Liebich, Johann Carl: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(založení hesla)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
</ee:progress>
 
</ee:progress>
 
{{Infobox Osoba
 
{{Infobox Osoba
| jméno = <ee:firstname>Johann Carl </ee:firstname> <ee:lastname>Liebich </ee:lastname>
+
| jméno = <ee:firstname>Johann Carl</ee:firstname> <ee:lastname>Liebich</ee:lastname>
 
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym>
 
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym>
 
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
 
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
Řádka 9: Řádka 9:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place">
 
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place">
Mainz, Německo  
+
Mainz, Německo
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
 
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
Řádka 15: Řádka 15:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
 
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
Praha  
+
Praha
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
| povolání = <ee:profession>divadelní režisér, herec, režisér, </ee:profession>
+
| povolání = <ee:profession>divadelní režisér, herec, režisér,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
<br/>
+
 
 
</ee:perex>
 
</ee:perex>
 
<cshow logged="1">
 
<cshow logged="1">
Řádka 26: Řádka 26:
 
Syn kurfiřtského tanečního mistra Philippa L. v Mainzu. Manžel herečky a divadelní ředitel­ky Johanny L., roz. Wimmerové (sňatek 31. 12. 1803), která se 1822 podruhé provdala za zpě­váka a pozdějšího ředitele StD J. A. Stögera a zemřela asi v roce 1848 ve Vídni.
 
Syn kurfiřtského tanečního mistra Philippa L. v Mainzu. Manžel herečky a divadelní ředitel­ky Johanny L., roz. Wimmerové (sňatek 31. 12. 1803), která se 1822 podruhé provdala za zpě­váka a pozdějšího ředitele StD J. A. Stögera a zemřela asi v roce 1848 ve Vídni.
  
Jeho životní dráhu ovlivnilo představení Les­singovy hry ''Emilie Galotti'', které jako osmiletý viděl v provedení Grossmannovy společnosti v Mainzu. V rodině dostal pečlivé vzdělání, převážně od učitelů z církevních kruhů. 1788 byl jeho otec povolán jako dvorní taneční mistr na biskupský dvůr do Pasova, kde '''L. '''pokračo­val ve studiu filozofie a vystoupil ve školním představení jako Philotas ve stejnojmenné Les­singově hře. Byl určen pro dráhu teologa, 1791 se však v Pasově setkal se společností ředitele A. Rolanda a s jejím režisérem A. Schopfem, přicházejícím z Prahy, a obrátil se k divadlu. A. Schopf ho školil v herectví a doporučil ho jako záskok do role Appianiho při představení ''Emilie Galotti ''na pasovském biskupském dvo­ře. Po úspěšném debutu (1. 12. 1791) se '''L. '''stal hercem jeho společnosti, kterou biskup zaměst­nával od 1792 do své smrti 1794. A. Schopf, zajištěný dvorní penzí, pak zůstal v Pasově, '''L. '''odešel přes Linec a Štýrský Hradec do Lub­laně za ředitelem Rolandem. Byl angažován, Roland však 1797 zkrachoval a '''L. '''se živil pří­ležitostnou prací. V únoru 1798 se v Pasově znovu připojil k A. Schopfovi, který se svou společností odcházel do pražského StD, kde měl vedle nájemce D. Guardasoniho a jeho ital­ského operního souboru provozovat německou činohru. '''L. '''se stal jeho hercem, a od 1799, kdy A. Schopf odjížděl na zimní měsíce do Pasova, též režisérem činohry StD.  
+
Jeho životní dráhu ovlivnilo představení Les­singovy hry ''Emilie Galotti'', které jako osmiletý viděl v provedení Grossmannovy společnosti v Mainzu. V rodině dostal pečlivé vzdělání, převážně od učitelů z církevních kruhů. 1788 byl jeho otec povolán jako dvorní taneční mistr na biskupský dvůr do Pasova, kde '''L. '''pokračo­val ve studiu filozofie a vystoupil ve školním představení jako Philotas ve stejnojmenné Les­singově hře. Byl určen pro dráhu teologa, 1791 se však v Pasově setkal se společností ředitele A. Rolanda a s jejím režisérem A. Schopfem, přicházejícím z Prahy, a obrátil se k divadlu. A. Schopf ho školil v herectví a doporučil ho jako záskok do role Appianiho při představení ''Emilie Galotti ''na pasovském biskupském dvo­ře. Po úspěšném debutu (1. 12. 1791) se '''L. '''stal hercem jeho společnosti, kterou biskup zaměst­nával od 1792 do své smrti 1794. A. Schopf, zajištěný dvorní penzí, pak zůstal v Pasově, '''L. '''odešel přes Linec a Štýrský Hradec do Lub­laně za ředitelem Rolandem. Byl angažován, Roland však 1797 zkrachoval a '''L. '''se živil pří­ležitostnou prací. V únoru 1798 se v Pasově znovu připojil k A. Schopfovi, který se svou společností odcházel do pražského StD, kde měl vedle nájemce D. Guardasoniho a jeho ital­ského operního souboru provozovat německou činohru. '''L. '''se stal jeho hercem, a od 1799, kdy A. Schopf odjížděl na zimní měsíce do Pasova, též režisérem činohry StD.
  
1805 se '''L. '''pokusil stabilizovat soubor StD založením penzijního fondu garantovaného di­vadlem (povolen dvorním dekretem z 15. 8. 1806), který byl jedním z prvních hereckých sociálních institutů vůbec. Po náhlé smrti Guardasoniho 14. 6. 1806 se '''L. '''u stavovské ko­mise, která od 1799 StD spravovala, ucházel o nájem divadla do Velikonoc 1813, do konce původní smlouvy zemřelého D. Guardasoniho. Žádal o povolení zrušit na dva roky italská operní představení a nahradit je německou zpě­vohrou. Komise mu dala přednost před Guar­dasoniho dědici a '''L. '''se ujal 10. 8. 1806 vedení. Některé paragrafy jeho smlouvy podstatně mě­nily pražský divadelní režim: 1. Malostranské divadlo a StD byly spojeny v jeden podnik; ustavil samostatný malostranský soubor, který hrál v létě v Teplicích; 2. Povinnost dávat italská operní představení byla pozastavena od dubna 1807 do 1. 9. 1809 a '''L. '''bylo uloženo pěstovat zpěvohru v německém jazyce; 3. Do­savadní odpolední česká představení ve StD byla zakázána a '''L. '''měl hrát ve StD česky večer (kdy ovšem české hry neměly publikum); 4. Ta­ké v Malostranském divadle měl '''L. '''dávat činohry a hry se zpěvy česky i německy ve večer­ních hodinách. Za podpory stavovské komise se '''L. '''1807–08 neúspěšně pokoušel dosáhnout u gubernia změny některých smluvních bodů, zvl. obnove­ní českých odpoledních představení; byla povo­lena až 1810, a to o nedělích od 17 hod. v sále na Malé Straně. Pro malou návštěvnost však '''L. '''1811 malostranský česko-německý soubor roz­pustil a divadlo zavřel. Podporoval české ochot­níky, kteří v prosinci 1811 dosáhli povolení po­řádat česká představení pro dobročinné účely ve StD a zahájili je 1812. Další smlouva se stavovskou divadelní komi­sí, běžící fakticky od Velikonoc 1813, byla po delších jednáních podepsána až 1815, se lhůtou do roku 1823. Zcela zbavovala '''L. '''povinnosti hrát v divadle na Malé Straně a dávat italskou operu. Nemusel platil ze StD nájem a bylo mu povoleno strhávat 2,5 % ze všech gáží jako příspěvek na penzijní fond. Toto období však bylo již poznamenáno '''L. '''chronickou chorobou. Po delším léčení v Karlových Varech vystoupil jako herec naposledy 10. 10. 1816 a zanedlou­ho zemřel. Řízení divadla převzala jeho manželka za neoficiální pomoci poradců, herce F. Bayera a zpěváka Stögera. Záhy se ukázalo, že není schopna dostát svým povinnostem, a divadelní komise jí 18. 3. 1817 doporučila na­jít si spoluředitele. Až o Velikonocích 1819 se jím stal F. Polawsky, s původní '''L. '''lhůtou do Ve­likonoc 1823. Vzhledem k naprostému rozkla­du divadla však již 19. 3. 1820 rezignoval a po­věření spoluředitele převzal F. von Holbein, který působil ve StD od června 1819 jako režisér. Johanna L. si ponechala svá práva do března 1821, kdy se celé funkce ředitele ujal Holbein.  
+
1805 se '''L. '''pokusil stabilizovat soubor StD založením penzijního fondu garantovaného di­vadlem (povolen dvorním dekretem z 15. 8. 1806), který byl jedním z prvních hereckých sociálních institutů vůbec. Po náhlé smrti Guardasoniho 14. 6. 1806 se '''L. '''u stavovské ko­mise, která od 1799 StD spravovala, ucházel o nájem divadla do Velikonoc 1813, do konce původní smlouvy zemřelého D. Guardasoniho. Žádal o povolení zrušit na dva roky italská operní představení a nahradit je německou zpě­vohrou. Komise mu dala přednost před Guar­dasoniho dědici a '''L. '''se ujal 10. 8. 1806 vedení. Některé paragrafy jeho smlouvy podstatně mě­nily pražský divadelní režim: 1. Malostranské divadlo a StD byly spojeny v jeden podnik; ustavil samostatný malostranský soubor, který hrál v létě v Teplicích; 2. Povinnost dávat italská operní představení byla pozastavena od dubna 1807 do 1. 9. 1809 a '''L. '''bylo uloženo pěstovat zpěvohru v německém jazyce; 3. Do­savadní odpolední česká představení ve StD byla zakázána a '''L. '''měl hrát ve StD česky večer (kdy ovšem české hry neměly publikum); 4. Ta­ké v Malostranském divadle měl '''L. '''dávat činohry a hry se zpěvy česky i německy ve večer­ních hodinách. Za podpory stavovské komise se '''L. '''1807–08 neúspěšně pokoušel dosáhnout u gubernia změny některých smluvních bodů, zvl. obnove­ní českých odpoledních představení; byla povo­lena až 1810, a to o nedělích od 17 hod. v sále na Malé Straně. Pro malou návštěvnost však '''L. '''1811 malostranský česko-německý soubor roz­pustil a divadlo zavřel. Podporoval české ochot­níky, kteří v prosinci 1811 dosáhli povolení po­řádat česká představení pro dobročinné účely ve StD a zahájili je 1812. Další smlouva se stavovskou divadelní komi­sí, běžící fakticky od Velikonoc 1813, byla po delších jednáních podepsána až 1815, se lhůtou do roku 1823. Zcela zbavovala '''L. '''povinnosti hrát v divadle na Malé Straně a dávat italskou operu. Nemusel platil ze StD nájem a bylo mu povoleno strhávat 2,% ze všech gáží jako příspěvek na penzijní fond. Toto období však bylo již poznamenáno '''L. '''chronickou chorobou. Po delším léčení v Karlových Varech vystoupil jako herec naposledy 10. 10. 1816 a zanedlou­ho zemřel. Řízení divadla převzala jeho manželka za neoficiální pomoci poradců, herce F. Bayera a zpěváka Stögera. Záhy se ukázalo, že není schopna dostát svým povinnostem, a divadelní komise jí 18. 3. 1817 doporučila na­jít si spoluředitele. Až o Velikonocích 1819 se jím stal F. Polawsky, s původní '''L. '''lhůtou do Ve­likonoc 1823. Vzhledem k naprostému rozkla­du divadla však již 19. 3. 1820 rezignoval a po­věření spoluředitele převzal F. von Holbein, který působil ve StD od června 1819 jako režisér. Johanna L. si ponechala svá práva do března 1821, kdy se celé funkce ředitele ujal Holbein.
  
 
'''L. '''byl mimořádnou osobností naplňující představu patriarchálního principála („Papá Liebich“). Současníci vyzvedávali zejména je­ho komunikační schopnost, jež mu získávala přátele a příznivce. V Praze vedl nákladný dům otevřený mnoha hostům, včetně předních aris­tokratů, a udržoval kontakty se zahraničními autory (byl v písemném styku s Goethem, přá­telil se s Brentanem, Tieckem ad.). S divadlem získal právo pořádat reduty, které vyhledávali Pražané ze všech společenských vrstev. Svým velkorysým způsobem života, přístupem k di­vadlu a zejména svou dobročinností se značně zadlužil; dluhy později urovnávali jeho aristo­kratičtí příznivci. Tím však šlechta vyčerpala svou ochotu přispívat ve větší míře na divadel­ní provoz, což se pak stalo jedním z důvodů předčasného odchodu ředitele Holbeina (1824). Jako herec vynikal '''L. '''všestranností a už od mládí hrával i role starců. Vzdělání mu pomoh­lo pojímat divadlo jako vznešenou instituci, je­jímž úkolem je nejen bavit, ale i budit ušlechti­lé city. K tomuto ideálu se snažil směřovat, ač se jeho podnikání odehrávalo během napoleon­ských válek a rakouského státního bankrotu (1811), tedy v období všeobecně nepříznivém pro umělecké snahy. Jako režisér i ředitel usi­loval '''L. '''zejména o povznesení pražské němec­ké činohry, v čemž spočívala jedna z jeho hlav­ních zásluh. Doplnil pomocný divadelní perso­nál, angažoval stálého výtvarníka K. Postla (1806–17), na jehož plat značně přispívala sta­vovská divadelní komise, a rozšířil zásobu de­korací, jež umožnily plnohodnotná scénografic­ká řešení. Zlepšil též osvětlení sálu o pauzách pomocí blíže nepopsané astrální lampy [„Ast­rallampe“, viz Brechler, lit.]. Získal vynikající herce mezi těmi, kteří ve válečné situaci museli odejít z dočasně rušených dvorních divadel v Německu. V souboru prosadil kázeň. V čino­hře udržel celé repertoárové spektrum, od kla­sických her po lidovou podívanou.­
 
'''L. '''byl mimořádnou osobností naplňující představu patriarchálního principála („Papá Liebich“). Současníci vyzvedávali zejména je­ho komunikační schopnost, jež mu získávala přátele a příznivce. V Praze vedl nákladný dům otevřený mnoha hostům, včetně předních aris­tokratů, a udržoval kontakty se zahraničními autory (byl v písemném styku s Goethem, přá­telil se s Brentanem, Tieckem ad.). S divadlem získal právo pořádat reduty, které vyhledávali Pražané ze všech společenských vrstev. Svým velkorysým způsobem života, přístupem k di­vadlu a zejména svou dobročinností se značně zadlužil; dluhy později urovnávali jeho aristo­kratičtí příznivci. Tím však šlechta vyčerpala svou ochotu přispívat ve větší míře na divadel­ní provoz, což se pak stalo jedním z důvodů předčasného odchodu ředitele Holbeina (1824). Jako herec vynikal '''L. '''všestranností a už od mládí hrával i role starců. Vzdělání mu pomoh­lo pojímat divadlo jako vznešenou instituci, je­jímž úkolem je nejen bavit, ale i budit ušlechti­lé city. K tomuto ideálu se snažil směřovat, ač se jeho podnikání odehrávalo během napoleon­ských válek a rakouského státního bankrotu (1811), tedy v období všeobecně nepříznivém pro umělecké snahy. Jako režisér i ředitel usi­loval '''L. '''zejména o povznesení pražské němec­ké činohry, v čemž spočívala jedna z jeho hlav­ních zásluh. Doplnil pomocný divadelní perso­nál, angažoval stálého výtvarníka K. Postla (1806–17), na jehož plat značně přispívala sta­vovská divadelní komise, a rozšířil zásobu de­korací, jež umožnily plnohodnotná scénografic­ká řešení. Zlepšil též osvětlení sálu o pauzách pomocí blíže nepopsané astrální lampy [„Ast­rallampe“, viz Brechler, lit.]. Získal vynikající herce mezi těmi, kteří ve válečné situaci museli odejít z dočasně rušených dvorních divadel v Německu. V souboru prosadil kázeň. V čino­hře udržel celé repertoárové spektrum, od kla­sických her po lidovou podívanou.­
Řádka 39: Řádka 39:
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura </ee:bibliography_label> ==
+
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
<ee:bibliography_content><div>
 
<ee:bibliography_content><div>
 
L. autobiografii otiskli ve fragmentech W. A. Gerle (1819) a ''Bohemia ''1901 [obojí viz lit.]. – Pozůstalost J. Vondráčka, NMd, zvl. karton 3. • ''Annalen des Theaters ''[Berlin], 1792, seš. 10, s. 87; ''Allgemeine deutsche Theaterzei­tung ''[Brünn] 2, 1798, s. 116; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1808, s. 5, obr. za s. 16, 211–218 [stanovy penzijního fondu]; 1809, s. 8, 9; ''Taschen­buch für Schauspieler und Schauspielfreunde ''[Stutt­gart] ''für das Jahr ''1817, s. 468; ''Allgemeine musika­lische Zeitung ''[Wien], September 1818, s. 360, 361; März 1819, s. 189–191, 198–200 [Bemerkungen über den gegenwärtigen Zustand der Oper in Prag]; Juni 1820, s. 379–382, 396–398, Juli 1820, s. 426–428 [Zustand der Musik in Prag im J. 1819]; W. A. Gerle: J. K. L., Theaterunternehmer in Prag. Fragmente für seinen künftigen Biographen, ''Hyllos ''1819, II, s. 197–200, 205–208 [charakteristika L. he­rectví]; Teuber II, s. 372–476 [tištěno již v ''Bohemii ''1877 od 20. září, č. 261, 280, 285, 288, 294, 297, ja­ko Die Prager Schaubühne seit den ältesten Zeiten]; III, s.1–39 [Johanna L.]; E. J.: J. K. L.’s Autobiogra­phie, ''Bohemia ''12. 11. 1901 [končí před StD]; O. Brechler: Das geistige Leben Prags vor hundert Jahren, ''Deutsche Arbeit ''10, 1910/11, zvl. s. 338–340; Z. Němec: ''Weberova pražská léta'', 1944; Vondráček II; DČD II; Laiske: Dramaturgie; Weber: Notizen­-Buch; ''Mein vielgeliebter Muks. Hundert Briefe von K. M. von Weber an Caroline Brandt'', Berlin 1986. • Rieger [s chybným datem úmrtí]; Wurzbach [s chyb­ným datem úmrtí, lit.]; Eisenberg; ADB sv. 19; Kosch [lit.]; NDB 1985 [lit.]; NDp.
 
L. autobiografii otiskli ve fragmentech W. A. Gerle (1819) a ''Bohemia ''1901 [obojí viz lit.]. – Pozůstalost J. Vondráčka, NMd, zvl. karton 3. • ''Annalen des Theaters ''[Berlin], 1792, seš. 10, s. 87; ''Allgemeine deutsche Theaterzei­tung ''[Brünn] 2, 1798, s. 116; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1808, s. 5, obr. za s. 16, 211–218 [stanovy penzijního fondu]; 1809, s. 8, 9; ''Taschen­buch für Schauspieler und Schauspielfreunde ''[Stutt­gart] ''für das Jahr ''1817, s. 468; ''Allgemeine musika­lische Zeitung ''[Wien], September 1818, s. 360, 361; März 1819, s. 189–191, 198–200 [Bemerkungen über den gegenwärtigen Zustand der Oper in Prag]; Juni 1820, s. 379–382, 396–398, Juli 1820, s. 426–428 [Zustand der Musik in Prag im J. 1819]; W. A. Gerle: J. K. L., Theaterunternehmer in Prag. Fragmente für seinen künftigen Biographen, ''Hyllos ''1819, II, s. 197–200, 205–208 [charakteristika L. he­rectví]; Teuber II, s. 372–476 [tištěno již v ''Bohemii ''1877 od 20. září, č. 261, 280, 285, 288, 294, 297, ja­ko Die Prager Schaubühne seit den ältesten Zeiten]; III, s.1–39 [Johanna L.]; E. J.: J. K. L.’s Autobiogra­phie, ''Bohemia ''12. 11. 1901 [končí před StD]; O. Brechler: Das geistige Leben Prags vor hundert Jahren, ''Deutsche Arbeit ''10, 1910/11, zvl. s. 338–340; Z. Němec: ''Weberova pražská léta'', 1944; Vondráček II; DČD II; Laiske: Dramaturgie; Weber: Notizen­-Buch; ''Mein vielgeliebter Muks. Hundert Briefe von K. M. von Weber an Caroline Brandt'', Berlin 1986. • Rieger [s chybným datem úmrtí]; Wurzbach [s chyb­ným datem úmrtí, lit.]; Eisenberg; ADB sv. 19; Kosch [lit.]; NDB 1985 [lit.]; NDp.
Řádka 46: Řádka 46:
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
== Životní události ==
 
== Životní události ==
* <ee:chronology_date_from>5. 8. 1773</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Mainz, Německo </ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
+
* <ee:chronology_date_from>5. 8. 1773</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Mainz, Německo</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
* <ee:chronology_date_from>21. 12. 1816</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha </ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
+
* <ee:chronology_date_from>21. 12. 1816</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
 
<div class="names"><ee:names/></div>
 
<div class="names"><ee:names/></div>
Řádka 72: Řádka 72:
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
<br/>
+
 
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>

Verze z 4. 11. 2015, 15:41

Johann Carl Liebich
* 5. 8. 1773 Mainz, Německo
21. 12. 1816 Praha
divadelní režisér, herec, režisér



Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.