo patrné, že se své předchůdkyni nevyrovná technikou, výrazností projevu, ani citovou vroucností. Pod choreografickým vedením A. Bergera se však rychle zdokonalovala a prosadila se, na rozdíl od lyricky zádumčivé Paltrinieriové, v postavách vitálních a temperamentních, jimž dávala úsměvnou rozmarnost, dovádivost, vervu a roztomilou koketnost, např. jako Loutka Bébé v Bayerově ''Královně loutek'', kterou Berger choreograficky přizpůsobil jejím pohybovým přednostem (Bayer: ''Královna loutek'', 1891). K výrazným postavám patřila i Svanhilda v premiéře Delibesovy ''Coppélie ''na českém jevišti (1893). Dramatické dispozice prokázala v mimované roli Fenelly v Auberově opeře ''Němá z Portici'', jež byla její poslední pražskou rolí (1895). Vystoupila v mnoha tanečních vložkách v operách (též ve Wagnerově opeře ''Tannhäuser ''v tanci ve Venušině sluji, 1890), v operetách i činohrách, zvláště populární byla s A. Bergerem jako partnerem v tancích výpravné hry ''Ďáblovy pilulky ''(F. Laloue a A. Anicet-Bourgeois, 1889/90). V Šamberkově komedii ''Výlet pana Broučka z Měsíce na výstavu ''(1894) zaujala atraktivním tancem cyklistky. Sžila se s pražským prostředím, naučila se česky i německy a mohla příležitostně zpívat a hrát, např. v aktovce pro dva herce Č''eský dobrovolník a francouzská selka ''od Louise Schneidera (1892), kde vedle J. Mošny vytvořila roli selky Marie. S touto aktovkou účinkovala s Mošnou na společenských večerech a akademiích i mimo Prahu (např. v 1892 při otvírání nového divadelního sálu v Kolíně). Hned v první pražské sezoně (1890/91) hostovala s Bergrem, M. Zieglerovou a A. Valtrovou v českém divadle v Brně v ''Prodané nevěstě ''a v Sullivanově operetě ''Mikado.'' |
Zkušenosti z ND uplatnila '''G. '''v Drážďanech, když znovu ztvárnila např. Delibesovu Sylvii a podle Bergerovy choreografie aranžovala tance do ''Prodané nevěsty'', v níž rovněž ve 189 představeních zpívala roli Esmeraldy. V Moskvě tančila mj. hlavní roli Esmeraldy v prvním provedení ''Dcery Guduly ''(h: A. Simon, libr. a ch: A. Gorskij na námět Hugova ''Chrámu Matky boží v Paříži'', 1902) a postavu Aspicie v Pugniho ''Dceři faraóna ''(1905) v Gorského choreografii. | Zkušenosti z ND uplatnila '''G. '''v Drážďanech, když znovu ztvárnila např. Delibesovu Sylvii a podle Bergerovy choreografie aranžovala tance do ''Prodané nevěsty'', v níž rovněž ve 189 představeních zpívala roli Esmeraldy. V Moskvě tančila mj. hlavní roli Esmeraldy v prvním provedení ''Dcery Guduly ''(h: A. Simon, libr. a ch: A. Gorskij na námět Hugova ''Chrámu Matky boží v Paříži'', 1902) a postavu Aspicie v Pugniho ''Dceři faraóna ''(1905) v Gorského choreografii. | ||
| Řádka 35: | Řádka 35: | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>J. Lý. [Ladecký]: Referáty o stálých českých divadlech, '' | + | <ee:bibliography_content>J. Lý. [Ladecký]: Referáty o stálých českých divadlech, ''Česká Thalia ''6, 1892, s. 322; P.: Výlet pana Broučka z Měsíce na výstavu, ''Světozor ''28, 1894, s. 384; Tg. [Teige]: Zpěvohra, ''Světozor ''29, 1895 s. 178; ''Der Humorist ''[Wien] 15, 1895, č. 2, s. 4; M. Čtrnáctý: Žena tanečnicí, ''Divadlo ''7, 1908/09, s. 322; L. Hájek: ''Paměti Augustina Bergra'', 1942, s. 169–170; B. Brodská: ''Dějiny českého baletu do roku 1918'', skripta HAMU, 1983, s. 99–100; ''Marius Petipa, Materiali, vospominania, stati, ''Leningrad 1971, něm. jako ''Marius Petipa, Meister des klassischen Balletts'', Wilhelmshaven ad. 1980, s. 61, 66, 76, 93–94; B. Brodská: ''Dějiny ruského baletu, ''1984, s. 103; ND po 1883. • Ulrich 1997 [zde jméno po sňatku].</ee:bibliography_content> |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
Verze z 23. 11. 2015, 13:44
Enrichetta Grimaldi
* 1874 Turín, Itálie
† po 1924 Pegli u Janova [?], Itálie
tanečnice
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
