Liebich, Johann Carl: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
</ee:progress> | </ee:progress> | ||
{{Infobox Osoba | {{Infobox Osoba | ||
− | | jméno = <ee:firstname>Johann Carl </ee:firstname> <ee:lastname>Liebich </ee:lastname> | + | | jméno = <ee:firstname>Johann Carl</ee:firstname> <ee:lastname>Liebich</ee:lastname> |
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | ||
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | ||
− | Mainz, Německo | + | Mainz, Německo |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | ||
Řádka 15: | Řádka 15: | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | ||
− | Praha | + | Praha |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
− | | povolání = <ee:profession>divadelní režisér, herec, režisér, </ee:profession> | + | | povolání = <ee:profession>divadelní režisér, herec, režisér,</ee:profession> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
− | + | ||
</ee:perex> | </ee:perex> | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
Řádka 26: | Řádka 26: | ||
Syn kurfiřtského tanečního mistra Philippa L. v Mainzu. Manžel herečky a divadelní ředitelky Johanny L., roz. Wimmerové (sňatek 31. 12. 1803), která se 1822 podruhé provdala za zpěváka a pozdějšího ředitele StD J. A. Stögera a zemřela asi v roce 1848 ve Vídni. | Syn kurfiřtského tanečního mistra Philippa L. v Mainzu. Manžel herečky a divadelní ředitelky Johanny L., roz. Wimmerové (sňatek 31. 12. 1803), která se 1822 podruhé provdala za zpěváka a pozdějšího ředitele StD J. A. Stögera a zemřela asi v roce 1848 ve Vídni. | ||
− | Jeho životní dráhu ovlivnilo představení Lessingovy hry ''Emilie Galotti'', které jako osmiletý viděl v provedení Grossmannovy společnosti v Mainzu. V rodině dostal pečlivé vzdělání, převážně od učitelů z církevních kruhů. 1788 byl jeho otec povolán jako dvorní taneční mistr na biskupský dvůr do Pasova, kde '''L. '''pokračoval ve studiu filozofie a vystoupil ve školním představení jako Philotas ve stejnojmenné Lessingově hře. Byl určen pro dráhu teologa, 1791 se však v Pasově setkal se společností ředitele A. Rolanda a s jejím režisérem A. Schopfem, přicházejícím z Prahy, a obrátil se k divadlu. A. Schopf ho školil v herectví a doporučil ho jako záskok do role Appianiho při představení ''Emilie Galotti ''na pasovském biskupském dvoře. Po úspěšném debutu (1. 12. 1791) se '''L. '''stal hercem jeho společnosti, kterou biskup zaměstnával od 1792 do své smrti 1794. A. Schopf, zajištěný dvorní penzí, pak zůstal v Pasově, '''L. '''odešel přes Linec a Štýrský Hradec do Lublaně za ředitelem Rolandem. Byl angažován, Roland však 1797 zkrachoval a '''L. '''se živil příležitostnou prací. V únoru 1798 se v Pasově znovu připojil k A. Schopfovi, který se svou společností odcházel do pražského StD, kde měl vedle nájemce D. Guardasoniho a jeho italského operního souboru provozovat německou činohru. '''L. '''se stal jeho hercem, a od 1799, kdy A. Schopf odjížděl na zimní měsíce do Pasova, též režisérem činohry StD. | + | Jeho životní dráhu ovlivnilo představení Lessingovy hry ''Emilie Galotti'', které jako osmiletý viděl v provedení Grossmannovy společnosti v Mainzu. V rodině dostal pečlivé vzdělání, převážně od učitelů z církevních kruhů. 1788 byl jeho otec povolán jako dvorní taneční mistr na biskupský dvůr do Pasova, kde '''L. '''pokračoval ve studiu filozofie a vystoupil ve školním představení jako Philotas ve stejnojmenné Lessingově hře. Byl určen pro dráhu teologa, 1791 se však v Pasově setkal se společností ředitele A. Rolanda a s jejím režisérem A. Schopfem, přicházejícím z Prahy, a obrátil se k divadlu. A. Schopf ho školil v herectví a doporučil ho jako záskok do role Appianiho při představení ''Emilie Galotti ''na pasovském biskupském dvoře. Po úspěšném debutu (1. 12. 1791) se '''L. '''stal hercem jeho společnosti, kterou biskup zaměstnával od 1792 do své smrti 1794. A. Schopf, zajištěný dvorní penzí, pak zůstal v Pasově, '''L. '''odešel přes Linec a Štýrský Hradec do Lublaně za ředitelem Rolandem. Byl angažován, Roland však 1797 zkrachoval a '''L. '''se živil příležitostnou prací. V únoru 1798 se v Pasově znovu připojil k A. Schopfovi, který se svou společností odcházel do pražského StD, kde měl vedle nájemce D. Guardasoniho a jeho italského operního souboru provozovat německou činohru. '''L. '''se stal jeho hercem, a od 1799, kdy A. Schopf odjížděl na zimní měsíce do Pasova, též režisérem činohry StD. |
− | 1805 se '''L. '''pokusil stabilizovat soubor StD založením penzijního fondu garantovaného divadlem (povolen dvorním dekretem z 15. 8. 1806), který byl jedním z prvních hereckých sociálních institutů vůbec. Po náhlé smrti Guardasoniho 14. 6. 1806 se '''L. '''u stavovské komise, která od 1799 StD spravovala, ucházel o nájem divadla do Velikonoc 1813, do konce původní smlouvy zemřelého D. Guardasoniho. Žádal o povolení zrušit na dva roky italská operní představení a nahradit je německou zpěvohrou. Komise mu dala přednost před Guardasoniho dědici a '''L. '''se ujal 10. 8. 1806 vedení. Některé paragrafy jeho smlouvy podstatně měnily pražský divadelní režim: 1. Malostranské divadlo a StD byly spojeny v jeden podnik; ustavil samostatný malostranský soubor, který hrál v létě v Teplicích; 2. Povinnost dávat italská operní představení byla pozastavena od dubna 1807 do 1. 9. 1809 a '''L. '''bylo uloženo pěstovat zpěvohru v německém jazyce; 3. Dosavadní odpolední česká představení ve StD byla zakázána a '''L. '''měl hrát ve StD česky večer (kdy ovšem české hry neměly publikum); 4. Také v Malostranském divadle měl '''L. '''dávat činohry a hry se zpěvy česky i německy ve večerních hodinách. Za podpory stavovské komise se '''L. '''1807–08 neúspěšně pokoušel dosáhnout u gubernia změny některých smluvních bodů, zvl. obnovení českých odpoledních představení; byla povolena až 1810, a to o nedělích od 17 hod. v sále na Malé Straně. Pro malou návštěvnost však '''L. '''1811 malostranský česko-německý soubor rozpustil a divadlo zavřel. Podporoval české ochotníky, kteří v prosinci 1811 dosáhli povolení pořádat česká představení pro dobročinné účely ve StD a zahájili je 1812. Další smlouva se stavovskou divadelní komisí, běžící fakticky od Velikonoc 1813, byla po delších jednáních podepsána až 1815, se lhůtou do roku 1823. Zcela zbavovala '''L. '''povinnosti hrát v divadle na Malé Straně a dávat italskou operu. Nemusel platil ze StD nájem a bylo mu povoleno strhávat 2, | + | 1805 se '''L. '''pokusil stabilizovat soubor StD založením penzijního fondu garantovaného divadlem (povolen dvorním dekretem z 15. 8. 1806), který byl jedním z prvních hereckých sociálních institutů vůbec. Po náhlé smrti Guardasoniho 14. 6. 1806 se '''L. '''u stavovské komise, která od 1799 StD spravovala, ucházel o nájem divadla do Velikonoc 1813, do konce původní smlouvy zemřelého D. Guardasoniho. Žádal o povolení zrušit na dva roky italská operní představení a nahradit je německou zpěvohrou. Komise mu dala přednost před Guardasoniho dědici a '''L. '''se ujal 10. 8. 1806 vedení. Některé paragrafy jeho smlouvy podstatně měnily pražský divadelní režim: 1. Malostranské divadlo a StD byly spojeny v jeden podnik; ustavil samostatný malostranský soubor, který hrál v létě v Teplicích; 2. Povinnost dávat italská operní představení byla pozastavena od dubna 1807 do 1. 9. 1809 a '''L. '''bylo uloženo pěstovat zpěvohru v německém jazyce; 3. Dosavadní odpolední česká představení ve StD byla zakázána a '''L. '''měl hrát ve StD česky večer (kdy ovšem české hry neměly publikum); 4. Také v Malostranském divadle měl '''L. '''dávat činohry a hry se zpěvy česky i německy ve večerních hodinách. Za podpory stavovské komise se '''L. '''1807–08 neúspěšně pokoušel dosáhnout u gubernia změny některých smluvních bodů, zvl. obnovení českých odpoledních představení; byla povolena až 1810, a to o nedělích od 17 hod. v sále na Malé Straně. Pro malou návštěvnost však '''L. '''1811 malostranský česko-německý soubor rozpustil a divadlo zavřel. Podporoval české ochotníky, kteří v prosinci 1811 dosáhli povolení pořádat česká představení pro dobročinné účely ve StD a zahájili je 1812. Další smlouva se stavovskou divadelní komisí, běžící fakticky od Velikonoc 1813, byla po delších jednáních podepsána až 1815, se lhůtou do roku 1823. Zcela zbavovala '''L. '''povinnosti hrát v divadle na Malé Straně a dávat italskou operu. Nemusel platil ze StD nájem a bylo mu povoleno strhávat 2,5 % ze všech gáží jako příspěvek na penzijní fond. Toto období však bylo již poznamenáno '''L. '''chronickou chorobou. Po delším léčení v Karlových Varech vystoupil jako herec naposledy 10. 10. 1816 a zanedlouho zemřel. Řízení divadla převzala jeho manželka za neoficiální pomoci poradců, herce F. Bayera a zpěváka Stögera. Záhy se ukázalo, že není schopna dostát svým povinnostem, a divadelní komise jí 18. 3. 1817 doporučila najít si spoluředitele. Až o Velikonocích 1819 se jím stal F. Polawsky, s původní '''L. '''lhůtou do Velikonoc 1823. Vzhledem k naprostému rozkladu divadla však již 19. 3. 1820 rezignoval a pověření spoluředitele převzal F. von Holbein, který působil ve StD od června 1819 jako režisér. Johanna L. si ponechala svá práva do března 1821, kdy se celé funkce ředitele ujal Holbein. |
'''L. '''byl mimořádnou osobností naplňující představu patriarchálního principála („Papá Liebich“). Současníci vyzvedávali zejména jeho komunikační schopnost, jež mu získávala přátele a příznivce. V Praze vedl nákladný dům otevřený mnoha hostům, včetně předních aristokratů, a udržoval kontakty se zahraničními autory (byl v písemném styku s Goethem, přátelil se s Brentanem, Tieckem ad.). S divadlem získal právo pořádat reduty, které vyhledávali Pražané ze všech společenských vrstev. Svým velkorysým způsobem života, přístupem k divadlu a zejména svou dobročinností se značně zadlužil; dluhy později urovnávali jeho aristokratičtí příznivci. Tím však šlechta vyčerpala svou ochotu přispívat ve větší míře na divadelní provoz, což se pak stalo jedním z důvodů předčasného odchodu ředitele Holbeina (1824). Jako herec vynikal '''L. '''všestranností a už od mládí hrával i role starců. Vzdělání mu pomohlo pojímat divadlo jako vznešenou instituci, jejímž úkolem je nejen bavit, ale i budit ušlechtilé city. K tomuto ideálu se snažil směřovat, ač se jeho podnikání odehrávalo během napoleonských válek a rakouského státního bankrotu (1811), tedy v období všeobecně nepříznivém pro umělecké snahy. Jako režisér i ředitel usiloval '''L. '''zejména o povznesení pražské německé činohry, v čemž spočívala jedna z jeho hlavních zásluh. Doplnil pomocný divadelní personál, angažoval stálého výtvarníka K. Postla (1806–17), na jehož plat značně přispívala stavovská divadelní komise, a rozšířil zásobu dekorací, jež umožnily plnohodnotná scénografická řešení. Zlepšil též osvětlení sálu o pauzách pomocí blíže nepopsané astrální lampy [„Astrallampe“, viz Brechler, lit.]. Získal vynikající herce mezi těmi, kteří ve válečné situaci museli odejít z dočasně rušených dvorních divadel v Německu. V souboru prosadil kázeň. V činohře udržel celé repertoárové spektrum, od klasických her po lidovou podívanou. | '''L. '''byl mimořádnou osobností naplňující představu patriarchálního principála („Papá Liebich“). Současníci vyzvedávali zejména jeho komunikační schopnost, jež mu získávala přátele a příznivce. V Praze vedl nákladný dům otevřený mnoha hostům, včetně předních aristokratů, a udržoval kontakty se zahraničními autory (byl v písemném styku s Goethem, přátelil se s Brentanem, Tieckem ad.). S divadlem získal právo pořádat reduty, které vyhledávali Pražané ze všech společenských vrstev. Svým velkorysým způsobem života, přístupem k divadlu a zejména svou dobročinností se značně zadlužil; dluhy později urovnávali jeho aristokratičtí příznivci. Tím však šlechta vyčerpala svou ochotu přispívat ve větší míře na divadelní provoz, což se pak stalo jedním z důvodů předčasného odchodu ředitele Holbeina (1824). Jako herec vynikal '''L. '''všestranností a už od mládí hrával i role starců. Vzdělání mu pomohlo pojímat divadlo jako vznešenou instituci, jejímž úkolem je nejen bavit, ale i budit ušlechtilé city. K tomuto ideálu se snažil směřovat, ač se jeho podnikání odehrávalo během napoleonských válek a rakouského státního bankrotu (1811), tedy v období všeobecně nepříznivém pro umělecké snahy. Jako režisér i ředitel usiloval '''L. '''zejména o povznesení pražské německé činohry, v čemž spočívala jedna z jeho hlavních zásluh. Doplnil pomocný divadelní personál, angažoval stálého výtvarníka K. Postla (1806–17), na jehož plat značně přispívala stavovská divadelní komise, a rozšířil zásobu dekorací, jež umožnily plnohodnotná scénografická řešení. Zlepšil též osvětlení sálu o pauzách pomocí blíže nepopsané astrální lampy [„Astrallampe“, viz Brechler, lit.]. Získal vynikající herce mezi těmi, kteří ve válečné situaci museli odejít z dočasně rušených dvorních divadel v Německu. V souboru prosadil kázeň. V činohře udržel celé repertoárové spektrum, od klasických her po lidovou podívanou. | ||
Řádka 39: | Řádka 39: | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
− | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura </ee:bibliography_label> == | + | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == |
<ee:bibliography_content><div> | <ee:bibliography_content><div> | ||
L. autobiografii otiskli ve fragmentech W. A. Gerle (1819) a ''Bohemia ''1901 [obojí viz lit.]. – Pozůstalost J. Vondráčka, NMd, zvl. karton 3. • ''Annalen des Theaters ''[Berlin], 1792, seš. 10, s. 87; ''Allgemeine deutsche Theaterzeitung ''[Brünn] 2, 1798, s. 116; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1808, s. 5, obr. za s. 16, 211–218 [stanovy penzijního fondu]; 1809, s. 8, 9; ''Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielfreunde ''[Stuttgart] ''für das Jahr ''1817, s. 468; ''Allgemeine musikalische Zeitung ''[Wien], September 1818, s. 360, 361; März 1819, s. 189–191, 198–200 [Bemerkungen über den gegenwärtigen Zustand der Oper in Prag]; Juni 1820, s. 379–382, 396–398, Juli 1820, s. 426–428 [Zustand der Musik in Prag im J. 1819]; W. A. Gerle: J. K. L., Theaterunternehmer in Prag. Fragmente für seinen künftigen Biographen, ''Hyllos ''1819, II, s. 197–200, 205–208 [charakteristika L. herectví]; Teuber II, s. 372–476 [tištěno již v ''Bohemii ''1877 od 20. září, č. 261, 280, 285, 288, 294, 297, jako Die Prager Schaubühne seit den ältesten Zeiten]; III, s.1–39 [Johanna L.]; E. J.: J. K. L.’s Autobiographie, ''Bohemia ''12. 11. 1901 [končí před StD]; O. Brechler: Das geistige Leben Prags vor hundert Jahren, ''Deutsche Arbeit ''10, 1910/11, zvl. s. 338–340; Z. Němec: ''Weberova pražská léta'', 1944; Vondráček II; DČD II; Laiske: Dramaturgie; Weber: Notizen-Buch; ''Mein vielgeliebter Muks. Hundert Briefe von K. M. von Weber an Caroline Brandt'', Berlin 1986. • Rieger [s chybným datem úmrtí]; Wurzbach [s chybným datem úmrtí, lit.]; Eisenberg; ADB sv. 19; Kosch [lit.]; NDB 1985 [lit.]; NDp. | L. autobiografii otiskli ve fragmentech W. A. Gerle (1819) a ''Bohemia ''1901 [obojí viz lit.]. – Pozůstalost J. Vondráčka, NMd, zvl. karton 3. • ''Annalen des Theaters ''[Berlin], 1792, seš. 10, s. 87; ''Allgemeine deutsche Theaterzeitung ''[Brünn] 2, 1798, s. 116; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1808, s. 5, obr. za s. 16, 211–218 [stanovy penzijního fondu]; 1809, s. 8, 9; ''Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielfreunde ''[Stuttgart] ''für das Jahr ''1817, s. 468; ''Allgemeine musikalische Zeitung ''[Wien], September 1818, s. 360, 361; März 1819, s. 189–191, 198–200 [Bemerkungen über den gegenwärtigen Zustand der Oper in Prag]; Juni 1820, s. 379–382, 396–398, Juli 1820, s. 426–428 [Zustand der Musik in Prag im J. 1819]; W. A. Gerle: J. K. L., Theaterunternehmer in Prag. Fragmente für seinen künftigen Biographen, ''Hyllos ''1819, II, s. 197–200, 205–208 [charakteristika L. herectví]; Teuber II, s. 372–476 [tištěno již v ''Bohemii ''1877 od 20. září, č. 261, 280, 285, 288, 294, 297, jako Die Prager Schaubühne seit den ältesten Zeiten]; III, s.1–39 [Johanna L.]; E. J.: J. K. L.’s Autobiographie, ''Bohemia ''12. 11. 1901 [končí před StD]; O. Brechler: Das geistige Leben Prags vor hundert Jahren, ''Deutsche Arbeit ''10, 1910/11, zvl. s. 338–340; Z. Němec: ''Weberova pražská léta'', 1944; Vondráček II; DČD II; Laiske: Dramaturgie; Weber: Notizen-Buch; ''Mein vielgeliebter Muks. Hundert Briefe von K. M. von Weber an Caroline Brandt'', Berlin 1986. • Rieger [s chybným datem úmrtí]; Wurzbach [s chybným datem úmrtí, lit.]; Eisenberg; ADB sv. 19; Kosch [lit.]; NDB 1985 [lit.]; NDp. | ||
Řádka 46: | Řádka 46: | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Životní události == | == Životní události == | ||
− | * <ee:chronology_date_from>5. 8. 1773</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Mainz, Německo </ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>5. 8. 1773</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Mainz, Německo</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
− | * <ee:chronology_date_from>21. 12. 1816</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha </ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>21. 12. 1816</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
<div class="names"><ee:names/></div> | <div class="names"><ee:names/></div> | ||
Řádka 72: | Řádka 72: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
− | + | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> |
Verze z 4. 11. 2015, 15:41
Johann Carl Liebich
* 5. 8. 1773 Mainz, Německo
† 21. 12. 1816 Praha
divadelní režisér, herec, režisér
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.