Schikaneder, Emanuel: Porovnání verzí

<p style="text-align: justify;">Křtěn Johann Joseph. Získal vzdělání, včetně hudebního, v koleji dómu v Regensburgu, kde je ve fragmentárně zachovaných dokladech za­znamenán 1764. Jako herec debutoval 1773, patrně u F. J. Mosera v Augsburgu. 1774 účin­koval v pantomimě Jos. Hornunga v Innsbruc­ku, 1775–77 zastával obor milovníka ve spo­lečnosti A. Schopfa. 9. 2. 1777 se oženil s herečkou M. M. Arthovou (užívala křestní jm. Eleonore). Oba hráli od Velikonoc 1777 u Mo­sera, jehož společnost '''Sch. '''1778 převzal a pro­šel s ní do 1781 řadu štací v Bavorsku a Ra­kousku. 1782/83 s ní účinkoval v Prešpurku [Bratislava]. Odtud pronikl 1783 poprvé do Vídně (Kärntnertortheater), zatím jen pohos­tinsky. V Prešpurku strávil i zimu 1783/84, v lé­tě 1784 hrál v Pešti, na podzim 1784 opět v Prešpurku, kde dvě představení navštívil císař Josef II. Na zimu se spojil s H. Kumpfem. Zís­kali možnost hrát v Kärntnertortheater, jejich podnik však zkrachoval a společnost se rozpad­la. '''Sch. '''byl pak 1785/86 angažován ve dvorní činohře. 1786 sestavil novou společnost, s níž hrál mj. v Salcburku, Augsburgu a v Regens­burgu. 1789 ji předal J. J. Rechenmacherovi a s B. E. Žákem a F. X. Gerlem odjel do Vídně. Tam mu bylo nabídnuto místo ředitele divadla Theater auf der Wieden, uvolněné smrtí J. Frie­dela, kde úspěšně působil do 1801. Svůj podnik přenesl 1802 do nově postaveného, většího Theater an der Wien, kde se však o vedení mu­sel dělit s majitelem B. Zitterbarthem. Když vlastník budovu ke konci roku 1806 prodal, stal se '''Sch. '''na dvě sezony (1807–09) ředitelem městského divadla v Brně, kde skončil se značným prodělkem. Odebral se na odpočinek, ale peníze, stržené za prodej domu, byly 1811 zne­hodnoceny rakouským finančním krachem. 1812 u něho vypuklo šílenství a na podzim té­hož roku zemřel.</p><p style="text-align: justify;">Do historie hudebního divadla v českých ze­mích na rozhraní 18. a 19. století zasáhl '''Sch. '''nejprve jako autor. Napsal 102 her, z toho po­lovinu tvořila zpěvoherní libreta. Na scénu ně­meckého městského divadla v Brně hojně pronikaly jeho lidové kusy, kouzelné a rytířské hry i veselohry a singspiely. Stal se nejčastěji překládaným a provozovaným autorem raného období českého divadla v Praze a jeho hry pro­nikaly i na venkov. ''Loutníci aneb Veselá bída ''(''Die Lyranten oder Das lustige Elend'') byli nej­oblíbenějším kusem pražského Vlastenského divadla; česky vůbec poprvé je hráli 1785 ochotníci v Hořicích v Podkrkonoší. Text přeložil V. Thám 1784 s názvem ''Veselá bída anebo Nuzní hudebníci'', hrál se však i s názvem ''Šu­maři. ''Hra o potulných muzikantech hledají­cích obživu v hospodě se objevuje také na se­verní Moravě ve Fulneku na počátku 19. stol. s titulem ''Muzikanti. ''Dalším populárním '''Sch. '''kusem ve Vlastenském divadle v Praze byl ''Ja­nek z Domažlic ''(1797), původně hra z ovzduší rakouských Alp (''Tyroler Wastl''), kterou na Do­mažlicko lokalizoval překladatel V. Thám. Nej­významnějším textem bylo '''Sch. '''libreto k Mo­zartovu singspielu ''Die Zauberflöte'', který se v Praze hrál 1792, v Brně 1793, v Praze pak koncem 1794 v Thámově českém překladu jako ''Kouzedlná píšťala ''a dosáhl nesmírné popularity.</p><p style="text-align: justify;">'''Sch. '''byl výtečným hercem. V mládí uspěl i v rolích Shakespearových hrdinů (Hamlet v Norimberku 1777) a do poloviny 80. let se věnoval převážně činohře. Později byl prvním Papagenem v ''Kouzelné flétně ''(1791) a předsta­vitelem mnoha dalších komických figur vídeň­ských singspielů. V Brně se snažil rozvinout mnohostrannou organizační činnost a uplatňo­val se autorsky. Základem jeho repertoáru byly především vídeňské hry se zpěvy, téměř stra­nou jeho zájmu tehdy stál Mozart. Jen jediným představením byly zastoupeny opery ''Don Juan ''(1808) a ''Titus ''(1808), obě v německé verzi. Na sklonku svého brněnského působení hrál něko­likrát v opeře ''Die Zauberflöte ''(1809), jež se stala jedním z nejúspěšnějších místních titulů.</p><p style="text-align: justify;">V době, jež přála vnějším scénickým efek­tům, rozvinul '''Sch. '''na brněnském jevišti divadlo kouzel a divů, vzdáleně navazující na vídeň­skou barokní tradici. Když se obrátil k pseudo­historickým látkám, jež se v Brně udržely po celou první polovinu 19. stol., nestačil malý prostor Reduty jeho záměrům. Na Královské louce u vsi Komárova jižně od Brna dal proto vystavět velkou dřevěnou arénu, v níž provozo­val kusy s bohatou výpravou, s množstvím sta­tistů z místní vojenské posádky, s infanterií a kavalerií. Vrcholem těchto snah bylo několi­keré letní představení '''Sch. '''patriotické hry ''Die Schweden vor Brünn ''(1807), v níž účinkovalo na přírodním jevišti 300 mužů ve zbrani. Jeho hry na lokální náměty, např. ''Schembera, Herr von Boskowitz ''podle pověsti o fantastickém ry­tíři (1808), rychle zmizely z repertoáru. '''Sch. '''úsilí o scénickou účinnost a provozování her na velkém prostoru v přírodě předjímalo atmosfé­ru novodobých hudebně divadelních festivalů.</p>

<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">Sbírka div. cedulí 1807–1809 v knihovně kláštera augustiniánů na Sta­rém Brně. – E. Schikaneder: ''Schembera, Herr von Boskowitz'',Brünn 1808 (text hry, Österreichisches Theater-Museum Wien, sign. 628.201–A.Th.). – ''Muzikanti ''(edice textu zpěvohry), ''Otázky divadla a filmu (Theatralia et cinematographica) ''3, Brno 1974, s. 202–209. • Dem Berühmten Verfasser […], ''Der Wahrheitsspiegel, Eine Wochenschrift'', Prag 1796, 2. Heft, s. 68–69 [oslavná báseň]; ''Zeitung für Theater, Musik und Poesie ''[Wien] 1807, 2. čtvrtl., s. 14–15, 47, 172n.; 3. čtvrtl., s. 103n., 187; ''Neue Annalen des Österreichischen Kaisertums ''[Wien] 1, 1807, sv. 2, příloha ''Intelligenzblatt'', s. 20–22; [C. J. Schikaneder]: E. Sch., Geschildert von seinem Neffen C. J. Schikaneder, ''Der Gesellschafter ''[Berlin] 18, 1834, č. 71–74, zvl. s. 361; A. Rille: ''Geschichte des Brünner Stadttheaters'', Brünn 1885, s. 72–76; E. Ko­morzynski: ''E. Sch.'', Berlin 1901, s. 71–73; K. Goe­deke: ''Grundriss zur Geschichte der deutschen Dichtung ''XI, Düsseldorf 1953, s. 376–381 (zde soupis 102 S. dramatických textů); T. Volek: Die erste Auf­führung der „Zauberflöte“ in tschechischer Sprache in Prag 1794, ''Mozart-Jahrbuch'', Salzburg 1967, s. 387–391; DČD II; J. Trojan: Brněnské dvouletí E. Sch., I–II, ''Program Státního divadla v Brně ''59, 1987/88, září 1987, s. 13–15; říjen 1987, s. 58–59; M. Kammermayer: ''E. Sch. und seine Zeit: ein Spie­gelbild zu Mozart’s ‚Zauberflöte‘'', Grafenau 1992; Wurmová 1996; J. Trojan: Die zwei Brünner Spiel­zeiten E. Sch., in: ''Musikgeschichte in Mittel- und Osteuropa'',ed. řada Mitteilungen der internationalen Arbeitsgemeinschaft an der technischen Universität Chemnitz, III, Chemnitz 1998, s. 221–243; A. Son­nek: ''E. Sch., Theaterprinzipal, Schauspieler und ''''Stückeschreiber'',Kassel ad. 1999, Schriftenreihe der Internationalen Stiftung Mozarteum, sv. 11 [lit.]; J. Trojan: Lokální hry ve staré brněnské Redutě na náměty z historie a lidových pověstí, ''Vlastivědný věstník moravský ''53, 2001, s. 333–352; ''Mozart: Kouzelná flétna'', program Státní opery Praha 2002 [obsahuje: T. Volek: Kouzelná flétna z divadla Na Ví­deňce, s. 8–25, V. Reittererová: Mozart, Sch. a řád svobodných zednářů, s. 32–36, J. Someš: E. Sch., libretista, s. 37–39]. • Wurzbach [lit.]; MGG 1963; Grove 1980, 2001; Grove-opera; Kosch; ÖBL.</p></ee:bibliography_content>