Taussig, Ervín: Porovnání verzí

Publicistice se mohl věnovat jen krátce, přesto zaujal myšlenkově podnětným a programotvorným rázem divadelních kritik. Formuloval teze divadelního expresionismu, v českém prostředí prosazoval režijní práci F. Zavřela. Vznětlivým temperamentem i preferovanou divadelní estetikou měl nejblíže ke K. H. Hilarovi; jako stoupenec filozofického principu „životního vzmachu“ H. Bergsona a vyznavač střední názorové pozice odkazoval k pragmatismu čapkovské generace.