Reznicek, Emil Nikolaus: Porovnání verzí

<p style="text-align: justify;">Syn vysokého důstojníka. Studoval práva a hudbu na lipské konzervatoři (učitelé: S. Ja­dasson, C. Reinecke). Jako důstojník prošel mnoha německými a rakouskými městy. Od 1902 působil v Berlíně, kde mj. pořádal ko­morní koncerty, 1906–09 ve Varšavě jako operní a koncertní dirigent, 1909–11 byl kapelníkem berlínské Komické opery a krátce i italské operní stagiony. 1919 se stal členem berlínské Akademie der Künste a zanechal ve­řejné dirigentské činnosti.</p><p style="text-align: justify;">1887–95 byl vojenským kapelníkem v Praze. 1892 musel nakrátko Prahu opustit po ozbroje­ném incidentu s německým studentem v praž­ském německém kasinu (''Dalibor ''1892, s. 248). Spolupráce s ředitelem pražského německého divadla A. Neumannem mu umožnila vyvázat se načas z vojenských povinností a věnovat se kompozici. Na filharmonických koncertech německého divadla zaznělo mj. jeho ''Requiem ''(18. 11. 1894, dir. R. Krzyzanowski) a ''Missa F Dur ''(13. 5. 1899, dir. autor, k 50. výročí pa­nování Františka Josefa I.). Udržoval dlouho­dobé kontakty s českými hudebníky a literáty (přátelil se zvl. s Vrchlickým). Český tisk sou­stavně sledoval jeho zahraniční působení a ND uvedlo 22. 6. 1911 jeho úpravu Gounodovy opery ''Lékař z donucení'', pořízenou pro premié­ru v Komické opeře Berlín 1910.</p><p style="text-align: justify;">V pražském německém divadle bylo 1887–1931 provedeno šest jeho oper, z toho čtyři poprvé: ''Jungfrau von Orleans ''(1887) s M. Rochelle v hlavní roli Johanky z Arku; ''Satanella ''podle Vrchlického (1888) s námětem ze 14. stol. z prostředí Řádu johanitů na ostro­vě Rhodos; ''Emerich Fortunat ''(1894) o křesťansko–židovském konfliktu z období uherského středověku a komická opera ''Donna Diana oder Stolz und Liebe ''(1894), jež se stala '''R. '''nej­úspěšnějším dílem. Později byla hrána opera ''Ritter Blaubart ''(30. 11. 1922) na modifikovaný námět Modrovouse a satirická komedie z diva­delního prostředí ''Spiel oder Ernst ''(7. 3. 1931).</p><p style="text-align: justify;">'''R. '''operní díla, vycházející ze slohových podnětů druhé poloviny 19. stol. (Wagner, ve­rismus, Strauss), osvědčila i v Praze svou hu­dební nápaditost a divadelně velmi účinnou instrumentaci, opřenou o kapelnickou zkuše­nost. Ač měly všechny premiéry živý ohlas, udržely se v repertoáru pouze komické opery. V dějinách pražského německého divadla tvoří '''R. '''tvorba významnou, byť časově ohraničenou kapitolu.</p>