Šmíd, František Leopold: Porovnání verzí

<span id="PageFillProgress">2</span>

| povolání = <ee:profession></ee:profession>

<p style="text-align: justify;">Původně psán Schmidt. Vyučený strojník se vě­noval divadlu. Postupně se stal jednou z ústřed­ních osobností pražských zpěvních síní a šantá­nů a vedle J. Mošny nejoblíbenějším pražským komikem. Asi od 1868 byl členem kočovných hereckých společností (9. 9. 1893 slavil ve zpěvní síni U zlatého soudku v Praze 25 let své divadelní činnosti). 1873 se oženil s dcerou ře­ditele J. Sodomy a opatřil si vlastní koncesi. Od 1874 působil na venkově a do Prahy zajížděl do zpěvních síní U Rozvařilů a U Vocelků, do pivovaru U bílé labutě ad. Vystupoval sám ne­bo s partnery, tzv. duetisty. 1886 se vrátil do Prahy natrvalo a 14. 8. 1892 otevřela jeho Prv­ní pražská pěvecká společnost U zlatého soud­ku v Ostrovní ulici první stálý český šantán, kde '''Š. '''uvedl své nejznámější práce. Setrval zde do 1895. V létě 1895 hrál ve zpěvní síni na vý­stavišti po dobu Národopisné výstavy, po jejím skončení s jinou skupinou v Konviktu na Sta­rém Městě, poté zřídil nové letní divadlo „Šmí­dův první český chantant“ v zahradě Na Slova­nech. Jeho soubory trpěly vnitřními konflikty, na nichž měl '''Š. '''jistý podíl, a rychle se rozpada­ly. 1903 se '''Š. '''vzdal koncese ve prospěch svého syna Vítězslava a připojoval se k cizím společ­nostem jako sólista. Od 1909 žil v Praze. Když 1914 zemřel jeho syn, převzal po něm '''Š. '''kon­cesi biografu, využil jí však jen krátce.</p><p style="text-align: justify;">'''Š. '''zdokonalil své podnikání zejména organi­začně. Na rozdíl od zpěváčků, kteří se střídali v pivovarech, účinkovala v jeho šantánu trvale angažovaná skupina herců a zpěváků, jejíž pro­gram byl dramaturgicky přesně stanoven a režijně upraven. Představení začínalo v pevnou hodinu a platilo se vstupné, čímž odpadla stará praxe obcházení hostů „s talířkem“. Pořad ob­sahoval až 15 čísel (zpěváci kupletů, operetní subrety, břichomluvci, produkce kouzelníků), po nichž následovala jako vrchol večera aktov­ka s hudebními vložkami.</p><p style="text-align: justify;">Jako herec a zpěvák vynikl '''Š. '''v převleko­vých výstupech, jež kombinovaly mluvený text a zpívaná čísla. Byly uměním zkratky a vychá­zely z dobře odpozorované reality. Předváděl typické postavy: žižkovského Pepíka, podskalského „dlouhoprsťáka“ Vénu, vychrtlého smluv­ního písaře–diurnistu, lázeňského sluhu, fiakris­tu, průvodce cizinců, herce venkovské šmíry ad. Vykreslil je hlasově a mimicky na malé časové ploše, bez možnosti postupného rozehrávání, kterou nabízí divadlo. Dvě jeho nejznámější dramatická dílka, sociální sondy do pražského podsvětí, byla pro středostavovské publikum značně exotická. Aktovka ''Z pražského zákoutí, obrázek ze života pražských gaminů'', zachycova­la zlodějskou noční krčmu; 1892/93 měla asi 300 repríz. V její tištěné verzi (1893) je obsažen i slovníček slangových výrazů. Další aktovka, nazvaná podle krčmy ''Batalion, obrázek z ovzdu­ší alkoholu ''a provedená poprvé 9. 9. 1893 U zlatého soudku, měla asi 350 repríz; zpopu­larizovala starou kramářskou píseň ''Pryč, ach pryč je všecko'', vřazenou do textu. ''Batalion ''se hrál ještě po roce 1920 v prostředí levicové avantgardy, naposledy byl vydán 1942. Další '''Š.''' aktovky jsou spíše satirické a parodické (mj. „opery“ ''Mistři pěvci vyšehradští'', ''Cravalleria rusticana'', ''Mlynář a jeho dítě''), případně jde o pikantní komedie (''Hlídací společnost'', ''Chan­tecler ''ad.).</p><p style="text-align: justify;">Uplatnil se jako organizátor i mimo jeviště. 1888 se stal předsedou Jednoty národních zpě­váků a redaktorem a též hlavním přispěvatelem jejího časopisu ''Národní pěvec ''(1890/91), který byl prvním českým periodikem v oblasti populární hudby. Od 1910 redigoval časopis ''Český artista''. V obou postupně uveřejňoval podrob­nou historii pražských zpěvních síní a šantánů. Vydával vlastní list ''Napověda ''(1902) a kuplet­ní edice. Ve veřejnosti i v kruzích zpěváčků si vydobyl uznání pro svůj autorský rozhled, oso­bitost a náročná měřítka, jež v oboru své pů­sobnosti nepřestal prosazovat.</p>

<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">''Národní listy ''2. 11. 1892 [Z pražského zákoutí], 16. 5. 1893 [popis progra­mu], 3. 4. 1912 [Batalion], 16.–24. 8. 1915 [k úmrtí]; M. B. Stýblo: ''Český národní zpěvák, vlastenec, hu­morista a spisovatel F. L. Š., jeho život a dílo'', 1923; Javorin, s. 260, 286–287; L. Buzek: Historie praž­ského šantánu, ''Svobodné slovo ''13. a 17. 3. 1957; V. Pletka–V. Karbusický: ''Kabaretní písničky'', 1961; V. Pletka: Přehledný soupis edic, kupletů a šlágrů […], ''Hudební věda ''1, 1964, s. 317–348; DČD III [též obr.]; J. Kotek: ''Šantán s červenou lucernou'', 1985; J. Kotek: Český kuplet, jeho prostředí a pěsto­vatelé, ''Hudební věda ''22, 1985, zvl. s. 118–124; J. Kotek: ''Dějiny české populární hudby a zpěvu 19. a 20. stol''., I, 1994; J. Meszner: ''Od zpěvních síní k divadlům malých forem, 1860–1930'', I–II, 1988, zvl. II, s. 517, rkp. v Městské knihovně v Praze, od­dělení Pragensií. • ČHS.</p></ee:bibliography_content>