Blech, Leo: Porovnání verzí

'''B. '''dirigentské umění rostlo s úkoly, které přebíral. Wagnerovská představení, na jejichž základě byl angažován, nepatřila k jeho typickým kreacím a trvalo několik let, než si vytvořil vlastní pojetí; kritiky jeho prvních pražských provedení tetralogie ''Ring des Nibelungen ''(1900, 1901) byly rozpačité, do 1906 pak ale s úspěchem dirigoval osm wagnerovských cyklů. Od počátku věnoval velkou péči méně rozsáhlým jevištním útvarům; spolu s dirigenty J. Manasem a D. Markusem nastudoval v květnu 1900 Mozartův cyklus, věnoval se německé raně romantické opeře, připravil premiéru d’Albertovy jednoaktovky ''Flauto solo ''ad. S orchestrem německého divadla i s pěvci dokonale vypracoval drobnější díla a zjednal jim vážnost v repertoáru. Poučil se italskými stagionami, které v rámci Slavnostních májových her pořádal ředitel Neumann od 1901; při novém nastudování Rossiniho opery ''Der Barbier von Sevilla ''1905 se nepřizpůsobil navyklému romantickému způsobu provedení, zrychlil tempo, vylehčil zvuk orchestru a formoval herecký a pěvecký projev zpěváků do svižného buffo stylu. V pražském kontextu tak vytvořil nový typ interpretace starší italské opery. Uvedl mnoho soudobé tvorby (mj. Straussovu ''Salome ''a 3. 3. 1901 v premiéře jedno z nejúspěšnějších dobových děl, operu pražského skladatele K. Weise ''Der polnische Jude''). V německém divadle dirigoval 26 řlharmonických koncertů, jejichž úroveň jim zajistila zájem publika. Spolu s Batkou sehrál zásadní roli při prosazování děl R. Strausse v Praze (1901 ''Serenade für Blasinstrumente''; 1903 ''Das Heldenleben''; 1906 ''Symphonia domestica'') a uvedl Mahlerovy symfonie (6. 3. 1902 nastudoval 2. větu ze 3. symfonie, 2. 2. 1905 celou 5. symfonii). Příležitostně vystupoval jako klavírní doprovazeč.

V Praze dirigoval své vlastní práce, opery ''Das war ich ''(t: Batka, 1902), ''Alpenkönig und Menschenfeind ''(t: Batka podle Raimunda, 1903) a ''Aschenbrödel ''(t: Batka podle pohádky o Popelce, 1905, prem.). Později byla v Praze provedena opera''Versiegelt ''(t: Batka podle Raupacha, 1912, hrála se německy i v Ústí n. Labem, 1912, 1933, a v Opavě, 1928) a opereta ''Die Strohwitwe ''(1921). Na pražské řlharmonické koncerty zařadil '''B. '''své impresionistické orchestrální obrazy ''Die Nonne ''(1900), ''Die Trost in der Natur ''(1901) a ''Waldwanderung ''(1901). V lednu a únoru 1901 uspořádal Neumann unikátní cyklus Gluckových oper (dirigovali též Stransky, Markus), pro který '''B. '''upravil Gluckovu hudbu k živým obrazům ''Gluck in Prag 1733'', ''Gluck in Schönbrunn 1763'', ''Gluck in Versailles 1774''.

Po první světové válce byl '''B. '''několikrát hostem České řlharmonie a během lázeňských pobytů dirigoval v Karlových Varech (v divadle 1925, na koncertech 1926, 1929, 1930). Na českých jevištích se hrála jeho opera ''Versiegelt ''v Plzni (1913 jako ''Zapečetěný purkmistr'', 1932 ''Pan starosta'') a v Brně (1929, ''Pod pečetí'').

Současně s '''B. '''byla v létě 1899 angažována do pražského německého souboru sopranistka Martha Sara Frank (1871 Sondershausen /Tühringen–1962 Berlín), která se za '''B. '''v Praze provdala. Vystupovala v opeře a v operetě pod jménem Frank-Blech. Jejím největším pražským úspěchem byla hlavní role v Lortzingově opeře ''Undine''. Se svou drobnou postavou, vybavena hereckými schopnostmi, vytvářela hlavně typy něžných dívek a prokazovala mimořádnou muzikálnost. Zpívala i náročné koloraturní role (Despina, Mozart: ''Cosď fan tutte'', Páže Oskar, Verdi: ''Ein Maskenball''), nikdy se však nestala první pěvkyní ve svém oboru.