Kliment, Václav: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
| Řádka 20: | Řádka 20: | ||
| povolání = <ee:profession>zpěvák,</ee:profession> | | povolání = <ee:profession>zpěvák,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | + | <br/> | |
</ee:perex> | </ee:perex> | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
| Řádka 26: | Řádka 26: | ||
Původně typograf a faktor knihtiskárny v Praze. Pěvecké školení získal u basisty ND K. Čecha, doškolil se 1897–98 u manželů M. Destinnové a T. Löweho a u M. Wallersteina v Praze. V ND poprvé vystoupil 1884 (Fernando, Verdi: ''Troubadour''), pak znovu v letech 1889 a 1891, v sezoně 1892/93 se ucházel o angažmá (Poustevník, Weber: ''Čarostřelec'', Král, Verdi: ''Aida''), kterého 1893 dosáhl. V ND setrval jako zpěvák až do své smrti (vystupoval do 30. 6. 1917, naposledy jako Přibek v Kovařovicových ''Psohlavcích''). Zajímal se i o režijní práci, nebyla mu však nikdy svěřena. 1903 byl pozván do Bayreuthu do kurzu wagnerovské interpretace, kde se měl připravovat na roli Hagena (Wagner: ''Das Rheingold''). Studoval deklamaci a mimiku s C. Wagnerovou, dcerou skladatele, jeho znalost němčiny však nepostačovala a z plánu sešlo. 1904 hostoval v Brně (Kecal, Smetana: ''Prodaná nevěsta''), 1906 v Plzni (mj. Mefisto, Gounod: ''Faust a Markéta'', Marcel, Meyerbeer: ''Hugenoti''). Od 1905 soukromě vyučoval. 1909 se jako předseda Ústřední jednoty českého herectva staral o sociální postavení umělců, což vedlo k napětí mezi ním a vedením ND. Na jeho pohřbu došlo k demonstracím umělců proti Společnosti ND. | Původně typograf a faktor knihtiskárny v Praze. Pěvecké školení získal u basisty ND K. Čecha, doškolil se 1897–98 u manželů M. Destinnové a T. Löweho a u M. Wallersteina v Praze. V ND poprvé vystoupil 1884 (Fernando, Verdi: ''Troubadour''), pak znovu v letech 1889 a 1891, v sezoně 1892/93 se ucházel o angažmá (Poustevník, Weber: ''Čarostřelec'', Král, Verdi: ''Aida''), kterého 1893 dosáhl. V ND setrval jako zpěvák až do své smrti (vystupoval do 30. 6. 1917, naposledy jako Přibek v Kovařovicových ''Psohlavcích''). Zajímal se i o režijní práci, nebyla mu však nikdy svěřena. 1903 byl pozván do Bayreuthu do kurzu wagnerovské interpretace, kde se měl připravovat na roli Hagena (Wagner: ''Das Rheingold''). Studoval deklamaci a mimiku s C. Wagnerovou, dcerou skladatele, jeho znalost němčiny však nepostačovala a z plánu sešlo. 1904 hostoval v Brně (Kecal, Smetana: ''Prodaná nevěsta''), 1906 v Plzni (mj. Mefisto, Gounod: ''Faust a Markéta'', Marcel, Meyerbeer: ''Hugenoti''). Od 1905 soukromě vyučoval. 1909 se jako předseda Ústřední jednoty českého herectva staral o sociální postavení umělců, což vedlo k napětí mezi ním a vedením ND. Na jeho pohřbu došlo k demonstracím umělců proti Společnosti ND. | ||
| − | V konkurenci basistů F. Hynka a V. Heše se '''K. '''v ND zpočátku nemohl prosadit. Teprve Hynkův přechod k režijním úkolům a Hešův odchod z ND mu otevřely cestu. Patřil k nejzaměstnanějším členům souboru a v roce | + | V konkurenci basistů F. Hynka a V. Heše se '''K. '''v ND zpočátku nemohl prosadit. Teprve Hynkův přechod k režijním úkolům a Hešův odchod z ND mu otevřely cestu. Patřil k nejzaměstnanějším členům souboru a v roce 1903 zpíval své tisící představení. Některé role si ponechal více než 10 let. Jeho hlasový fond neměl zvláštní mohutnost ani techniku (jeho tón poměrně brzy získal tremolo) a postrádal i znělou hlubokou polohu; virtuózní role (Marcel, Meyerbeer: ''Hugenoti'') přesahovaly jeho možnosti. Měl však vzornou deklamaci a zřetelně artikuloval zpívaný text, což jeho přednesu dodávalo důstojnost, vznos a patos. Zprvu proto inklinoval k hrdinným rolím Chrudoše (Smetana: ''Libuše''), chodského sedláka Matěje Přibka (Kovařovic: ''Psohlavci'') nebo mytologického Darguna (Fibich: ''Pád Arkuna''). Zpíval též Poustevníka Ivana ve scénickém provedení Dvořákova oratoria ''Svatá Ludmila'', 1901). Role Kalibana (Fibich: ''Bouře'') ho zaměřila k bizarním, démonickým a pohádkovým postavám čertů, netvorů, obrů, vodníků (též ve Dvořákově ''Rusalce'') a bohatých starců. Odtud přešel i ke komickým typům (jako Kecal udržoval spíše drsně fraškovitou interpretační tradici). Zpíval v premiérách dvou generací českých skladatelů (Dvořák, Kovařovic, Piskáček, Picka). Při tvorbě rolí bohatě uplatňoval své herecké dispozice a postavu charakterizoval propracovaným pohybovým a mimickým výrazem, hereckou maskou i kostýmem. Jeho herectví stylově souznělo se soudobými realistickými až naturalistickými tendencemi, bylo souměřitelné s výkony činoherců (např. jako Shylock ve Foersterově ''Jessice'') a představovalo svébytný přínos interpretační praxi opery ND. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
| Řádka 62: | Řádka 62: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | <br/> | |
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
Verze z 29. 10. 2015, 12:40
Václav Kliment
* 12. 8. 1863 Praha
† 7. 3. 1918 Praha
zpěvák
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
