Moritz, Heinrich: Porovnání verzí

Verze z 11. 3. 2021, 15:28

Vl. jm. Mürrenberg. Mládí prožil na venkovském statku v Sasku, kde jako jinoch v závěru napoleonských válek zažil nájezdy bojujících armád, zblízka viděl historické události a s nimi spojené vysoce postavené vojenské osobnosti. Získal zájem o historii, současné politické dění a jeho aktéry. Vzdělával se na Thomas-Schule v Lipsku, na tamní univerzitě začal studovat práva a pak medicínu. Už v této době se zajímal o divadlo, zabýval se deklamací a osvojil si základy herectví. Poprvé vystoupil u ředitele K. T. Küstnera, ale u obecenstva propadl, zejména pro rušivý saský přízvuk. Měl blízký vztah ke sdružení německých vysokoškoláků Burschenschaft založenému po skončení napoleonských válek. Při jednom z buršáckých soubojů utrpěl vážné zranění pravé ruky, které zproblematizovalo jeho budoucí lékařskou kariéru. Po vraždě A. Kotzebua (Mannheim 23. 3. 1819), do níž bylo sdružení zapleteno, se M. cítil být ohrožen policejním vyšetřováním. Utekl do pohraničních lesů na česko-saském pomezí, začal používat příjmení Moritz, definitivně opustil studium a rozhodl se pro divadlo. Přidal se k cestující divadelní společnosti, v níž se setkal s F. Reizenbergerem, někdejším členem souboru pražského Stavovského divadla z doby ředitele Liebicha (1814–15). Tento znamenitý herec (s nevalnou společenskou pověstí pro náklonnost k alkoholu) ho povzbuzoval k herecké dráze a pomáhal mu zdokonalit jevištní projev. M. ho považoval za svého rozhodujícího učitele. Už v této době začaly M. životní dráhu komplikovat aféry s dcerami a manželkami měšťanů a šlechticů, s nimiž se herecké společnosti setkávaly na cestách po divadelních štacích.
1821 odešel na Moravu, kde dostal první smluvní angažmá (od června do prosince) v městském divadle v Brně jako druhý milovník. Vystoupil v 70 rolích ve 127 představeních, a kromě stálého honoráře získal zkušenost s každodenním provozem profesionální scény. 1823 hledal uplatnění v Mnichově, kde se seznámil s hercem C. Carlem (vl. jm. K. A. Bernbrunn), který vedl místní malou dvorní scénu Isarthor-Theater, kde pak M. po několik měsíců působil. V následujícím roce přešel s Carlem do velkého mnichovského královského divadla. Během dvou let vytvořil asi 100 rolí (též ve spolupráci s hercem F. Esslairem) a zařadil se k oblíbeným místním osobnostem. Při cestě na pohostinské představení se v Karlových Varech (1825) setkal s nejvyšším pražským purkrabím F. A. Kolowratem-Libštejnským, v jehož pravomoci byl mj. dohled nad pražským Stavovským divadlem. Na jeho pokyn se M. ucházel v Praze o angažmá a mezi 5. a 21. 11. 1825 vystoupil s velmi dobrým ohlasem v šesti zkušebních rolích. Byl přijat a v souboru nahradil odcházejícího prvního herce L. Löwa. Do Prahy přijel 7. 1. 1826 a poprvé vystoupil 15. 1. (Jaromir, Grillparzer: Die Ahnfrau). Poslední představení pražského angažmá absolvoval 16. 12. 1832 (Karl, Schiller: Die Räuber). Během těchto sedmi let byl hojně obsazován.
Dne 2. 1. 1833 oznámilo ředitelství Stavovského divadla na denní ceduli, že M. porušil smlouvu a opustil svévolně Prahu. Záhy vyšlo upozornění ve vídeňském tisku a patrně proto M. nevystoupil ani ve Vídni, ani v Mnichově, kam z Prahy zamířil (obě scény se vyhýbaly zaměstnávání umělců se smluvními problémy). Již v únoru 1833 však M. zakotvil ve Stuttgartu jako člen souboru. Jeho urgentní angažmá prostředkoval patrně stuttgartský herec a režisér C. Seydelmann, který v listopadu a prosinci 1832 absolvoval delší pohostinské hry v Praze a několikrát se s M. setkal i na pražském jevišti (poslední Seydelmannovo pražské vystoupení se odehrálo 20. 12. 1832). Ze Stuttgartu reagoval M. na pražské obvinění v únoru 1833 ve Wiener Theaterzeitung tvrzením, že pouze prodloužil svou řádnou a dříve schválenou dovolenou, o měsíc později však v témže časopise přiznal, že z Prahy odešel bez povolení. Záhy se rozvinul společenský skandál, když vyšlo najevo, že zároveň s M. opustila Prahu dcera z významné rodiny, s níž se M. oženil. M. byl v německém divadelnictví známou osobností a událost vzbudila pozornost, o podrobnosti se zajímala v dopise pražskému ředitelství z 15. 5. 1833 např. německá herečka a autorka Ch. Birch-Pfeiffer, která v lednu 1828 při svém pražském hostování s M. vystupovala. M. se do Prahy již nevrátil a zůstal členem dvorní stuttgartské scény, od 1835 též jako režisér činohry a od 1838 vrchní režisér, když toto místo převzal po Seydelmannovi. Již 1848 ho však začalo omezovat onemocnění míchy, jež ho postupně připravilo o možnost pohybu a v poslední fázi života i o zrak; 1851 je v celoněmeckém divadelním almanachu naposledy zaznamenán ve Stuttgartu, pak byl penzionován.
M. rodinná situace ve stuttgartském období je nepřehledná. Jeho první manželkou byla údajně baronka Schluditzká, dcera penzionovaného rakouského kapitána, svobodného pána Friedricha Schluditzkého. Manželství bylo formálně rozvedeno 1845 a M. se podruhé oženil, údajně s operní zpěvačkou. Ve Stuttgartu se narodila dcera Marie, kterou M. po svém penzionování připravil na hereckou dráhu. Marie se o otce starala až do jeho smrti.

Od začátku své herecké dráhy byl M.znám nejen z jeviště, ale i ze společnosti. V Praze žil odděleně od herecké komunity a pohyboval se mezi aristokracií, vysokými úředníky a jinými zámožnými Pražany; přátelil se zejména s tehdejším sekretářem stavovské komory A. M. Pinkasem, s rodinou průmyslníků Zdekauerových ad. Přesné znění M. pražské pracovní smlouvy není známo, podle údajů na divadelních cedulích je však patrné, že byl v divadle privilegován. Jeho herecké využití bylo intenzívní (téměř 300 rolí během sedmi let), ale vyvážené jistou benevolencí. Ve srovnání s ostatními členy stavovské scény měl M. dostatek volného času pro pohostinská vystupování a udržování kontaktů s německým divadelním světem. Např. 1827 se mezi 4. 4. a 6. 5. na pražském jevišti vůbec neobjevil a jeho stěžejní role hráli hosté. Následující divadelní cedule mezi 7. a 10. 5. 1827 ohlašují jeho krátkou nemoc a po nekomentované další měsíční absenci (do 9. 6.) je 10. 6. 1827 oznámen začátek jeho dovolené. Měsíc souvislého volna dostal M. i 1830 (17. 5. – 16. 6., kromě několika kratších uvolnění ze služby) a 1831 chyběl na pražském jevišti šest týdnů (30. 6. – 26. 7., znovu 1. 8. – 18. 8.).

Na M. uměleckém úspěchu měl velký podíl jeho přitažlivý vzhled, což zmiňují pražské i jiné referáty. Dlouho si uchovával mladistvé vzezření. V Praze hrál jako třicetiletý vysloveně chlapecké role (nedospělé syny a synovce králů a aristokratů) a podle recenze A. Lewalda z poloviny 30. let do nich mohl být věrohodně obsazován ještě ve Stuttgartu. Měl výtečnou paměť a byl schopen učit se objemný repertoár s mnoha novinkami při malém počtu repríz. Jeho všeobecné vzdělání, v hereckém prostředí poměrně vzácné, mu pomáhalo jednotlivé role do detailu racionálně vypracovat. Rád prezentoval svou hereckou virtuozitu (např. trojrolí ve hře Die Drillinge /Trojčata/, 12. 12. 1831). Výběr svých pražských úloh zjevně neponechával pouze na ředitelství. Jen výjimečně vystoupil ve frašce nebo parodii a téměř nikdy v kouzelné hře s hudbou; nejčastěji se objevoval ve vyšších dramatických žánrech. Veden společenskou zkušeností, pohyboval se na jevišti s jistotou jako aristokrat, tvořil elegantní typy z francouzských salonů, zdařile prezentoval muže v uniformách a dával osobitou podobu tragickým hrdinům klasického repertoáru (Romeo, Hamlet). Svým výkonem pomohl k úspěchu premiérám her pražských autorů (28. 12. 1826 W. Marsano: Isabella von Croye; 21. 7. 1827 W. A. Gerle: Jaromir und Udalrich, Herzoge von Böhmen; 10. 11. 1827 F. V. Ernst: Heilmittel des Ungefährs oder List mit Glück; 31. 1. 1828 W. Marsano: Die Brautschau; 27. 11. 1828 W. Marsano: Rosamundens Thurm oder Ritterliche Treue, 7. 4. 1829 K. G. Ebert: Bretislaw und Jutta, ad.).
Během působení ve Stuttgartu cestoval M. (pokud to jeho zdravotní stav dovolil) po Německu i zahraničí. Navštívil Paříž a Londýn, kde studoval inscenační praxi staršího repertoáru, načež přinesl tuto inspiraci do Německa. Četl soudobou dramatiku (H. Laube, K. Gutzkow) a přinášel na jeviště nová témata. Byl ochoten inscenovat i slabší kusy méně známých autorů, pokud obsahovaly zdařilé scény nebo postavy. Jako herec i režisér byl M. v první polovině 19. století významnou osobností německého divadelnictví; po penzionování 1851 byl načas zapomenut a znovu objevován až po své smrti.  

Marie Richter-Moritz (1842 nebo 1845 Stuttgart – červenec 1917 Kiel), M. dcera, debutovala s příjmením Moritz v únoru 1861 ve Wiesbadenu jako milovnice. V květnu 1861 nastoupila pod otcovým dohledem do angažmá ve dvorním divadle v Berlíně, kde setrvala do 1865. Její další život byl spjat s Vídní a Prahou. Z Berlína se odstěhovala s nemocným otcem do Vídně, kde se 1867 provdala za Carla Thomase Richtera (4. 11. 1838 Litoměřice – 15. 10. 1878 Praha), sociologa sociálnědemokratické orientace, soukromého docenta na vídeňském polytechnickém institutu a spisovatelele; měli spolu tři dcery. Když M. 1868 zemřel, přijal Richter jmenování mimořádným, posléze řádným profesorem na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě a rodina se odstěhovala do Čech. Zde se Marie uplatnila i profesionálně. V srpnu 1871 vystoupila na společenském večeru v Litoměřicích s deklamacemi z klasických děl; 16. 11. 1877 uspořádala v zahradním salonu zámku v Teplicích přednášku o německé literatuře; v listopadu 1878 zahájila v pražském Konviktu kurs německé literatury pro dámské publikum, aj. V červnu 1879 byla jmenována profesorkou pražské konzervatoře pro obor deklamace a vyučovala tři roky. Od začátku 80. let již opět pobývala ve Vídni. Zemřela v Kielu, patrně u dcery Pauliny (nar. 16. 1. 1872 v Praze), herečky, která byla v tamním angažmá.

Role

Stavovské divadlo, Praha

Baron von Rentheim (F. Holbein, předloha H. Clauren: Das Alpenröslein, das Patent und der Schawl, 5. 11.), Grünau (J. Franul von Weissenthurn: Welche ist die Braut?, 9. 11.), Ferdinand, Major (F. Schiller: Kabale und Liebe, 11. 11.), Eduard, Sohn (A. W. Iffland: Verbrechen aus Ehrsucht, 16. 11.), Baron von Wiburg (F. L. Schröder: Stille Wasser sind betrüglich, 18. 11.), Max Piccolomini (F. Schiller: Wallensteins Tod, 21. 11.) – vystoupení pro angažmá 1825.

Jaromir (F. Grillparzer: Die Ahnfrau), Diethelm, der junge Kaufmann (A. Kotzebue: Das Schreibpult oder Die Gefahren der Jugend), Eduard (T. Morton, přel. F. L. Schröder: Der Schneider und sein Sohn), Montbars, der Bukanier (?, předloha C. F. van der Velde: Montbars oder Die Seeräuber auf Panama), Julius (C. d’Harleville, přel. F. A. Kurländer: Der Lügner und sein Sohn), Graf Eduard von Brok (C. Töpfer: Schein und Seyn), Ottmar, ein Ziehsohn (W. Vogel dle E. T. A. Hoffmanna: Der Erbvertrag), Der Fürst (A. W. Iffland: Elise von Valberg), Arnold von Melchthal (F. Schiller: Wilhelm Tell), Sekretär Dallner (A. W. Iffland: Die Dienstpflicht), Ein Tempelritter (G. E. Lessing: Nathan der Weise), Edmund, Glosters Sohn (W. Shakespeare, přel. F. L. Schröder: König Lear), Herr D’Ancourt (W. Vogel: Der Essighändler), Allamir, ein junger Vandale (E. Schenk: Belisar), Oekonomierath von Born (H. Clauren: Das Hotel von Wiburg), Lionell (F. Schiller: Jungfrau von Orleans), Konrad von Starkenburg (F. Holbein: Die drei Wahrzeichen), Pudding, ein Neuseeländer (T. Hell: Die Benefice-Vorstellung), Lorenz Juranitz (T. Körner: Zriny), Der Fürst Wolodimir (E. Raupach: Isidor und Olga), Romeo (W. Shakespeare: Romeo und Julia), Antonio Moltalto, Pflegesohn (A. Pannasch: Die Grafen von Montalto), Valincour, franz. Kavallierie-Offizier (J. N. Bouilly, přel. I. F. Castelli: Haß allen Weibern), Edouard (H. Beck: Das Kamäleon), Eduard Karl Stuart (A. Kotzebue: Eduard in Schottland oder Die Nacht eines Flüchtlings), Ritter Arthur (T. Artner: Stille Größe), Donald, Prinz von Schottland (E. Houwald: Die Feinde), Rekau (F. L. Schröder: Das Portrait der Mutter oder Die Privat-Komödie), Hettore Gonzaga (E. G. Lessing: Emilia Galotti), Don Alonzo Mantequiella (H. Clauren: Der Bräutigam aus Mexico), Balduin von Eichenhorst (A. Kotzebue: Die deutschen Ritter von Niza), Baron von Sternau (F. Holbein: Stadt und Land), Quintin Durward (W. Marsano podle W. Scotta: Isabella von Croye) – 1826; Graf Rudolf von Pappenheim (H. Harring: Rudoph von Habsburg vor Basel), Eduard Smith, ein Engländer (A. Kotzebue: Die Verläumder), Cäsar Octavianus (A. Kotzebue: Octavia), Gastor, Page (I. F. Castelli: Ein Tag aus dem Leben Karl des Fünften), Johann, Königs Stiefbruder (J. Franul v. Weißenthurn: Johann von Finnland), Don Carlos (F. Schiller: Don Carlos, der Kronprinz), Herr von Hügel (A. Kotzebue: Falsche Schaam), Ernst Marke (franc. předloha, přel. I. F. Castelli: Zwei Freunde und ein Rock), Pietro, Sohn (C. Federici, přel. I. F. Castelli: Die Pisanischen Brüder), Fritz Sous (E. Scribe, přel. I. F. Castelli: Erste Liebe oder Jugend-Erinnerungen), Lothar, Ritter aus Provence (E. Lewis, přel. C. Vogel: Adelma oder Kampf und Sieg), Baron von Helsinghör (H. F. Möller: Graf von Waltron), Werschowez (W. A. Gerle: Jaromir und Udalrich, Herzoge von Böhmen), Ludwig Freihardt, Legationsrath (E. Raupach: Auch die Todten quälen den Eifersüchtigen), Herr von Frohberg (F. Elmenreich: Röschens Aussteuer oder Das Duell), Hakon, Hochgraf von Ridaros (F. Holbein: Der Prinz und sein Sänger ), Kapitan Paul aus Sardam (J. Lamartelliere, přel. I. F. Castelli: Peter und Paul), Karl von Dehnholen (R. B. Sheridan: Die Lästerschule), Julius von Thurnet, (E. Scribe, přel. F. A. Kurländer: Schüchtern und Dreist), Keneth von Leopardene (J. Auffenberg: Der Löwe von Kurdistan), Karl (nezn. předloha, úprava C. Lebrün: Launen des Zufalls), Graziano (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig), Aimwel (F. V. Ernst: Heilmittel des Ungefährs oder List mit Glück), Konrad (F. Holbein: Meister Martin der Küfner und seine Gesellen), Eduard Frei, Maler (C. Lebrün: Eine Freundschaft ist der Andern werth), William (A. Tromlitz: Die Douglas), Der Lieutenant (C. Federici: Die Dame im Schleier), Menon (E. Raupach: Die Tochter der Luft) – 1827; Hugo (F. de la Motte Fouquet, úprava W. A. Gerle: Adam Wiederbauer), Georg (F. W. Zeigler: Die Mohrin oder Das Portefeuille), Ritter Moritz von Wildenstein (L. Huber, F. Kauer: Das Sternenmädchen im Maidlingen Walde), Herr von West (W. Marsano: Die Brautschau), Hanns Sachs (J. L. Deinhardstein: Hanns Sachs), Heinrich, Prinz von England (A. Duval, přel. F. H.: Die Jugend des Heinrichs des Fünften), Moritz von Wild, Rittmeister (F. Elmenreich: Die Nachtwandlerin), Enrico, Prinz von Sicilien (A. Müllner: Die Albaneserin), Christian (C. Lebrün: Sympathie), Federico, Geheimschreiber der Fürstin (P. Calderón – C. Gozzi, úprava J. W. Lembert: Das öffentliche Geheimnis), Georg von Germany (L. Angely: Drey Tage aus dem Leben eines Spielers), Herrmann, des Burggrafen Leibknappe (H. Cuno: Die Vergeltung oder Der steinerne Burggraf), Der Pastor (A. Kotzebue: Das Kind der Liebe); Mortimer (F. Schiller: Maria Stuart), Major Florwald (F. A. Kurländer: Der verwundete Liebhaber), Baronet Rample (anon. angl. předloha, přel. F. L. Schröder: Die Stimme der Natur), Major Busch (Ch. F. Bretzner: Das Räuschen), Graf d Elmar (Delavigne, úprava J. F. Mosel: Die Schule von Alten), König Karl (W. Marsano: Rosamundens Thurm oder Ritterliche Treue) – 1828; Der Erbprinz, Rittmeister (F. W. Ziegler: Der Lorbeerkranz oder Macht der Gesetze), Don Cherubin (J. F. Jünger: Die beiden Figaro), Karl (F. Schiller: Die Räuber), Ernst (A. W. Iffland: Die Reise nach der Stadt), Adalbert, ein unbekannter Ritter (A. Klingemann: Der Ritt um den Kynast), Marc Anton Raimondi, Kupferstecher (E. Schenk: Albrecht Dürer in Venedig), Ein Jäger (F. Kind: Das Nachtlager in Granada), Baron Withen (J. Franul v. Weißenthurn: Die Erben), Fürst Tscherikow, vornehmer Russe (E. Schribe, přel. T. Hell: Yelva), Bretislaw (K. E. Ebert: Bretislaw und Jutta), Major von Waaren (K. Töpfer: Der beste Ton), Ludwig von Erlen (C. Carl: Staberls Verlegenheiten oder Der Diener zweier Herrn, host C. Carl jako Staberl), Herr von Nörborg, Kammerherr (T. Hell: Christine, Königin von Schweden), Heliodor, ein Grieche (E. Raupach: Rafaele, Heinrich IV., König von Frankreich (J. L. Deinhardstein: Florette), Graf von Greiffenstein (Ch. Birch-Pfeiffer: Schloß Greiffenstein), Friedrich, Sohn (J. W. Lembert, franc. předloha: Der Scharfrichter von Amsterdam), Arthur (F. A.  Kurländer: Die Heyrath aus Neigung), Chavigny (E. Scribe – G. Delavigne, přel. T. Hell: Wenn ich's selbst nur wüßte), Hilbert, Knappe im Dienste von Gräfin (J. Franul v. Weißenthurn: Die Burg Gölding) – 1829; Prinz Friedrich Arthur, General (H. Kleist: Die Schlacht bei Fehrbellin), August (F. A. Kurländer: Der Hochzeitstag), Junker Friedmann von Sonnenberg (Ch. Birch-Pfeiffer: Pfeffer-Rösel), Maximilian, Erzherzog Österreichs (L. W. Deinhardstein: Erzherzogs Maximilian Brautzug), Alamir, der junge Vandale (E. Schenk: Belisar), Adolph (A. Kotzebue: Die beiden Klingesberge), Apollo (F. Raimund: Die gefesselte Phantasie), Erwin von Gluthen (F. A. Kurländer: Freuden und Leiden eines Kranken), Roland Gräme, ein Edelknabe (J. W. Lembert, předloha W. Scott: Maria Stuarts erste Gefangenschaft), Graf Fiesko von Lavagna (F. Schiller: Fiesko), Referendar Wespe (W. A. Gerle: Das Liebhaber-Theater), Doktor Stein (W. A. Gerle: Der erste April), Floriffes (W. Shakespeare: Ein Wintermährchen); Baron Schniffelinsky (Leitershofen: Der Kammerdiener), Karl (C. Federici, úprava W. Vogel: Der Amerikaner), St. Marc, Sohn des Richters, Offizier (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Taube von Cerdrons), Hans (F. Holbein: Der Vorsatz), Denneville, Banquier (E. Scribe – Mellesville, přel. T. Hell: Zwei Jahre verheiratet), Hugo, Graf von Oerinder (A. Müllner: Die Schuld), Ottokar, Sohn (F. Holbein, předloha H. Kleist: Die Familie Schroffenstein), Chevalier Oscar von Beaufort (E. J. Mazéres, přel. A. Preuss: Der junge Ehemann), Fortunat, ein Verschwender (J. W. Lembert: Fortunats Abenteuer zu Wasser und zu Lande), Karl Stark (F. L. Schmidt: Lorenz Stark oder Die deutsche Familie), Adgar, Glosters Sohn (W. Shakespeare, úprava H. Voß: König Lear), Graf Klingsberg (F. L. Schröder: Der Ring oder Die unglückliche Ehe durch Delikatesse), Hauptmann Reichel (J. Planché, přel. L. W. Both: Karl der XIIte auf der Insel Rügen), Friedrich Metter, Graf von Strahl (H. Kleist, úprava F. Holbein: Das Käthchen von Heilbronn), Herzog Otto von Meran (F. Grillparzer: Ein treuer Diener seines Herrn), Hamlet, Prinz von Dänemark (W. Shakespeare, přel. A. von Schlegel: Hamlet) – 1830; Vertmont, Fabrik-Aufseher (F. A. Kurländer: Der Ehemann als Bittsteller), Rittmeister von Linden (W. Shakespeare, úprava H. Beck: Die Quälgeister oder Viel Lärm um Nichts), Graf von Eberfeld (A. Kotzebue: Der Rehbock), Fürst Jury Chawansky, Sohn (E. Raupach: Die Fürsten Chawansky), Carlo, Sohn (A. Moretto, přel. A. Jeitteles: Die Macht des Blutes), Ritter Kunz von Laufenheim (F. Holbein: Die drei Wahrzeichen oder Das Turnier zu Kronstein), Graf Fritz von Wallenfels, Rittmeister (A. W. Gerle: Oheim und Neffe oder Die Liebesbothen), Karl Albing (F. Holbein: Die Maskeraden oder Der Herr vom Hause), Alfred von Merlan, Neffe (franc. předloha, úprava J. W. Lembert: Der Mann meiner Frau), Eduard (A. W. Iffland: Verbrechen aus Ehrsucht), Louis Weber, Neffe (C. Töpfer: Der Krieg mit dem Onkel), Alfred von Rosenthal (E. Scribe, překl. neuveden: Der Besuch in Bedlam), Richard Wanderer, Schauspieler (angl. předloha, úprava J. G. Kettel: Schauspielers Wanderleben), Maximilian von Busch (F. A. Kurländer: Die kleine Schwärmerin), Heinrich von Wolken (J. Franul v. Weißenthurn: Die Radikalkur), Hanns von Bonstetten (E. Bauernfeld: Leichtsinn aus Liebe oder Täuschungen), Eberard, vormals Advokat (Margarethe Carl: Das Irrenhaus zu Dijon oder Wahnsinn und Verbrechen), Moreau, Ordonanz und Wache (A. Kotzebue: Die deutsche Hausfrau), Waldemar (W. Hauff: Der falsche Prinz), Gustav von Altthal, Kadet (F. A. Kurländer: Der aufrichtige Freund), Graf Strahlheim (J. Franul v. Weißenthurn: Pauline), Ferdinand, Edler der Seefahrer(A. Bonin, úprava pro Königl. Bühne Berlin: Die Drillinge), Herr von Althau, Advokat (Mellesville, přel. F. A. Kurländer: Die Ehescheidung), Philipp Gärtner (W. A. Gerle: Abenteuer einer [Neujahrs]Nacht) – 1831; Dunwodie, Major (J. Ancelot – E. Mazéres: Der Kundschafter), Theodor Born, Hauptmann (C. Töpfer: Freien nach Vorschrift oder Wenn Sie befehlen), Karl Albing (F. Holbein: Die Masceraden oder Der Herr vom Hause), Wilhelm (F. A. Kurländer: Erstes und letztes Kapitel), Herr von Ruf, der Jüngere (H. Beck: Die Schachmaschine), Max von Rothaft, Sohn (Ch. Birch-Pfeiffer: Waldemars Traum), Baron Horst (Albini: Milady Mann und Lieutenant Frau), Friedrich der Streitbare, Herzog zu Österreich (C. Pichler: Heinrich von Hohenstaufen), Baron Fels (E. Bauernfeld: Das Liebes-Protokoll), König Enzio (E. Raupach: Enzio, König von Sardinien), Rittmeister von Mannteufel (F. L. Vogel: Das Duell-Mandat oder Ein Tag vor der Schlacht bei ***), Williams, Nachtwächter (J. W. Lembert: Der Nachtwächter von London), Baron von Holm (E. Raupach: Das Harfenmädchen), Helden,Uhlanen Offizier (E. Scribe: Der junge Obrist), Flittner, Banquier (T. Hell: Der unschuldige muß leiden), Eduard, Pathe (E. Scribe, přel. L. W. Both: Der junge Pathe), Eduard Karl Stuart, Enkel Jakobs des II. (A. Kotzebue: Eduard in Schottland oder Die Macht eines Flüchtlings), Marcel Raymond, Privatmann in Paris – Wilhelm Raymond, Kapitan der Marine, dvojrole (V. Ducange, přel. C. A. Stelli [Castelli]): Gleich und doch Ungleich oder Die Zwillinge), Hähnchen, Tischler, Berliner (L. Angely: Das Fest der Handwerker);,Des Arcis, Rath beim Gerichtshof (J. d‘Epagny – J. H. Dupin, přel. I. Campe: Dominique), Graf und Ritter Liebenau (F. W. Ziegler: Liebhaber und Nebenbuhler in einer Person), Von Beaumarchais (J. W. Goethe: Clavigo; Zum Andenken Goethes, živý obraz), Silvano, ein Pflegesohn (E. Houwald: Die Seeräuber), Eduard, Commis bei Herr Delomer (W. Vogel: Der Essighändler) – 1832.

Prameny

NMd: cedule Stavovského divadla v Praze 1825–32.

AHMP: rukopisy, sv. 1, sign. 7996, Journal aller auf der k. ständischen Bühne zu Prag aufgeführten Trauer– Schau – Lust-spiele, Opern, Possen Balletts, Concerte und sonstige Productionen von 16ten Juli 1815 bis 30ten April 1834 (zaznamenána představení pro angažmá a nástup do angažmá.).

ČMH: rukopisy, G 12 729, inv. č. 13, korespondence J. Štěpánka, dopis Ch. Birch-Pfeiffer J. Štěpánkovi z 15. 5. 1833.

Portréty:

NG Praha: portrét, A. Machek: 1827–1829, inv. č. R 74 613, přetištěno jako litografie F. Schiera, in: Pamětní spis české litografie, vydaný na oslavu sté ročnice vynálezu litografie v Praze 1899, s. 25. 

ÖNB: sbírka portrétů (Porträtsammlung), 3 portréty ze 40. let 19. století.

Literatura

Prager Zeitung 24. 11. 1825, 10. 1. 1826, 3. 9. 1826; Wiener Theaterzeitung 14. 1., 1. 2., 4. 3. 1833; A. Lewald: H. M., Allgemeine Theater-Revue 1, 1835, s. 293–294; Brünner Zeitung der k. k. priv. mährischen Lehenbank 23. 3. 1837; Der Adler, Allgemeine Welt und Nationalchronik (Wien) 8. 5. 1840 (F. Schluditzky – oznámení úmrtí); Zeitung für den deutschen Adel, Leipzig 1840, s. 168 (F. Schluditzky – oznámení úmrtí); Almanach für Freunde der Schauspielkunst, Berlin 1851, s. 277–278 (poslední záznam z působení ve Stuttgartu) ● úmrtí a nekrology: Der Zwischen-Akt (Wien) 9. 5., 11. 5. 1868; T. R. [Karl Thomas Richter]: Eine Begegnung, in: Neue freie Presse 14. 2. 1868; Dr. K. Th. R. [Karl Thomas Richter]: H. M. †, in: Neue Freie Presse 8. 5. 1868, 9. 5. 1868 (nekrolog obsahuje důležité údaje o M. životopise i podrobnou charakteristikou uměleckého typu; jeho autorem je M. zeť, jenž jej napsal s použitím M. deníku); Wiener Theater-Chronik 15. 5. 1868 ● Teuber III, s. 143, 145, 146, 148, 150, 156–158 (biografie), 161, 224, 336, 353.

NDB, Eisenberg, Kosch Th, Ulrich, Wurzbach

Marie Richter-Moritz:

Prameny

AHMP: soupis obyvatelstva 1820–1910, č. 338, kart. 235, arch zapisovací z r. 1869 (policejně přihlášen Richter Karl †, manželka Richter Marie, nar. 1842); Matrika kostela sv. Jindřicha, Praha – Nové Město, JCH N26, 1866–1875, s. 246 (Pauline Rosalia Marie Richter, nar. 16. 1. 1872).

NA: Policejní ředitelství I, konskripce, karton 512, obr. 662 (Karl Richter, c. k. univ. profesor, nar. 1837; manželka Marie, roz. Moritz, nar. 1845 Stuttgart).

Literatura

F. Schwab: Deklamatorische Vorlesung von Frau Professor Marie Richter, Prager Tagblatt 27. 12. 1877, č. 358, s. 4.; Prager Tagblatt 3. 11. 1878 (kurs německé literatury pro dámy); Die Epoche (Prag) 3. 6. 1879 (M. Richter jmenována profesorkou deklamace na pražské konzervatoři); Prager Abendblatt 26. 11. 1880, 25. 7. 1917 (oznámení o úmrtí M. Richter); Deutsches Bühnen-Jahrbuch, Berlin 1918, s. 171 (úmrtí Marie Richter-Moritz).

Kosch Th (s. 1871, s rokem nar. 1847).  

Vznik: 2021
Autor: Jitka Ludvová