Brunetti, Johann: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m (založení hesla) |
||
| Řádka 26: | Řádka 26: | ||
Syn tanečníka Giacoma B. (1773–1823) a herečky Theresy B. (1782–1864), bratr zpěvačky Theresy B.-Kalliwodové (1803–1892) a mimů Friedricha (nar. 1815) a Franze B. (1809–1894). Event. příbuzenský vztah s Giovannim B., který 1825, 1827 a 1847 pořádal v českých zemích ohňostroje, nebyl dosud zjištěn. | Syn tanečníka Giacoma B. (1773–1823) a herečky Theresy B. (1782–1864), bratr zpěvačky Theresy B.-Kalliwodové (1803–1892) a mimů Friedricha (nar. 1815) a Franze B. (1809–1894). Event. příbuzenský vztah s Giovannim B., který 1825, 1827 a 1847 pořádal v českých zemích ohňostroje, nebyl dosud zjištěn. | ||
| − | Jeho činnost lze stopovat až od působení v Brně, kde hostoval (jako příchozí z Lince) 30. 3. 1824 a po určitou dobu zůstal: 1. 4. 1824 aranžoval po činoherním představení živý obraz ''Das Opfer im Templ der Wohltätigkeit ''a 4. 6. 1824 se loučil se zdejším publikem komickou rolí Hanse v premiéře romantické rytířské hry F. J. Korntheuera ''Beatrix von Hohenfels oder der Dumme Hanns in der Räuberhöhle'', na jejíž závěr inscenoval živý obraz ''Das Opfer der Dankbarkeit''. Již 11. 11. 1824 vystoupil na scéně StD v Praze v Bäuerleho frašce se zpěvy a tanci ''Aline'', ''oder Prag in einem anderen Weltteil ''a vytvořil samostatně choreografii tanců na hudbu W. Müllera do Bäuerleho hry ''Prag'', ''Paris'', ''London und Constantinopol ''(19. 12. 1824). V záznamech penzijního spolku pražského divadla je '''B. '''zachycen od ledna 1825 do října 1827. | + | Jeho činnost lze stopovat až od působení v Brně, kde hostoval (jako příchozí z Lince) 30. 3. 1824 a po určitou dobu zůstal: 1. 4. 1824 aranžoval po činoherním představení živý obraz ''Das Opfer im Templ der Wohltätigkeit ''a 4. 6. 1824 se loučil se zdejším publikem komickou rolí Hanse v premiéře romantické rytířské hry F. J. Korntheuera ''Beatrix von Hohenfels oder der Dumme Hanns in der Räuberhöhle'', na jejíž závěr inscenoval živý obraz ''Das Opfer der Dankbarkeit''. Již 11. 11. 1824 vystoupil na scéně StD v Praze v Bäuerleho frašce se zpěvy a tanci ''Aline'', ''oder Prag in einem anderen Weltteil ''a vytvořil samostatně choreografii tanců na hudbu W. Müllera do Bäuerleho hry ''Prag'', ''Paris'', ''London und Constantinopol ''(19. 12. 1824). V záznamech penzijního spolku pražského divadla je '''B. '''zachycen od ledna 1825 do října 1827. Ředitelé Polawsky, Kainz a Štěpánek ho oficiálně angažovali pro německou činohru jako herce drobných rolí, 1826 je zmiňován jako člen pomocného sboru StD, podle dobových zvyklostí však vystupoval i v opeře (např. 8. 3. 1825 jako Hännschen v ''Die wilde Jagd ''od J. Triebenseea). V herecké linii bylo vrcholem jeho kariéry 1824–28 krátkodobé zařazení do oboru mladokomika, v němž hrál po boku herce F. Feistmantela (mj. 21. 1. 1825 ''Der Brief aus Cadiz''). 27. 3. 1825 aranžoval na velké hudební akademii pod taktovkou J. Triebenseea, ředitele orchestru F. W. Pixise a s doprovodem operního sboru tableau ''Die Taubstummen im Tempel der Wohltätigkeit''. Pražské působení ukončil 1828 a hostoval opět v Brně, kam odešel pravděpodobně s Pfeifferovou společností. Jeho další osud není znám. |
V Praze se začal '''B. '''hned od počátku uplatňovat v českých představeních (1824–28), podobně jako jeho matka a sestra, nepochybně též díky sympatiím sekretáře StD J. N. Štěpánka; 21. 11. 1824 vystoupil v malé úloze Jakuba v Klicperově hře ''Bělouši ''a později v komických rolích v oblíbených veselohrách (např. Salička v Künigelově hře ''Žlutá zimnice'', 29. 10. 1826) či fraškách (Martin v ''Masopustním žertu'', 18. 2. 1828). 26. 12. 1824 aranžoval na závěr českého ''Potpourri ''živý obraz ''Chrám dobročinnosti''. Podle popisu v ''Čechoslavu ''bylo zobrazeno devět mramorových soch dobročinnosti (Bohyně dobročinnosti, Génius vzdělanosti, Potěcha, Lakomost, Chudá matka a její dítě, Žebrák, dva Zamilovaní), inscenovaných podle obrazu italského malíře A. Canovy. | V Praze se začal '''B. '''hned od počátku uplatňovat v českých představeních (1824–28), podobně jako jeho matka a sestra, nepochybně též díky sympatiím sekretáře StD J. N. Štěpánka; 21. 11. 1824 vystoupil v malé úloze Jakuba v Klicperově hře ''Bělouši ''a později v komických rolích v oblíbených veselohrách (např. Salička v Künigelově hře ''Žlutá zimnice'', 29. 10. 1826) či fraškách (Martin v ''Masopustním žertu'', 18. 2. 1828). 26. 12. 1824 aranžoval na závěr českého ''Potpourri ''živý obraz ''Chrám dobročinnosti''. Podle popisu v ''Čechoslavu ''bylo zobrazeno devět mramorových soch dobročinnosti (Bohyně dobročinnosti, Génius vzdělanosti, Potěcha, Lakomost, Chudá matka a její dítě, Žebrák, dva Zamilovaní), inscenovaných podle obrazu italského malíře A. Canovy. | ||
| − | Nové možnosti se '''B. '''otevřely s příchodem baletního mistra L. Pfeiffera do StD (1825–27), který spolu se svou ženou vytvořil z domácích talentů malý taneční soubor. 14. 1. 1825 tančil '''B. '''s F. Feigertem | + | Nové možnosti se '''B. '''otevřely s příchodem baletního mistra L. Pfeiffera do StD (1825–27), který spolu se svou ženou vytvořil z domácích talentů malý taneční soubor. 14. 1. 1825 tančil '''B. '''s F. Feigertem a A. Schikanederovou ''Pas de trois ''v Pfeifferově nastudování melodramu T. Hella a F. Schuberta ''Die beiden Galeeren''-''Sklaven'', ''oder Die Mühle zu St''. ''Alderson'', poté různá ''Pas de quatre'', taneční kvinteta a divertissementy (např. 3. 3. 1825 s Pfeifferovými, B. Feigertem, Swobodou, A. Schikanederovou a pohybově disponovanými herci a herečkami Boschettiovou, M. Forchheimovou, Giebem aj.). 13. 2. 1825 uvedl Pfeiffer s manželkou pantomimu ''Arlequin als Schneidergeselle ''na (nezvěstnou) hudbu F. Škroupa a '''B. '''vystoupil v úloze Pierota. |
'''B. '''nalezl v pantomimě pravou polohu svého uměleckého výrazu a již 10. 4. 1825 se pokusil o vlastní představení ''Arlequin''s ''feuersprühendes Zauberschwert''; zaměstnal bratry Friedricha a Franze a děti z pražských hereckých rodin (Josephine a Antonie Bayerovi, P. Bolze, Eduard a Eleonora Stroblovi a J. Kayda). Jeho choreografie se však převážně omezovala na malá taneční čísla. Česká kritika, která jeho díla s porozuměním akceptovala, chápala tyto pokusy jako snahu o obnovení oblíbeného žánru. | '''B. '''nalezl v pantomimě pravou polohu svého uměleckého výrazu a již 10. 4. 1825 se pokusil o vlastní představení ''Arlequin''s ''feuersprühendes Zauberschwert''; zaměstnal bratry Friedricha a Franze a děti z pražských hereckých rodin (Josephine a Antonie Bayerovi, P. Bolze, Eduard a Eleonora Stroblovi a J. Kayda). Jeho choreografie se však převážně omezovala na malá taneční čísla. Česká kritika, která jeho díla s porozuměním akceptovala, chápala tyto pokusy jako snahu o obnovení oblíbeného žánru. | ||
Verze z 18. 11. 2015, 23:07
Johann Brunetti
* 1800 Praha
† (?)
mim, tanečník, choreograf, herec
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
