Šlemrová, Růžena: Porovnání verzí

Aktuální verze z 4. 3. 2021, 15:43

Růžena Šlemrová

* 10. 11. 1886 Plzeň (CZ)

† 24. 8. 1962 Praha (CZ)

herečka

Rozená Machová; pod dívčím jménem vystupovala do počátku 1922. Občas uváděný rok narození 1889 vznikl chybným záznamem v otcově pražské pobytové přihlášce.

Byla dcerou profesora reálného gymnázia Bedřicha Macha. Po ukončení střední školy studovala soukromě herectví u O. Sklenářové-Malé. 1909 se stala členkou Městského divadla Královských Vinohrad, ve kterém působila až do 1945, kdy byla propuštěna kvůli členství v profašistické Národně socialistické české dělnické a rolnické straně v období protektorátu. 1947 se do vinohradského divadla vrátila, krátce po únoru 1948 z něj však byla z politických důvodů definitivně vypovězena. 1914 debutovala ve filmu, po 1930, s nástupem zvukového filmu, se stala jednou z nejobsazovanějších českých hereček, v poválečných letech a zejména po 1948, za změněné politické a kulturní situace, se pro její herecký typ již nenašel dostatek vhodných příležitostí. 1919 se provdala za Roberta Šlemra, filmového producenta a člena správní rady společnosti A–B, vlastnící barrandovská studia a filmové ateliéry v Hostivaři. Manželství bylo bezdětné. 1932 získala Š. za své divadelní výkony státní cenu za umění. Je pohřbena na Vinohradském hřbitově v Praze.

Během téměř čtyřicetiletého vinohradského angažmá Š. ztvárnila více než tři sta rolí; v době koexistence činohry a zpěvohry (do 1919) vystupovala i v hudebních produkcích. Pevné místo našla v salonním a konverzačním repertoáru. V inscenacích klasických či soudobých vážných her vystupovala zřídka, ve vedlejších či epizodních úlohách (Neť, Dyk: Zmoudření dona Quijota; Strouhalka, Mrštíkovi: Maryša; Vasilisa Karpovna, Gorkij: Na dně), větší role hrála jen výjimečně (Máša, Čechov: Čejka; Olivie, Shakespeare: Večer tříkrálový).

Začínala v oboru naivek a milovnic. Jejími konkurentkami, jež dostávaly větší příležitost, byly Z. Baldová a H. Friedlová-Štěpničková. Doménou Š. byly role půvabných, preciózních, lehce koketních a mondénních slečen, které dokázala obohatit o výrazný detail. Zaujala temperamentem, výřečností, až upovídaností, komickým nadáním.

Od počátku 20. let, kdy úlohy mladých dívek v divadle převzala O. Scheinpflugová, se postupně přehrávala do rolí středního věku a vypracovávala svůj nejvlastnější herecký typ velkoměstských či aristokratických dam vysoké společenské úrovně, elegantního vzhledu a vystupování (s precizní mluvou a schopností duchaplné konverzace). Nezbytností byly dokonalé garderoby, sladěné s doplňky (šperk, cvikr, kabelka apod.).

Podnícena Hilarovým expresionismem, rozvinula um karikující, groteskní nadsázky – komickým modulováním hlasu, přepjatou mimikou a gestikulací poodkrývala či strhávala společenskou masku postav, odhalujíc jejich pravou povahu: sobectví, pokrytectví, maloměšťácký charakter (Hraběnka Olga Sukarevová, Sardou: Fedora; Dáma fialově oděná, Romains: Knock; Hermina de Sagencey, Pailleron: Myška). Schopnost i na malé ploše ostře komicky exponovat figuru uplatnila též v postavách umělkyň, žen pochybné pověsti či venkovských holek (Judith Blissová, Coward: Anglická sobota; Marie Antonovna, Gogol: Revisor; Bětuška, Tyl: Paličova dcera). K jejím nejhodnotnějším výkonům patřila sprostá, hysterická, živočišně smyslná Sestra básníkovy nevěsty v Básníkově nevěstě K. M. Čapka-Choda. V průběhu 20. let se Š. stala hlavní komičkou vinohradské scény a spolu s M. Pačovou ženskou oporou ansámblu.

Š. tvorba kulminovala ve 30. letech, kdy dospěla k postavám uhlazeného, kultivovaného vystupování, oplývajícím konverzačním ostrovtipem a břitkou ironií (Estella Westonová, Crooker – Brentano: Rodinná aféra; Paní Cheveleyová, Wilde: Ideální manžel; Paní Warrenová, Shaw: Živnost paní Warrenové), figurám stárnoucích žen, u nichž stále naléhavěji vynikala zlovolnost a nesnesitelnost (Celestine, Dollet: Pan lékárník Bourrachon; Teta Adriena, Salacrou: Žena, která se osvobodila; Ignacia, Pirandello: Dnes večer improvisujeme!), a zejména k charakterním rolím – postavám zraněných, pokřivených ženských bytostí: zapšklé, mateřství chtivé vychovatelky (Vychovatelka, Deval: Mademoiselle) či eroticky poblouzněné staré panny (Tereza Málková, Bubelová: Případ Terezy Málkové). Herecký projev Š. byl na vrcholu její kariéry sebejistý a suverénní, s občasnými sklony k divácky nadbíhavému „sólování“, nabízel (v rámci možností, daných charakterem figur) psychologicky odstíněné a propracované pojetí postav; působily směšně i tragicky, půvabně i protivně. Š. si v souboru vydobyla výsadní postavení (údajně s možností výběru hereckých partnerů), po herecky nejaktivnějších letech 1909–32 hrála 1933–38, při souběžném filmovém vytížení, pět až šest rolí ročně.  

V období protektorátu, kdy vytvářela jednu až tři role za rok, představovala pro vinohradskou scénu spolehlivou hereckou sílu (nejvýraznější rolí byla povídavá, samolibá architektova žena v Bubelové Slečně Pustě), podobně jako na sklonku kariéry, kdy se po tříleté pauze do divadla vrátila a odehrála zde poslední tři úlohy.  

Bohaté herecké uplatnění Š. našla ve filmu. Kariéru zahájila již v období němého filmu, kdy díky přátelství s A. Sedláčkovou, která byla se svým manželem M. Urbanem majitelkou filmové společnost ASUM, natočila komedii Noční děs (1914) a do 1926 vystoupila v dalších osmi filmech. Těžiště její filmové tvorby spočívalo v éře zvukového filmu, kdy 1930–45 účinkovala ve více než šedesáti snímcích (převážně komediích) umělecky podřadného rázu. Filmaři využívali její zavedený typ šarmantních paniček, maminek a tet, uštěpačně glosujících dění. Hrála téměř výhradně vedlejší či epizodní role, jedinou hlavní úlohou byla pokrytecká a autoritativní paní radová Štěpánková v melodramatu Paní Morálka kráčí městem (1939). Jen zřídka vystupovala v umělecky náročnějších titulech (F. Čápa, M. Friče či O. Vávry). Po 1945 se uplatnila zejména v poetických a historických filmech V. Kršky, své herecké umění výrazněji předvedla v adaptaci Poláčkova humoristického románu Hostinec „U kamenného stolu“ (1948), v níž ztvárnila ráznou i rafinovanou paní radovou Dynderovou.

Š. byla představitelkou moderního ženského komediálního herectví, formovaného zkušeností s Hilarovým expresionismem a Kvapilovým psychologickým přístupem a plně uzpůsobeného salonní a konverzační produkci první poloviny 20. století.   

Role

Městské divadlo Královských Vinohrad

(1922–1941 Městské divadlo na Královských Vinohradech; od 1929 scéna Městských divadel pražských)

Adelina (L. Fall: Rozvedená paní), Mariotta (V. Sardou: Bodří venkované), Choucheta (V. Hollaender: Jockeyklub) – 1909; Týny (J. Štolba: Na letním bytě), Emilius (W. Christmas: Peněžní automat) – 1910; Marianna (H. Malířová: Přítel) – 1913; Paní Allonbyová (O. Wilde: Bezvýznamná žena), Neť (V. Dyk: Zmoudření dona Quijota, i 1917 a 1927), Asta Bergardová (J. Balák: Vetřelec) – 1914; Jiří z Poděbrad (S. Čech: Roháč na Sioně, i 1918) – 1915; Gertruda Cramptonová (G. Hauptmann: Kollega Crampton), Alice (A. Mars – H. Lyon: Paní admirálová), Flora (P. Veber – M. Gerbidon: Ztracený syn) – 1916; Míša (I. S. Turgeněv: Venkovanka), Irna la Penna de Senta Fé (L. Stärk – A. Eisler: Causa Král), Martička (M. Haunerová-Votrubová: Martička pianistka) – 1917; Gabriela d’Esparges (K. Mečíř: Noc v Bastille) – 1918; Máša (A. P. Čechov: Čejka), Prosperina Garnettová (G. B. Shaw: Candida), Aranka (A. Dvořák: Husité), Pauletta Vannairová (S. Guitry: Dobytí pevnosti, i Tylovo divadlo v Nuslích 1921) – 1919; Jacquelina Sézéresová (J. Deval: Nerozhodná), Marie (J. Neruda: Prodaná láska, i 1927), Liduška (B. Viková-Kutěnická: Cop) – 1921; Madla (Molière: Křehotinky), Komorná (A. Jirásek: Lucerna), Marta Setta (L. Chiarelli: Maska a tvář), Mína Adolfovna (A. Averčenko: Hra se smrtí), Olivie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový) – 1922; Pavlína (J. Bartoš: Námluvy [čili Škola diplomacie]), Nanynka (F. F. Šamberk: Palackého třída 27), Sylvine (F. Gandéra: Srdce trumfem) – 1923; Hraběnka Olga Sukarevová (V. Sardou: Fedora), Zulika (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Lisa Robertsová (R. J. Joung: Muž z loterie), Dáma fialově oděná (J. Romains: Knock aneb Triumf mediciny), Hermina de Sagencey (É. Pailleron: Myška), Marie Antonovna (N. V. Gogol: Revisor) – 1924; Paní de Saint Fugasse (A. Birabeau – G. Dolley: Svatební vínek), Nicole Mésaule (P. Wolff – H. Duvernois: ...a potom láska), Márinka Mašková (K. Horký: Bejvávalo aneb Loupežníci na Chlumu), Louisa (W. Evans – A. Valentine: Hromada peněz), Silva Gaseli (L. Novák: Bengle), Cizí dáma (J. Štolba: Mořská panna) – 1925; Bětuška (J. K. Tyl: Paličova dcera), Říhová (J. Bartoš: Hrdinové naší doby), Paní Kratochvílová (R. Jesenská: Starý markýz), Jiná písničkářka (J. K. Tyl: Fidlovačka, i 1937 jako První písničkářka), Gaby (G. Berr – L. Verneuil: Z pekla štěstí), Julie Körnerová (H. Bergman: Nobelova cena), Králová (A. Bernard [A. Bernášek] – B. Vrbský: Šofér), Strouhalka (A. a V. Mrštíkovi: Maryša, i 1936) – 1926; Sestra básníkovy nevěsty (K. M. Čapek-Chod: Básníkova nevěsta), Judith Blissová (N. Coward: Anglická sobota) – 1927; Amálie Ivánovna Lippevechzelová (F. M. Dostojevskij, dram. J. Bor: Zločin a trest. Díl první + Díl druhý), Mrs. Cliveden-Blanksová (S. Vane: Tajemná loď), Kamila Grönová (S. Rindom: Premiéra), Jakubka Žíhaná (F. X. Svoboda: Milionářky), Mimi (L. Hatvány: Souboj lásky), Faaronová (H. R. Lenormand: Jed v krvi) – 1928; Dostálka (F. Langer: Obrácení Ferdyše Pištory), Paní Dumorelová (T. Bernard: Poklad páně Barnereauův), Gaby Véranová (P. Géraldy – R. Spitzer: Lovec srdcí), Kněžna Jelizaveta (Betsy) Fjodorovna Tverská (L. N. Tolstoj, dram. J. Bor: Anna Karenina) – 1929, Karla Kudelková (F. Bruckner: Zločinci), Barbora Zoufalá (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Kolovrátkářka (B. Brecht – J. Gay: Žebrácká opera, i 1933 v MKD), Aurora (T. Bernard – Y. Mirande – G. Quinson: Polibme se), Lojzka (Z. Štěpánek – B. Vrbský: Ať vás nevykradou!) – 1930; Kitty (R. E. Sherwood: Londýnský most), Vasilisa Karpovna (M. Gorkij: Na dně), Královna Karolina (V. Sardou – É. Moreau: Madame Sans-Gêne, i 1934), Lady Britomartová-Undershaftová (G. B. Shaw: Major Barbora) – 1931; Inger Holmová (J. Locher: Vzpoura starých), Celestine (L. Doillet: Pan lékárník Bourrachon), Estella Westonová (E. Crooker – L. Brentano: Rodinná aféra), Vychovatelka (J. Deval: Mademoiselle [Slečna vychovatelka]), Matka Paní z O… (F. Bruckner: Markýza z O...), Daisy Andrewsová (B. W. Levy: Sladké bláto aneb Průběh pravé lásky) – 1933; Florencie Hattierová (A. Birabeau: Má slečna sestřička), Geneviéva Tessoniérová (J. Deval: Modlitba za živé) – 1934; Tereza Málková (L. Bubelová: Případ Terezy Málkové), Terezie Goinartová (H. Bernstein: Naděje) – 1935; Sylvie Marinesová (A. Birabeau: Můj syn – pan ministr) – 1936; Hana Lorisová (L. Marchand: Život je tak krátký!) – 1937; Slečna Lesbie Granthamová (G. B. Shaw: Ženění a vdávání), Domna Pantělejevna (A. N. Ostrovskij: Talenty a ctitelé) – 1938; Paní Terezie Eleonora hrábinka Ughartová (K. R. Krpata: Mistr ostrého meče), Abatyše (A. Breidahl: Vzbouření v ústavu šlechtičen) – 1940.

Městské komorní divadlo (scéna Městských divadel pražských)

Lína (F. Molnár: Olympie), Luciena Montelová (H. Jeanson: A tolik se měli rádi...), Laura (T. Bernard: Dobrý přítel), Anna Lymesová (F. Lonsdale: Kanáři vždycky nezpívají) – 1930; Nellie Bartonová (R. Pertwee: Poctivá hra), Jenovefa (G. Forzano: Madonna Oretta), Paní Ptáčková (B. Frank: Bouře ve sklenici), Paní Higginsová (G. B. Shaw: Pygmalion), Sybila Chaseová (N. Coward: Intimní život) – 1931; Jeane Rose (L. Fodor: Ruleta), Madame Leonie (O. Bastian: Pařížský model) – 1932; Olivie Brandonová (E. Enderline: Nová láska – nový život), Grace Soames (A. MacKellington – W. Morryl: Dáma na titulní stránce) – 1933; Paní Cheveleyová (O. Wilde: Ideální manžel), Marie Wislacková (F. Londsdale: Manželství na zkoušku) – 1934; Paní Warrenová (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), Jana Bamburyová (N. Coward: Padlí andělé) – 1935; Olivie Landisová (S. Philipps [H. J. Rehfisch]: Tajemství lékařovo [Gentlemen]), Harriette Carrollová (M. Vale: Dvě paní Carollové) – 1936; Teta Adriena (A. Salacrou: Žena, která se osvobodila), Mrs. Gwendolen Claymore-Kuttalová (E. Konrád: Ráj srdce), Paní Taluyersová (A. Birabeau: Nezletilí), Anna Whitmanová-Murrayová (M. Reed: Ano, dceruško!) – 1937; Ignacia (L. Pirandello: Dnes večer improvisujeme!), Laura Carringtonová (J. Deval: Slečna panská), Jarma (J. Grmela: Ideální žena?), Lucie Waynová (G. S. Kaufman – K. Dayton: První dáma republiky) – 1938; Ninon Ravierová (P. Armont – L. Marchand: Sluha pánem), Paní Erlynneová (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové) – 1939; Irena Burešová (F. Tetauer: Člověk nemá jen sebe) – 1940; Viky (L. Bubelová: Slečna Pusta), Kateřina Florová-Redbergová (A. A. Zinn: Sedmá nejlepší), Lydie (F. Lichtneker: Ženino tajemství) – 1941; Mira (R. Kurtz: Klobouk dolů!) – 1942; Sigrid (H. Weiss – F. von Woedtke: Jak to povíme dětem) – 1943; Paní Arviková (B. Björnson: Když réva kvete) – 1944; Paní Delachaume (J. Anouilh: Dostaveníčko v Senlis), Kristinina matka (B. Vrbský: Ben a Kristina), Vdova (G. B. Shaw: Ženeva) – 1947.

Městské divadlo Na poříčí (scéna Městských divadel pražských)

Meta (J. Scheu – P. A. Stiller: Velký pán na malém ostrově) – 1943.

Úplný soupis rolí

Teatralia

Od přečtení role k jevištní postavě, Divadlo 26, 1939/40, s. 64; Ve filmu musí mít herec krajní snahu…, in M. Rutte – J. Štěch (eds.): Filmové herectví, Praha 1944, s. 63–66.

Prameny

Archiv Plzeň: Sbírka matrik západních Čech, 1014, Obvod Plzeň I – vnitřní město, 1885–1887 (údaje o narození, křtu a sňatku; online, cit. 14. 3. 2019, URL: http://www.portafontium.eu/iipimage/30067250/plzen-066_3110-n?x=-68&y=130&w=694&h=434).

AMP: Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920) (Bedřich Mach, * 1853; místo a rok narození R. Š.); Sbírka matrik, SPVIN 01, matrika oddaných u Kostela sv. Aloise 1914–1920 (online, cit. 14. 3. 2019, URL: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=582F3F0EC5954EA2B761C7FB4B4BC057&scan=302#scan302).

NA: fond Policejní ředitelství, konskripce 1850–1914 (Bedřich Mach, * 1853; chybně rok narození R. Š.). 

Literatura

Nesign., Národní listy 26. 1. 1909 [angažmá ve VD]; H. Vogeler: R. M., Divadlo 10, 1912, s. 433 [spr. 443]; jv. [J. Vodák], Lidové noviny 22. 2. 1916 [Kollega Crampton] + 4. 8. 1917 [Causa Král] ● ref. Martička pianistka: W., Venkov 25. 8. 1917; jv. [J. Vodák], Lidové noviny 26. 8. 1917 ● jv. [J. Vodák], Venkov 26. 10. 1919 [Candida]; Ot. F. [Fischer], Národní listy 8. 3. 1922 [Lucerna]; MilNý [M. Novotný], tamtéž 23. 12. 1922 [Večer tříkrálový]; ● ref. Strakonický dudák: MilNý [M. Novotný], Národní listy 7. 6. 1924; Kazetka [K. Z. Klíma], Lidové noviny 8. 6. 1924 ● ref. Muž z loterie: = [J. Vodák], České slovo 8. 8. 1924; Kazetka [K. Z. Klíma], Lidové noviny 8. 8. 1924; N., Národní listy 8. 8. 1924 ● ref. Knock: jv. [J. Vodák], České slovo 7. 10. 1924; M. Rutte, Národní listy 7. 10. 1924 ● jv. [J. Vodák], České slovo 15. 11. 1924 [Myška] + 20. 12. 1924 [Revisor] ● ref. ...a potom láska: Klo, Národní osvobození 3. 5. 1925; jv. [J. Vodák], České slovo 5. 5. 1925 ● jv. [J. Vodák], České slovo 26. 9. 1925 [Bengle]; = [J. Vodák], tamtéž 1. 12. 1925 [Mořská panna]; jv. [J. Vodák], tamtéž 12. 2. 1926 [Paličova dcera] + 18. 3. 1926 [Hrdinové naší doby] ● ref. Fidlovačka: Cassius [J. Kolman], Lidové noviny 25. 5. 1926; kd [E. Konrád], tamtéž 26. 11. 1937 ● jv. [J. Vodák], České slovo 28. 9. 1926 [Nobelova cena] ● ref. Šofér: jv. [J. Vodák], České slovo 23. 10. 1926; K. Engelmüller, Národní politika 23. 10. 1926 ● ref. Básníkova nevěsta: jv. [J. Vodák], České slovo 13. 12. 1927; M. Rutte, Národní listy 13. 12. 1927 ● jv. [J. Vodák], České slovo 3. 1. 1928 [Anglická sobota] + 1. 9. 1929 [Poklad páně Barnereauův] + 24. 9. 1929 [Lovec srdcí]; M. Rutte – J. Kodíček (eds.): Nové české divadlo. Sborník dramatického svazu. [3] 1928–1929, Praha 1929, s. 44, 59; P. [J. J. Paulík], Rozpravy Aventina 6, 1930/31, s. 347 [Madonna Oretta] ● ref. Londýnský most: jv. [J. Vodák], České slovo 3. 4. 1931; M. Rutte, Národní listy 3. 4. 1931● ref. Bouře ve sklenici: jv. [J. Vodák], České slovo 17. 4. 1931; Ot. F. [Fischer], Lidové noviny 17. 4. 1931; kd. [E. Konrád], Národní osvobození 17. 4. 1931 ● jv. [J. Vodák], České slovo 8. 12. 1931 [Intimní život]; J. Götzová: Profily českých herců, Praha [cca 1931], s. 66–67, 117; Rydv. [J. Rydvan]: Ženský komik, Československé divadlo 9 (14), 1931, s. 260–261; jv. [J. Vodák], České slovo 18. 2. 1932 [Vzpoura starých] ● ref. Pan lékárník Bourrachon: jv. [J. Vodák], České slovo 11. 3. 1932; V. K. Müller, Národní listy 11. 3. 1932; Paulík [J. J. Paulík], Rozpravy Aventina 7, 1931/32, s. 215 ● ref. Ruleta: jv [J. Vodák], České slovo 8. 4. 1932; kd. [E. Konrád], Národní osvobození 8. 4. 1932; K. Engelmüller, Národní politika 8. 4. 1932 ● -jv- [J. Vodák], České slovo 18. 5. 1932 [Rodinná aféra]; jv. [J. Vodák], tamtéž 17. 9. 1932 [Pařížský model] ● ref. Mademoiselle: jv [J. Vodák], České slovo 27. 10. 1932; M. Rutte, Národní listy 27. 10. 1932; kd. [E. Konrád], Národní osvobození 27. 10. 1932; K. Engelmüller, Národní politika 27. 10. 1932; J. H. [Hilbert], Venkov 27. 10. 1932; Paulík [J. J. Paulík], Rozpravy Aventina 8, 1932/33, s. 38 ● nesign.: Letošní státní ceny za umění k 28. říjnu, České slovo 28. 10. 1932; -ll- [V. Müller]: R. Š., Divadlo 12 (19), 1932/33, s. 72–76; M. Rutte – J. Kodíček (eds.): Nové české divadlo 1930–1932, Praha 1932, s. 46, 129; kd. [E. Konrád], Národní osvobození 4. 5. 1933 [Markýza z O…]; jv. [J. Vodák], České slovo 13. 5. 1933 [Sladké bláto] + 20. 8. 1933 [Nová láska – nový život] + 29. 9. 1933 [Dáma na titulní stránce] + 12. 4. 1934 [Má slečna sestřička] ● ref. Ideální manžel: jv. [J. Vodák], České slovo 8. 5. 1934; V. K. Müller, Národní listy 8. 5. 1934; K. Engelmüller, Národní politika 8. 5. 1934 ● ref. Manželství na zkoušku: jv. [J. Vodák], České slovo 7. 9. 1934; M. Rutte, Národní listy 7. 9. 1934; K. Engelmüller, Národní politika 7. 9. 1934 ● jv. [J. Vodák], České slovo 11. 12. 1934 [Modlitba za živé] ● ref. Živnost paní Warrenové: jv. [J. Vodák], České slovo 19. 1. 1935; K. Engelmüller, Národní politika 19. 1. 1935 ● ref. Případ Terezy Málkové: jv. [J. Vodák], České slovo 19. 2. 1935; V. K. Müller, Národní listy 19. 2. 1935; kd. [E. Konrád], Národní osvobození 19. 2. 1935; K. Engelmüller, Národní politika 19. 2. 1935; H. Jelínek, Lumír 61, 1934/35, s. 286–287 ● ref. Padlí andělé: jv. [J. Vodák], České slovo 12. 5. 1935; M. Rutte, Národní listy 12. 5. 1935 ● K. Engelmüller, Národní politika 17. 9. 1935 [Naděje]; Československá vlastivěda. Díl VIII. Umění, Praha 1935, s. 410; K. Engelmüller, Národní politika 14. 1. 1936 [Tajemství lékařovo]; kd. [E. Konrád], Národní osvobození 22. 5. 1936 [Dvě paní Carollové]; jv [J. Vodák], České slovo 18. 6. 1936 [Můj syn – pan ministr] ● ref. Žena, která se osvobodila: jv [J. Vodák], České slovo 30. 1. 1937; M. Rutte, Národní listy 30. 1. 1937; kd. [E. Konrád], Národní osvobození 30. 1. 1937 ● ref. Život je tak krátký!: jv. [J. Vodák], České slovo 9. 3. 1937; kd. [E. Konrád], Národní osvobození 9. 3. 1937; K. Engelmüller, Národní politika 9. 3. 1937 ● jv [J. Vodák], České slovo 9. 11. 1937 [Ano, dceruško!] ● ref. Dnes večer improvisujeme!: jv [J. Vodák], České slovo 29. 1. 1938; M. Rutte, Národní listy 29. 1. 1938 ● jv [J. Vodák], České slovo 8. 10. 1938 [Ideální žena?] ● ref. Talenty a ctitelé: jv. [J. Vodák], České slovo 10. 11. 1938; M. Rutte, Národní listy 10. 11. 1938; H. Jelínek, Lumír 65, 1938/39, s. 100 ● ref. První dáma republiky: jv [J. Vodák], České slovo 1. 1. 1939; M. Rutte, Národní listy 3. 1. 1939 ● V. A. Marek: R. Š., Kinorevue 5, 1938/39, č. 29, s. 53–55; ● ref. Vějíř lady Windermerové: amp. [A. M. Píša], Národní práce 24. 9. 1939; jv [J. Vodák], České slovo 26. 9. 1939 ● ref. Člověk nemá jen sebe: jv [J. Vodák], České slovo 15. 2. 1940; M. Rutte, Národní listy 15. 2. 1940 ● jk, České slovo 24. 10. 1940 [Mistr ostrého meče]; K. Engelmüller, Národní politika 8. 12. 1940 [Vzbouření v ústavu šlechtičen]; R. Vacková: České herečky v současnosti, in B. Veselá (ed.): Žena v českém umění dramatickém, Praha 1940, s. 175 ● ref. Slečna Pusta: jk, České slovo 1. 2. 1941; os. [O. Srbová], Národní práce 1. 2. 1941 ● B [E. Bass], Lidové noviny 8. 3. 1941 [Sedmá nejlepší]; jk, České slovo 29. 11. 1941 [Ženino tajemství]; vlč [V. Čech], tamtéž 7. 8. 1942 [Klobouk dolů!] ● ref. Jak to povíme dětem: vlč [V. Čech], České slovo 16. 2. 1943; A. J. U. [Urban], Národní politika 16. 2. 1943, pražské vydání; os. [O. Srbová], Národní práce 16. 2. 1943 ● ref. Když réva kvete: ej. [E. Jánský], Národní politika 16. 6. 1944, pražské vydání; p. [A. M. Píša], Národní práce 16. 6. 1944 ● ref. Dostaveníčko v Senlis: qui, Rudé právo 18. 3. 1947; kd [E. Konrád], Svobodné noviny 18. 3. 1947 ● kd [E. Konrád], Svobodné noviny 19. 11. 1947 [Ben a Kristina]; sjc [J. Sajc], Lidová demokracie 23. 12. 1947 [Ženeva]; (ČTK): Příslušníci nejstarší české herecké generace vyznamenáni, Rudé právo 10. 7. 1956; (gm) [P. Grym]: Zemřela R. Š., Lidová demokracie 25. 8. 1962 [nekrolog]; (mw): Vzpomínka na R. Š., Lidová demokracie 8. 2. 1969 [k nedožitým (údajným) osmdesátinám]; (VM) [V. Müller]: Připomínka R. Š., Lidová demokracie 24. 8. 1972 [k 10. výročí úmrtí]; DČD III; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Praha 1978, s. 175; DČD IV; V. Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Praha 1984, s. 94–95; V. Živný: Herečka jemného humoru, Lidová demokracie 4. 11. 1986 [k 100. výročí narození]; O. Scheinpflugová: Byla jsem na světě, Praha 1988, s. 97, 103–107; Komik a jeho svět. Abeceda humoru Š, Československá televize 1990; A. Heinová: Držte si klobouky!, Praha 1991, s. 115–116; S. Beneš: Být hercem, Praha 1992, s. 55, 81, 164; J. Tvrzník: Jahody a trnky. Večer s herečkou M. Rosůlkovou, Praha 1994, s. 93, 95–96; J. Sedláček: Nezapomenutelná R. Š., Cinema 1994, č. 38, s. 56–57; Úsměvy R. Š., Česká televize 1996; R. Rohál: Maminky, tetinky a tatínkové, Praha 2005, s. 109–123; M. Košťálová: R. Š. Pikantní dáma, Praha 2010; Z. Sílová: Komedianti na české scéně, Praha 2013, s. 42–44, 103, 117, 176, 179, 187.

ČBS, ČSFD, EDS, Fikejz – Film III, Film I–III, Filmové profily II, Ilustrovaný encyklopedický slovník, KA ČSR, MČSE, MDP 50, Osobnosti, Otto-dod, PSN, Teichman, VD 25, VD 90, VD 100

Vazby

H

• Heslář

Vznik: 2019
Autor: Martin J. Švejda