Ambros, August Wilhelm: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m (založení hesla) |
||
| Řádka 24: | Řádka 24: | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
<ee:content> | <ee:content> | ||
| − | Syn poštovního úředníka. Byl vychován německy, dobře však ovládal češtinu (ač jí nepsal). Vystudoval v Praze práva (JUDr. 1839) a 1840 nastoupil do | + | Syn poštovního úředníka. Byl vychován německy, dobře však ovládal češtinu (ač jí nepsal). Vystudoval v Praze práva (JUDr. 1839) a 1840 nastoupil do fiskálního úřadu. Hudbu studoval současně s univerzitou u ředitelů pražské konzervatoře F. D. Webera a J. F. Kittla. Základní znalosti o malířství získal od J. Führicha, který se 1829–34 zdržoval v Praze. Svůj zájem dělil po celý život mezi hudbu a výtvarné umění, jemuž se více věnoval v posledních letech. |
Od 1841 psal hudební kritiky pro pražský německý list ''Bohemia ''(o divadle až od 10. 2. 1846). Postupně přispíval do 17 časopisů a novin, z nichž 5 bylo českých. Asi 1845 se stal vůdčí osobností skupiny, jejímiž členy byli žáci V. J. Tomáška. Skupina se hlásila k ideám H. Berlioze a R. Schumanna, podle jehož vzoru založila spolek „Davidsbund“ [Davidovci]. Patřili k ní zvl. E. Hanslick, F. Ulm, J. A. Heller, pozdější majitel významné hudební školy v Praze J. E. Hock, pianista a skladatel H. Hampel a pozdější lékař F. Bach. Toto společenství sehrálo významnou roli při šíření romantismu v pražském prostředí. Jeho členové postupovali (i v žertovné formě) podle praktik tajných spolků: pod pseudonymy psali kritiky do pražských i zahraničních časopisů jako typické dopisy nebo „zpovědi“, jimiž vyjadřovali své názory na estetické i obecnější otázky. Společná studentská východiska nevyloučila pozdější spory; 1855 obhajoval '''A. '''ve své brožuře ''Die Gränzen der Poesie und Musik ''novoromantickou estetiku proti Hanslickovu spisu ''Vom musikalisch Schönen ''(1854). | Od 1841 psal hudební kritiky pro pražský německý list ''Bohemia ''(o divadle až od 10. 2. 1846). Postupně přispíval do 17 časopisů a novin, z nichž 5 bylo českých. Asi 1845 se stal vůdčí osobností skupiny, jejímiž členy byli žáci V. J. Tomáška. Skupina se hlásila k ideám H. Berlioze a R. Schumanna, podle jehož vzoru založila spolek „Davidsbund“ [Davidovci]. Patřili k ní zvl. E. Hanslick, F. Ulm, J. A. Heller, pozdější majitel významné hudební školy v Praze J. E. Hock, pianista a skladatel H. Hampel a pozdější lékař F. Bach. Toto společenství sehrálo významnou roli při šíření romantismu v pražském prostředí. Jeho členové postupovali (i v žertovné formě) podle praktik tajných spolků: pod pseudonymy psali kritiky do pražských i zahraničních časopisů jako typické dopisy nebo „zpovědi“, jimiž vyjadřovali své názory na estetické i obecnější otázky. Společná studentská východiska nevyloučila pozdější spory; 1855 obhajoval '''A. '''ve své brožuře ''Die Gränzen der Poesie und Musik ''novoromantickou estetiku proti Hanslickovu spisu ''Vom musikalisch Schönen ''(1854). | ||
| − | Intenzita '''A. '''kritické činnosti 1849 a 1851 nápadně klesla, zřejmě v souvislosti s jeho jmenováním zástupcem státního návladního (ve funkci do 1871). Od 1850 se věnoval pražské konzervatoři: psal dějiny ústavu, 1865 byl členem komise, která vybírala ředitele, 1867 členem komise pro reformu pěveckého studia, jež zrušila dělení na koncertní a operní zpěv, od 1868 přednášel dějiny hudby. 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské univerzity (dějiny církevní hudby, instrumentální hudba 17. a 18. stol., nauka o hudebních formách, monografické přednášky o Gluckovi, Mozartovi a Beethovenovi). 1870 získal rytířský řád Františka Josefa I. V prosinci 1871 se stal úředníkem ministerstva justice ve Vídni. Současně byl pověřen vedením uměleckých a historických studií rakouského korunního prince Rudolfa a redakcí | + | Intenzita '''A. '''kritické činnosti 1849 a 1851 nápadně klesla, zřejmě v souvislosti s jeho jmenováním zástupcem státního návladního (ve funkci do 1871). Od 1850 se věnoval pražské konzervatoři: psal dějiny ústavu, 1865 byl členem komise, která vybírala ředitele, 1867 členem komise pro reformu pěveckého studia, jež zrušila dělení na koncertní a operní zpěv, od 1868 přednášel dějiny hudby. 1869 byl jmenován mimořádným profesorem pražské univerzity (dějiny církevní hudby, instrumentální hudba 17. a 18. stol., nauka o hudebních formách, monografické přednášky o Gluckovi, Mozartovi a Beethovenovi). 1870 získal rytířský řád Františka Josefa I. V prosinci 1871 se stal úředníkem ministerstva justice ve Vídni. Současně byl pověřen vedením uměleckých a historických studií rakouského korunního prince Rudolfa a redakcí oficiálního vládního listu ''Wiener Zeitung'', kam psal články o hudbě a výtvarném umění. Vyučoval na vídeňské konzervatoři až do své náhlé smrti. |
Své estetické názory formuloval '''A. '''zprvu s ohledem na koncertní tvorbu, jíž se jako kritik převážně věnoval. Divadelní kritiky jsou v menšině, přinášejí však reprezentativní generační pohled na dobovou produkci a repertoár pražského StD. '''A. '''kritické východisko tvořil jeho vztah k dílu W. A. Mozarta. V textu Mozart und seine Stellung zu unserer Zeit (''Österreichisches Theater- und Musik-Album'', Prag 1847, č. 99 až 104) zobrazuje '''A. '''společný „strom života operní a instrumentální hudby“, v němž Mozart slučuje přínos svých italských a německých předchůdců (Jommelli, Marcello, Pergolesi – J. S. Bach, Gluck, Händel, Haydn) a stává se zdrojem tvorby pro další staletí. Mozartiana tvoří též početnou skupinu '''A. '''kritik a esejů. Později '''A. '''začlenil do své hodnotové hierarchie i soudobé autory. | Své estetické názory formuloval '''A. '''zprvu s ohledem na koncertní tvorbu, jíž se jako kritik převážně věnoval. Divadelní kritiky jsou v menšině, přinášejí však reprezentativní generační pohled na dobovou produkci a repertoár pražského StD. '''A. '''kritické východisko tvořil jeho vztah k dílu W. A. Mozarta. V textu Mozart und seine Stellung zu unserer Zeit (''Österreichisches Theater- und Musik-Album'', Prag 1847, č. 99 až 104) zobrazuje '''A. '''společný „strom života operní a instrumentální hudby“, v němž Mozart slučuje přínos svých italských a německých předchůdců (Jommelli, Marcello, Pergolesi – J. S. Bach, Gluck, Händel, Haydn) a stává se zdrojem tvorby pro další staletí. Mozartiana tvoří též početnou skupinu '''A. '''kritik a esejů. Později '''A. '''začlenil do své hodnotové hierarchie i soudobé autory. | ||
| Řádka 36: | Řádka 36: | ||
Především pod vlivem pražských zážitků z ''Tannhäusera ''a ''Lohengrina ''přijímal '''A. '''osobnost R. Wagnera jako epochální zjev (otevření bayreuthského divadla 1876 se nedožil). O pražských provedeních psal do ''Bohemie ''(''Tannhäuser'', listopad 1854) a ''Prager Zeitung ''(''Lohengrin, ''mezi 26. 2. a 2. 3. 1856, ''Der fliegende Holländer'', září 1856). Vůči tzv. velké opeře byl kritický. Meyerbeerovi věnoval obšírné několikadílné recenze (''Die Hugenotten'', ''Bohemia ''17. a 18. 6. 1847, ''Der Prophet ''v ''Bohemii ''duben–květen 1849, v ''Prager Zeitung ''leden–únor 1851, ''Der Nordstern ''v ''Prager Zeitung ''říjen 1858). Jeho hudbu považoval za směs geniálních a zcela nezdařených momentů a kritizoval jeho libreta pro dramatickou nevěrohodnost. Zásadně odmítal operetu jako jev frivolní, nedůstojný jeviště. V české hudební publicistice otevřel diskusi o české hudební deklamaci svou kritikou libreta E. Krásnohorské k Bendlově opeře ''Břetislav ''(''Hudební listy ''1870). V rozsáhlé publicistické aktivitě pokračoval i po přestěhování z Prahy do Vídně 1871. | Především pod vlivem pražských zážitků z ''Tannhäusera ''a ''Lohengrina ''přijímal '''A. '''osobnost R. Wagnera jako epochální zjev (otevření bayreuthského divadla 1876 se nedožil). O pražských provedeních psal do ''Bohemie ''(''Tannhäuser'', listopad 1854) a ''Prager Zeitung ''(''Lohengrin, ''mezi 26. 2. a 2. 3. 1856, ''Der fliegende Holländer'', září 1856). Vůči tzv. velké opeře byl kritický. Meyerbeerovi věnoval obšírné několikadílné recenze (''Die Hugenotten'', ''Bohemia ''17. a 18. 6. 1847, ''Der Prophet ''v ''Bohemii ''duben–květen 1849, v ''Prager Zeitung ''leden–únor 1851, ''Der Nordstern ''v ''Prager Zeitung ''říjen 1858). Jeho hudbu považoval za směs geniálních a zcela nezdařených momentů a kritizoval jeho libreta pro dramatickou nevěrohodnost. Zásadně odmítal operetu jako jev frivolní, nedůstojný jeviště. V české hudební publicistice otevřel diskusi o české hudební deklamaci svou kritikou libreta E. Krásnohorské k Bendlově opeře ''Břetislav ''(''Hudební listy ''1870). V rozsáhlé publicistické aktivitě pokračoval i po přestěhování z Prahy do Vídně 1871. | ||
| − | Po celý život si '''A. '''udržoval publicistický literární styl svých mladých let inspirovaný Jeanem Paulem, vyznačující se vtipem a břitkou ironií, ale i dlouhými a složitými větami, množstvím přirovnání, cizojazyčných citátů a historických paralel. Byla mu vytýkána rozvláčnost a nesoustředěná argumentace. Ještě po 1860 se vracel k referátům ve formě dopisu, typické pro někdejší „Davidovce“; patří mezi ně list, který napsal sám sobě (''Bohemia ''otiskla 15. 7. 1869 | + | Po celý život si '''A. '''udržoval publicistický literární styl svých mladých let inspirovaný Jeanem Paulem, vyznačující se vtipem a břitkou ironií, ale i dlouhými a složitými větami, množstvím přirovnání, cizojazyčných citátů a historických paralel. Byla mu vytýkána rozvláčnost a nesoustředěná argumentace. Ještě po 1860 se vracel k referátům ve formě dopisu, typické pro někdejší „Davidovce“; patří mezi ně list, který napsal sám sobě (''Bohemia ''otiskla 15. 7. 1869 fiktivní Meyerbeerův dopis adresovaný '''A.''', v němž jsou ironicky popsány interpretační nedokonalosti představení opery ''Die Hugenotten ''ve StD). |
| + | |||
| + | Jeho kompoziční činnost měla podružný význam. Větší skladby jsou blízké mendelssohnovské romantice a neznamenají stylový přínos. Pozornost vzbudila ouvertura k Shakespearově hře ''Othello ''(1847), zejména svou instrumentací modelovanou podle Berliozova vzoru, uváděná s dramatem až do 60. let. Na koncertech se občas prováděly '''A. '''písně. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Verze z 16. 11. 2015, 12:24
August Wilhelm Ambros
* 17. 11. 1816 Mýto u Rokycan
† 28. 6. 1876 Vídeň
hudební historik, kritik, skladatel
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
