Rüffer, Eduard: Porovnání verzí

 

<p style="text-align: justify;">V protestantské rodině se tradovalo, že se jeho členové v době hugenotských válek z náboženských důvodů přestěhovali z Francie do Čech, odkud po bitvě na Bílé hoře odešli do Lužice. '''R. '''absolvoval gymnázium (Berlín a Gotha), poté se samostatně věnoval studiu moderních jazyků a historie. 1859 přišel do Prahy a začal působit jako publicista. 1860 se účastnil váleč­né výpravy Garibaldiho proti Neapoli a po válce se stal spolupracovníkem italského časopisu ''Popolo d’Italia''. 1861 odjel za rodinou do Gothy, kde se věnoval studiu vojenské historie, krásné literatury a literární tvorbě. Posílal fejetony, po­litické úvahy, zprávy, povídky a romány do praž­ských novin ''Politik'', ''Korrespondenz ''a ''Národní listy''. 1864 se usadil natrvalo v Praze jako člen redakce ''Politik''. 1868 se podílel na založení francouzského časopisu ''Correspondance slave'', 1872 se stal jeho redaktorem. Založil a redigoval vojenské časopisy ''Žižka ''(1870–71) a ''Vlast ''(1871–73), českou ''Vojenskou bibliotéku ''a na sklonku života působil v časopise ''Epoche''. Pod jménem Michael byl dlouholetým policejnímkonfidentem. Zemřel na tuberkulózu; pohřben je na evangelickém hřbitově v Praze–Karlíně.</p><p style="text-align: justify;">Jeho literární dílo je psáno německy, po 1865 vycházelo též česky (někteří překladatelé zů­stávají anonymní). Rozsáhlé politické a vojen­sko-politické studie se zabývají poměry na Bal­káně, východní Evropou a historií evropského válečnictví. Už za pobytu v Německu napsal několik dramat (''Sophonisbe'', 1857, ''Fata Mor­gana'', 1860, ''Lorelei'', 1862, ''Hermannschlacht'', 1862, veselohra ''Walpurgisnacht'', zůstala v rkp.) a sbírku básní (''Gedichte'', 1864). V Praze pokračoval v práci pro divadlo hrami ''Der letzte Römer ''(1865) a ''Na Balkáně ''(1868, nepovolena cenzu­rou). Publikoval řadu umělecky průměrných románů ze společenského života, v nichž uplat­nil svůj zájem o historii a politiku (''Aspromonte'', 1865, ''Die Jakobiner in Österreich'', 1865, ''Aus den Papieren eines Todten'', 1865, ''Papež a revoluce'', 1865, ''Spiknutí Židů v Praze'', 1873, ''Zrádce náro­da'', 1872–74, 3 sv., ''Děti soumraku'', 1875 aj.).</p><p style="text-align: justify;">Napsal několik libret, jež se stala základem úspěšných oper. Pro K. Šebora napsal libreta ''Nevěsta husitská ''a ''Blanka'', pro J. R. Rozkošné­ho ''Svatojanské proudy''. Texty byly původně ně­mecké, metricky ekvivalentní české verze byly pořízeny dodatečně. ''Nevěstu husitskou '''''R.''' dra­maturgicky koncipoval po vzoru velké historic­ké opery G. Meyerbeera, což kritika vytýkala libretistovi i skladateli jako neaktuální a nená­rodní (při revizi textu 1884 byla oslabena pa­triotická tendence). Navzdory kritice textu se však ''Nevěsta husitská ''jako jediná z Šeboro­vých děl uplatnila i v ND (1884–86, 1891–94). Libreto „komické kouzelné opery“ ''Die Wun­derblume ''bylo původně určeno pro A. Dvořáka (dopisem z 3. 7. 1876 žádal Dvořák ředitele PD Wirsinga o zálohu na překlad do češtiny). Po Dvořákových odkladech je však komponoval K. Bendl. Romantická opera ''Svatojanské prou­dy'', jejíž libreto přeložil do češtiny F. A. Šubert, patřila k nejčastěji hraným českým dílům v PD i v prvním období ND (na repertoáru 1871–95).</p>